Byl to pro mě složitý proces, který se odehrával v mém nitru; nikdy bych si nedokázal představit, že mi bude sympatický člověk, jenž se údajně podílel na vraždění během holocaustu. Naštěstí mám v Izraeli přátele, kteří byli přímo na „kritizovaném“ Schindlerově seznamu a ti mě vyvedli z omylu, jako každý, kdo díky tomu přežil svoji smrt…

Hana Ringová-Rožanská se Stevenem Spielbergem…

Před půl stoletím přijel Australan Thomas Kenneally do Washingtonu a zašel si tam koupit do obchodu aktovku. Na prodavačově paži uviděl vytetované číslo 173. Zeptal se ho, co to znamená. A muž za pultem byl Leopold Pfefferberg, který mu řekl svůj příběh o tom, jak přežil Osvětim díky Schindlerovu seznamu. Udivený Australan tak poprvé, čtvrt století po druhé světové válce, uslyšel o děsivé genocidě Židů. Vznikla z toho kniha “Schindlerova Archa”, za níž tento australský prozaik získal prestižní Bookerovu cenu za literaturu, udělovanou britskými novináři, vydavateli, literárními kritiky a jinými osobnostmi.Brána koncentračního tábora v Osvětimi

Svitavy dokončily za čtyřiadvacet milionů Kč stavbu kavárny a informačního centra Oskara Schindlera v parku Jana Palacha. Svého rodáka připomíná a opěvuje v centru Svitav i nová muzejní expozice Hledání hvězdy Davidovy – Oskar Schindler – Spravedlivý mezi národy. Stálá výstava mapuje životní příběh tohoto svitavského rodáka na pozadí holocaustu. Mlčení a pietu jsem věnoval pamětní desce, kterou v roce 1994 svitavská radnice Schindlerovi odhalila. Dvě šikmé stěny z hrubých žulových kamenů vytvářejí ve svém průsečíku šesticípou Davidovu hvězdu, nad kterou je zasazena deska s nápisem „Nezapomenutelnému zachránci životů 1200 pronásledovaných Židů.“ Od parku se vyplatí přejet do nedalekého Brněnce, který leží jen několik kilometrů na jih od Svitav. Tady stojí továrna, do které Schindler převezl z polského koncentračního tábora Plaszov „své“ Židy.

Oskara Schindlera jsem poznal poprvé z povídání Hany Ringové-Rožanské z izraelského městečka Ramat Hasharon. Spolu s rodiči se zachránila v Osvětimi zásluhou právě tzv. Schindlerova seznamu. Hana Ringová se narodila 3. ledna 1931 v Českém Těšíně. Chodila jako každé jiné dítě do školy. V té době ještě málokdo tušil, že se Židé změní ze dne na den v podřadnou lidskou rasu. Když se stala žákyní druhé třídy, obsadili Němci Moravu i Slezsko a její židovská rodina prchla jako tisíce jiných do Polska, odkud pocházela její matka. Než se ocitla ve vyhlazovacím koncetračním táboře Osvětim-Březinka.

Ortodoxní Židé u Zdi nářků v Jeruzalémě…

Každý den při apellplatzu v Osvětimi Mengele vždycky procházel řady nastoupených vězeňkyň a vybíral ty, které byly staré nebo nemocné a nechal je odvést do plynu. “Stála jsem v první řadě na konci. Mangele prošel, jen si mě úkosem prohlédl a šel dál. Byla jsem mladá, vhodná ještě pro práci. Moje matka stála v druhé řadě za mnou, určitě by ji poslal do plynu. Když se Mengele otočil zády, rychle jsem strhla matku na své místo a stoupla si na to její. Když Mengele přišel znovu ke mně, zastavil se a díval se mi do očí, určitě mě poznal, ale nechal matku žít. Prý zítra je také den…” Stal se asi zázrak. Pár hodin poté byly Hanka i její matka a otec vybráni podle seznamu Oskara Schindlera pro práci do jeho továrny na plechové nádobí…

“V Osvětimi byla pro vězně jedna hodina věčností. Moje matka na mě musela v noci spávat, svým tělem mě vždy zalehla. Do baráků chodil doktor Mengele, svítil si baterkou a hledal malé děti či dívky pro své zrůdné pokusy na lidech,” vzpomíná Hana Ringová – Rožanská. “Proto mě máma svým tělem přikrývala. Mengele na některých dětech zkoušel, jak dlouho vydrží bez jídla, jiné zavíral do cel, kde je nahé nechal v mrazu, aby údajně zjistil pro německé vojáky na Sibiři, kolik může člověk vydržet v zimě…”

Hana Ringová-Rožanská v rozhovoru s Emílií Schindlerovou…

Seděl jsem na dřevěné lavici v nové svitavské expozici, věnované tomuto muži mnoha tváří. Na třech desítkách výstavních panelů se odehrává tragická historie Židů, kteří si za svůj domov zvolili Českomoravské pomezí. Region kolem měst Svitavy, Poličky, Litomyšle, Vysokého Mýta, Moravské Třebová a Jevíčka. Tedy oblasti, ve které se Židé usazovali od 14. století. Expozice je doplněna dokumentárními filmy o Schindlerovi. Ze závěrečné sekvence Schindlerova seznamu je v úvodu expozice velká panelová fotografie z křesťanského hřbitova v Jeruzalémě. Na něm byl pochován kontroverzní svitavský rodák. A na snímku všech těch, kdož ze Seznamu přežili a dávali na hrob tradiční kamínky, jsem objevil i Hanu Ringovou- Rožanskou. Tak se paní Hana postavila po boku mála českých žen, které účinkovaly ve filmu slavného režiséra Spielberga, byť jen v rolích statistů.

Oskar Schindler se narodil ve Svitavách 28. dubna 1908 v rodině drobného podnikatele Hanse Schindlera a jeho ženy Františky. V roce 1924 musel opustit vyšší školu pro padělání studijních výsledků. Bohém, co miloval ženy, bezstarostný život, auta a rychlé motocykly. Jeho nezkrotnost a konflikty se zákonem jej dovedly k roztržce s otcem, u něhož pracoval. Stal se členem Henleinovy strany SdP a později i Hitlerovy NSDAP. Za špionážní činnost proti Československé republice byl ve svitavském hotelu Ungar (dnešní hotel Slavia) zatčen a v Brně odsouzen ke dvěma měsícům těžkého žaláře. Později mu byl trest amnestií zkrácen na polovinu.

Po propuštění z českého vězení v říjnu 1938 se Schindler i se svoji ženou Emílií na krátký čas usadil v Ostravě ve vile na Sadové ulici č. 25, kde jako významný agent opavské služebny abwehru připravoval obsazení zbytku republiky nacisty na strategicky důležitém Opavsku. Z výpovědí jeho spolupracovníků známe místa jeho kontaktů v ostravských hospodách, hotelích a vinárnách, známe i některé jeho agenty… Dne 17. října 1939, po nacistické invazi do Polska, odjel do Krakova, kde v rámci tzv. arizace získal za své špionážní zásluhy jako nucený správce – treuhänder – malou židovskou továrnu na smaltované nádobí. Přičiněním svých kontaktů a kapitálu bývalých majitelů začal zaměstnávat polské dělníky, hlavně však mnohem levnější židovskou pracovní sílu. Dostavily se armádní zakázky a během roku se stal ze Schindlerovy továrny D.E.F. (Deutsche Emailenwaren Fabrik) prosperující podnik.

Zprávy o „lepší situaci” Židů v Schindlerově továrně nezůstaly dlouho utajeny. Byl kontaktován židovskou organizací Joint Distribution Committee, která měla sídlo v Budapešti, a setkal se s budapešťským kurýrem. Předal židovskému hnutí odporu v Krakově vyšší částku peněz, dopisy a kurýrovi umožnil fotografování v Krakově. Ve své továrně zaměstnával Židy z ghetta a s jejich hledáním mu pomáhal bývalý účetní židovského původu Isaac Stern, který se snažil v továrně zaměstnat co možná největší počet svých rodáků. Novým správcem ghetta se ale stal patologický vrah Amon Goeth, který měl odpor nejen vůči Židům, ale i vůči životu jako takovému.

Ke konci války bylo Němci rozhodnuto přesunout všechny krakovské Židy do Osvětimi k likvidaci. Schindler Židy koupil pro svoji novou továrnu. Spolu s Isaacem Sternem sepsal seznam Židů (Schindlerův seznam), na němž se objevilo více než 1200 jmen. Židé byli transportováni do nové továrny na výrobu granátů ve Svitavách-Brněnci. Při přesunu se omylem jeden vlak vydal do Osvětimi. Schindler proto vykoupil ženy a děti, které tam byly odvezeny. Povídá se, že sukničkář a válečný playboy Schindler přidal k penězům a diamantům pro velitele koncentráku i jednu ze svých polských milenek. Paradoxem jeho nové továrny údajně bylo to, že žádné funkční granáty sama nikdy nevyrobila. Aby továrnu Němci nezavřeli a Židy neposlali do koncentračního tábora, nakupoval granáty jinde a vydával je za své výrobky. Možná to byla pravda, možná jen mýtus, ale nebylo podstatné, zda zachránil 1200 Židů nebo jen pár stovek. Prostě přežili a to se počítalo…

Začátkem května 1945 se Schindler obával rychle postupující Rudé armády a chystal se k útěku. Samotní vězni jej v tomto úsilí podporovali. Vytvořili mu doprovod, který měl dosvědčit, že zachránil židovské vězně před jistou smrtí. V samotném závěru filmu si Szymon Jereth nechal vytrhnout zlatý zubní můstek. Židé z něho vyrobili a darovali Schindlerovi prsten, na který zlatník Hersch Licht vyryl prostý vzkaz: Děkujeme. Tuto událost líčí film vcelku věrně. Spielberg však už nedopověděl poněkud smutnou pointu celé epizody. Za necelých dvacet let musel ten samý zlatník vyrobit v roce 1962 pro Schindlera nový zlatý prsten. Ten původní z lágru v Brněnci totiž alkoholik Schindler v Izraeli propil. Také na druhém prstenu byl nápis „Děkujeme“, který se dle Talmudu vykládá: „a každý, kdo zachrání jednu duši z Izraele, jakoby zachránil celý svět…“

Oskar Schindler 9. května 1945 opustil Brněnec s cílem dostat se do amerického okupačního pásma. S ním odjela skupina vězňů, i jeho žena Emílie. Vezl s sebou i vysvětlující dopis vězňů, kteří se všichni na jeho podporu podepsali. Po výslechu v americkém zajetí a svědectvích zachráněných Židů byl propuštěn a pokračoval v cestě na západ. Působil v Německu, později emigroval do Argentiny, než ho pozvali “jeho” Židé do Izraele…

Na recepci po natočení filmu „Schindlerův seznam“ pak Spielberg všem vyprávěl, jak zpočátku nechtěl knížku australského spisovatele Thomase Kenneallyho nafilmovat. Měl pocit, že to není práce pro něho. Chtěl dělat jen velkovýpravné sci-fi a tzv. kasafilmy. Do spletitých osudů věčně pronásledovaných Židů se mu nechtělo. Pak se do Spielberga pustila jeho druhá manželka, na rozdíl od té první, Židovky, byla křesťankou. Spielbergova babička se totiž vystěhovala do USA z Ruska, když jako Židovka utíkala před tamními carskými pogromy. Potom učila ruské přistěhovalce anglicky.

“Jak se nám pan Spielberg přiznal, osud jeho babičky bylo to jediné, co o židovství věděl, byť sám byl Žid, i když jeho rodiče židovské tradice již nedodržovali. Manželka mu prý řekla: Když ten film natočíš ty, bude to dobrý film a celému světu ukáže, co to byl holocaust, co to je antisemitismus a jeho důsledky. Tvoje babička byla Židovka, ty jsi Žid. Musíš to pro svůj národ udělat! Tak prý Spielberg natočil velkofilm o vyvražďování Židů jen proto, že ho k tomu přiměla jeho křesťanská manželka…” vzpomíná paní Hana.

Hana Ringová-Rožanská jako hostitelka…

Na recepci byla rovněž Schindlerova manželka, které mohla Hana Ringová-Rožanská osobně poděkovat. Zašla za ní. Paní Emílie byla na vozíčku, protože nemohla už chodit. Hana jí řekla: “Já jsem ta holka, které jste dávala vždycky najíst. Teď už mám velkou rodinu. Přežila jsem také díky vám…”

Oskar Schindler nabídku, aby žil v Izraeli, rád přijal, vždyť Židé ho zbožňovali. Dostal práci v jeruzalémském Muzeu holocaustu Jad Vašem, kde mu byl v Aleji Spravedlivých věnován jeden ze stromů pro ty z cizinců nežidovského původu, co zachránili židovské životy. Schindler byl tak oceněný jako jeden ze “Spravedlivých mezi národy”. Přesto i v Izraeli hodně popíjel alkohol a méně pracoval, tak se bývalí osvětimští vězni, kterým zachránil život, každý měsíc skládali několik let na jeho živobytí.

“Vzpomínám si, že to byl vždycky pro mě velký svátek, když jsem ze svého učitelského platu dávala každý měsíc asi čtvrtinu na fond, který jsme mu vytvořili. Byli jsme všichni skutečně šťastní, když jsme to mohli udělat, dali bychom mu s potěšením to poslední, a když zemřel, byl jako katolík pochován na křesťanském hřbitově v Jeruzalémě, my Židé každý rok chodíme s květinami na jeho hrob…” říká s dojetím Hana Ringová-Rožanská.

Hana Ringová-Rožanská s manželem…

Oscar Schindler mohl být gauner, zločinec, co mu šlo pouze o peníze, ženy a tu nejlevnější pracovní sílu, kterou mu mohli dát jen Židé věznění v Osvětimi, Ale to přece dělala i firma Baťa, aniž by byla nacistická a získala arizací post tzv. treuhändera – správce. http://zlin.idnes.cz/zide-z-koncentracniho-tabora-v-osvetimi-pracovali-pro-batu-pok-/zlin-zpravy.aspx?c=A140103_2017463_zlin-zpravy_ras Historička Jitka Gruntová patří k urputným odpůrcům faktu, že by byl Schindler šlechetným zachráncem více než tisíce židovských vězňů. Jeho továrna prý nebyla mírnější koncentrák; také v ní podle Gruntové „byl hlad a úmrtnost přibližně dvojnásobná, než v jiných analogických táborech na území tzv. Sudet. Protože šlo o pobočný tábor zřízený u výrobního podniku, nebylo cílem vyhlazení vězňů, ale vyždímání maximálního výkonu…“

Vždycky, když se dívám na film Schindlerův seznam a poté si čtu zvláštně prezentovaná fakta historičky Jitky Gruntové, prahnoucí po zviditelnění za každých okolností, snažím si představit, jak je ta dobrý žena, paní doktorka Jitka v Osvětimi, má dohola ostříhanou hlavu, aby neměla vši, trpí ponižováním, psychickým i fyzickým mučením a hladem, přičemž se bojí nejen plynových komor, ale i doktora Mengeleho, co dělal na vězněných ženách bestiální pokusy. Vidím ji, jak stojí hodiny v mrazu na apellplatzu a neví, jestli z něho živá odejde a kam. A představuji si, co by prožívala, kdyby se dostala na Schindlerův seznam, aby šla z dosahu krematoŕií a vstříc svému životu.

Pak vidím ji, jak plivne Schindlerovi do tváře, že je válečný zločinec, co ji nechce poslat do plynu jen proto, aby mu dělala otrokyni v jeho fabrice. Slyším ji, jak na něj křičí, že ta jeho fabrika je jen fingovaný tábor, kde není lepší zacházení, že v něm stejně umírá víc lidí než jinde. A jak ji blaží, že jde do plynu, místo toho, aby dál žila. Paní Gruntová je charakter. Důkaz? Není sice v KSČM, aby si neušpinila své ruce, ale klidně za komunisty kandiduje za cokoli – poslankyni, senátorku, zastupitelku. Je přece nestranná a nezávislá. Prostě bezpartijní…

Přestože se mé vzdělání nemůže rovnat titulům doktorky Gruntové, a jelikož vím, jak miluje spravedlnost a objektivitu, dovolil bych si jí poradit, aby též sepsala studii na téma: „Glorifikace zločince Gottwalda není na místě, aneb Pohled z druhé strany“; mohla by se zamyslet mj. nad Klémovým podílem na justiční vraždě JUDr. Mileny Horákové či generála Heliodora Píky, Rudolfa Slánského a dalších Židobolševiků, či nad tím, proč neodpověděl na dopis z vězení, odkud mu napsal generál Ludvík Svoboda… Případně by se mohla věnovat rozboru zločineckých lží Zápotockého v souvislosti s jeho měnovou reformou. Určitě už takové pojednání napsala, jen se ke mně zatím… jaksi nedostalo. Navíc, před Vítězným únorem by se to ani nehodilo, že…

Hana Ringová-Rožanská má jasno, jako dívka, která přežila Osvětim. „To je vám pár kroků od komínů krematoria všecko jedno, jaký Schindler je a byl či nebyl. Žijete a je to jeho zásluha, třeba jen v tom, že po vás chtěl práci, aby sám zbohatl. Ať si klidně bohatne. Nezajímá vás nic jiného, než fakt, že žijete, že jste přežil… A proto jsem dávala díl svého platu, aby se Schindler udržel co nejdéle při životě. Život je přece jen jeden; hlavní přece je, že vám zasvítí vaše šťastná hvězda…“

Inu, tak skončil život rozporuplného člověka, dle některých válečného zločince, nazývaného též „gauner ze Svitav“ či “Noe z Krakowa”, zřejmě pro podobnost s archou plnou židovských životů, a jeho žena Emilie byla pro židovské vězně a vězeňkyně “Andělem z Brněnce”…

Snímky Břetislav Olšer (3) a jeho archiv (4)

http://www.youtube.com/embed/vA_YHAqaV2M?feature=player_detailpage

Izraelské osudy – Tisíc a jedna pravda ve Svaté zemi jako eKniha v elektronickém vydání na eReading.cz: (http://www.ereading.cz/cs/detail-knihy/izraelske-os