Kozel zahradníkem aneb Proč nebyl Bretschneider ministrem vnitra?

9. Prosinec, 2013 – 9:30
Poslanecká pouť jede... Foto: Břetislav Olšer

Poslanecká pouť jede... Foto: Břetislav Olšer

Díval jsem se na OVM a slyšel Bohuslava Sobotku, jak pravil, že pokud ČSSD získá post ministra vnitra v jeho vládě, měl by ho obsadit Milan Chovanec. Představil jsem si tedy toho dobrého muže, jak sedí u prezidenta Zemana v Lánech spolu se čtyřmi dalšími spiklenci a kuje své vnitřní pikle…

Určitě byl nejaktivnější a beztak nejvíc nadával na Sobotku, co prokaučoval šance socialistů, když se zapřísahal, že volební výsledek musí začínat trojkou. A Chovanec submisivně přitakával, jaká jsou ty volby pro ČSSD ostuda, že za to musí Sobotka pryč z čela týmu vyjednávajícího o nové vládě.

Pak tajná schůzka skončila a křivák Chovanec upaloval za Sobotkou s popsanou manžetou své košile, kde měl všecičko, co si tam ti zrádci povídali. Paradoxně tam byl i Hašek, jehož jmenovec Jaroslav vytvořil Švejka i civilního strážníka Bretschneidera, stojícího ve službách státní rakousko-uherské policie, jehož úkolem bylo se infiltrovat do rozličných prostředí. V nich provokoval různými řečmi, aby vytáhl z nebohých lidiček třeba i fakt, že právě oni chystali vraždu následníka trůnu.

Chovanec pak do posledního písmenka Sobotkovi vše ohlásil, protože poslouchat může, ale hlásit musí. Dostal za to podrbání, pochvalu před nástupenou jednotkou socialistů a nyní se mu rýsuje funkce ministra vnitra. Vlastně, kdo jiný, než patologický práskač, může zastávat toto důležité postavení? Bohuslav Sobotka poté nebyl odstraněn z vyjednávacího týmu strany, naopak šli Hašek, Tejc, Zimola a Škromach.

A díky Chovancovi kariéristicky nadržený Sobotka zlikvidoval své největší konkurenty, a proto je dnes hlavním kandidátem na premiéra. V Událostech, komentářích paletu Bretschneiderů rozšířil další z profláklých práskačů, místopředseda ČSSD Lubomír Zaorálek, jenž dal k dobru, že na spiklenecké schůzce zaznělo ze Zemanových úst několik důvodů, proč pryč se Sobotkou. Neuvědomil si však, že post ministra zahraničí nemá také jistý; prezident Zeman ví, že má odpovědnost za kvalitní vládu a nestojí o další „odborníky“ jako byla ministryně obrany Peake… Tak mohou být v křesle ministra zahraničí na rozdíl od dinosaura Zaorálka exvelvyslanci Hynek Kmoníček nebo Martin Stropnický…

Sedm hejtmanů nosilo průkaz komunistyA tak se hejtman a absolvent Západočeské univerzity v Plzni Milan Chalupa, co vystudoval bakalářský obor na právnické fakultě, stal hvězdou. Sice titul bakalář získal během 9 měsíců a jeho regulérnost byla znalcem a kritikem poměrů na Pf ZČU zpochybněna. V odpovědi na kritiku přinesl Milan Chovanec svou verzi otázky studia práv, k němuž se dostal prostřednictvím kursu celoživotního vzdělávání v letech 2007 – 2008. Vedení školy následně rozhodlo, že všichni úspěšní absolventi mohou pokračovat v řádném studiu s tím, že budou zařazeni do 3. ročníku bakalářského studia Veřejná správa na Právnické fakultě ZČU. O rok později toto studium ukončil obhajobou bakalářské práce á la Benda Marek… Soubor:Cesko-hovno.jpg

Chovanec se doposud bránil tím, že titul nepoužívá a že řízení o odebrání titulu zastavila sama ZČU. To sice ano, ale pomlčel, že jeho spolustraníkem byl rektor Průša, za jehož působení právnická fakulta v Plzni udílela jeden podvodný titul za druhým. Záhy nastoupil na post hejtmana Plzeňského kraje, kde vystřídal Miladu Emerovou z ČSSD, která dvaadvacet let působila v KSČ. Bývalá ministryně zdravotnictví v Grossově vládě předsedala za totality závodní organizaci KSČ v plzeňské fakultní nemocnici. Ze strany vystoupila v prosinci 1989, členkou ČSSD je až od roku 1994.

Výrazněji na sebe bezcharakterní kariérista Chovanec, co neví nic o cti čestného slova, upozornil v roce 2000, když se postavil na stranu tehdejšího plzeňského lídra ČSSD Václava Šlajse. „Vidíte, a teď se zastal Václav Šlajs mě, když jsem hlasoval pro odchod Bohuslava Sobotky z funkce předsedy strany,“ říká Chovanec, kterého nyní Šlajs vystřídá v křesle hejtmana Plzeňského kraje. „Velmi brzy jsem pochopil, že se vyplatí neválčit,“ potvrzuje i sám konformní Chovanec, který bezostyšně vyjde ve své anální politice s každým, kdo mu zajistí prospěch.

„Ty nám to pěkně v tom Sarajevu vyvedli,“ se slabou nadějí ozval se Bretschneider.

„V jakým Sarajevu?“ otázal se Palivec, „v tej nuselskej vinárně? Tam se perou každej den, to vědí, Nusle.“

„V bosenském Sarajevu, pane hostinský. Zastřelili tam pana arcivévodu Ferdinanda. Co tomu říkáte?“

„Já se do takových věcí nepletu, s tím ať mně každej políbí prdel,“ odpověděl slušně pan Palivec, zapaluje si dýmku, „dneska se do toho míchat, to by mohlo každému člověkovi zlomit vaz. Já jsem živnostník, když někdo přijde a dá si pivo, tak mu ho natočím. Ale nějaký Sarajevo, politika nebo nebožtík arcivévoda, to pro nás nic není, z toho nic nekouká než Pankrác:“

Bretschneider umlkl a díval se zklamané po pusté hospodě.

„Tady kdysi visel obraz císaře pána,“ ozval se opět po chvíli, „právě tam, kde teď visí zrcadlo:“

„Jó, to mají pravdu,“ odpověděl pan Palivec, „visel tam a sraly na něj mouchy, tak jsem ho dal na půdu. To víte, ještě by si někdo mohl dovolit nějakou poznámku a mohly by být z toho nepříjemnosti. Copak to potřebuju?“

Inu, Palivec to nepotřeboval, ale přesto ho Bretschneider práskl; stejně jako Švejka, resp. Haška, ne Jaroslava ale Michala, udal Chovanec, potencionální budoucí ministr vnitra…

Izraelské osudy – Tisíc a jedna pravda ve Svaté zemi jako eKniha v elektronickém vydání na eReading.cz: (http://www.ereading.cz/cs/detail-knihy/izraelske-osud

Reklama:

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *