Obama se přivítal s Raulem Castrem; poslal komerční letadlo na Kubu

4. Leden, 2014 – 9:15
Cienfuegos... Foto: Břetislav Olšer

Cienfuegos... Foto: Břetislav Olšer

Prvního ledna slavila Kuba státní svátek. Je to už 55 roků od chvíle, kdy po úspěšném přenesení partyzánské války v srpnu 1958 do ostatních provincií došlo na ostrově v říjnu téhož roku k celonárodnímu povstání a 2. ledna 1959 revolucionáři obsadili Havanu a boje skončily jejich vítězstvím, Batista opustil zemi již v noci na 1. ledna.

Jubileum začalo pro karibskou perlu Velkých Antil velmi optimisticky; Již na pohřbu Nelsona Mandely 15. prosince 2013 podal Barack Obama ruku na přivítanou kubánskému vůdci Raulu Castrovi a jako důkaz o své snaze obnovit dialog přistálo po půl století embarga koncem dva dny před koncem roku 2013 komerční letadlo USA na Kubě. První komerční osobní letadlo vystartovalo na Silvestra 2013 po více než 50 letech z Floridy na Kubu.

Devítimístný stroj vzlétl z letiště ve městě Key West a za 90 minut přistál v kubánské metropoli Havaně. Letecké spojení je dalším ze signálů mírného zlepšování napjatých vztahů mezi Spojenými státy a Kubou. Mezi oběma městy fungovala pravidelná letecká linka do roku 1959, kdy se na Kubě po komunistickém puči chopil moci Fidel Castro. Washington později uvalil na Kubu obchodní a hospodářské embargo a vztahy mezi oběma zeměmi se vyhrotily.

Obnovené letecké spojení je prvním testovacím letem a není jasné, zda americké úřady vydají aerolinkám povolení k obnovení pravidelné linky. Většina pasažérů byla účastníky zájezdu v rámci programu kulturní výměny, kterou americká vláda povolila v roce 2011. Prezident Barack Obama počátkem listopadu v Miami prohlásil, že je možná načase, aby Spojené státy přehodnotily svou politiku vůči Kubě. Washington prý začíná vidět změny, k nimž na ostrově po odstoupení Fidela Castra dochází.

Podobně vstřícný postoj zvolil před Vánocemi i kubánský prezident Raúl Castro, který uvedl, že by vztahy mezi oběma zeměmi měly být „civilizovanější“. Během nedávného pohřbu Nelsona Mandely došlo k historickému okamžiku, kdy si po několika desítkách let lídři obou zemí potřásli rukama. Možná si oba vzpomněli na okamžik, kdy jeho bratr Fidel Castro jako 12letý školák požádal dopisem tehdejšího prezidenta USA Franklina Roosevelta o desetidolarovku. Tento dopis s dětským podpisem bývalého kubánského šéfa vlády a komunistické strany byl skutečně objeven v americkém státním archívu.

„Ještě nikdy jsem neviděl zelenou americkou desetidolarovku a rád bych jednu měl,“ napsal malý Fidel. Dopis Rooseveltovi zakončil zdvořilostním dovětkem „váš přítel“ a uvedl i zpáteční adresu své školy v Santiagu de Cuba. V Bílém domě totiž už ve 40. letech existovala kancelář, jež odpovídala na tisíce podobných dětských přání, takže Fidel jistě odpověď dostal, nikoli však příslušnou částku.

Hemingwayova pracovna….

První oteplení vzájemných vztahů zasignalizoval loni Fidel Castro, který prohlásil, že kdyby byl voličem v USA, byl by jeho kandidátem na prezidenta Barack Obama. Ten také slíbil, že začne kontakty s Kubou navazovat. „Já míšenec Afroameričan, vy míšenci Afroameričané…“ Také proto vydal počátkem dubna pokyny, aby byly s konečnou platností zrušeny veškeré zákazy a omezení týkající se 1,5 miliónů Kubánců žijících na území USA. Snad na toto své vstřícné gesto také nedoplatí. Nyní budou moci kdykoliv svobodně cestovat za svými příbuznými na Kubu a také jim posílat dolary bez omezení, aby si mohli zvýšit životní úroveň. Připomíná mi to zadlužené izraelské komuny zvané kibucy, které dál žijí svůj anachronický komunismus, ovšem za vydatné podpory kapitalistických půjček vlády Izraele.

http://olser.cz/wp-content/uploads/havel-22.jpg

Ulicemi Havany se tak už nenosí jen trička s portréty Che Guevary nebo Fidela, ale s Obamou a nápisem Kubama… A že Obama myslí svůj populární slovní obrat –  podávání “natažené ruky” zcela vážně a míní ho zavést do praxe, dokázal vzápětí; svou ruku podal venezuelskému presidentovi Hugovi Chávezovi. Ten mu na to gesto odpověděl slovy: “Quiero ser tu amigo!” – ”Chci být tvým kamarádem!”…

Kubánci přes svoji zášť vůči občanům Spojených států miluji prvního z Američanů – Ernesta Hemingwaye. A papá Ernesto, jak mu na Kubě každý říkal, zase miloval Kubu a nobelového Starce a moře, svého Santiága alias Anselma Hernándeze Garcíu z Cojimaru… “Jsem nesmírně šťasten, že jsem zase mezi vámi… Cítím se být Kubáncem…. Sympatizuji s kubánskou vládou… Nechci, aby mě někdo pokládal za Yankeeye…” řekl Hemingway, když se 4. listopadu 1959 vrátil do Havany ze Španělska.

V květnu 1960 se seznámil osobně s Fidelem Castrem, když mu předával poháry za vítězství v lovu mečounů. Hemigwayova mezinárodní soutěž probíhala pod heslem: Sport lidu! Na moře vyplulo 163 soutěžích na 55 člunech. Na lodi Pillar plul Ernesto, na člunu Cristall seděl právník Fidel Castro s lékařem Che Guevarou. “Blahopřeji, commandante,” usmál se papá Ernesto, kdy Castrovi předával pohár za celkově první místo. “Víte, já nikdy neměl při závodech štěstí. Vlastně se mi vůbec moc nedaří…”

Fidel Castro kvůli svému zdravotnímu stavu před dvěma roky definitivně odstoupil z politického života Kuby, žezlo převzal jeho bratr Raul, odvolal ze své vlády deset Fidelových mužů, ale nepropustil žádného ze dvou stovek politických vězňů… Svět je jedna velká záhada a překvapení. Včerejší nepřátelé až za hrob se mávnutím kouzelného proutku byznysu málem stávají protagonisty italského manželství, jež nečekaně mění svoji taktiku žárlivých mafiánů v láskyplné cukrování jako “můj s mojů”…

Tyto scény jsou typické pro USA, v nichž vítězí ryzí pragmatismus, jak také jinak, když ho samy vymyslely, a z jejich osy zla se pozvolna stává osa přinejmenším loajálních obchodně-konformních vztahů. V kdysi zavrhované teroristické Libyi se proklínaný Kaddáfí, než ho zlynčovali, objímal s Condolezzou Riceovou, ze seznamu jaderných rizik a úhlavních hnízd zla zmizel už Irák i Afghánistán, i když za cenu 200 miliard USD měsíčně a pěti tisíc mrtvých vojáků US Army. A po téměř půlstoletí nenávisti a hospodářského embarga začíná namlouvání Kuby s USA…

Dnes má za sebou Kuba spoustu tragických příběhů, k nimž patří i 17. duben 1961, kdy byla odsouzena k zoufalému nezdaru invaze kubánských exulantů z Floridy. Na 1500 žoldáků, špatně vycvičených CIA a vyzbrojených z vojenských skladišť US Army, se vylodilo se v Zátoce sviní, na Playa Giron – Bahía de Cochinos – v provincii Matanzas.Sledované gesto. Podání rukou prezidentů Obamy a Castra při pietě za Nelsona Mandelu v JAR.

Polostrov Zapata má rovněž přírodní rezervaci v Ciénaga de Zapata a skanzen dávných kubánských indiánů Tainů, na pláži sviní byl bělostný písek se stopami kopýtek prasat, podle nichž se zátoka jmenuje. A kousek dál byla krokodýlí farma, možná jako memento… Na Varaderu jsem poznal číšnici Odalys. S kamarádkou Jarmilou Eliášovou, která se navzdory svému sedmému měsíci těhotenství rozhodla zůstat napořád při zpátečním letu do Prahy během mezipřistání v Montrealu, jsme Odalys zásobovali oblečením, jež si olomoucká plavkyně nemínila s sebou vzít do Kanady.

