Zakladatel serveru WikiLeaks Julian Assange by měl být českými protikorupčníky navržen na státní vyznamenání Řádu Bílého lva. Podařilo se mi získat jím zveřejněnou depeši z Pražského hradu, v niž byl rozhovor prezidenta Miloše Zemana s ministerským kandidátem Milanem Chovancem. Zbytečně jsem si představoval, jak se konečně žurnalisté ukáží a vznesou trefné otázky. Měli velikánkou inspiraci – všichni čekatelé na hradní maturitu byli známi. Podle připravených mikrofonů čekalo na dvacet žurnalistů, měli dost času na přípravu, ovšem opět nula od nuly pošla.

Co dokáže s lidským mozkem bod mrazu. Napřed je odmítl předseda KDU-ČSL Bělobrádek, který se zřejmě na stáží za oceánem naučil, jak zacházet se sedmou velmocí. Minule jim však prý ve své naivní důvěřivosti řekl, kde co, a doplatil na to, jelikož novináři o tom, co řekl, napsali pohádky, proto jim nyní neřekne vůbec nic, a vzal dráhu. A měli to; nevím, nezaznamenal jsem, že by Bělobrádek vznesl nějakou oficiální stížnost či trestní oznámení na sdělovací prostředky.

Zdálo se, že to bude jediný trapas mrazivého odpoledne; nebyl. Na řadu přišel Milan Chovanec, co si po pohovoru s prezidentemm ještě vymohl na kancléři, aby ho provedl Hradem, jelikož chtěl vidět zblízka tak zajímavá místa. Přitom každému bylo jasné, že jen promyšleně napíná čekající novináře, aby uvedli, jak je skvělý, když mu věnuje prezident mimořádně hodně času. Dal to poté žoviálně všem na vědomí, přičemž dojídal snickers, jelikož si vždycky dává snickers, když má hlad a není to on, a jazykem si během brífinku čistil zbytky mezi zuby.

A to byl čas na nezbytný dotaz promrzlých pisálků: „Mluvili jste s panem prezidentem také o tom, jak jste si nedávno spolu povídali, když jste u něho tajně byl v zámku v Lánech spolu s Michalem Haškem a spol..? Připomněl vám to…?“ Nic. Padaly jen směšné dotazy k tomu, jaká byla atmosféra… Bla, bla, bla… Tak jsem si chtěl sám představit, jak ono Lánské setkání probíhalo, a jaké v něm vedli „pučisté“ řeči s Milošem Zemanem… Naštěstí však o sobě dal vědět Assange a českou novinářskou elitu tak zachránil před blamáží. Nyní část jeho odtajněného rozhovoru…

„Tak, Milane, jistě dovolíš, že ti budu tykat, vypils mi na naše tykání skoro celou becherovku, takže, jak koukám, hodně se změnilo od toho našeho spiknutí; už jste si to se Sobotkou vyříkali, jaký je to babral?“

„No, Miloši, jistě pochopíš, že nejlepší je vyhrávat a kašlat na ostatní… Nic jsem mu neřekl, řečem v Lánech stejně nikdo neuvěří, kdo by věřil spiklencům…?“

„Proto jsi to práskl, byť jsi dal čestné slovo…?“

„Lepší je být práskač, než přijít najednou o funkci hejtmana i šanci stát se ministrem vnitra. To, že jsem říkal, že Sobotka je babral a odpovídá za slabý volební výsledek, to je jen politický pragmatismus… Víš sám, Miloši, že život je jedna zrada za druhou, co ti budu povídat, Sobotka se vykašlal i na tebe v prezidentských volbách v roce 2003…“

„Dost jsi vyváděl, Milane, objímal ses se Zimolou a Haškem a křičels: Zimolo, kemo Hašku, do roka a do dne, vy hejtmani, já hejtman, teď budeme ministři, Michal bude premiér…“

„Jo, to byl frmol; a Hašek – prý nemám malovat čerta na zeď. Asi tušil, že ho prásknu. Je na politika až moc důvěřivý. Není prostě taktik…“

„Tys, Milane práskal kde koho, i Sobotku. V roce 2000 ses postavil na stranu tehdejšího plzeňského lídra ČSSD Václava Šlajse. Jaký to mělo smysl?

“Vidíš, Miloši, a teď se zastal Šlajs zase mě, když jsem hlasoval pro odchod Bohuslava Sobotky z funkce předsedy strany…”

„Proto tě teď Šlajs vystřídá v křesle hejtmana Plzeňského kraje?“

„No, vystřídá… doufám, pokud ze mě uděláš ministra, přestanu být hejtmanem, a někdo přece šéfovat kraji musí, ne? A lepší je, aby to dělal někdo známý a loajální… Tys také, Miloši, sestavil Rusnokovu vládu ze svých známých…“

„To je, Milane, ale něco úplně jiného. Byli to odborníci, ale když se teď dívám do tvých materiálů, vidím, že jsi na právech v Plzni také příliš moudra za těch devět měsíců nepobral… To je tak na řádně donošený porod, ale ne na pořádné studium…“

„Už jsem to vysvětloval; napřed jsem udělal kurs celoživotního vzdělávání a vedení školy následně rozhodlo, že všichni úspěšní absolventi mohou pokračovat v řádném studiu s tím, že budou zařazeni do 3. ročníku bakalářského studia Veřejná správa na Právnické fakultě ZČU… Je to snad pro tebou požadovaného odborníka málo, když později toto studium ukončil obhajobou bakalářské práce i Benda Marek…“

„Titul sice nepoužíváš; proč, když je regulérní?

„Aby nebyly řeči…“

„Proč mít něco z řečí, když máš čisté svědomí…?

„Znáš to, Miloši, lidi jsou závistiví, hlavně ti kariéristi, ne poctivci jako já… Proto jsem též pomlčel, že mým spolustraníkem byl rektor Průša, který mi vše odklepl. Pak jsem mohl klidně nastoupit na post hejtmana Plzeňského kraje, kde jsem vystřídal soudružku Miladu Emerovou z ČSSD, rovněž s vysokou kvalifikací; dvaadvacet let působila v KSČ, bývalá ministryně zdravotnictví v Grossově vládě předsedala za totality závodní organizaci KSČ v plzeňské fakultní nemocnici…“

„Poslyš, Milane, že ty se za ten titul netitul stydíš…?“

„Vysoká škola snad není pro funkci ministra to nejdůležitější, hlavně že se umím vyznat v životě…“

„Když budeš na tom vnitru, zeptám se tě, jestli víš, kolik ročně ujde pěšky průměrný český pošťák…?“

„Aha, Miloši, chyták. To vím ale přesně; jsou to tři tisíce sto padesát tři kilometry…“

„Viděls Formanův film „Hoří má panenko?“

„Vím, proč to chceš vědět, vnitro to je nejen Pošta, ale i hasiči… Viděl jsem ten film čtyřiadvacetkrát, přesně tolik, kolik je roků od sametové revoluce…“

„Sleduji, že politicky jsi na tom velmi dobře. Dívej se, Milane, tak já z tebe toho ministra vnitra udělám, ale budeš se slušně chovat k Pecinovi, to je zase můj kamarád…“

„Jasně, vím, co se patří. On ten Sobotka bude sice slabým premiérem, ale když on o tom místě tolik snil… Proto si přibral do party i KDU-ČSL, i když byli až sedmí…“

„A co, Milane, Ištván a Šlachta, Rittig a Janoušek…?“

„Bude třeba vyplatit odškodné třem rebelům, potom Nagyové, to víš, strádá, nedávno si vydělávala až dva melouny, a na místech státních zástupců musí být odborníci, Ištván se Šlachtou jimi nejsou, naopak je třeba podržet ty, co vydělávají miliardy, kmotři se hodí i vnitru…“

„Poslyš, Milane, když je Sobotka tak slabým premiérem, proč jsi ten flek nenechal Haškovi?“

„Děsíš moji dětskou duši; na Haška jsem neměl žádnou páku, Hašek by mě do vlády určitě nevzal, ten do mě viděl, jak Rentgen Rentgenovič, co honil starou kolem baráku a řval: Já do tebe vidím, potvoro…“

„V Lánech jsi zase ty vyřvával, že chceš Sobotkovi věnovat DVD s třiceti případy majora Zemana, pamatuješ si proč?“

„No, protože Zeman bude ten, kdo mu bude podle příjmení připomínat prezidenta, tedy tebe Miloši, a také fakt, že chtěl ve volbách získat minimálně 30 procent hlasů…“

„Tak se opatruji a vezmi si snickers; když máš hlad, tak to nejsi ty…“

Kdyby se novináři dneška uměli ptát a nereagovali by jako Moravec, co chtěl po Zemanovi odpověď, jestli se ptal každého z deseti milionů obyvatel Česka, jsou-li proti církevním restitucím, možná by se dozvěděli něco z toho, co jsem zde právě uvedl…

Inu, děkuji, pane Martine Luthere Kingu za váš sen, děkuji též vám, pane Juliane Assange, co vám mám povídat; víte sám, že na každém šprochu, pravdy trochu, třeba i z Pražského hradu a plzeňské právnické fakulty… Vážení pánové; vaše sny ale dají pořádně zabrat…

Izraelské osudy – Tisíc a jedna pravda ve Svaté zemi jako eKniha v elektronickém vydání na eReading.cz: (http://www.ereading.cz/cs/detail-knihy/izraelske-os