Barenboim udělal pro mír na Blízkém východu mnohem víc než Kerry…

2. Leden, 2014 – 9:05
Daniel Barenboim, klavírista a dirigent... Foto: Pavla Olšerová

Daniel Barenboim, klavírista a dirigent... Foto: Pavla Olšerová

Na Nový rok zazněly ze Zlatého sálu Spolku přátel hudby ve Vídni již tradičně v přímém přenosu skladby Johanna Strausse otce a syna, Josefa Strausse, Josepha Lannera, Josefa Hellmesbergera, Richarda Strausse a Leo Délibese. To vše v podání Vídeňských filharmoniků řídil Daniel Barenboim a v dojímavé choreografii Ashleyho Page zatančili sólisté Vídeňského státního baletu. Závěrečný pamlsek měl název Radeckého pochod…

Daniel Barenboim je klavírista a dirigent, žijící nyní v Berlíně. Má občanství Argentiny, Izraele, Španělska a Palestinské samosprávy. Narodil se v Buenos Aires, jeho prarodiče byli ruští Židé. Úžasné charisma tohoto muže není jeho jedinou pozitivní vlastností; mimo jiné je spoluzakladatelem „West-Eastern Divan Orchestra“, souboru mladých arabských a židovských muzikantů, se sídlem v Seville. Orchestr založil spolu s palestinským literárním vědcem, již zemřelým Edwardem Saidem v roce 1999. Hudební těleso tvoří převážně izraelští, palestinští a španělští hudebníci do věku 28 let. Za tento počin byl oceněn Vestfálskou cenou míru, stal se rovněž kandidátem na Nobelovu cenu za mír.http://olser.cz/wp-content/uploads/img_8485-e28093-viden.jpg

izraelský židovsko-arabský orchestr pod jeho vedením hrál skladby Richarda Wagnera v berlínském amfiteátru Waldbühne, kde během Olympijských her v roce 1936 vzdávali němečtí atleti hold Adolfu Hitlerovi; přestože byl Wagner brilantní skladatelem, byl donedávna Izraelci zcela bojkotován pro své rasistické a antisemitské postoje. Adolf Hitler Wagnerovu hudbu miloval a má se za to, že jej inspiroval i jeho antisemitismus; zetěm Richarda Wagnera byl naturalizovaný Němec Houston Steward Chamberlain, autor ve své době stěžejní rasistické knihy Základy devatenáctého století (Die Grundlagen des neunzehnten Jahrhunderts)

Velké a bolestné téma Wagnerovy rodiny se zrodilo v éře nacionálního socialismu 30. let. Wagnerovi potomci udržovali nejužší kontakty s nacistickými pohlaváry, vnuci Wolfgang i Wieland osobně znali Adolfa Hitlera a říkali mu Strýček Wolf. Hitler navázal těsné kontakty s rodinou, jelikož si velmi dobře uvědomoval případný propagandistický význam Bayreutského festivalu, který byl věnován památce jeho nejmilovanějšího skladatele. Ještě téhož roku skončil Hitler ve vězení a rodina Wagnerů dělala vše pro jeho propuštění, což jim nikdy nezapomněl.

Jeden z nejprestižnějších festivalů vážné hudby – Wagnerovské hudební slavnosti – již slavil sté výročí. Na úvod jubilejního ročníku zazněla Wagnerova opera Tannhäuser. Vůbec poprvé v historii vystoupil v Bayreuthu Izraelský komorní orchestr, jenž zahrál Sigfriedovu idylu, ale i díla židovských umělců. Jedna z houslistek odmítla odjet na festival se slovy: “Byla jsem se podívat v Majdanku a nedokáži si představit, že bych mohla hrát v Hitlerově oblíbeném Bayreuthu…”

První veřejný a předem ohlášený koncert Wagnerovy hudby v Izraeli měl justiční předehru. V úterý 24. října 2000 odmítl telavivský obvodní soud koncert v Rišon Lecijon zakázat, jak to požadovali přeživší holocaust. Alibistický argument židovského soudce zněl: “svoboda výrazu vyžaduje vyslechnutí a prodebatování širokého spektra názorů a že přeživší holocaustu nebudou koncertem přímo dotčeni”… A v pátek 27. října koncert skutečně proběhl, ne však bez potíží. Hned na počátku vstal v auditoriu osmdesátiletý muž, který přežil holocaust a roztočil nad hlavou plastikovou řehtačku. Celý incident ukončil jeden z uvaděčů, který muži rušivý nástroj vzal. Ten pak na otázku, proč s sebou přinesl řehtačku, odpověděl: “Protože jsem nesehnal bombu.” Faktem je, že poslouchat 4 až 14hodinové koncerty Wagnerových skladeb je mírně řečeno nad možnosti běžného lidského organismu.http://olser.cz/wp-content/uploads/img_8420-a-viden-2-e28093-kopie.jpg

Izraelský dirigent Zubin Mehta během přenosu opery Tosca z Říma… Snímek Břetislav Olšer

“Neformální bojkot děl Richarda Wagnera trvá hned od založení státu Izrael v roce 1948. Nicméně rozhlas a televize tento bojkot uvolnily již koncem 80. let a příležitostně Wagnera vysílají. Pokus o první živou produkci se datuje rokem 1981, kdy Izraelský filharmonický orchestr zahrál Wagnera jako přídavek. Jedna houslistka, přeživší holocaust, přitom na protest odešla z pódia, zatímco jeden uvaděč, rovněž přeživší, naopak vylezl na pódium, odhalil hruď a ukazoval jizvy způsobené nacisty…” vzpomínala MVDr. Ráchel Bock, když jsme spolu byli na koncertu v Tel Avivu.

Počátkem července 2001 hostoval v Jeruzalémě, v rámci Izraelského festivalu, berlínský Státní orchestr pod taktovkou argentinsko-izraelského dirigenta Daniela Barenboima. Měl velký úspěch, ale kolovaly pověsti, že Barenboim chce v závěrečném sobotním koncertu uvést něco z Wagnera. A Barenboim skutečně vystoupil do popředí pódia a oslovil publikum: “Kdo si přeje slyšet Wagnera?” Vzápětí dodal, že chápe ty, kterým to vadí, ale proč by měla tato menšina vnucovat názor většině? Rozhodnutí nechává na publiku. Poté se skutečně pár lidí zdvihlo a odešlo, mimo jiné za výkřiků “fašisto!” a “jeď domů!”…

Ti, kdo zůstali, vyslechli předehru k Wagnerově opeře Tristan a Isolda podle vlastního rozhodnutí. Na druhý den se to posluchačům rozleželo. Nenachystal na ně Barenboim past? Nevyužil festivalové pódium pro vlastní exhibici? Uvedení Wagnera odsoudil i ministr vědy a kultury Matan Vilnai, premiér Ariel Šaron a prezident Moše Kacav. Manipulace, jakou provedl Barenboim, byla údajně zákeřná, neetická a nefér vůči publiku i orchestru…

V německém městě Münster v roce 2009 Barenboim řekl: „Konflikt na Blízkém východě není jen vojenský nebo politický, ale hlavně lidský konflikt, konflikt mezi dvěma národy“. Německý ministr zahraničí Guido Westerwelle při předávání Vestfálské ceny míru označil Barenboima za „mírového aktivistu v tom nejlepším slova smyslu“. Barenboimovy zásluhy jsou podle ministra zahraničí nemalé: „Často jsou to obyčejní lidé, jako je Barenboim, jejichž aktivity staví mosty mezi národy a tím vytvářejí podmínky pro mír.“ Vestfálská cena za mír byla udělena naposledy v roce 2008 bývalému generálnímu tajemníku OSN Kofi Annanovi, a předtím také dirigentu Kurtu Masurovi. Cena je pojmenována po Vestfálské mírové smlouvě z roku 1648, která ukončila třicetiletou válku ve Svaté Říši Římské a po Nobelově ceně za mír je druhým nejprestižnějším oceněním tohoto typu na světě.http://olser.cz/wp-content/uploads/img_8440-e28093-viden.jpg

Daniel Barenboim na snímcích Pavly Olšerové

Daniel Barenboim je v Německu známý svou podporou díla skladatele Richarda Wagnera v Izraeli. Tvrdí, že Wagnerovo dílo nemá nic společného s holocaustem. Při besedě v berlínské Státní opeře před premiérou Zlata Rýna, kterou dirigoval, Barenboim řekl, že je čas zapomenout na bojkot Wagnerova díla v zemích jako je Izrael. „Nelze stále spojovat Wagnerovo dílo s takzvaným konečným řešením židovské otázky,“ prohlásil. Wagner je Židy stále stigmatizován za své údajné antisemitské postoje a fakt, že byl Hitlerovým oblíbeným skladatelem. Přesto, nebo snad právě proto, společně s dirigentem Zubinem Mehtou již od konce osmdesátých let snaží zinscenovat Wagnera v Izraeli a oddělit skladatelovo dílo od jeho hudby.

„Wagner přece nezpůsobil holocaust. Kdyby jeho opery byly plné antisemitismu, myslíte, že bych je mohl dirigovat?“ ptal se Barenboim letos v rozhovoru pro deník Telegraph, když v Británii uváděl Wagnerův Prsten. „Ve Wagnerových textech je spousta odporného antisemitismu, ale nesouhlasím s tím, že by jeho postavy Beckmessera nebo Albericha například ztělesňovaly antisemitské stereotypy,“ řekl. Podle Barenboima je nutné přestat na Wagnera nahlížet optikou toho, jak si dílo německé skladatele osvojili nacisti. „Přejali jsme to, jak Wagnera interpretoval Hitler,“ dodává.

„Představa Wagnera uvedeného v Izraeli stále vyvolává silné emoce. Což je pochopitelné, dokud po ulicích pořád chodí lidé, kteří mají vytetovaná čísla na předloktí. Ale čas už, myslím, nadešel. Jen společnost se přizpůsobuje pomalu,“ řekl Mehta, kterého jsem osobně zažil v Římě, když dirigoval přímý televizní přenos opery Tosca, v hlavní roli malíře Mario Cavaradossiho s Placido Domingem. Tragédie se odehrávala ve stejném denním čase i na stejných místech, jak byly popsány v libretu Pucciniho veledíla.

Wagnera měl ostatně rád i Theodor Herzl, zakladatel sionismu. Jiná věc je, že v Izraeli se dodnes nehraje. A když občas ano, jako se to stalo před dvanácti lety, kdy si to dovolil Daniel Barenboim, je to vnímáno jako manipulace nebo také jako provokace. Pořád tam platí, co řekl bývalý předseda parlamentu Dov Šilanski: že „Wagner se nebude hrát, dokud by mohl rušit spánek jediné stařenky – myslel tím ty, jež přežili holocaust.“ Ale u Herzlovy generace to mělo svou logiku, řekl bych ideovou. Zakladatelé sionismu si v jádru rozuměli s idejemi národní emancipace, jak je představovala hnutí jak německá, tak i česká. A Wagner se jim do toho dobře hodil.

Inu, klasická hudba odjakživa lidi spojovala; všichni věří, že stejně, jak skončilo tabu v Izraeli, kdy se teprve po popravě Eichmanna mohlo hovořit o hrůzách holocaustu, bude se jednou hrát také v židovském státu velkolepý Richard Wagner…

Izraelské osudy – Tisíc a jedna pravda ve Svaté zemi jako eKniha v elektronickém vydání na eReading.cz: (http://www.ereading.cz/cs/detail-knihy/izraelske-osud

Reklama:

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *