Kdo s čím zachází, tím také schází; přísloví, co platí pro každého?

2. Leden, 2014 – 11:59
Betlémští Palestinci... Foto: Břetislav Olšer

Betlémští Palestinci... Foto: Břetislav Olšer

Výbuch, k němuž došlo na Nový rok v pražském Suchdole v bytě palestinského velvyslance Džamála Muhammada Džamála, mohla způsobit neodborná manipulace s trezorem nebo samovolné spuštění výbušného systému po jeho otevření. Podle palestinského ministra zahraniční trezor pocházel ze starého velvyslanectví a léta ho nikdo neotevřel.

Divné je především to, že jsou všude uváděny pojmy, jako velvyslanec Palestiny, ministr Palestiny, byt velvyslance Palestiny… Přitom žádný stát Palestina zatím neexistuje a je ve hvězdách nad Blízkým východem, zdali takový stát vůbec někdy bude? Samozřejmě, že po explozi všichni dostali vidění, jak za tím vším je Mossad, kdo jiný? Podle slov „palestinského ministra zahraničí“ Rijáda Málikího se trezor původně nacházel na starém velvyslanectví v Praze a pak byl převezen do nových objektů.

Nejméně dvacet let trezor podle něj nikdo neotevřel. Trezor prý stál nepovšimnut ve starém velvyslanectví. Nikdo se ho nedotkl dvacet, pětadvacet let. Prohlásil Málikí. Podle jeho slov až nynější „velvyslanec“ se rozhodl, že trezor otevře. Když tak učinil, něco se uvnitř sejfu údajně stalo a vybuchlo to… Není však jasné, jak mohl Málikí vědět, že trezoru se přes dvacet let nikdo nedotkl, ani to, proč by sejf měl obsahovat výbušninu. Asi ví své; výbušniny byly totiž každodenním „chlebem“ lokálních Arabů, co si říkají Palestinci.

Právě v těchto dnech stěhují Palestinci  své velvyslanectví z Troje do Suchdola. Na pozemku jsou dva objekty. V jednom bude úřad, ve druhém rezidence velvyslance. Jeden Palestinec však neví, co říká ten druhý. Holt, jedna ruka neví o druhé. Trezor, který ve středu vybuchl v Praze v bytě palestinského velvyslance Džamála Muhammada Džamála, se prý používal denně pro běžný provoz. Serveru iDNES to řekl mluvčí velvyslanectví Nabíl Fahil. Popřel tak informaci palestinského ministra zahraničí Rijáda Malíkího, že trezor dvacet let nikdo neotevíral. Zmatky svědčí o „úrovni“ palestinské samosprávy, co chce být samostnatným státem za cizí prachy. O jakou ideologii jde je nabíledni; připomíná drzost českých sociálně vyloučených spoluobčanů…

Policisté údajně našli při preventivní prohlídce budovy velvyslanectví samopaly a další ilegální zbraně“. Ty by podle zdrojů mohly vyzbrojit nejméně desetičlennou bojovou jednotku. Kolem případu panuje řada nejasností a spekulací. Palestinci například nejprve uvedli, že to byl nepoužívaný trezor z doby, kdy v Praze měla zastoupení jen teroristická Organizace pro osvobození Palestiny, druhý den to ale dementovali. Mluvčí ambasády Nabíl Fahil, co věděl ještě před hodinou dočista všecko, najednou řekl ČT, že o žádných zbraních na půdě ambasády nevěděl. Holt, ryze profesionální „kariérní diplomaté“, přesně dle vize Karla Schwarzenberga, co byl mj. i proti tomu, aby EU uznala Hizballáh za teroristickou organizaci.

„Palestinské velvyslanectví“ existovalo v Praze již před rokem 1989 a se vznikem České republiky zůstalo zachováno, proč? Stát Palestina neexistuje a nikdy neexistoval. Z čeho bude financován? Jako doposud z miliard amerického Kongresu a Evropské unie? Kdo to neví, rád připomenu; arciteroristou světa byl Jásir Arafat. Připomeňme si, kdo to byl Jásir Arafat, vlastním jménem Mohammed Abdul-Rahman Abdul-Ra’ouf Qudwa Al-Husseini, co je už skoro osm let ve čtvrtém muslimském ráji, kde dozajista obcuje s dvaasedmdesáti černookými pannami a napájí se z řek plných mléka, medu a vína…Televizní záběry Čečenek z komanda, které v říjnu 2002 obsadilo moskevské divadlo Na Dubrovce

Narodil se 24. srpna 1929 matce, která měla být z rodu proroka Muhammada. Otec byl zase spřízněn s rodem palestinského klanu Husseiní, v němž Hajj Amin el-Husseiní jako jeruzalémský muftí úzce spolupracoval s Hitlerem. Od roku 1948 se Arafat stal členem palestinských milicí, bojoval proti Židům a byl vysídlen do Gazy, odkud šel studovat do Egypta, kde se na káhirské univerzitě neúspěšně snažil získat titul elektroinženýra

Nakonec dostal práci v Kuvajtu a od kuvajtského emíra obdržel za své neidentifikovatelné služby jako dar třináct miliónů dolarů, které použil na publikování novin svého hnutí, Falastinunu (Naše Palestina) a vytvoření podmínek pro své stoupence a jejich paravojenský výcvikový program. V říjnu 1959 založil v Kuvajtu teroristickou organizaci, “Haraqat at-Tahrir al-Watani al-Falastini” (Organizace pro osvobození palestinského národa). Použil obrácený akronym, FaTaH, aby vytvořil jméno el-Fatah (průlom, vítězství). Akronym HaTaF ale znamená v arabštině náhlá nebo neočekávaná smrt.

“Po Arafatově snaze o puč v Jordánsku a dvou jeho pokusech zabít krále Husajna, bylo 16. září 1970 asi tisíc jeho příznivců jordánskými vojáky zabito a on sám musel uprchnout do Libanonu. O rok později založil příležitostní teroristickou skupinu Černé září, která provedla v Mnichově atentát na izraelské olympijské atlety, z nichž jedenáct bylo zabito, a dva nepodařené pokusy o vraždu izraelské premiérky Goldy Meirové. Stal se duchovním otcem únosů letadel. Lidová fronta za osvobození Palestiny jich na Arafatův pokyn unesla desítky, mimo jiné též jedno švýcarské a dvě americká letadla, která přistála v Jordánsku, byla vyhozena do vzduchu a cestující byli drženi jako rukojmí…,” vzpomíná v mé knize “Izraelské osudy – Tisíc a jedna pravda ve Svaté zemi” Chanan Ron, bývalý pracovník Mossadu.Radikálové považují mauzolea za projev "neislámského modlářství".

Ne mír, ale teror však začal prosazovat. Teroristé OOP pod vedením Arafata podnikali útoky na civilní cíle, včetně střední školy v Ma’alotu v květnu 1974, kdy zemřelo 21 dětí a 65 bylo zraněno, ve městě Kiryat Shemona v prosinci 1974 zemřelo 52 lidí a více než sto bylo zraněno, bomby v centru Jeruzaléma a hotelu Savoj v Tel-Avivu v březnu 1975 za sebou nechaly 11 mrtvých a mnoho zraněných… K jednomu z prvních mezinárodních únosů došlo 29. srpna 1969 na Fiumicinu, kdy dva Palestinci unesli letadlo společnosti TWA do Damašku. 6. září 1970 došlo snad k nejkomplexnější akci v celé historii únosů letadel: byla unesena tři letadla (PanAm, TWA, Swissair) a jedno letadlo El Al (požadavek teroristů byl propuštění Leily Cháledové, palestinské teroristky).

“Po skončení akce byla první tři letadla vyhozena do povětří. Sedmnáctého prosince 1973 došlo na letišti Fiumicino k přepadení letadla společnosti PanAm a povraždění dvaatřiceti cestujících. Za neúspěch terorismu lze považovat zásah v Entebbe, kdy izraelská armáda rozvinula největší protiteroristickou akci v historii,” řekl mi podplukovník v záloze Izraelské armády Peter Bachrach, jehož nejstarší syn Doron padl ve válce Mír pro Galileu. “Dvacátého osmého června 1976 skupina teroristů z LFOP unesla na lince z Izraele do Francie letadlo Air France s 248 cestujícími na palubě. Letadlo nakonec přistálo v Entebbe v Ugandě, jíž tehdy vládl diktátor Idi Amin. Po marných pokusech o vyjednávání se izraelská vláda rozhodla vyslat záchrannou misi. Útok trval pouhých 90 minut a v jeho průběhu bylo zabito 7 únosců, aniž by některý cestující přišel o život…”Palestinský chlapec na manifestaci k 21. výročí založení hnutí Hamás

Mezi lety 1968 a 1986 došlo k 565 teroristickým akcím mimo hranice Izraele, které měly za následek 498 mrtvých a 1783 zraněných. Svůj význam má i rozmístění teroristických akcí: na prvním místě je Itálie s 64 atentáty, následuje Francie – 61, západní Německo – 52, Řecko – 35, Velká Británie – 32. Tento výskyt není náhodný, neboť Itálie byla vybírána za nejčastější cíl hlavně proto, že vždy stála jednoznačně na proizraelských pozicích diktovaných USA.

Pak Arafat v roce 1974 dělal, že za pultíkem Valného shromáždění stojí lidumil, altruista a filantrop. Jásir Arafat s károvaným arabským šátkem na hlavě a v saku pískové barvy. Po frenetickém aplausu pronesl mj. proslulá slova: “Přišel jsem s olivovou ratolestí i se zbraní bojovníka za svobodu. Nedovolte, aby tato olivová ratolest vypadla z mé ruky…” V srpnu 1990 učinil Arafat svoji další osudovou chybu – jako jediný arabský představitel podpořil Saddáma Husajna v jeho napadení Kuvajtu. Saddám Husajn mu za to osobně vyplatil 150 miliónů dolarů. Danajský dar – peníze ze států Zálivu tak jednou provždy pro OOP skončily…

Bezpečnostní zeď ve výchidním Jeruzalému… Snímek Břetislav Olšer

V roce 1993 vznikly mírové dohody v Oslo, jež byly završeny podpisem mírové smlouvy 13. září 1993 ve Washingtonu. Za to obdržel Arafat spolu s Jicchakem Rabinem Nobelovu Cenu míru. Mír však nikdy nenastal, během následujících dvou let bylo při sebevražedných atentátech během intifády – vzpoury kamenů – zabito 213 Izraelců. Indický duchovní vůdce Mahátma Gándhí, ačkoli byl nominován pětkrát (včetně roku 1948, jen několik dní před tím, než byl zavražděn), nedostal nikdy Nobelovu cenu za mír…

Černobílý šátek – kúfiji, který se stal Arafatovým symbolem, si údajně palestinský vůdce vůbec poprvé nasadil v Praze na kongresu Mezinárodního svazu studentstva. Psal se rok 1956. Federální ministerstvo vnitra následně prodalo v 80. letech Organizaci pro osvobození Palestiny pod cenou jako “operativní technické prostředky” samopaly, pistole a další materiál, v hodnotě asi 1,5 milionu korun. Ve školicím středisku Zastávka u Brna vyškolili specialisté Státní bezpečnosti v letech 1981 až 1990 134 mužů Sjednocené bezpečnostní služby OOP.

Českoslovenští komunisté  v roce 1988 uznali „banánový“ Stát Palestina a v únoru 1989 zřídili V Praze velvyslanectví Státu Palestina, tedy zastoupení teroristické Organizace pro osvobození Palestiny (OOP). A pozvali si k tomu i arcivraha Jásira Arafata. Navíc komunisté dobře znali Palestinskou národní chartu, ve které stálo v článku 9: „Ozbrojený boj je jediná cesta k osvobození Palestiny.“ V říjnu 1989 pak Gustáv Husák přivítal v Praze (už podruhé v tomto přelomovém roce) palestinského vůdce Jásira Arafata a podepsal s ním Dohodu o spolupráci ÚV Národní fronty ČSSR a výkonným výborem Organizace pro osvobození Palestiny.

Řád Bílého lva ovšem obdrželi také Madeleine Albrightová, Jásir Arafat, Leonid Iljič Brežněv, Fidel Castro, Muammar Kaddáfi a další osobnosti novodobého nečeského světa… Libye a Československo měly v té době velmi vřelé vztahy. Jejich původ byl hlavně v miliardových zbrojních zakázkách. Jen v 70. letech činil zbrojní vývoz do Libye přes 4 miliardy korun. Československo dodávalo do země vojenská nákladní auta, raketomety, letadla nebo tanky. A také semtex. Ale pokrytecky to vláda nechtěla přiznat, nebyla ani ráda, když se s tím Kaddáfí chlubil ne veřejnosti. Semtex byl nejžádanější výbušninou na světě. Že se o něj bratrsky dělil Kaddafí s Arafatem je nad slunce jasnější…

K tomu dostal Kaddáfí ještě závdavkem od Husáka Československý Řád bílého lva. Byla to zasloužená pocta pro pana plukovníka, přivezl přece jako dar pár velbloudů pro pražskou ZOO. A jako vrchol své štědrosti navrhoval komunistickým vůdcům, že v Praze postaví mešitu. K tomu měl geniální nápad, že by se měl Svátek práce místo na 1. máje slavit 1. září, tedy v den výročí libyjské islámské revoluce.

A pak nastal dlouhý čas měsíců a roků, kdy pro Československo byl Izrael jen sionistickým okupantem s českými zbraněmi. Přerušeny byly diplomatické styky a toto vakuum trvalo desítky let. Psal se rok 1956. Federální ministerstvo vnitra prodalo v 80. letech Organizaci pro osvobození Palestiny pod cenou jako “operativní technické prostředky” samopaly, pistole a další materiál, v hodnotě asi za 1,5 milionu. Ve školicím středisku Zastávka u Brna vyškolili specialisté Státní bezpečnosti v letech 1981 až 1990 přes 130 mužů Sjednocené bezpečnostní služby OOP.

Čas ale oponou trhnul a… Na podporu nedávného pokusu v závěru roku 2012 o přijetí „Palestiny“ do OSN se sbíraly v České republice levicové podpisy pod petici tzv. „Iniciativa za spravedlivý mír na Blízkém východě“. Kdo ji podepsal?  Známý krajně levicový publicista a bývalý politik Petr Uhl, dalším byl svými proarabskými excesy neblaze proslulý bývalý ministr zahraničí za ČSSD Jan Kavan, expředseda zahraničního výboru Poslanecké sněmovny Vladimír Laštůvka z ČSSD, představitel levého křídla Strany Zelených Matěj Stropnický a další soudruzi.

Názory komunistů vystihuje místopředseda ÚV KSČM a poslanec Evropského parlamentu Jiří Maštálka v článku „Porušování mezinárodního práva ohrožuje i budoucnost ČR“. Tedy samozřejmě, že tím zlosynem je Izrael. A poté začaly trapasy Míly Vlčka. Jako předseda Sněmovny vedl 10. června 2009 delegaci politiků do Gazy. Část členů delegace vyjednávala tajně s militantní organizací Hamás, třebaže Vlček ujišťoval, že se tak nestane. Zatímco byl poté na návštěvě Islámské univerzity, čtyři členové delegace v čele s Janem Kavanem s Hamásem osobně jednali.

Inu, máme na to řadu přísloví; Kdo seje vítr, sklízí bouři, Kdo s čím zachází, tím také schází, nebo Kdo jinému jámu kopá, sám do ní padá či Komu není rady, tomu není pomoci a Tak dlouho se chodí se džbánem pro vodu, až se ucho utrhne…

Izraelské osudy – Tisíc a jedna pravda ve Svaté zemi jako eKniha v elektronickém vydání na eReading.cz: (http://www.ereading.cz/cs/detail-knihy/izraelske-osud

Reklama:

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *