Podle kalvinistů či luteránů se Ježíšek narodil až 25. prosince…?

26. Prosinec, 2013 – 10:35
A z tohoto pštrosa nechám udělat pro manželku kabelku pod stromeček... Foto: Břetislav Olšer

A z tohoto pštrosa nechám udělat pro manželku kabelku pod stromeček... Foto: Břetislav Olšer

Jihoafrické hornické město Rustenburg na severu země, jež bylo založeno v roce 1851, má skoro 400 tisíc tisíc obyvatel a kolem sta kostelů, kromě několika katolických jsou ostatní většinou kalvinistické, resp. protestantské, prostě evangelické. V roce 1652 totiž připluli do Stolové zátoky tři lodě s 90 potomky nizozemských, vlámských a fríských kalvinistů, německých luteránů a francouzských hugenotů. Na místním Royal Bafokeng Stadium se odehrávala některá utkání MS ve fotbale 2010.

A protože v Rustenburgu žijí převážně čeští horníci a Búrové (afrikánsky boer – sedlák), slaví se Štědrý večer prostě 25. prosince. Již jeden z nejstarších biblických textů z přelomu 2. a 3. století připisovaný Hippolytovi označuje totiž jako datum Kristova narození „středu 25. prosince“. Totéž datum uvádí ve svém díle „Chronografiai“ z roku 221 římský historik Sextus Iulius Africanus.

Datum 25. prosince jako den narození Krista má zkrátka zřejmě svůj původ v oslavě Velikonoc, a to prostým výpočtem. Například spis „De solsticiis et aequinocibus“ z poloviny 4. století klade datum Velikonoc k 25. březnu, a toto datum ztotožňuje s datem Kristova vtělení, tedy početí. Prostým připočítáním devíti měsíců se pak prý dostáváme k datu 25. prosince…http://olser.cz/wp-content/uploads/afrika-10.jpg

Botswanský rybník vydal moravským rybářům úlovek kaprů pro každou českou rodinu v Rustenburgu…

Vzpomínky jsou neúprosné, těší i deptají zároveň moji dětskou duši rovněž po letech; byl to nezvyklý pocit; prosinec, Vánoce a já se oblékal do bermud a spěchal na zahradu do bazénu svých přátel. Na mém rodném Valašsku začínaly zrovna pravé zimní holomrazy, v Jihoafrické republice vrcholilo horké léto. Vánoce při třiceti ve stínu nezažije našinec tak často. A zatímco Ostravu ovládla plískanice, sníh s deštěm a mráz, můj přechodný domov jménem Rustenburg tonul v pálivém útoku slunečních paprsků.

Místo sněhových koulí létali vzduchem ptáci ohniváci, a když si v mém rodném Valašsku ogaři obouvali brusle, aby vyzkoušeli první led na Bečvě, afričtí černoušci s sebou plácali štvaní vedrem do městských fontán. Když pak vyšla první hvězdička hned vedle Jižního kříže, bylo najednou úplně jedno, jestli se slaví Štědrý večer 24. nebo 25. prosince. Na hrudi mě tísnil smutek, že jsem zhřešil a nezůstal na ten dojemný svátek doma, mezi svými nejdražšími. Ježíšek svolával k dárkům pod stromečkem…http://olser.cz/wp-content/uploads/afrika-9.jpg

Pak přišel na řadu „Narodil se Kristus Pán“…

Přestože bylo horko k zbláznění, šel mi po zádech mrazivý závan. Nastal přece Štědrý večer a já byl daleko od domova. Místo nazdobené jedličky se v koutku pokoje chvěla pínie v květináči. A když z gramodesky zazněla do jihoafrického podvečeru Rybova Mše, slzy se mi nahrnuly do očí. Vzpomněl jsem si na svoji každoroční cestu chroupavým sněhem mé vsi ke kostelíčku na půlnoční, kde na kůru zpíval můj táta právě onu tklivou vánoční píseň pana Ryby.

„Koledy jsou bezva, ale z cédéčka nebo z gramodesky to není ono,“ tvrdil Jarda, mizí v někde v domě, aby se za chvíli přede mnou zjevily dva hudební nástroje – housle a kytara. ,,Ty umíš něco brnknout na sladké dřevo, já kdysi hrával v Ostravě v cimbálovce na skřipky. Tak si dáme Narodil se Kristus Pán…“ Pod Jižním křížem se za chvíli line sice mírně disharmonická, o to však víc něžná a uslzená vánoční kompozice netradičně pojatého nástrojového spojení. Tak moc vášnivě se do toho našeho muzicírování pouštíme, že oba zapomínáme na železnici a vláček, kterou dostal pod stromeček syn mých hostitelů…

http://olser.cz/wp-content/uploads/afrika-52.jpg

A radost pod stromečkem…

Štědrý večer a půlnoční mše patří k tradicím. Alespoň k tém mým. Pravda, v Africe jsou poněkud klimaticky posunuty. Vydáváme se tedy na půlnoční. Nejdeme ale po chroupajícím sněhu mezi dvoumetrovými závějemi, ale jedeme nočními pětadvaceti africkými stupni Celsia toyotou. Chci mít vše z první ruky, proto vyrážíme asi hodinu a půl před započetím bohoslužby. Neslyším však oslavné vyzvánění kostelních zvonů. V kostele si připadám jako v sále kulturního domu. Nikde žádné církevní okázalosti, honosné oltáře, pozlacené sochy, stěny pomalované biblickými výjevy. Kněz v civilu stejně jako kostelník roznášejí texty písní, nikde žádné ornáty ani kadidlo, ministranti ve svátečních komžích nechodí rozsvěcovat svíčky na oltář. Nejvíc mi vadí, že nezní v celé své mohutnosti tóny varhan, doprovázené zpěvem koled. Zlaté Valašsko…http://olser.cz/wp-content/uploads/afrika-6001.jpg

Vánoce…?

Kostely mají v Rustenburgu universální charakter; odehrává se v nich vše, co v životě provází věřící, z nichž každý musí mít své místo v kostele. Sem se chodí modlit, bavit se nebo si vyslechnout nějakou přednášku. Televize tady ještě nedávno vůbec nevysílala, je zde ale od pradávna hornický klub Platinum Mines in South Africa se svojí hospodou, kin je v Rustenburgu jen pár, stejně jako barů, ale žádné divadlo či koncertní síň, takže je jasné, proč se veškeré kulturní dění odehrává v kostelích. To, že v Africe nebude během Vánoc sníh a mráz, to jsem pochopil, ale že v katolickém kostele bude chybět na půlnoční nazdobený vánoční strom, betlém a varhany, doprovázející farníky při zpěvu koled, to mě zklamalo. Před židlemi, seřazenými do schůzovních řad, byl řečnický pult, vedle stůl a za ním na stěně kříž, jediný symbol posvátnosti tohoto místa.

V Rustenburgu zpívali věřící krásně, ale jediná melodie neodpovídala některé z těch, které jsem už z dob svého ministrování tak důvěrně znal. Byla to divná půlnoční. Jen složení věřících nemělo chybu; polská hornická rodina, co bydlí dva domy vedle nás, černoch s Indkou, důlní technik s budoucí manželkou. A Číňanka, co je pokladní v supermarketu…http://olser.cz/wp-content/uploads/afrika-6.jpg

Potom přišlo na Boží hod vánoční koupání v bazénu…

Vánoce jsou prima období. Ať si říká, kdo chce, co chce. Ale ne v daleké cizině. Štědrý večer je přece vymyšlený jen proto, aby se lidé alespoň jednou v roce sešli u společného stolu. Aby si udělali radost. Objali se, popřáli si všeho dobrého. U mých hostitelů jsem se sice cítil jako ve své nejbližší rodině, byli báječní a laskaví, ale jistě mi prominou, doma je doma. Proto jsem doufal, už všechny příští svátky shonu, nervů ve frontách v obchodech, úklidů, pečení a přejídání, ale také pohody, vůně purpury a třpytu v očích z lásky i z prskavek, si užiji ve zdraví a štěstí u té své opravdové rodiny.

Inu, narodil se Kristus pán, veselme se, neseme vám noviny, poslouchejte, v Rustenburgu v afrikánštině…

Snímky Břetislav Olšer

Úryvek z cestopisu „Češi v zemi zlata,. platiny a diamantů“…

Izraelské osudy – Tisíc a jedna pravda ve Svaté zemi jako eKniha v elektronickém vydání na eReading.cz: (http://www.ereading.cz/cs/detail-knihy/izraelske-osud

Reklama:

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *