Praha je zlatá loď, aneb My Prahu nedáme, radši ji zbouráme?

18. Prosinec, 2013 – 8:43
Vánoce na Staroměstském náměstí... Foto: Břetislav Olšer

Vánoce na Staroměstském náměstí... Foto: Břetislav Olšer

Praha je pozemský ráj; nejmíň lidí bez práce, nejvyšší výdělky, kmotři nejen u křtin, ale žádná romská ghetta, zkrátka Praha je zlatá loď. Anebo, jak zpíval za nacistů pan Hašler: „My Prahu nedáme, radši ji zbouráme…?“ Opět je před Vánocemi, znovu vdechuji atmosféru ozářeného Staroměstského náměstí i vyšňořeného Václaváku a myslím na pražského supermana, který by si zasloužil titul Skromňák roku.

http://olser.cz/wp-content/uploads/blanka-vimg_0626-e28093-kopie1.jpgAvšak po pořádku. Vystudoval psychiatrii, byl též na stáži v USA a na počátku devadesátých let se seznámil s Václavem Klausem, vstoupil k němu do ODS a už to běželo, jak mělo. Napřed byl zvolen starostou Prahy 6, s pomocí opoziční smlouvy mezi ODS a ČSSD se následně stal primátorem Prahy, a pak ještě jednou. Mezitím se v průběhu své druhé primátorské kadence vyšplhal po pracovní době až na Everest. Neuvěřitelné, co dokázal. MUDr. Pavel Bém.

Vzpomínám si, jak jsem se s ním setkal v jeho primátorské rezidenci na oslavě 200. let od narození K. H. Máchy. Subtilní, usměvavý a konformní. A kolik si toho musel vytrpět, když prosazoval své úžasné projekty. Kolik klacků mu závistivci naházeli pod nohy. Hlavně plivali na jeho věrné přátelství s podnikavým Romanem Janouškem, co měl přirozený selský rozum. Říkali si láskyplně – Mazánku a Kolibříku. A té bohulibé práce, kterou spolu pro pražskou zdrogovanou mládež udělali. V roce 1993 byla Janouškem založena mimo jiné společnost Medea Real, resp. Medea Kultur. Pod hlavičkou této firmy začali v paláci Blaník pořádat protidrogové besedy pro školy. Janoušek na ně zval i tehdejšího šéfa Meziresortní protidrogové komise z Úřadu vlády a odborníka Pavla Béma.

Na státní protidrogovou politiku bylo v letech 1993 až 1996 uvolněno ze státního rozpočtu mizerných 500 milionů korun, z nichž byly dotovány rozličné projekty. Prostě, za málo peněz, mnoho muziky. To platilo rovněž o Společnosti Pražská olympijská, co jako nezisková a obecně prospěšná společnost měla rozpočet pro fungování směšných 91 mil. Kč, přičemž průměrná mzda zaměstnanců činila cca 80 tisíc měsíčně. Pakatel za snahu zviditelnil své město ve světě, naši matičku stověžatou. Nevyšlo to; byli zde šplhouni u MOV – Tokio, Madrid, Chicago a Rio de Janeiro, které Prahu a Baku prostě neférově vyšouply z kandidátky. Tak si chlapci olympijští zachránili alespoň 15 miliónů korun za “zpracování” kompletní analýzy proveditelnosti Olympiády v Praze a dva miliony na své mizerné platy. Nikdo neocenil ani velký miliardový zisk, který Bém pražské Olympiádě předpovídal.

Mnohdy ho zastupoval v konání dobrých skutků Roman Janoušek, co chtěl do konceptu územního plánu prosadil změnu městské zeleně na stavební pozemky u chráněného území Podolský profil, kde obrovskou plochu sám vlastní. Pokud by tato změna vyšla, pozemky by se mnohonásobně zhodnotily a Pražané by si tak vydělali další miliony. Ovšem zlí lidé vše zamítli, stejně jako když chtěl Magistrát občanům Prahy nabídnout rychlé a bezplatné připojení k internetu, nechal proto za téměř 150milionů vybudovat 580 přístupových bodů. Ovšem nechápající a nepřejícná Evropská komise projekt zamítla a peníze přišly vniveč.

A což teprve zakázka pro společnosti Gordic za 540 milionů na jednotný ekonomický systém. Šlo o jedinečné počítačové propojení magistrátu s městskými částmi a neziskovými organizacemi. A jelikož by to nikdo jiný nezvládl než Gordic, vše se odehrálo bez výběrového řízení. Opět polena pod nohy; proto město vyplatilo 150 milionů korun, ale dodávka byla uskutečněna jenom za 48 milionů. Kdepak ten zbytek asi skončil…? Něco však skoro vyšlo; stačilo mít obyčejnou čipovou kartičku Opencard, kterou šlo využít jako průkazku v Pražské integrované dopravě, čtenářský průkaz v Městské a Národní technické knihovně, k placení za parkování v některých pražských obvodech. A celý ten úžasný zázrak byl bratru za 900 milionů. Ještě že spravedlnost existuje a Státní zastupitelství obžalovalo patnáct radních včetně exprimátora Svobody kvůli porušování pravidel při správě cizího majetku v rámci Opencard.

Radní prostě podváděli, místo toho, aby byli vděční jako Pražané, že Pavel Bém musel vytrpět tři audity, které skoro nikdy neprokázaly nezákonné jednání. Přesto byla Bémovým týmem pro jistotu „objevena“ nové metoda, jak podnikat  průhledně. Chtělo to jen Janečkův „selský rozum“ a způsob, jak sofistikovaně kouskovat zakázky kolem Opencard tak, aby byly vždy pod částku dva miliony korun a nepodléhaly takzvanému velkému výběrovému řízení, ale probíhaly na úrovni elektronického tržiště. To je prostor, do kterého může vstupovat každý a je tím nejtransparentnějším existujícím způsobem, jak se může veřejná soutěž odehrát. Na celém projektu Opencard spolupracovalo více než 20 firem, z toho osm z nich sice nemělo jasnou vlastnickou strukturu, avšak vše bylo nakonec „vyřešeno“, než se našli jako vždy šťouralové, co ničili kruhy primátora Béma….¨

Jeho snaha zvelebit město Prahu se přesto stala ještě silnější. Měl svůj sen, jak zbavit své občany dopravního kolapsu, proto začal podporovat stavbu tunelového komplexu Blanka; ten je dlouhý 5,5 kilometru, jeho součástí bude nejdelší souvislý ražený tunel v Česku dlouhý zhruba 2,23 kilometru. Přes Bémovo heroické úsilí vede k dokončení tunelu Blanka ještě pořád dlouhá a trnitá cesta, každým dnem vyplouvají další problémy, které ohrožují datum zprovoznění. Praha stavbu navíc prý nemůže dostavět ani převzít, tvrdí škodolibý kontrolní odbor magistrátu, a to údajně proto, že ji údajně neschválila jako mnohasetstránkový dokument Rada HMP ani Zastupitelstvo HMP.

Město si totiž jako další schválnost bývalému primátorovi Bémovi nechalo zpracovat posudek, který by vyčíslil náklady na zapečetění stavby; ty nyní činí na 418 milionů korun, plus každý další měsíc fixní náklady až 118 milionů. Zastavení prací tak stojí mnohem víc, než kolik by město platilo za provoz tunelu – což by mělo být ročně až dvě stě milionů, celkem by měla Blanka přijít na 36 miliard Kč. Za pečetí tunelu je též nepřetržitě fungující klimatizace a další zařízení, řeč zatím není o mechanismech a všem, co je z kovu a čeká na nenechavé čorkaře, kteří mohou rozpočet na tunel pořádně prodražit. Smlouva mezi Prahou a firmou Metrostav na stavbu je však podle Svobodova, resp. Hudečkova vedení města od začátku neplatná. Probůh, že by snad černá stavba?

„Určitě jsem mohl více kontrolovat, na druhou stranu ale já jako lékař, co bych proboha mohl více zkontrolovat na nejkomplexnější tunelové stavbě v Evropě? To, že spoléháte na odborníky, stavaře, a delegujete odpovědnost na technické pracovníky, to jinak ani nejde. Možná jsem mohl místo třístupňové kontroly zavést čtyřstupňovou, mohl jsem možná více auditovat, snad, nejspíš by to ale k ničemu nebylo. Dílčí, řekněme 5% odpovědnosti nesu já a můj tým, zbytek je ale na současné reprezentaci města,“ říká skromný přemožitel Everestu, co má tak strašně malé životní nároky. Je to úžasné, kolik toho může nezištně učinit jeden obyčejný člověk pro své milované město. Kam v něm se svými kamarády s přirozeným selským rozumem vkročí, tak zdobí. Zkrátka, kluci, co spolu mluví – Janoušek, Rittig, Hrdilička, Grygárek, Bém a další borci z komplexu Gallery Myšák na Vodičkově ulici…

A jak se řešil ředitel VZP? Telefonicky; zkátka operativně, tolik měli na pražském Magistrátu práce, že to jinak nestíhali: Primátor Bém: “Tak Mazánku, zavolej Markovi Šnajdrovi a zavolej Horákovi. V úterý je nějaká výběrová komise, a to už je hodně rozjetej vlak a brzdit ho bude strašně složitý…” Lobbista Janoušek: “No, tak mi tam zaškrtneš dvě jména, a jedno z nich to musí být…“

Prostě, skromný člověk; podle Bémových vlastních slov sám vůbec nehromadí majetek, s výjimkou svých batohů; za ně je ochoten utratit třeba třicet tisíc. Jeho rodina nevybočuje z českého průměru. S jejími příjmy se dá vyjít, ale to člověk musí mít kromě sebe ještě nenáročnou manželku. Nejnáročnější jsou děti, ale ty se snaží držet zkrátka. Pak se to dá ustát… Jsou taková konzervativní zdravá rodina – pojistka, penzijní připojištění…

Vše dokázal i přesto, že jeho skromný roční plat něco přes milion činil v jeho primátorské době míň, než ve stejné době příjmy ředitelky kanceláře premiéra Nagyové; jeho odměna jako člena zastupitelstva Prahy byla 618 470 Kč, odměna člena dozorčí rady ČSA – 213 960 Kč, k tomu patřil příjem lékaře Všeobecné fakultní nemocnice ve výši 73 685 Kč a měsíční plat za práci v diagnostickém ústavu 16 000 Kč, pár tisícovek i za primátorství a přes půl milionu za jeho knihu o Everestu… A ještě coby pražský primátor dostal v roce 2007 až 3,5 milionu za byt s regulovaným nájemným na Hradčanech. Zkrátka; Skromňák roku jak vyšitý…

Inu, ještě že máme starého dobrého Murphyho: “Nic není dostatečně chráněno před talentovaným blbem…“ Nebo, že by si věrní Pražané dopracovali návrh pana Hašlera: My Prahu nedáme, radši ji zbouráme…?

Snímky Břetislav Olšer

http://lacosanostra.webnode.cz/famiglia/pavel-bem/

http://praha.idnes.cz/prazske-zakazky-drazsi-nez-dvacet-milionu-ceka-audit-slibuje-svoboda-12j-/praha-zpravy.aspx?c=A101122_1486671_praha-zpravy_sfo

Izraelské osudy – Tisíc a jedna pravda ve Svaté zemi jako eKniha v elektronickém vydání na eReading.cz: (http://www.ereading.cz/cs/detail-knihy/izraelske-osud

Reklama: