Jak dostat EU, potažmo NATO, až na hranice s Ruskem…?

16. Prosinec, 2013 – 8:35
Demonstrace Greenpeace proti AE Černobyl... Foto: Břetislav Olšer

Demonstrace Greenpeace proti AE Černobyl... Foto: Břetislav Olšer

Když byl český prezident a euroskeptik Václav Klaus verdiktem Ústavního soudu přinucen podepsat 3. listopadu 2009 Lisabonskou smlouvu, možná již tušil, jaký příklad své podřízenosti EU dává. Faktem je, že bojoval a bojuje dál srdnatě proti vstoupení Česka do nevydařeného klonu RVHP, a kde i kdy může, nabádá k jeho opuštění. Při podpisu LS prohlásl: „Česká republika přestane být suverénním státem…“

V devadesátých letech jsem dělal pro Moravskoslezský den na Ukrajině reportáže a rozhovory; s náčelníkem kyjevské milice i s ministrem pro životní prostředí, byl jsem na zakládajícím sjezdu Republikánské strany Ukrajiny, u náměstka ministra zahraničí i v černobylské “zóně smrti” a v Gomelu u šéfa bělorusko-ukrajinské komise Agentury pro atomovou energii se sídlem ve Vídni, šel jsem v protestní demonstraci Greenpeace proti AE V. I. Lenina v Černobylu. Znal jsem Kyjev pozpátku, také ústředí ukrajinských “disidentů”, včetně mladého Kučmy. Pamatuji si též sexy blondýnku Tymošenkovou… Julia Tymošenková

Bylo jí třicet, v mládí funkcionářka komsomolu, v roce 1984 absolvovala sovětskou ekonomickou fakultu Dněpropetrovské státní univerzity. Ekonomka-kybernetička, kandidátka ekonomických věd. Od roku 1988 se společně s manželem Oleksandrem věnovala v Sovětském svazu podnikání, v letech 1996–1997, pět roků po odtržení Ukrajiny od SSSR, se stala generální ředitelkou Spojených energetických systémů Ukrajiny a od té doby byla první pětatřicetiletou miliardářkou Ukrajiny. Vydatně podporovala rovněž bývalého prezidenta Leonida Daniloviče Kučmu, raketového inženýra z Bajkonuru.

Její vztah s prezidentem Kučmou se změnil v srpnu 2000, kdy byl zatčen její muž s obviněním, že jako předseda Spojených energetických systémů Ukrajiny údajně připravil státní pokladnu o 300 miliónů dolarů. Dnes žádá v Česku o politický azyl. Jeho žena v prezidentských volbách v roce 2004 se dala dohromady s prozápadním Viktorem Juščenkem, a když po vyhlášení oficiálních výsledků zvítězil provládní (a proruský) Viktor Janukovyč, muselo být druhé kolo, v němž již ale zvítězil Viktor Juščenko a Julia Tymošenková se stala ukrajinskou premiérkou. Dnes je ve vězení pro miliardové podvody při obchodech s ruským zemním plynem. Ale na ten její lidový cop nezapomenu…

Bydlel jsem u přítele novináře Petra Lejky, s nímž jsem se seznámil na stadionu Dynama Kyjev jako fotoreportér utkání Baník Ostrava-Dynamo Kyjev. A pak jsem k němu jezdil dost často. Jako sporťák zbožňoval bratry Kličkovy, proto je na straně opozice, jiní z mých známých jsou za Janukovyčem. Naše média sI však všímají hlavně opozičních demonstrací, málo se ví o desetitísících příznivců Janukovyče, kteří manifestují pár stovek metrů od centra Kyjeva. Nemluví se o opozičních radikálech, kteří měli za úkol vyprovokovat milici k brutálnímu zásahu, což se povedlo. Jako kdysi během československé sametové revoluce, kdy sebevědomí protestujících a disidentů zvedala silná psychická i finanční podpora západních politiků a médií…

Jak se bude situace na Ukrajině vyvíjet dál, je obtížné předpovědět. Evropská unie, jakkoli ukrajinského prezidenta kritizuje a stojí jasně na straně demonstrantů, dává najevo připravenost o podpisu smlouvy dál jednat. Tak se konečně v plném světle ukázalo, jak ani Ukrajina „nebude“ svým eventuálním vstupem do EU připravena o svoji svrchovanost a suverenitu. Jediným smyslem přijetí Ukrajiny do EU, potažmo do NATO, je totiž dostat se až na hranice Ruska a mít ho na mušce. Ukrajinský prezident Viktor Janukovyč „má v úmyslu“ podepsat asociační dohodu s EU; prohlásila po návratu z Kyjeva Catherine Ashtonová, nejvyšší představitelka unijní diplomacie. Janukovyč proces přibližování Ukrajiny k EU ale minulý měsíc zastavil a v Kyjevě se kvůli tomu konají obří demonstrace.

Ashtonová se jasně se postavila na stranu demonstrantů. Stejně jako náměstkyně amerického ministra zahraničí Victoria Nulandová. Sám šéf americké diplomacie John Kerry pak prohlásil, že USA jsou zásahem policie proti pokojným demonstrantům „znechuceny“. Zvláštní, že svým zabíjením ve Vienamu, Iráku či Afghánistánu, Grenadě, Haiti či Salvadoru zneuchuceny nejsou. Americká diplomacie přesto drze nevylučuje ani zavedení konkrétních sankcí proti Janukovyčovu režimu. Přímo na demonstraci vystoupil s projevem americký senátor John McCain, který je vůdčím hlasem republikánů v zahraničně-politických otázkách. Spolu s ním na Ukrajinu je i šéf senátního podvýboru pro Evropu demokrat Chris Murphy.

Evropská unie, jakkoliv ukrajinského prezidenta kritizuje a stojí jasně na straně opozice, dává najevo připravenost o podpisu smlouvy dál jednat. EU má své pevné metody; vydírání a podněcování k násilí. Otázkou ale je, zdali chce EU, aby snížila význam demonstrací tím, že by nechala podepsat asociační smlouvu Janukovyče, či zda napřed „způsobí“ pád vlády i prezidenta a poté by to podepsal třeba někdo z Kličků. Známá pučistka CIA je připravena opět konat. Včera má slova potvrdila i EU, která sama zastavila jednání s Ukrajinou o asociační smlouvě. Ve hře je i svoboda pro Juliji Tymošenkovou… Stb a CIA

Dalším provokatérem, který mi dal svým jednáním za pravdu, se stal německý ministr zahraničí Guido Westerwelle, jenž se osobně zúčastnil demonstrace v Kyjevě. Je to počínání hodné diplomata? Nebo jde o další podněcování nestability na Ukrajině, kde jdou všichni za svým boxerskými idoly, jakými jsou bratři Kličkové, žijící si nad poměry už v Německu a Ukrajinu využívají jen pro své kariéristické záměry, jak si zajistit bohatý život i po skončení svého boxování? Kličkům se nedivím, ale Guido Westerwelle mohl na barikádách potkat členy třetí největší opoziční strany Ukrajiny – Banderovce. Prý ale jednání s nimi odmítl. Jen laciné gesto.

Důvodem je pověst strany Svoboda jako ultranacionalistického, antisemitského a extrémně pravicového uskupení, které přímo navazuje na tradice Ukrajinské povstalecké armády (UPA). V Česku se pro nI používá trochu hanlivě znějící označení „banderovci“ podle jejího vůdce Stepana Bandery. UPA za druhé světové války bojovala za nezávislost Ukrajiny, po porážce Hitlera se snažila zemi vymanit z moci Sovětského svazu. Je to stejné, jako když v opozici Sýrie je Západem podporovaná Al-Kájda… Do Kyjeva přijel za demonstranty řečnit též exhibicionista Kocáb a exministr zahraničí Česka a šéf zahraničního výboru PS Karel Schwarzenberg; prý proto, aby dal svůj hlas pro Ukrajinu v EU, spíš jde ale o to, že po věčném schůzování TOP 09 a opileckém žvanění padákového Kalouska hledal místo, kde by se konečně v klidu dobře prospal. Údajně má nabídku ke šlofíku v jednom ze stranů na kyjevském náměstí. Prý je to též proto, že nikdo z představitelů ukrajinské vlády však nikdo neprojevil zájem se s ním setkat. Ať se jde vyc(s)pat…Supi se slétají na svoji kořist…

Jak asi probíhala jednání politiků EU se vzdorovitým  euroskeptikem a prezidentem Ukrajiny Janukovyčem? Historie se neustále opakuje. Možná nějak takhle; bylo to přesně před pěti lety. 6. prosince 2008, kdy europoslanci předvedli v plném světle, že si zaslouží, proč se jim říká “ekoteroristé”. Na Pražském hradě se chovali, jako praví eurorowdies. Bez úcty a základů slušného chování. Slovní přestřelka mezi šéfem frakce evropských zelených Danielem Cohn-Benditem, bývalým anarchistou, a hlavou českého státu, prezidentem Václavem Klausem, je toho hrozivým příkladem. Není náhodou, že exministr zahraničí SRN Joschka Fischer za zelené si mohl dovolit být v mládí rovněž zeleným extrémistou. Ten samý Joschka Fischer, exministr vlády SRN, co je syn švábských Němců vyhnaných z Maďarska. Koncem šedesátých let se stal členem extremní levice a účastníkem bojovných antiamerických demonstrací a pouličních bitek s policií. Podle britského listu The Times dokonce půjčil své auto známému teroristovi levicově extremistických Rudých brigád.

“Vaše názory na ni (Lisabonskou smlouvu) mě nezajímají, chci vědět, co uděláte, až ji schválí česká sněmovna a Senát. Budete respektovat demokratickou vůli zástupců lidu? Budete to muset podepsat,” řekl na Pražském hradě výhružně, ultimativně a drze šéf frakce evropských zelených a bývalý anarchista Daniel Cohn-Bendit. Korunu všemu dala členka vedení parlamentu Irena Belohorská ze slovenské HZDS, když řekla: “Setkání bylo bouřlivější, nejen otevřené. Prezident nás informoval o svých postojích k Lisabonské smlouvě. Asi není moc zvyklý na toleranci úplně opačných názorů, než jaké má on, protože je už dlouho v pozici prezidenta…”

Václav Klaus se v listopadu 2008 na oficiální návštěvě Irska označil za disidenta Evropské unie. Setkal se též s Declanem Ganleym, kterého rovněž označil za disidenta EU. Popřál úspěch jeho hnutí Libertas, které bylo za faktem, že Irové odmítli v referendu Lisabonskou smlouvu. “Ratifikace této smlouvy měla skončit ihned po irském referendu,” mínil český prezident. “Lisabonská smlouva byla jednoznačně a demokraticky zamítnuta a je třeba to respektovat,” uvedl v Irsku dále Klaus. A jak reagovali “euroteroristé” na jeho setkání s Declanem Ganleym? “Jak se můžete scházet s člověkem, o němž není jasné, kdo ho platí? Ve vaší funkci se s ním nemáte co scházet. Je to muž, jehož finance pocházejí z problematických zdrojů…“ zeptal se drze Cohn-Bendit.

Klaus mu připomenul, že Hrad nejsou pařížské barikády a dodal: “Já bych se vás nedovolil ptát, z čeho jsou financovány aktivity zelených. Pokud vám jde o racionální diskusi v té půlhodině, kterou na jednání máme, dejte, pane předsedo, prosím, slovo dalšímu…“ Předseda Evropského parlamentu (EP) a šéf delegace Hans-Gert Pöttering však Klausovi nevyhověl. “Ne, my máme času dost. Můj kolega bude pokračovat, protože každý z poslanců se vás bude ptát, na co bude chtít,” řekl. Na to reagoval Klaus: “To je neuvěřitelné, něco takového jsem ještě nezažil.” Cohn-Bendit přidrzle reagoval: “Protože jste tady ještě neměl mě…”

Inu, že by se rovněž Ukrajina měla stát vazalem Bruselu? Nebo že by si EU změnilo zkratku na DHAK? Drž hubu a krok…? Každopádně by důsledná deratizace byla vhodná i v Kyjevě, kde se právě odehrává klasická ukázka infekčního vyděračství a manipulování lidí. Že Norsko je v NATO a má hranice s Ruskem? To sice ano, ale Norsko není v EU. Navíc není bývalou sovětskou republikou, ani nemá proruského prezidenta….

Izraelské osudy – Tisíc a jedna pravda ve Svaté zemi jako eKniha v elektronickém vydání na eReading.cz: (http://www.ereading.cz/cs/detail-knihy/izraelske-osud

Reklama:
  1. 1 Trackback(s)

  2. Led 14, 2016: hampton bay fans

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *