Neumřeš, pokud se zabije tvůj dárce orgánů!
14. Listopad, 2008 – 19:33“Pud sebezáchovy má velkou sílu, nehledí na morálku, ani na etiku. Jenom na dillema: Neumřeš, pokud se zabije tvůj možný dárce orgánů!” říká Kiril Grozovský, ruský Žid, který žije v Izraeli už jedenáct let a v nemocnici Hadassa pracuje jako předtransplantační koordinátor.
Je snadné si představit, jak smrtelně nemocný pacient morbidně zajásá, když slyší o hromadné dopravní havárii, v níž je mnoho mrtvých. Šance žije. Zbývá mu jen pár měsíců života a pokud se nenajde dárce ledvinynebo srdce či jater, musí v bolestech zemřít…
Provází s nadějí ve svém pohledu šíleného motorkáře, který ho na dálnici bleskem míjí. Nenadává na něho, jen si v duchu přeje, aby se zabil a měl stejnou krevní skupinu jako on…
V Izraeli se transplantací využívá též k netradičnímu gestu, teoreticky prospěšnému blízkovýchodnímu mírovému soužití Židů s palestinskými muslimy. Jedním ze zachráněných pacientů je také 50letý izraelský Arab Mahzana Valid, který trpěl nevyléčitelnou chorobou jater. Pokud by mu lékaři do půl roku netransplantovali zdravá játra, zemřel by.
Dárcem byl 51letý Oded Volek ze židovské osady u Hebronu. Když se na své motorce vracel z práce domů, zasáhl ho do hlavy výstřel palestinského atentátníka. Po převozu do nemocnice ho ihned operovali; měl průstřel lebky a silné mozkové krvácení. Lékaři už mohli konstatovat jen smrt mozku.
“Speciální komise konstatovala, že játra oběti teroristického útoku jsou vhodná pro transplantaci do těla pacienta Valida,“ vysvětluje mi Kiril Grozovský. ,,Do osmi hodin však byla nutná operace a tedy i souhlas pozůstalých, v tomto případě manželky Odeda Volka
“Je to divné, moc divné,“ nechápala nešťastná žena oběti atentátu. “Dívala jsem se na manžela. Ležel tam a viděla jsem, jak se mu zvedal hrudník, protože dýchal. A oni mi řekli, že už je mrtvý. Když mu ale bije srdce, musí ještě žít, ne? Copak jde vyřezávat někomu játra z těla, které ještě žije…?“
“Plně vás chápu, ale věřte mi, že váš muž je mrtvý,“ řekl jí tvrdě jeden z lékařů. “Funkce jeho organismu jsou neslučitelné se životem. To, že dýchá a pracuje mu srdce, je jen záležitostí přístrojů, které mu tyto funkce, stejně jako tělesnou teplotu udržují uměle řízeným dýcháním. Člověk neumírá po zástavě srdce, ale mozkovou smrtí…”
Mozek byl prostě už bez aktivity, protože nebyl vyživován a nervové buňky vydrží bez kyslíku a cukru jen několik minut. Nejhorší je, když dojde ke krvácení do mozkových plen…
“Krev se valí do mozku, protrhne mozkovou plenu a buňky zareagují tím, že začnou otékat, mozek začne zvětšovat svůj objem, a protože kolem je tvrdá a nepoddajná lebeční kost, nabere vlivem otoku značný objem, přeruší se tlak v jeho tepnách, ty přestanou přivádět živiny a mozek po několika minutách odumře,“ řekl mi Kiril Grozovský.
Izraelský parlament v minulých měsících přijal dva zákony, které podporují darování orgánů. První zákon stanoví dárcům orgánů finanční kompenzaci ve výši 18.000 šekelů za jejich čas a nepřítomnost v zaměstnání kvůli operaci a zotavování po ní. Zákon také vyčleňuje pět milionů šekelů ročně na osvětu veřejnosti o darování orgánů.
Druhý zákon zřizuje výbor, složený z lékařů, rabínů a odborníků na etiku, který určí okamžik smrti, po němž bude možné provést transplantaci orgánů od zemřelého člověka.
Zákony se snaží nalézt řešení, které by dovolilo zbožným Židům darovat po smrti orgány bez obavy, že jim budou odebrány ještě před tím, než nastane okamžik smrti podle halachy, židovského náboženského práva, tedy až dotluče jeho srdce…
Duchovní vůdce litevských charedim-zbožných Židů, rabi Josef Šalom Eljašiv oznámil svůj naprostý nesouhlas se zákonem, který umožňuje odejmout člověku orgány pro účely transplantace, jakmile bude konstatována „smrt mozku”.
V ortodoxních židovských charedim novinách Jated Néman prohlásili hlavní rabíni, že i v případě, že dárcovy orgány jsou určeny pro vážně nemocného člověka, je jejich stanovisko, že dokud dárcovo srdce bije i když jeho mozek nefunguje, není dovoleno odebrat žádný jeho orgán a takový skutek bude šefichut damim - „prolitím krve“. Odejmutí orgánů osobě, jejíž srdce stále bije, je označeno za vraždu.
Článek je současně nepřímým útokem na sefardského rabína a duchovního vůdce strana Šas, rabiho Ovadju Josefa, kvůli jeho podpoře zákonu, jehož text je výsledkem jednání mezi zástupci Vrchního rabinátu a přestavitelů resortu zdravotnictví.
Zákonu, který má podpořit darování orgánů a podle něhož bude mít rodina umírajícího právo rozhodnout, zda má být smrt prohlášena při „smrti mozku“ nebo „selhání srdce“, vyjádřili podporu také izraelští vrchní rabíni rabi Jona Mecger a Šlomo Amar.
V charedim čtvrtích v Jeruzalémě se objevily plakáty s nápisem „Nezavraždíš“, které žádají zbožnou veřejnost, aby se připravila na boj, „který otřese základy této země“, proti předloženému návrhu zákona. Současně jsou citována slova rabínů, že lékaři nesmějí asistovat při transplantacích na základě mozkové smrti.
Zdravý rozum však jako vždy v Izraeli vítězí; dvanáctiletý chlapec a nemocná arabská žena zemřeli koncem dubna 2008 a jejich orgány byly transplantovány sedmi lidem. Poprvé v Izraeli bylo transplantováno tenké střevo.
Pět orgánů 12letého Omriho Gilora z mošavu Kadima u Netanje bylo transplantováno jediné 16 leté dívce, která byla vyživována posledních 12 let trubicí. Navíc musela každý den brát okolo 30 tablet…
Operace, která se týkala nejen tenkého střeva, ale také žaludku, jater, slinivky a částí tlustého střeva. Omriho srdce bylo navíc transplantováno 8leté dívce, jeho plíce 11 chlapci a ledviny dvěma dospělým lidem.
,,Kdyby si lidé uvědomili, že po své mozkové smrti si žádný svůj orgán na onen svět stejně nevezmou, měli by naši pacienti mnohem větší šanci,“ říká Kiril Grozovský…
Izrael ví, proč má nové zákony o transplantacích orgánů. Nerad by dopadl jako Kosovo, jehož nynější premiér Hashim Thaci si údajně vydělal nejmíň čtyři milióny dolarů na prodeji orgánů srbských a romských zajatců.
Místopřísežně to prohlásil anonymní svědek K-144, chráněný haagským tribunálem, jak koncem týdne napsal švýcarský list Tagesanzeiger.
Svědek K-144 tvrdí, že ochod s orgány zajatců se odehrával přes Itálii, v přímé režii Kosovské osvobozovací armády (UCK) a s tichým souhlasem albánské vlády a pod záštitou vojsk NATO.
Vyšetřování obchodu s lidskými orgány začalo v Srbsku poté, co vyšla kniha Lov: Já a váleční zločinci bývalé vrchní prokurátorky haagského tribunálu Carly del Ponteové. Uvedla v ní, že kosovští Albánci unesli po 12. červnu 1999, po příchodu sil NATO do Kosova, a převezli do severní Albánie 100 až 300 Srbů.
Švýcarská vláda tento týden informovala Kosovo, že jeho nově jmenovaný velvyslanec Naim Mala, Thaciho blízký přítel, není v zemi vítaný. Podle kosovských médií má Mala policejní záznam z doby, kdy ve švýcarské emigraci v letech 1998 až 1999 shromažďoval peníze pro UCK.
Dalšími zajatci měly být ženy z Kosova, Albánie, Ruska a dalších slovanských zemí. Carla Del Ponteová a dále uvádí, že celý „obchod” organizovaly „špičky UCK”.
Stovky zajatých Srbů byly transportovány na sever Albánie a zavírány do „táborů” v místech Kukesh a Tropoj. Mladí a zdraví zajatci byli ihned prohlédnuti lékaři, byli dobře živeni a nikdo je nevystavoval žádnému násilí. Později byli přepravováni do města Burel, do blízkosti tzv. „žlutého domu”.
Jedna místnost v tomto „žlutém domě”, jak uvádí Del Ponteová, byla přeměněna v operační sál, ve kterém chirurgové „pacientům” odebírali orgány, jež se pak přes letiště Rinas posílaly do klinik po celé západní Evropě, kde sloužily k transplantaci orgánů bohatým klientům.
Zabíjeli je prý rovnou v sále. Vyndali jim co se dalo a těla zakopávali poblíž “žlutého domu” do masového hrobu poblíž opuštěného albánského dolu Deba u hranic se Srbskem. Mezi zajatci měl vládnout strach a panika. Všichni věděli, co je čeká. Údajně prosili, aby je zabili hned.
Hlavou tohoto dobře organizovaného bestiálního způsobu vydělávání peněz byl, podle mnohých indicií a svědectví, sám Hashim Thaci, jeden z předáků UCK, který je dnes premiérem tzv. samostatného Kosova.
Spousta prominentních boháčů z celého světa si tak mohlo nakupovat za velké sumy potřebné orgány. Zkrátka nezemřeš, když se zabije tvůj dárce…
