Prezidentská nuda nebo zodpovědnost a sebeobrana před křiváky…?

8. Leden, 2014 – 9:41

Karel Čapek měl pravdu, když řekl: „Kdo jednou zradil, zradí podruhé“. A to je motto pro schvalování navržených kandidátů na ministerské posty. Je to těžké zvažování všech pro a proti, které nyní iritují prezidenta Miloše Zemana. Jako ve filmu „Hra o jablko“; dilema starého mládence, jenž je zároveň milencem vdané ženy, kterou se snaží svést, ale po hlubším vztahu s ní netouží…

Žoviál Alexandr Mitrofanov z Práva s tím ovšem nemá problém; V ČT prohlásil, že Zeman na Hradě neví ze samé nudy, co by dělal, když zamítl dávat amnestie i podepisovat profesury, a tak protože přece musí něco dělat, hraje si s obstrukcemi kolem schvalování Sobotkových ministrů. Možná se pan redaktor také nudil ve studiu ČT, když toto prohlášení ze sebe ledabyle vysoukal.

Jde tedy o prezidentskou nudu a adrenalin, nebo spíš o zodpovědnost hlavy státu za to, aby jeho národu nevládli všehoschopní nýmandi? Kdo by pak na koho svaloval vinu, kdyby oni „odborníci“ dovedli vládnutí do slepé uličky? Sobotka, nebo Zeman? A nejde přitom o Zemanovu osobní mstu za to, že ho zradili při prezidentské volbě v roce 2003, či že ho haněli během souboje se Schwarzenbergem. Jde spíš o princip zrady a urážky hlavy státu, která z obav, aby se nenaplnila Čapkova předpověď o zrádcích, váhá s některými podpisy. Říkejme tomu prevence před zvlčením vlády.

A aby si ta Rusnokova v demisi místo zvlčení zasloužila apanáž, urychleně postrčila novelu zákona o státní službě do prvního čtení, aby tím zachránila Babiše před lustračním zákonem a on se mohl ujmout rezortu financí. Jak dojemné, zatímco je ustavení legitimní vlády v nedohlednu; možná se pan prezident srovná s civilistou Stropnickým v tanku, avšak je pravděpodobné, že se nepřenese přes nekanibala Zaorálka či špatnou kopii svého otce – Dienstbiera mladšího. Zemanova zásadovost trvat na oprávněném požadavku vysoké morální integrity a negování rizika vpustit do zahraniční arény slona v porcelánu je však nezdolná. Jedno je ale jasné; nude nenuda, sotva Zeman jmenuje Sobotku premiérem, bude muset seznam sedmnácti ministrů podepsat; děj se vůle Boží, zvláště když dostal premiér v naději rýmu…

Na kompetenční žalobu Zeman nevzpomíná rád, sám ji ještě jako premiér podal v roce 2000 kvůi schvalování guvernéra ČNB Zdeňka Tůmy. Důvodem sporu Havla s vládou bylo to, že prezident jmenoval guvernérem ČNB Zdeňka Tůmu bez spolupodpisu předsedy vlády. První dáma České republiky Dagmar Havlová se poté omluvila manželce premiéra Zemana Ivaně za to, že o jejím manželovi řekla, že mu již nikdy nepodá ruku.

Svá příkrá slova na jeho adresu se rovněž pokusila vysvětlit; způsobila skandál v souvislosti se sporem o guvernéra ČNB. „Vůbec jsem se nechtěla vkládat do politiky a do právnických aspektů, ale pouze jsem hájila právo na základní lidskou slušnost a na lidské jednání. Pan premiér použil proti mému manželovi pár vulgárních výrazů,“ vysvětlila Havlová své pohnutky. Havlová rovněž řekla o ministrovi financí Pavlovi Mertlíkovi, že je největší lhář na světě a že sociální demokracie je horší než ODS.

A pak nám vyrostl Bohuslav Sobotka, poněkud zvláštní člověk. Jak byste ho nazvali poté, kdybyste si přečetli, co mj. řekl v rozhovoru pro HN 31. ledna 2013:

HN: A v té volbě před deseti lety jste taky volil Miloše Zemana?

Já jsem nevolil Václava Klause.

HN: Ptáme se na to, zda jste volil Miloše Zemana.

Já jsem nevolil Václava Klause.

HN: Vy nám na tu otázku neodpovíte?

Já na tu otázku teď po deseti letech odpovídat nebudu…

Je tento alibismus hoden člověka, který chce být premiérem a je v tomto ohledu závislý na dnešním prezidentovi Miloši Zemanovi? Přitom si vrabci na střeše štěbetají, že Sobotka, Zaorálek, Špidla, Tvrdík a další socialisté byli mezi sedmadvacítkou, co Zemana v roce 2003 potopila tak, že musel odejít z prezidentské volby zadním vchodem. Před jedenácti lety se zkrátka tehdejší ministr financí Bohuslav Sobotka ocitl na seznamu zrádců, kteří v prezidentské volbě nepodpořili kandidáta sociální demokracie Miloše Zemana a umožnili tím vítězství Václava Klause. Ani při přímé volbě prezidenta v roce 2012 nebyla ČSSD jednotná a teprve až v druhém kole raději doporučila svým voličům volit právě Zemana.

Nyní úryvek z mého rozhovoru v roce 2011, s tehdy ještě kandidátem na prezidenta ČR Milošem Zemanem: Nikdo z nás asi nezapomene na prezidentské volby, kdy jste byl velkým favoritem, kráčel jste hrdě a sebevědomě 24. ledna 2003 Španělským sálem Pražského hradu, ovšem volba pro Vás skončila poněkud nešťastně… Co jste podcenil?

“Je obecně známo, že proti mně hlasovalo 27 poslanců sociální demokracie, přestože dvě referenda, členů ČSSD a příznivců, jsem vyhrál. Dopadlo to však překvapivě; sociální demokracie neměla svého prezidenta, stal se jím Václav Klaus. Byl to podraz, ale ne na mé osobě, ale na ČSSD. Na druhé straně jsem poslancům v duchu poděkoval a děkuji dodnes, že mně umožnili deset roků klidného života na Vysočině…”

Petr Dimun nedávno mj. napsal: „Když před volbami v roce 2006 docházelo ke sbližování Zemana s Paroubkem, došlo také ke schůzce, kde ve Lvím dvoře, což je (pro nepražské čtenáře) restaurace poblíž Pražského hradu, seděli u stolu naproti sobě na jedné straně Jiří Paroubek s Jaroslavem Tvrdíkem a na straně druhé Miloš Zeman s Miroslavem Šloufem. Slovo dalo slovo, padlo pár panáků, víno teklo proudem a ti tři staří matadoři (jeden z politických handicapů Jiřího Paroubka je, že moc nepije, což v české politice někdy vytváří zbytečné bariéry, chybný pocit nadřazenosti) zabrousili do roku 2003, k volbě prezidenta. Zeman se tehdy zeptal Tvrdíka „Jarouši a teď upřímně, volil jsi mě tehdy prezidentem, anebo nevolil?“. „Jarouš“, tedy Tvrdík, prý nahodil již zmíněné psí oči a jal se vysvětlovat, že on je přece duší i tělem voják, který, když mu řeknou, tak si v haptáku uváže i smyčku a svrhne pod sebou židli. „Tedy nevolil“, utrousil Zeman a ujal se své obvyklé a oblíbené role popravčího: „Víš, Jardo, a teď každý den, když vstaneš, půjdeš do koupelny a podíváš se do zrcadla, tak si odplivneš!“

Zhrzený člověk dělá pomatené činy. Ideálním prototypem tohoto rčení je Jiří Dienstbier mladší z ČSSD. Nezvládl svoji ostudnou prohru už v prvním kole prezidentských voleb, v nichž skončil až čtvrtý za Janem Fischerem. Jen zneužil charisma svého otce, ale neunesl svoji veřejnou politickou dehonestaci a odmítl dát své hlasy v druhém kole Zemanovi; prohlásil, že Miloš Zeman má velmi problematické vazby na kmotry. Někteří si též nebrali servítky, když o něm řekli, že je to zakomplexovaný hurvínek, trouba a hňup, jenž pošlapal veškeré principy demokracie a ústavnosti…

Narodil se totiž v roce 1969 ve Washingtonu a na jaře 1990 jako americký občan složil přijímací zkoušky na UK, kterou absolvoval po 6 a půl letech (s přestávkou na výkon poslaneckého mandátu). V roce 1997 jako “právdoláskovec” nastoupil na místo koncipienta do advokátní kanceláře proslulého komunistického expremiéra Mariána Čalfy v Havlově první vládě – “Čalfa, Bartošík a partneři”, jejímž partnerem se později sám stal…

Inu, pokud však Zeman jmenuje Sobotku premiérem, nic mu už nebude bránit ve schválení ministrů, jak mu jejich životopisy s podepsanou koaliční smlouvou předložil Sobotka. Hra o jablko s bolestivým porodem na konci…? 

http://www.ltv-plus.cz/index.php/host/1135-hudební-magazín-19-týden-05-05-2012

Izraelské osudy – Tisíc a jedna pravda ve Svaté zemi jako eKniha v elektronickém vydání na eReading.cz: (http://www.ereading.cz/cs/detail-knihy/izraelske-osud

Reklama:

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *