17, listopad 1939 – 9 poopravených představitelů studentů, 1 200 jich bylo odvlečeno do koncentračních táborů, kde mučením zemřelo dalších několik desítek; 17. listopad 1989 – jeden údajný mrtvý student Šmídy

Nemíním do šarvátky na Národní třídě 17. listopadu 1989, kde byl jen jeden fingovaný mrtvý student Šmíd, alias rafinovaný agent Růžička, zaplétat skutečnou tragédii, která se však neodehrála v devětaosmdesátém, ale o půl století před tím v Dělostřeleckých kasárnách v Praze-Ruzyni.

Nacismus už v té době proslul vraždícími socialisty NSDAP a tisíci obětmi, následnými vyhlazovacími koncentráky, židovskými pogromy během „křišťálovou nocí“… Každý věděl, že stačilo slovo protestu proti Hitlerovi a lidský život byl zmařen. Ovšem po půl století již policie na Národní třídě nestřílela, jen obušky dala studentům za vyučenou.

Pouze psychicky narušení naivkové si mohou myslet, že by necelá tisícovka disidentů a rozličných individuí byla schopna změnit politický systém v tehdejším Československu. Pokud nevěříme na dolarové přátele ze Západu.

Kdyby tenkrát řekl agent StB Zifčák, alias falešný mladík Růžička, resp. zabitý student Šmíd, že to všechno udělal proto, aby padl socialismus a změnil se v kapitalismus s lidskou tváří, tak by skončil někde na české ambasádě v zahraničí. Dnes je jen bývalý vězněným psancem.

Na podzim roku 1989 se totiž dohodly se nezávislé studentské iniciativy s městskou vysokoškolskou radou SSM na uspořádání společné manifestace k výročí 17. listopadu 1939. Po velkých sporech byla nakonec trasa průvodu stanovena z Albertova na Vyšehrad a došlo k jakémusi konsensu, že opozice (tj. disent) do organizace a průběhu manifestace nezasáhne.

Bylo zjevné, že v dané situaci se tato předsevzetí vůbec nedala dodržet už proto, že se demonstrace nakonec samozřejmě (jako všech tehdejších protestních akcí) nezúčastnili zdaleka jen studenti.  Disidenti měli své „kasty“, zvláště ti kolem Václava Havla, kteří si rozdělovali štědré zahraniční dary.

Na Slovensko a na Moravu pak odcházely jen paběrky. Slovenští a moravští disidenti byli z velké části opravdoví a čestní kritici režimu. V Chartě 77 bylo z necelých tři stovek členů více než polovina bývalých komunistů. Pro ty pražské to byl jen byznys za valuty. Jak si žijí dnes mnozí trapní hrdinové z Národní třídy…?

Výsledek obrázku pro foto čestmír císař dubček

“Čestmír Císař je symbol vzdělaného politika, k němuž se hlásím od doby, kdy jsem jako student na jaře 1968 s ostatními volal Císař na Hrad!,” řekl mi velvyslanec Slovenska v Praze spisovatel Ladislav Ballek, s nímž jsem se setkal v Bratislavě, stejně jako s tehdejším prezidentem SR Rudolfem Schusterem, u příležitosti udělení ceny E. E. Kische za díla literatury faktu…

Byl jsem v Radě Evropy ve Štrasburku, kdy zde za post sametového Československa kraloval do roku 1992 jako velvyslanec naší mise Čestmír Císař. Povídali jsme si několik hodin. Byl rovněž dvakrát kandidátem zejména studentů na prezidenta republiky, a to nejen v roce 1968, kdy přenechal prezidentskou kandidaturu Ludvíku Svobodovi, kterého Moskva lépe akceptovala, ale i v roce 1989.

I tehdy se ulicemi ozývalo “Císař na Hrad”. Pro funkci prezidenta se ho snažili získat v roce 1989 i komunisté. „Věděl jsem, že do toho nepůjdu. Přestože mě oficiálně požádal o schůzku tehdejší dočasně fungující generální tajemník ÚV KSČ soudruh Urbánek a nabídl mi, že potřebují nějaký kontakt na rok 1968 a že jestli bych mohl být jedním z kandidátů. To jsem odmítl…“Výsledek obrázku pro olser listopad císař národní třída

Nechtěl se zkrátka ucházet o prezidentskou funkci ani po roce 1989 s tím, že nemínil zachraňovat situaci strany, která se podílela na normalizaci. Vše „sametové“ začalo na Albertově v 16 hod. 17. listopadu 1989, kdy shromáždění, co si mělo připomenout své kolegy před půl stoletím, oficiálně začalo studentskou hymnou Gaudeamus igitur.  Za čtyřicet minut shromáždění končí a pořadatelé vyzývají k odchodu na Vyšehrad.

Mnozí z přítomných ale chtějí jít na Václavské náměstí; jedním z těch, kdo za každou cenu chtěl jít na Václavák, byl poručík StB Zifčák, který o několik hodin později sehrál na Národní třídě úlohu mrtvého studenta Šmída. Co dodat víc? Jak dopadl zásah policie, každý už ví; žádný mrtvý, jen pár vážných zranění.

Listopad 1989 na Václavském náměstí v Praze… Dva dny po „rozehrání sametové partie s očekávanou rošádou“ jsem byl v Praze, zaznamenával hektický Václavák, sochu sv. Václava, polepenou plakáty, fotografií Havla, hesly a výzvami, v metru nebylo místo bez plakátů: Havel či Cisař na Hrad, Konec KSČ…  Snímek Břetislav Olšer

Ten skutečný 17. listopad 1939 byl v roce 1941 v Londýně zvolen Mezinárodním dnem studentstva. Dnes byl změněn na Den boje za svobodu a demokracii… Je to možná jedno a to samé, ale dnešní mládež už neví nic o tom, co se vlivem zvůle nacistů dělo v roce 1939 při nepovolené oslavě vzniku ČSR, v Dělostřeleckých kasárnách v Praze-Ruzyni, v koncentračních táborech nacistů…

Za vším bylo 28. října 1939 potlačení tiché demonstrace u příležitosti 21. výročí vzniku Československé republiky, během níž došlo ke zranění studenta lékařské fakulty Univerzity Karlovy Jana Opletala. Tuto demonstraci z velké části organizovali právě studenti. Demonstraci, odehrávající se na Václavském náměstí, okupační moc potlačila s použitím nejen pořádkové policie, ale i jednotek SS.

Další střety mezi demonstranty, k nimž se připojilo i velké množství mimopražských obyvatel, a německými bezpečnostními oddíly podporovanými v mnoha případech německým obyvatelstvem Prahy a německým studentstvem, se odehrály v Žitné, Melantrichově a Nezábranské ulici, ale i na Karlově náměstí. V ulicích Prahy zněla protestní hesla Němci ven! a Pryč s Hitlerem!.

Některá oslavovala také exilového prezidenta Beneše nebo české zahraniční legie bojující proti nacistickému Německu na straně Dohody. Zpívala se původní československá verze hymny včetně Nad Tatrou sa blýska, která byla zakázána s nástupem protektorátu.FOTO: 17. listopad 1939

Pohřeb Jana Opletala…

V Nezábranské ulici došlo k zabití pekařského dělníka Václava Sedláčka (22 let) a v Žitné ulici k postřelení Jana Opletala. Ten byl následně převezen na kliniku prof. Arnolda Jiráska, kde byl i operován, kde zemřel na následky střelné rány v břišní dutině. Po smrti Jana Opletala protektorátní orgány prosazovaly odvoz ostatků na Moravu, odkud pocházel, studentská organizace prosazovala veřejný průvod městem, končící na nádraží.

Na organizaci průvodu se podílel předseda samosprávy Hlávkových kolejí Maxmilián Martischnig a ředitel Hlávkovy koleje Václav Wiesner. Slavnostní pohřeb, který se konal 15. 11. 1939 pod vedením děkana lékařské fakulty prof. Hájka na Albertově, kde byla rakev s ostatky J. Opletala, se odehrál za hrobového ticha a asistence české policie. I tak při ukládání rakve do vozu zazněla národní hymna. Rakev byla poté převezena na nádraží a odeslána na Moravu.

I přes veškeré zastrašování ze strany okupantů se následná demonstrace, které se zúčastnily tisíce lidí, změnila v protest proti okupaci Protektorátu Böhmen und Mähren. Zde je nutno podotknout, že pozdější svědectví vedou k domněnce, že srážky byly záměrně vyvolány ze strany gestapa, aby mohlo být následně brutálně zakročeno. Scénáře obou listopadů podobající se jako vejce vejci. Cílem bylo zastrašit český národ, a tak zabránit dalším protestům proti okupaci.Soubor:Pohřeb Jana Opletala Náklo 16 11 1939.gif

Truchlící u Opletalovy rakve…

Následujícího dne proběhla v Berlíně za účasti Adolfa Hitlera porada, kde byla schválena akce nesoucí název „Sonderaktion Prag vom 17. November 1939“. Na této poradě mimo jiné A. Hitler pronesl tato slova:

„15. březen byl můj velký omyl. Lituji, že jsme s Čechy nenaložili jako s Poláky. Události 28. října a 15. listopadu ukazují, že Češi nezasluhují jiný osud… Z toho důvodu nařizuji: Zastavení českých vysokých škol na tři roky. Jakékoliv demonstrace dát ihned potlačit… Nebudu se ostýchat do ulic postavit třeba i děla. Do každého hloučku se bude střílet kulomety. Bude-li ještě nějaká demonstrace, srovnám Prahu se zemí…“

Následně 17. listopadu 1939, dva dny po pohřbu Jana Opletala, dal Hitler uzavřít na tři roky české vysoké školy a nařídil zlomení odporu vojenskou silou. Devět vedoucích představitelů studentů bylo popraveno, 1 200 bylo odvlečeno do koncentračních táborů, kde jich bylo umučeno dalších několik desítek.

Šlo o vůbec první použití „sonderbehandlungu“ (likvidace bez soudu) na území protektorátu. Popravovalo se tu i během 1. stanného práva vyhlášeného v září 1941 (mimo jiné důstojníci z odbojové organizace Obrana národa). Do ledna 1942 zde bylo zastřeleno nebo oběšeno 247 lidí.Výsledek obrázku pro foto opletal 1939

Po smrti Jana Opletala protektorátní orgány prosazovaly odvoz ostatků na Moravu, odkud pocházel, studentská organizace prosazovala veřejný průvod městem, končící na nádraží…

V noci ze 16. – 17. listopad došlo k rozsáhlému zatýkání v řadách českého studentstva, a to nejen v Praze, ale i v Brně a Příbrami. Studenti zatčení v Praze byli internováni v bývalých Dělostřeleckých kasárnách v Praze-Ruzyni. Zde došlo i k popravě devíti představitelů studentských organizací.

Není přitom bez zajímavosti, že jeden z popravených studentů byl funkcionářem fašistické a antisemitské organizace Vlajka, další sympatizanti tohoto hnutí byli i mezi uvězněnými studenty. Svědčí to o tom, že nacisté nerozlišovali mezi vinnou jednotlivých lidí, neboť jim šlo o zastrašení obyvatelstva a zlomení jeho aktivního odporu.

Jména popravených studentů

JUDr. Jaroslav Klíma – předseda Národního svazu českého studentstva v Čechách a na Moravě
JUC. Josef Adamec – jednatel Národního svazu českého studentstva v Čechách a na Moravě
JUDr. František Skorkovský – předseda zahraničního odboru Národního svazu českého studentstva v Čechách a na Moravě
PhDr. Jan Weinert – předseda Svazu českého studentstva v Čechách
JUC. Bedřich Koula – jednatel Svazu českého studentstva v Čechách
Václav Šaffránek – zapisovatel Svazu českého studentstva v Čechách
MUC. Jan Černý – studentský aktivista
Ing. Marek Frauwirth – studentský aktivista
Doc. PhDr. Josef Matoušek – předseda studentského odboru výboru Národního souručenství.

Před 79 lety se studenti dostali z jednotlivých kolejí do Ruzyně, kde byli očíslováni a v odpoledních hodinách vlakem vysláni směrem na Drážďany do Sachsenhausenu. Po půlnoci ze 17. na 18. listopadu 1939 pak prošli branou koncentračního tábora se známým nápisem Arbeit macht frei. Toho dne jí prošlo 1 081 studentů, z toho jedna čtvrtina byla kolem dvaceti let…

Pak 18. ledna 1940 stálo 15 tisíc vězňů na apelplatzu v 28stupňovém mrazu přes tři hodiny; několik desítek vězňů ve stoje zmrzlo a padlo bez života k zemi. Obdobná situace se opakovala 8. února 1940. Blokführer von Depsen z bloku 52, křídla B, vyhnal studenty do mrazu a na 120 dal zaházet metrovou vrstvou sněhu. Pod ní leželi hodinu, z nich pět nepřežilo…

Jak tedy dopadla studentská demonstrace 17. listopadu 1939? Odvezli je do Ruzyně, kde už čekali esesáci s klacky a ztloukli je, pak je nutili válet se v blátě a následně hodiny stát, nesměli ani na záchod. Po celou dobu na ně mířily dva kulomety. Když jim nacisté konečně dovolili sednout si na zem, raději zůstal stát, než by se posadil do pokálených pilin. Většina vězňů zde vykonávala těžké otrocké práce, mezi nejobávanější patřilo testování bot pro wehrmacht, kdy vězni běhali s pískem na zádech až 40 kilometrů.

 Jiří Wolf při demonstraci na Václavském náměstí
Vzpomíná Jiří Wolf: „Ráno 17. listopadu jsem byl zatčen a držen ve II. patře  služebny SNB za Palácem kultury na Pankráci, abych nemohl narušovat poklidnou demonstraci, která byla organizována  SSM pod  patronací StB! Propuštěn jsem byl až po vyprovokované akci StB na Národní třídě. Tři hodiny dopředu  mi dva hlídači StB v kanceláři prozrazovali, co se bude na Národní třídě všechno díti. Z toho jsem okamžitě pochopil, že všechno kolem 17. listopadu bylo dopředu naplánované….“

A jak dopadla demonstrace 17. listopadu 1989, to už všichni víme a máme možnost poměřit si míru utrpení studentů během obou událostí, přičemž při té první nepadla NSDAP, spíš naopak získala děsivou moc, zatímco po 17. listopadu 1989 KSČ zanikla…

Inu, zeptejte se dnešní omladiny, co jim říká 17. listopad? Pokud neodpoví, že neví, ale jsou rádi, že v ten den se neučí, jen diskutuje, se najdou též inteligenti, co vědí, ale že to bylo pouze kvůli masakru na Národní třídě a konci politiky jedné strany… Bože, ochraňuj českou historii.

Ulijeme se ze školy, je přece listopad 1989: http://www.literarky.cz/komentare/ostatni/25899-poj-vole-uleje-se-z-fyziky-aneb-nejvti-studentske-demonstrace-od-listopadu-1989

https://aeronet.cz/news/chodi-vase-dite-do-nektere-z-techto-skol-potom-byste-meli-zbystrit-protoze-v-techto-skolach-opravdu-neni-vsechno-v-poradku-navzdory-ujistovani-ze-studentske-stavky-se-budou-ucastnit-jen-plnoleti/

http://www.skrytapravda.cz/domaci/1506-vybuch-cloveka-v-tisni-a-komediantu-kolem-sveraka-juniora-na-vaclavskem-namesti

http://www.rukojmi.cz/clanky/2901-studenti-v-cele-s-prazskou-kavarnou-si-vcera-v-praze-uctili-pri-projevech-mj-homlesaka-z-nizozemska-zhrzeneho-rezisera-a-falesneho-farare-fingovany-masakr-a-obeti-na-narodni-tride

http://www.czechfreepress.cz/dalsi-blogy/jak-snadno-se-daji-zneuzivat-nase-deti.html