(Před patnácti lety to byla normální ženská. Dnes několikrát za měsíc dostane epileptický záchvat. Před spaním si musí vyndat z oční jamky umělé oko. Na její tváři jsou znát stopy po deformaci lebky. Zapomíná. Nedokáže se soustředit. Občas ztrácí rovnováhu. Před třemi roky se pokusila o sebevraždu… V srpnu 1999 se paní Iveta Cichá vracela s dcerou Nicol (11) z dovolené v Chorvatsku. Na vlak, v němž jely, zaútočila horda “fanoušků Baníku”. Jeden hodil dlažební kostkou. Těžký kámen trefil do hlavy Ivetu Cichou. Podstoupila už pět operací… dlažební kostka jí “jen” rozdrtila obličej, takže je z ní dnes těžký invalida a má zdraví definitivně pryč. S úsměvem odcházeli v říjnu 2000 od Krajského soudu v Ostravě členové devítičlenné skupiny “fanoušků”. Vyfasovali tresty od 26 měsíců do čtyř let nepodmíněně. Všichni za výtržnictví a ublížení na zdraví, někteří i za obecné ohrožení. Ivetě Ciché to ale zdraví nevrátí…)

Již prý tři protestující v Kyjevě byli včera údajně zastřeleni, čtvrtou obětí má být dvaadvacetiletý aktivista, který zemřel, když spadl z třináctimetrové výšky z ochozu nad vchodem na stadion Dynama Kyjev, který znám důvěrně; nejen ze zápasu Baník-Dynamo, ale i celý Kyjev z dob, kdy jsem hlavní město Ukrajiny znal líp než Ostravu. Demonstranti právě z ochozů stadionu házeli na policejní oddíly kameny, zápalné láhve a petardy. Mladík z ochozu neslezl, ani když se za ním vydala ostraha stadionu. Je zde evidentní snaha vyprovokovat policii k zásahu. Policie, která nepoužívá ostrou munici, pouze gumové náboje, začala včera ráno v centru Kyjeva rozebírat barikády. Většina demonstrantů z barikád ustoupila a stáhla se. Několik desítek lidí na nich přesto zůstalo a na příslušníky bezpečnostních složek pokřikovali „Vrazi!“, zapalovali pneumatiky a město zahalil hustý černý kouř. Jde o klasickou situaci, kdy policie nutně zasahuje proti kriminálníkům z náměstí Majdanu. Prostě přiměřená obrana; jak se bránit proti zásahu zápalnou láhví než střelbou? Příkladů máme v Evropě celou řadu. Jde o stejné řádění, které lze připisovat islámským extrémistům či mafiánským gangům.

U nás to byli v roce 1989 zmanipulovaní studenti, kteří 17. listopadu 1989 i přes policejní zákaz vyšli v Praze na Národní třídu. Jako vždy byli nasazeni provokatéři. Nejznámější byl Ludvík Zifčák alias agent StB Růžička. Po policejním zásahu zůstal ležet na dlažbě jako student Martin Šmíd, aby se roznesla se fáma, že je mrtev. A pak se o tom svět dozvěděl z vysílání radia Svobodná Evropa z Mnichova. Zifčák smrt jen předstíral, aby rozpoutal mezi lidmi hysterii, že jde o pokus zneužití 17. listopadu disidentskými kruhy. Měla být zkrátka do světa vyhlášena dezinformační zpráva o ubití studenta Martina Šmída při střetu s bezpečností.

Z ochozů tohoto stadionu spadla jedna z obětí kyjevských protestů…. Snímek Břetislav Olšer

Prostě Uhl skočil StB na špek a vše submisivně ohlásil do mnichovské redakce Svobodné Evropy, jak už zase policisté zabíjejí naše děti. Za chvíli to věděl každý v Československu i skoro na celém světě. Jaký byl smysl této „novinářské kachny“? Co se v té chvíli odehrávalo v hlavách účastníků demonstrace? Policisté si mohli říkat: “To je průser, teď to bude mela, jen si musíme dát majzla, abychom neutloukli nějaké dalšího študáka…“ Studenty to mohlo ještě víc rozhajcovat: „Tak, vy bestie. Vy nás budete zabíjet? To si přece nenecháme líbit. Oko za oko, zub za zub, smrt za smrt…“ Disidenti by naopak byli na koni: „Máme prázdné ruce a oni nás mlátí a zabíjejí. Taková je dnešní totalita. Všichni to vidíte. Fůůůj, pryč s komunou…“

Nejvíc zavilí jsou islamisté, a to kdekoli na světě; odštěpenci z počtu zhruba dvou miliard uctívačů Alláha. Rinkeby, ležící na západě Stockholmu; je typickou přistěhovaleckou čtvrtí, kde žijí výlučně ekonomičtí přistěhovalci, z 90 procent z muslimských zemí, kteří vytrhávali z vozovek dlažební kostky, aby je použili jako munici. Protesty měly být odpovědí na policejní zákrok, při něm byl zastřelen 69letý muž, který jim hrozil mačetou. Policie proto posílila přítomnost ve čtvrti o více než dvacet hlídek se služebními psy. Následně kvůli prevenci vytrhala sama i zbývající kostkovou dlažbu, aby nemohla být použita jako zbraně. Rozzuřený dav opět zapaloval auta, raboval a demoloval obchody.

V Paříži se už rabovalo od roku 2005 několikrát. Nepokoje připomínají události, kdy se bouřilo hned několik pařížských předměstí a následně i imigrantské čtvrti v dalších francouzských městech; důvodem byl útěk před policií. Dva podvodníci – teenageři se schovali v trafostanici a byli usmrceni elektrickým proudem. Jindy se rabovalo proto, že zahynula dvojice mladíků, ujíždějících před policejním vozem na ukradeném motocyklu, když došlo ke srážce, při které byl zraněn i policista v autě. Při nočních potyčkách mezi desítkami výtržníků v Paříži vzplála policejní stanice a benzinová pumpa. Zranění utrpělo sedm policistů a jeden hasič. Na záběrech francouzské televize byly vidět hořící popelnice, vraky automobilů a garáže. Do míst se snažila dostat pořádková policie, ale protestující jí zablokovali cestu auty, která zapálili Molotovovými koktejly. Policie proti nim musela použít slzný plyn a gumové projektily. Opět vše pod kritikou EU a OSN, prý na bázi porušování lidských práv. Kdo je ve skutečnosti porušoval…? Islamisté, nebo švédské či francouzské úřady?

Stejně tak se nyní děje Kyjevě, kde klidné demonstrace přerostly ve fyzickou konfrontaci, kdy je vše, co učiní Janukovyčova strana, prezentováno jako „zločiny vrahů“, za hlasitého vytrubování hraného „rozhořčení“ Barrosa a spol. Všechno v Kyjevě bylo vyprovokováno poté, kdy ukrajinský prezident Viktor Janukovyč proces přibližování Ukrajiny k EU koncem roku 2013 dočasně pozastavil a v hlavním městě se od toho okamžiku konají obří demonstrace. Kdo byl „tvůrcem“ provokací, aby vytvořil situaci s dosažením ideálu, kdy bude Ukrajina, jako republika bývalého SSSR, nositelem expanzivnosti NATO, poprvé až na hranici s Ruskem? Kdo tedy může za vměšování do vnitřních záležitostí Ukrajiny, komu vyhovuje teroristické dění v Kyjevě? Už jednou se zde stanovalo a vášnivě demonstrovalo proti Janukovyčovi v rámci tzv. „Oranžové revoluce“. Juštěnko a miliardářka Timošenková byli jako můj s mojů, vyhráli podvodem, utvořili vládu, ale po několika měsících si šli po krku a bylo po koalici.

Bylo totiž jaro 2009 a do sídla ukrajinské energetické společnosti Naftogaz v Kyjevě vtrhla skupina maskovaných ozbrojenců. Policejní vyšetřovatelé v rámci razie prohledali celou budovu. Zájem měli hlavně o dokumenty. Ve vzduchu “létalo” 13,7 miliardy bezprizorných krychlových metrů plynu, které měly být součástí nelegální dohody mezi vedením Naftogazu Ukrajina a “průmyslníky” podniku RusUkrEnergo o “prodeji” Rusům ukradeného plynu v hodnotě asi 3,9 miliardy dolarů. Naftogaz sice nakoupil plyn za preferenční cenu cca 180 USD za jednotku (metr krychlový), ale nakoupil ho dvojnásobné množství, než Ukrajina mohla spotřebovat. Omyl? Tu druhou polovinu Naftogazu prodal firmě RusUkrEnergo se sídlem ve Švýcarsku, za cenu 350 USD/jednotku. O kontrolu nad státními rezervami plynu zápolil prezident Viktor Juščenko a premiérka Julie Tymošenková. Hádanku komanda rozluštil až fakt, že Juščenko spravoval státní policii, Tymošenková měla pod sebou Naftogaz, díky jemuž se ocitla za mřížemi. A potom, kde je pravda…?

Dnes se situace opakuje. Opět opozice proti Janukovyčovi. Jen čekám, kdy se přijde na to, že na barikádách mezi agresivní svoločí jsou dle vzoru ze Sýrie i skupinky žoldáků a extrémistů z jiných států. Asada také obviňovali, že střílí opoziční bojovníky, nakonec se ukázalo, že se mezi sebou sami zabíjejí členové teroristických skupin, aby mohly obviňovat ze střelby vládní snajpery. Nejenže opoziční Fronta syrské svobodné armády bojuje s lidmi z al-Káidy, ale rivalita je i uvnitř FSA a rovněž mezi jednotlivými islamistickými skupinami. Ke všemu v Sýrii vypomáhají ukrajinští žoldáci, proč by jejich kolegové nemohli přijít též na pomoc? Ultrapravicová nacionalistická strana Banderovců má tradici v zabíjení. Hodil by se zde i kardinál Duka, aby konečně mohl nazvat právem lůzu ulice ochlokracií.

Může za to Catherine Ashtonová, nejvyšší představitelka unijní diplomacie, co se jasně postavila na stranu demonstrantů. Stejně jako náměstkyně amerického ministra zahraničí Victoria Nulandová. Sám šéf americké diplomacie John Kerry pak prohlásil, že USA jsou zásahem policie proti „pokojným“ demonstrantům “znechuceny”. Přímo na Majdanu vystoupil s projevem americký senátor John McCain, který je vůdčím hlasem republikánů v zahraničně-politických otázkách. Spolu s ním na Ukrajinu jel i šéf senátního podvýboru pro Evropu demokrat Chris Murphy.

EU má své pevné metody; patologické vydírání a podněcování k násilí. Otázkou ale je, zdali chce EU, aby snížila význam demonstrací tím, že by nechala podepsat asociační smlouvu Janukovyče, či zda napřed “způsobí” pád vlády i prezidenta a poté by to podepsal třeba někdo z Kličků. Známá pučistka CIA je připravena opět konat, což potvrdila i EU, která sama paradoxně zastavila jednání s Ukrajinou o asociační smlouvě. Je třeba si ponechat trumfy; jako v Pásmu Gazy, kde jsou uprchlické tábory Palestinců, co utekli z Izraele. Žádný arabský stát je nesmí přijmout, aby mohli neustále vykřikovat, jak trpí v uprchlických táborech. A to by darem bratrům stačila denní tržba OPEC, aby si lokální Arabové, co si říkají Palestinci, mohli každý koupit vilu i s bazénem…

Ve hře je na Ukrajině i svoboda pro Juliji Tymošenkovou. Když Janukovyče přijmou do EU bez jejího propuštění, bude dál ve vězení… Dalším provokatérem se stal německý ministr zahraničí Guido Westerwelle, jenž se osobně zúčastnil demonstrace v Kyjevě. Je to počínání hodné diplomata? Nebo jde o další podněcování nestability na Ukrajině? Westerwelle mohl na barikádách potkat členy třetí největší opoziční strany Ukrajiny – Banderovce. Prý ale jednání s nimi odmítl. Jen laciné gesto, podvodné licitování. Znám v Kyjevě pár skrytých hotelů, kde se dá sejít s kýmkoli, když jde ze strany EU jen o účelové lži…

Kdo chce kam, pomozme mu tam. Kdo by neměl ještě v živé paměti arogantní delegaci šéfů EU na Pražském hradě, kdy prezidenta Klause doslova nutili k podepsání Lisabonské smlouvy. Nakonec až po výroku ÚS smlouvu podepsal. Faktem je, že bojoval a bojuje dál srdnatě proti vstoupení Česka do nevydařeného klonu RVHP, a kde i kdy může, nabádá k opuštění EU. Při podpisu LS prohlásil: “Česká republika přestane být suverénním státem…”

Inu, a přišly oranžové, sametové, růžové, tulipánové, cedrové, jasmínové a bůhví, jaké ještě revoluce, a bylo vymalováno; v duchu ideologických podvodů na nastrčených naivních snílcích. To samé čeká Ukrajinu; když ptáčka lapají, pěkně mu po bruselsku o „podvodné pyramidě“ zpívají…

Izraelské osudy – Tisíc a jedna pravda ve Svaté zemi jako eKniha v elektronickém vydání na eReading.cz: (http://www.ereading.cz/cs/detail-knihy/izraelske-os