Ten byl zjevně štěstím bez sebe, když na několika řádcích nominace ministrů objevil haldu chyb a nemusel na oko přiznávat, že jeho výtky k odbornosti ministrů byly liché. Naopak, měl nové trumfy pro obhajobu své neomylnosti. A marně se televizí zapůjčovaný politolog Jindřich Šídlo snažil moudře dokazovat, jak byl Zemanův projev v podstatě o ničem. Tento mladý politologický muž nebyl zase až tolik logický, což ale patrně nikoho, kdo ho zná, nepřekvapilo, jelikož se o něm ví, že se často chová jako šídlo v pytli, co se nikdy neutají…

A pan prezident se očividně bavil. Nejen při výčtu nesmyslů, ale také z výkonu análních svěračů vylekané ministersko – premiérské suity. Rovněž si s bravurou sobě vlastní pohrával se slovními hříčkami, když pronesl, že obdržel dopis předsedy vlády obsahující návrhy na jednotlivé kandidáty a zcela vážně řekl, že ve třech případech že se rozhodl těmto návrhům nevyhovět. Pokud by měl Sobotka slabé srdce, měl by pan prezident na svědomí jeho úmyslné těžké ublížení na zdraví s následky… Při nejmenším s kompetenční žalobou.

Ty vteřiny hrůzy a napětí trvaly i po několik dalších prezidentových slov. „Za prvé; odmítl jsem jmenovat ministrem životního prostředí pana Brabence a místo toho jsem jmenoval pana Brabce,“ hnal dál Zeman svou kritiku. Teprve v tomto momentě si všichni oddechli, jelikož pochopili duševní rozpoložení známého bonmotového objímače stromů na Vysočině. Oddechl si i Brabec, že je novým ministrem za hnutí ANO.

Poté už všichni sledovali myšlenkové pochody hlavy státu se zvědavostí, co za legrace v Sobotkově elaborátu ještě najde. „Za druhé. Odmítl jsem jmenovat pana Martina Jurečku ministrem a místo toho jsem jmenoval ministrem pana Mariana Jurečku. Za třetí. Odmítl jsem jmenovat pana Jurečku ministrem zdravotnictví a místo toho jsem ho jmenoval ministrem zemědělství…“

To už v přítomném seskupení zašuměl lehký smích uvolnění, takže přijali s pochopením i další prezidentova slova o tom, že mít ve vládě dva ministry zdravotnictví by byla sice zajímavá idea, která by však vládě poněkud neprospěla. Všichni byli spokojeni, vláda byla oficiálně ustavena, jen designovaný premiér tušil, že jeho pohaně ještě není konec.

„Kromě toho jsem v citovaném dopisu zjistil tři další podstatné chyby, které by vedly k tomu, že by nebyl jmenován ministr školství a nebyla by jmenována ministryně práce a sociálních věcí,“ uvedl prezident. „Milý pane premiére, šest chyb v jeden a půl stránkovém dokumentu je poměrně dost a ne zcela svědčí o profesionalitě, kterou bychom si všichni od této vlády přáli,“ ukončil svou kritiku. Asi i pan prezident zapomněl, že loni v březnu i on podepisoval prezidentský slib dvakrát, protože jeho úředníci mu podstrčili neplatný dokument…

Milý Bohoušek si nemohl představit horší vstup na prkna Kramářovy vily a Strakovy akademie, co znamenají sice nejistou, ale přece jen vládu nad voličským Ovčákovem, co mu dal šanci jen s odřenýma ušima. K tomu ještě v koutě klečet na hrachu. A tak nejočekávanější složení vlády „velkého provizoria“ zakončila hlava státu konstatováním, že bez Babiše by žádné vládnutí nebylo, a tak že všichni mají být rádi, že jsou vůbec rádi… Na to reagoval pobledlý premiér lichotnickými slovy, že „co se škádlívá, to se rádo mívá“. Jistě přitom už nemyslel na rok 2003, ani na charakteristický rozhovor pro LN…

V něm mj. řekl 31. ledna 2013:

HN: A v té volbě před deseti lety jste taky volil Miloše Zemana?

Já jsem nevolil Václava Klause.

HN: Ptáme se na to, zda jste volil Miloše Zemana.

Já jsem nevolil Václava Klause.

HN: Vy nám na tu otázku neodpovíte?

Já na tu otázku teď po deseti letech odpovídat nebudu…

Málem mu však zapomínání na zradu Zemana nevyšlo. V srpnu 2013 totiž nastal komplikace; tehdy pořád místopředseda soc. dem. Zdeněk Škromach přišel na vykonném výboru s návrhem, aby se hlasovalo tajně o tom, zda má být Sobotka kandidátem na premiéra. A členové ÚVV to odkývali; svého šéfa ČSSD podpořilo jen 57 procent hlasujících, když ale na jarním sjezdu ČSSD byl zvolen předsedou 84 procenty hlasů. Šok. Se Sobotkou to pořádně zatřáslo, uražený nedorazil na pracovní oběd se členy vedení strany, kde se řešila volební kampaň, kterou nakonec přece jen dostal na starost.

A sliboval minimum 30 procent, získal jen dvacet a nechal Chovance infiltrovat do čtveřice Hašek a spol., která to zkoušela u prezidenta v Lánech. A bylo z toho Chovancem prásknuté spiknutí, prý puč, výměnou za funkci ministra vnitra. Konec této šarády se včera odehrál na Pražském hradě, kde si Sobotku Zeman patřičně vychutnal a veřejně ukázal na to, jak je to slabý předseda vlády. Česká politická scéna je prostě k popukání. Pouštěl jsem si svůj rozhovor se Zemanem, tehdy ještě kandidátem na prezidenta. Rozšafně mě poctil jedním ze svých bonmotů: „Vyvarujte se politiků, kteří se nedokáží smát, včetně toho, aby se smáli sami sobě,“ v čemž ale metodika životní submisivity Bohuslava Sobotky výrazně pokulhává…

Závěr prvního půl dne vládnutí už byl fádní; povinný a na funkci nadržený premiér, nejdůležitější Babiš přes finance a ekonomiku, co za čtvrt století už ví své o podnikání ve svých 230 firmách, a dva zbyteční ministři kvůli koaliční smlouvy a politickému vydírání lidovců, co ale mluvili nejvíc. Babišovi stačily dvě minuty, aby řekl, že se právě setkal s představiteli Jihokorejců, kteří postaví závod na pneumatiky, čímž zaměstnají asi dva tisíce pracovníků, pak firma Amazon.com, co dá práci dalším; v obci Dobrovíz by mělo vzniknout distribuční centrum, kde by mohlo pracovat až 3 500 lidí. A k tomu vyjmenoval vládní činitele Slovenska, s nimiž se setká při své první zahraniční cestě, přičem navíc stihne svůj lustrační soud…

Amazon.com je internetový obchod, který původně obchodoval s knihami, dnes nabízí i vybavení pro domácnost, hudbu, filmy, elektroniku, šperky nebo software; patří k nejstarším a největším obchodům svého druhu na světě. Babiš ještě s úsměvem dodal, že je rád, když už nebudeme poslední v Evropě, co nemají Služební zákon, což je zásluha jeho a pane prezidenta, který ho tak podržel před čtvrtečním lustračním soudem, který ale vyhraje…

Stručné a jasné, zatímco Dienstbier s Bělobrádkem hovořili a hovořili, od ničeho k ničemu, plácali a plácali, fráze, klišé a obecné řeči. Oba však zastínil televizní mlíčňák, co se zeptal všech tří, jestli si nemyslí, že pan prezident premiéra zbytečně urážel za chyby, když on sám je dělá neustále. Věřím, že ho pan šéf poučí, že když má někdo skoro sto dnů na necelou dvoustránkovou soupisku ministrů, mělo by to být, jako když se česky tiskne…

Inu, dnes už má protikorupční policie jasno, proč Sobotka jako ministr financí v roce 2004 „přehlédl“ ve znaleckém posudku při prodeji podílu OKD Koláčkovi a spol., na který se dodnes vymlouvá, že obchod byl pro stát evidentně pod cenou. O pár miliard. Teď však vyšetřovatelům tvrdí, že on nic, on muzikant, že za to může FNM, znalci a lotři z firmy Karbon Invest…

Izraelské osudy – Tisíc a jedna pravda ve Svaté zemi jako eKniha v elektronickém vydání na eReading.cz: (http://www.ereading.cz/cs/detail-knihy/izraelske-os