Poslanci jsou nanic, říká Babiš; nezažil ještě obstrukce a přílepky

2. Prosinec, 2013 – 9:08
Když Sněmovna dře jako kůň... Foto: Břetislav Olšer

Když Sněmovna dře jako kůň... Foto: Břetislav Olšer

Konečně někdo řekl, co na srdci, to na jazyku; Andrej Babiš si postěžoval, že čas strávený ve Sněmovně považuje za ztracený. Co se dá říci třemi větami, popisují poslanci čtvrt hodiny. Všichni to vědí, ale bez skrupulí to řekl až šéf ANO. A to ještě mezi poslanci nezažil skandální přílepky, obstrukce či  „porcování medvěda“…

Je to paráda být poslancem nebo členem vlády. Průměrný plat s náhradami cca 150 tisíc měsíčně, pracovní doba se skládá ze schůzek v poslanecké kanceláři, potom z jednání komisí a další „spekulování“, jak doběhnout opozičního partu. Prostě politikaření. Není možné zapomínat ani na „vedlejšáky“. Měla je padesátka poslanců ODS, zhruba polovina socialistů, většina véčkařů a strany TOP 09. Komunisté se vedle svých poslaneckých mandátů do jiných aktivit moc nepouštějí. Mnoho poslanců bylo majiteli velkých firem, takže poslancovali jen okrajově, byli spíš podnikateli než poslanci a obchodních schůzek měli “naprostou většinu”. Nová dvoustovka na tom bude zhruba stejně…

Jaká je tedy pracovní náplň našich poslanců v molochu zvaném Sněmovna? Co vyrábějí za produkty? Dohadování, spekulování a podrazy, odposlechy a tajné schůzky… Horník přijde ráno do práce, sfárá kilometr pod zem a dře, politik přijde před polednem do práce, jelikož noc byla náročná, přečte si v teplíčku noviny, pak se podívá na notebooku na porno a dá si knížecích dvacet. Občas za něho píchne kolega, aby odhlasoval něco, o čem většinou nemá ani ponětí. Kolikrát se muselo hlasovat znovu, když se pár borců přiznalo, že netušili, vo co gou… Odjakživa v každé práci platilo, že když někdo nepřišel do zaměstnání a řádně to omluvenkou nezdůvodnil, měl prostě „bulku“ jako každý flákač. Havíři si to nemohli dovolit.

V roce 1995 na to “pamatovali” i naši legislativci a vytvořili přísný zákon, který postihuje též sněmovní absentéry. Ovšem ouha, páni poslanci jsou hlavičky mazané. Aby zmíněný zákon mohl být naplněn, musel by vzniknout orgán dolní komory Parlamentu pověřený rozhodovací pravomocí trestat bulače. A tento orgán už skoro dvacet roků chybí. Už skoro dvacet roků se mohou arogantní poslanci beztrestně za naše peníze poflakovat. Proč tak dlouho? Důvod je prostý; jinak by totiž mohli při čtyřech neomluvených absencích přijít o celý plat i náhrady, za které si mnozí postavili slušné domečky, že pane Ambrozku, Sobotko… A to by byl průšvih…

Těch, kdo se na sto procent věnovali jen práci poslance, byla méně než polovina. Znamená to, že poslanecké platy se jim znásobily ziskem jejich firem. Sněmovna je zkrátka Augiášův chlév, kde si každý poslanec zásluhou zblbnutí voličů vybojuje koryto od sto tisíc nahoru. A zkuste pak odehnat svini od plného koryta. Zvláště, když má ještě možnost nepracovat přes dva měsíce, aniž by šlo o školní prázdniny, nemít přitom neomluvenou bulku a ztrapňovat se pomocí nehorázných obstrukcí, pak ještě lavírovat s přispěním tzv. přílepků k zákonům a hlavně se zviditelnit nejen při interpelačním řečnění před televizními kamerami, ale především při „porcování medvěda“, jak se eufemisticky říká rozdělování miliard pro nejrůznější zájmy lobbistů.

Začneme třeba „přílepky“, což je neoficiální označení pro pozměňovací návrh, jímž se k zákonu připojí právní úprava týkající se zcela jiné legislativní záležitosti. Takový  „přílepek“ má výhodu, že nemusí projít složitým legislativním procesem, jako kdyby byl podán formou řádné předlohy. A jeho fígl je v tom, že je žádoucí, aby byl přijat bez povšimnutí, což jednací řád Sněmovny a stav politické kultury v naší zemi, bohužel, dovoluje. Ústavní soud je též tolerantní k případům, kdy se dá nalézt určitá, byť vzdálená, souvislost mezi základním a „přilepeným“ zákonem. Bylo třeba zvýšit platy poslancům, ale jak? Na popud poslance ODS Jana Čechlovského vznikla rafinovaná varianta – využít už hotový zákon o platech státních zástupců, k němuž poslanci tradičně připojili “přílepek”, resp. pozměňovací návrh, který by zvýšil mzdy i jim…

Další přílepek – Zákon o zřízení ministerstev, spojený s tématem státních maturit z června 2009. V tomto případě poslanec Ivan Ohlídal (ČSSD) připojil odložení státních maturit do zákona o kompetencích jednotlivých resortů. A pak zákon o spotřebních daních, spojený s tématem emisních povolenek pro ČEZ z června 2009. Poslanci a stínoví ministři za ODS a ČSSD Martin Říman a Milan Urban připojili do běžné novely zákona o spotřebních daních paragrafy, podle nichž získá elektrárenská společnost ČEZ emisní povolenky ve výši nejméně 68 miliard Kč. To vše se tak mělo obejít bez veřejné diskuze, navíc bylo vše domluveno v Itálii na jachtě šéfa ČEZ Romana.

Jiné darmožroutství ve Sněmovně se jmenuje obstrukce. Každá minuta se počítá. A když chybí na jednání sněmovny premiér a v lavici nesedí ani jeden z vicepremiérů, nemůže se jednat. Obstrukční fintu s absencí jednoho ze tří mužů vlády zopakovala ODS častokrát. Zatímco jednou zastavil jednání člen vlády, který musel k lékaři ve Sněmovně, jindy byl zase vicepremiér v zahraničí, další byl v jiný čas v nemocnici, zatímco jeho kolega šel jednat s opozicí o protikrizových opatřeních. Tak se prostě nejednalo. Poslanci měli „áčko“. A v den, kdy jsou na programu interpelace poslanců na vládu, zničehonic chyběli i sami poslanci. V jednu chvíli elektronický systém evidoval méně než 67 přítomných, což byl minimální počet potřebný pro to, aby se sněmovna mohla usnášet. Přitom jich bylo v jednací síni dost, ale stačilo se jen odhlásit z hlasovacího zařízení.

Další typ obstrukce se objevil ve fázi, kdy se zadrhlo jednání poté, co poslanci tak výrazně doplňovali program, až schůzi přerušili s tím, že se v programu už nevyznají. Právo na hodiny trvající přestávku pak využil klub ODS několikrát, když se schylovalo ke klíčovému hlasování. Poté buď uběhla lhůta, kdy se bod mohl projednávat a skončilo se jednat hned. Když už schůze běžela a nedala se obstrukčně přerušit či ukončit, ovládl zdržovací taktiku za řečnickým pultem dokonale exministr Petr Nečas (ODS), kterému za to komunisté začali přezdívat Fidel. To na počest kubánského revolučního vůdce Castra proslulého velmi dlouhými projevy. Nečas navrhl vyřadit asi tři desítky bodů, nazval to racionalizací sněmovní schůze a každý návrh obsáhle zdůvodňoval. Poté zase vystupoval v diskusi opět s časově náročnějšími proslovy.

Levici vytekly nervy a po této zkušenosti se vytasila s protiútokem a odhlasovala, že každý řečník může vystoupit pouze dvakrát a mluvit jen deset minut, ODS na to vyzrála. Když poslanec vystupuje se stanoviskem šéfa klubu, může mluvit neomezeně dlouho. Tak Petr Nečas, odpůrce zvyšování sociálních výdajů, mluvil opět a opět a dlouho. A zase se nemohlo hlasovat. Zapojil se také Miroslav Kalousek (TOP 09) se svojí oblíbenou rétorikou. Za více než hodinovou přednášku o vzniku krize u zákona o daních si vysloužil i kritiku, což mu pomohlo světit prostředek, jelikož k tolik potřebné obstrukci přibyly další minuty přestřelek s levicí, která tak skočila pravici na špek. Dočkali se jen další Kalouskovy verbální perly, na což tento exhibicionista jen čekal: „Příště prosím nechte své svědomí plout po vlnách mých vět a otevřete srdce mým slovům a poznáte pravdu.“ A zase byla další naspořená půlhodinka pro neuskutečnění žádaného hlasování. Prostě šlo o repliku, jež se dá nazvat „hovorem o provaze v domě oběšencově“…

Sněmovní lahůdkou je tradiční český politický folklór zvaný „porcování medvěda“. Během toho, co politici „zodpovědně“ řešili, jak na obrovské dvou bilionové zadlužení, spočítali, že za posledních osm let poslanci z „medvěda rozkrájeli“ sumu téměř 58,5 miliardy, výdaje z rozpočtu v průměru 7,3 miliardy ročně. Každý rok totiž přichází s podzimem i jedna z mála chvil, kdy poslanci mohou ukázat, jak jim „záleží“ na jejich volebním kraji. Již roky dostávají k dispozici balík peněz, co mohou rozdělit na opravy škol, chodníků, lyžařské vleky, řídicí věže aeroklubů… Zkrátka téměř na co chtějí.

„Porcování medvěda“ řídí poslanci rozpočtového výboru. K nim se scházejí žádosti. Z několika tisíc žádostí vybírají ty, které podpoří. Samozřejmě nastupuje velká hra – kdo má mezi poslanci svého favorita, toho šance jsou vyšší. Závist je pochopitelně veliká; každý se musí snažit, mít spoustu kamarádů, pak může vložit třeba do svého fotbalového klubu deset milionů. Chce to navštěvovat poslance ve svém obvodu, říct jim o své žádosti a vysvětlit podrobně, co z toho, kdo bude mít, včetně poslance. Vítězí ten, kdo „v tom umí chodit“, ví své o protekcionismu. Vkládat do tělovýchovné jednoty nemalé sumy z peněz daňových poplatníků, třeba jen na rok 2008 to bylo 65 milionů, není žádný špás.

Tak se může stát, že se někde nikdo nehlásí k pochybné stavbě Centra zdraví za 16 milionů, jež mělo být neziskovou organizací, ale ve skutečnosti tam vzniká soukromá poliklinika. A tak si dobře vedou i lyžařské vleky, sjezdovky, plavecké bazény… Pan Alois má jako hokejový trenér medailí i známých politiků hromadu. Jméno má rovněž jako podnikatel – hlavně kvůli svému spolehlivému čichu na peníze. Zásluhou 80 milionům, které sehnal od politiků, společně s městem Kravaře postavil aquapark. Ten ovšem výhodně slouží i pro jeho sportovní centrum s hotelem a zdarma pro zasloužilé poslance. A navíc za podmínek jako ze snu – když bazén prodělá, zaplatí to radnice, pokud vydělá…

Poslední dva roky se sice „neporcovalo“ ve Sněmovně, ale europoslanec Jan Zahradil za ODS, aby se mu zřejmě nestýskalo, označil slovy „porcování medvěda“ strategická jednání o rozdělování funkcí v EU: předsedů Evropské komise, Evropského parlamentu a Evropské rady. Čeští poslanci tak zatím náhradně nazývají i jednání o obsazení míst ministerských náměstků a dalších funkcí ve státní správě… Porcovat se jistě bude znovu, zatím medvěd spí…

Tohle všechno, byť to zatím nezažil, měl na mysli Andrej Babiš, když tvrdil, že čas strávený ve Sněmovně považuje za ztracený. Vždycky si na něho novináři něco vymyslí; když bude vicepremiér, tak je to kvůli lustracím, když bude ministr financí, tak se ho budou ptát na Finanční a analytický útvar. Co tedy chtějí? Že mění názor? Šéf KDU-ČSL Bělobrádek také říká, že buď bude ve vládě, nebo ji bude tolerovat, nebo bude v opozici. To je stejné, jako když Babiš tvrdí, že bude vicepremiér, ministr financí, nebo že ve vládě nebude…

Babiš vědomou spolupráci s StB na úrovni agenta popírá a na Ústav paměti národa v Bratislavě podal v lednu 2012 žalobu. Předal jen analýzu, proč by k nám nebylo vhodné dovážet syrské fosfáty. Popsal špatnou kvalitu suroviny a zdůvodnil negativní dopady kvůli velké prašnosti na životní prostředí do Československa. Bývalý důstojník StB Kulha tvrdí, že spis je zfalšovaný. Negativní lustrační osvědčení mají v Česku zločinci, tuneláři a kmotři, co nakradli miliardy, zatímco Babiš je na nějakém seznamu lidí, kteří nic neudělali a byli naopak perzekvováni. Ti skuteční estébáci své svazky dávno skartovali. Viz. akce exministra vnitra Sachera…

Praxe české tunelářské kotliny je jasná; když si jeden nadrobil pár milionků, druhý si je odklonil a skoro dva tucty poslanců muselo být vydáno policii, proto se českou politickou scénou zcela zákonitě musely rozšířit dvě volební zprávy – dobrá a špatná. Dobrá: Pouze tři poslanci dolní komory českého Parlamentu mají prasečí chřipku. Špatná: Utraceno však musí celé stádo…

Inu, byl jsem svědkem takového porcování, když můj nejmenovaný známý lobboval o peníze pro nejmenovaný golfový areál v nejmenovaném místě. Dostal nejmenované desítky milionů, prý to pomůže též životnímu prostředí a zvýšení společenské úrovně nejmenovaných obyvatel. Pak se urychleně vrátil zpět do nejmenované jižní země, kde má už dvacet roků bezpečný dočasný pobyt, jako sovětská vojska v ČSSR…

Izraelské osudy – Tisíc a jedna pravda ve Svaté zemi jako eKniha v elektronickém vydání na eReading.cz: (http://www.ereading.cz/cs/detail-knihy/izraelske-osud

Reklama:

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *