Ovšem, ona fantazie má však kořeny v hořké realitě; tím ministrem financí byl právě Sobotka a jeho, resp. Grossova vláda prodala v roce 2004 menšinový podíl v OKD společnosti Karbon Invest za 4,1 miliardy korun. Proto se nyní protikorupční policie v kauze privatizace obřích černouhelných dolů OKD ze září 2004 zaměřila kromě ministerských úředníků, vlády a znalce, který pro stát stanovil cenu OKD, také na Úřad pro ochranu hospodářské soutěže.

Ministrem financí zodpovědným za prodej 45,88 procenta akcií byl právě Sobotka. Protikorupční policie je přesvědčena, že stát se zbavil akcií příliš levně. Spočítala, že přišel o 3,4 miliardy. Šéfem rozpočtového výboru byl v té době za koaliční KDU-ČSL Miroslav Kalousek, nynější první místopředseda TOP 09. Policie už v roce 2012 obvinila Rudolfa Douchu z křivého svědectví a nepravdivého znaleckého posudku znalce, kterého si Fond národního majetku najal.

Připomeňme si sled událostí z této doby, kdy se tunelovalo ve velkém; zpět ke kostlivci, který právě vypadl Sobotkovi ze skříně. Jak se tam dostal? Napřed Ostravsko-karvinské doly patřily Stanislavu Prosovi, který prodal 48,5 procenta akcií společnost skupině manažerů Českomoravských dolů Kladno – Viktoru Koláčkovi, Petru Otavovi a Janu Przybylovi. Všichni tři podnikatelé pocházeli z ostravsko-karvinského regionu. Viktor Koláček dal o sobě poprvé vědět před pár lety, kdy jako ředitel Dolu ČSM ve Stonavě na Karvinsku prosadil odtržení jediného dolu od společnosti OKD. Vzápětí poté, co Koláček s Otavou získali vládu nad OKD, zavedli v černouhelné společnosti nové praktiky řízení.

Podnik OKD je největší černouhelnou společností v České republice. Do jeho majetku patřilo více než pět a půl tisíc hektarů pozemků, přes osm tisíc budov a k tomu obrovské těžební areály i 44 tisíc bytů či železniční nákladní dopravce. Společnost OKD, která provozuje černouhelné doly na Karvinsku a Ostravsku, byla spolu se společnostmi Metalimex, Al Invest Břidličná a Českomoravské doly součástí podnikatelské skupiny Karbon Invest. Za první pololetí roku 2004 OKD vykázala výnosy 16,51 miliardy korun a čistý zisk 183 milionů korun. OKD se 16 tisíci pracovníky patřilo mezi největší zaměstnavatele v ČR. Ale poté přišla žaloba za tunelování. Žalobce vinil trojici podnikatelů, jejichž jmění se v případě Otavy a Koláčka odhaduje na miliardy korun, ze zneužívání informací v obchodním styku.

Podle obžaloby z roku 2003, kdy o rok později Koláček a Otava prodali doly multimilionáři Zdeňku Bakalovi, současnému majiteli NWR a také společnosti Economia, vydavateli HN či iHNed.cz, vládli polostátním Ostravsko-karvinským a Českomoravským dolům, přitom odčerpávali z černouhelných gigantů peníze, aby tak údajně neoprávněně obohatili svou firmu Karbon Invest o více než dvě miliardy korun. A pak ještě kriminalisté rozšířili obvinění o další trestný čin – zkreslování údajů o stavu hospodaření a jmění. Krajský soud v Ostravě už měl na stole obžalobu kvůli tunelování. Jenže zasáhla vyšší moc, nebo spravedlnost. Nejvyšší soud případ Ostravě odebral pro podjatost a přesunul ho do Hradce Králové, kde bylo rozhodnuto, že Viktor Koláček, Petr Otava a někdejší předseda představenstva této důlní  společnosti Jan Przybyla jsou nevinní. Hradecký soud po šesti letech všechny tři zprostil obžaloby.

Paradoxy; po nástupu Bohuslava Sobotky do funkce ministra financí měl v roce 2004 blízkého přítele Radka Pokorného, společníka Bakalovy advokátní kanceláře Pokorný-Wagner. A právě tato partička připravovala za ministerstvo financí podklady pro Evropskou komisi ve věci nedovolené podpory pro kupujícího, kterým ale nebyl nikdo jiný než sám Bakala. Suma sumárum, zajímavý střet zájmů; šlo o advokátní kancelář, která v té době zastupovala Zdeňka Bakalu, tedy kupujícího, na kterého byla stížnost směřována, a který měl podle stížnosti nedovolenou podporu ve výši mnoha miliard státu uhradit. Existuje zde závažné a nad slunce jasnější podezření, že podhodnocení majetku společnosti OKD bylo záměrné, tak aby kupující nemusel za privatizovaný podíl zaplatit České republice tržní cenu, a aby tak získal na úkor České republiky a daňových poplatníků nepřiměřený majetkový prospěch.

V OKD jsem pracoval deset let; tři roky jsem fáral, osm let byl redaktorem OKR Horníku a několik let jsem byl ve Vědecko-výzkumném uhelném ústavu v Radvanicích, osobně jsem poznal Viktora Koláčka, když pracoval na Dole ČSM jako vedoucí úseku pod vedením ředitele podniku Mrázka. Nikdy by mě tenkrát nenapadlo, že tento nenápadný chlapík někdy koupí svoji šachtu Čs. svazu mládeže, k ní ještě Tuchlovice, poté i další české doly a nakonec OKD. Za vším byl blahé paměti rovněž pravní koncipient a politicko-železničářský všeuměl a současný floridský milionář Stanislav Gross, co si koupil po několika letech běžně spekulativního podnikání luxusní letní sídlo na Floridě. Jak Standa ke štěstí přišel, když za byt na pobřeží Atlantiku v rezidenčním komplexu zvaném Hidden Bay dal v přepočtu necelých třináct milionů korun? Letní byt zřejmě zaplatil expremiér Gross z osmdesáti milionů korun, jež pocházely z prodeje akcií firmy Moravia Energo.

Konečně dozrál čas, aby začal podnikat. Švýcarská firma Investenergy koupila 46 procent akcií Mostecké uhelné a o provizi pěti milionů dolarů se podělili – zbrojař Pavel Musela – lobbista blízký Grossovi, část dostal Grossův poradce Jiří Martinek (300 tisíc USD) a poslanec za ČSSD Antonín Sýkora (85 tisíc USD). Gross zase od Sýkory koupil za necelých 20 miliónů korun podíl ve společnosti Moravia Energo, který obratem prodal za 110 miliónů korun. A prověřován byl též Tomáš Chrenek, majoritní vlastník Moravie Energo, kterému vláda, v níž byl Gross ministrem vnitra, “přihrála” dvě miliardy korun. Koberec je moc dlouhý, aby se pod něj vše řádně zametlo…

Základní rysy případu jsou jasné; v roce 1998 s kolegy Klimeckým a Měkotou byl Antonín Koláček ve vedení Mostecké uhelné. Ta svěřila peníze společnosti Newton, kterou řídili Petr Kraus a Marek Čmejla. Za peníze Mostecké se pak skupovaly její akcie, ty pak skončily ve firmě Appian, již založili pánové de Groote a Diviš. A v závěru se o majoritu v Mostecké podělili všichni. Je to modelový případ incestní privatizace. Když firmu ovládli, koupili od státu její majoritní podíl, navíc za cenu mimořádně výhodnou. Nevypadá to na zcela čistý postup. Podle švýcarských vyšetřovatelů Appian připravil stát o v přepočtu o 97 milionů švýcarských franků…

Ale zpátky k šetření protikorupční policie v těchto dnech. Posudek ústavu Vox Consult, který stanovil cenu akcií černouhelných dolů na pouhé 2,08 miliardy, zcela pominul hodnotu 20 dceřiných společností, která činila pět miliard. Stejně tak opomenul zahrnout do ocenění část majetku OKD, představovanou hotelovými, rekreačními či zdravotnickými zařízeními v ceně 200 milionů. Jen pro srovnání: posudek ústavu NOVOTA, vypracovaný pár měsíců po privatizaci pro Komisi pro cenné papíry, stanovil cenu za státní podíl na 10,3 miliardy. A pozdější posudek Ernst & Young k 31. prosinci 2005 dokonce na 24 miliard.

Avšak premiér v naději Sobotka má jasno; on za nic nemůže, on je obyčejný muzikant, za to zodpovídali jiní; Grossova, potažmo Špidlova vláda při privatizaci státního podílu akcií OKD postupovala v dobré víře podle pokynů dvou nezávislých úřadů – Fondu národního majetku a Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže. A proto nepochybila. Zmiňovaná cena přes čtyři miliardy údajně vycházela ze znaleckého posudku, který měli jako stát, včetně Sobotkova ministerstva financí, k dispozici. Takže, sice za to odpovídal, ale vše bylo OK.

Inu, nekup to; proto se nelze divit Babišovi, že chce mít vedle sebe náměstky, kteří případné další smlouvy neodfláknou, jako ti Sobotkovi před deseti lety. Všechno to sice stojí miliardy, ale je snad nějaký problém? Nač jsou přece peníze daňových poplatníků…?

PS: Antonín Koláček: (*7. 8. 1959) Bývalý člen představenstva Mostecké uhelné a generální ředitel Appian Group byl švýcarským soudem v říjnu 2013 za podvod a opakované praní špinavých peněz odsouzen na 52 měsíců.

Viktor Koláček (65): Absolvent Vysoké školy báňské v Ostravě. Poté pracoval na Dole ČSM ve Stonavě. V roce 1990 ho zaměstnanci zvolili ředitelem. Jeho dcery – Eva Trotter, Martina Tichá a Petra Pataki, tři dcery multimiliardáře Viktora Koláčka a také reprezentantky firmy PEM – INVEST, která koupila za 139 milionů korun sídlo Občanské demokratické strany na Malé Straně. PEM – INVEST investuje část Koláčkových peníze, které vydělal prodejem těžební skupiny OKD na podzim roku 2004. Někdejší prchlivý uhlobaron se stáhl do ústraní. Za rodinu vystupují jeho tři dcery.

http://www.ceskatelevize.cz/ct24/domaci/113055-grossovi-lide-dostali-170-milionu-z-privatizace-mostecke-uhelne/

Izraelské osudy – Tisíc a jedna pravda ve Svaté zemi jako eKniha v elektronickém vydání na eReading.cz: (http://www.ereading.cz/cs/detail-knihy/izraelske-os