Udělali jsme balíček, sedli si s ním na lavičku, pak se zvedli a šli pryč, zatímco balíček jsme tam nechali. Pak přišla Odalys, nenápadně si přisedla a za chvíli odešla i s vzácným dárkem. Tento trik na kubánské bezpečnostní složky jsme opakovali několikrát, než Jarmile zbyly jen plavky a zimní oblečení. Na Kubě bylo sice lednové vedro, ale v Kanadě už mrzlo až praštělo. Nejnádhernější ostrov; tak lze dvěma slovy pojmout Kubu, proto mně nebylo pranic sympatické, že USA, které poslali první televizní štáb za Fidelem do kubánských hor, aby natočil reportáž o budoucím šéfovi Kuby, tuto perlu Antil bojkotují. Kdyby se mstili jen Fidelu Castrovi a jeho suitě, bral bych to, ale že kvůli nim trpí veškeré obyvatelstvo, to bylo i na mě moc. A také podraz v podobě útoku žoldáků na Zátoků sviní.

Přesto byla 17. dubna 1961 invaze kubánských exulantů z Floridy odsouzena k zoufalému nezdaru. Na 1500 žoldáků, špatně vycvičených CIA a vyzbrojených z vojenských skladišť US Army, se vylodilo se v Zátoce sviní, na Playa Giron – Bahía de Cochinos – v provincii Matanzas. Bažinatá oblast a mnohametrové vlny rozbouřeného Karibiku byly před téměř půl stoletím vůči útočníkům nepohostinné, přesto nečekaný útok obránce Kuby překvapil a museli ustoupit. Poté z celého ostrova přijely tisíce členů revolučního vojska a milice, na pomoc přišli i neozbrojení rolníci. Mezi prvními byl Fidel Castro, který údajně osobně samohybným dělem zničil jeden z výsadkových člunů. Boj trval tři dny, na jejichž konci zaznamenali legrační kontrarevolucionáři výprask, jak sedláci u Chlumce.

Cienfuegos…

Tři sta jich bylo zabito, další 1200 padlo do zajetí a byli vyměněni za americké traktory, náhradní díly, potraviny a léky. Byla to však poslední dodávka čehokoliv na Kubu. USA se rozhodly pro obchodní embargo, které trvá už přes půl století podnes. Doplatil na to svojí smrtí prezident USA J. F. Kennedy, který byl zastřelen rok poté v Dalasu. Údajně člověkem bez řádné identity Oswaldem, ale fakta spíš napovídají, že to byla vzteklá kubánská exilová mafie…

Když je řeč o Castrovi a jeho vousáčích, není možné zapomenout na českou stopu jménem Valtr Komárek; vystudoval Ekonomický institut v Moskvě, v 60. letech 20. století působil ve Státní plánovací komisi i v ekonomické sekci politbyra ÚV KSČ. V letech 1964 až 1967 se stal na Kubě poradcem Ernesta Che Guevary. V 80. letech byl za to ředitelem Prognostického ústavu ČSAV, kde vytvořil tým zpracovávající návrhy možných změn, jehož členy a spolupracovníky byli mj. Václav Klaus, Miloš Zeman, Karel Dyba, Tomáš Ježek, Vladimír Dlouhý a Miloslav Ransdorf.

„Pár let jsem pracoval na Kubě, kde jsem viděl revoluci v ”podvlíkačkách. Bylo mi líto těch upřímných, milých a otevřených lidí, kteří mají rádi rytmus, hudbu, doutníky a kávu…“ řekl mi v Ostravě Valtr Komárek, co tři roky pokorně pracoval na Kubě po boku Che Guevary. v Ostravě byl jako místopředseda vlády za prezidentování Václava Havla. Argentinec Guevara obdržel v roce 1957 kubánské občanství a začal působit na různých postech v nové Castrově vládě. Později se stal prezidentem kubánské Národní banky a od roku 1961 řídil také ministerstvo průmyslu, během něhož se snažil dál propagovat svou vizi spravedlivé beztřídní společnosti.

Dějí se to věci a jak říkají mí izraelští přátelé z hnutí Shalom Aschav, mír lze uzavírat pouze s nepřáteli. To má souvislost i s milionkrát zavrhovanou Kubou, zvláště když se u jejího pobřeží patrně objevily nevídané zásoby ropy. Kuba totiž zjistila v Karibiku značné ropné rezervy, které se nacházejí v Mexickém zálivu nedaleko Cienfuegos. Nyní je ve hře údajně až 20 miliard barelů, což se téměř rovná ropným zásobám Spojených států, které těží jen v Mexickém zálivu téměř pětinu své domácí produkce.http://olser.cz/wp-content/uploads/8449000414.jpg

Možná to bude někde v místech, nad nimiž jsme pluli cestou rybářského safari. Je mi je líto sargasově průzračné azurové vody moře, přes níž se dalo dohlédnout až několik desítek metrů… Kubánský objev může spolu s plánovanými projekty alternativních zdrojů energie, jako je například továrna na bioplyn, pomoci Kubě dosáhnout energetické soběstačnosti. Pokud se totiž údaj o 20 kubánských miliardách barelů potvrdí, vyletí perla Antil okamžitě do dvacítky největších světových producentů ropy. A když se dají ještě víc dohromady Venezuela a Kuba, bude to ropná síla, jež může USA pořádně zatlačit do vyděračského energetického kouta.

“Kdysi stačilo dát za litr benzínu pár pesos, jelikož pořád byly na horizontu Atlantiku vidět konvoje sovětských tankerů s ropou,” říkal mi Oriol, můj kubánských průvodce. “Benzínu bylo zapotřebí, trofejní americké křídlaté bouráky ho spotřebovaly na sto kilometrů i padesát litrů…” Kuba je na předním místě ve světě v léčbě viru HIV, resp. AIDS. Snad poprvé vůbec šlo o samá pozitivní fakta, ovšem s tradičním plivancem ze starých archivních záběrů. Kuba léčí nemocné AIDS, ale pouze ty bohaté, obyčejní Kubánci jsou na tom prý pořád stejně uboze. Celá tato propaganda hrůzy spuštěná Washingtonem a jeho satelity se týká také „osudu“ Kubánců nakažených virem HIV, kteří prý měli skončit v „koncentrácích“. Ve skutečnosti může být přístup Kuby k zvládnutí epidemie HIV infekce a zákeřného syndromu AIDS dáván světu za vzor. Jednička v léčbě HIV, resp. AIDS se jmenuje Kuba, ale Češi budou lhát dál…

Další lumpárna na Kubu se odehrála rok po fiasku v Zátoce sviní. Aby se nestalo NATO zbytečností, začala Karibská krize; Chruščov tenkrát zbytečně lamentoval o raketách USA v členské zemi Aliance – Turecku, a na Kubu tak nechal v polovině léta 1962 dopravit sovětské rakety R 12, co měly dolet 2000 kilometrů a po nich měly následovat rakety R 14 s doletem 4000 kilometrů, když Florida byla od Kuby jen necelé dvě stovky kilometrů. Washington považoval rakety na Kubě za útočnou zbraň, ačkoli obdobné americké rakety byly v té době již rozmístěny v Turecku a Itálii a Sovětský svaz je „toleroval“. Přitom sovětské rakety na Kubě byly bez jaderných hlavic, zatímco ty americké byly plně atomové…

Všechny rakety Jupiter v Turecku byly ale odstraněny až v dubnu 1963 na základě tajné části dohody se Sovětským svazem o stažení jeho raket z Kuby. Oficiálně bylo jejich odvezení po roce služby zdůvodněno jejich “zastaralostí”. Skutečný důvod stažení raket přiznali Američané až koncem 80. let 20. století, kdy zveřejnili pravdu. V přísně utajované dohodě s USA se Sověti zavázali, že nechají “neporazitelné Američany zvítězit” a přisoudili jim roli zachránců světového míru a těch, kdož zabránili třetí a navíc atomové světové válce se stovkami jaderných hlavic. USA přislíbily, že nikdy nezaútočí na Kubu…

Inu, Kuba je prý Castro a Che Guevara, co vraždili, kudy chodili; ovšem proti vraždění CIA a US Army jsou naprostí žabaři; státní převraty v Chile, Salvadoru, Nikaragui, Haiti, Grenadě a dalších zemích jsou doslova posety mrtvolami. Kam se na ně hrabou „vrahové“ Che a Fidel Castro. A to milosrdně raději nejmenuji miliony zabitých v Koreji, Vietnamu, Iráku, Afghánistánu či Libyi…

Snímky Břetislav Olšer (3), archiv (3)

http://www.historieweb.cz/jak-castrovi-comandantes-osvobodili-kubu

Izraelské osudy – Tisíc a jedna pravda ve Svaté zemi jako eKniha v elektronickém vydání na eReading.cz: (http://www.ereading.cz/cs/detail-knihy/izraelske-osud

Reklama:
  1. 1 Trackback(s)

  2. Kvě 31, 2016: Bowe Bergdahl: „US Army je armáda lhářů, bláznů a šikanovatelů…“ – Nová republika

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *