Proč některé české zpěvačky rády jen knihy od Lesů České republiky?

17. Listopad, 2013 – 9:55
Václav Havel v Ostravě... Foto: Břetislav Olšer

Václav Havel v Ostravě... Foto: Břetislav Olšer

Jen zdánlivě to dnes nebude o 17. listopadu a o tom, co nám po čtyřiadvaceti letech od něho zbylo z nadšení a cinkání klíči. Tedy bude to o „sametu“, ale ne přímo o něm. Co se změnilo za čtyřiadvacet roků? Národ jako jeden muž závidí všecko všem; zhrubl, je vulgárnější, plný zloby a zášti vůči komukoli, komu se daří líp, kdo si víc vydělá, kdo má větší úspěch. Jeden má práci, druhý je bez ní, navíc na hranici chudoby v atmosféře psychopatických politických šmejdů. Co s tím…?

Tak jsme přešli údobí, kdy se zhaslo, vše se rozkradlo a pak se rozsvítilo, abychom mohli vše zlé, co z toho pošlo, svádět na ten zatracený minulý režim. A všude kolem jen samé nové a horší lži, podvody, osočování a zlotřilost, co si říká „obchodní deal“, což se nám vše dostalo jako zlovolné geny pod kůži a je to tam podnes. Nestydatě a pokrytecky se drží pod krkem také celebrity, jelikož je jim málo, že zatímco každý osmý občan žije na hranici chudoby, ony musí žít „pouze“ ze svých stotisícových tantiém. A že nejvyšší kriminalita v historii našeho čtyřiadvacet let existujícího „sametového“ státu je zdůvodňována tím, že přece každá demokracie a svoboda s sebou přináší i negativa. Loupeže, vraždy a kriminalitu, v níž jsme jako na svůj vynález nejvíc pyšní na tunelování.

Nedávno jsme si rvali vlasy hrůzou z jihoamerických telenovel, co byly jen samá kýčovitá láska, dnes sedí většina národa u televizí a s napětím sleduje Reality show – Výměnu manželek či Vyvolené, pořady, které se jen hemží úchyláky s nejhoršími nadávkami, hrubostmi a fyzickým násilím, o prostituci a volném sexu ani nemluvě. To vše je na očích i nezletilých, v nichž se rodí další porce genů násilí a zhůvěřilostí. Žijeme přece v zemi svobody, volnosti a kde každý může cokoli; veřejně kouřit, třeba i marihuanu a brát drogy. Pro ty z nich, pro které jde už o závislost, jsou tady speciální služby, kde jim poskytují „náhradní“ drogu metadon i vakcíny proti žloutence typu C, léčen je syfilis, hepatitida typu A, HIV i tuberkulóza, jen v Praze jde o stovky narkomanů. A vše zadarmo; platí daňoví poplatníci. Jde přece o lidský život; ovšem těch, kteří sami od sebe klesli na samé dno.

A je tu ještě srovnání. Lidské bytí je jako sinusoida; zase žijeme v časech antagonistických rozdílů; v socialismu zloději kradli toaletní papír, mýdlo a tužky, v kapitalismu zloději kradou fabriky vyrábějící toaletní papír, mýdla a tužky. V socialismu přebytky dostávali dělníci, v kapitalismu jsou přebytkem dělníci. V socialismu kradlo hodně lidí, ale málo, v kapitalismu krade málo lidí, ale zato hodně. V socialismu se o zlodějích psalo v černé kronice a seděli v base, v kapitalismu se o zlodějích píše jako o celebritách a sedí v daňových rájích, v Parlamentu nebo ve vládě. A znovu jsme oprášili politickou ekonomii, v níž se praví, že hospodářská krize je přirozenou součástí kapitalismu…https://email.seznam.cz/imageshow/GsSSRgxy3AoQxZ8o1s6TaDC4kWQ7OmhIY9TsLg63xqpI-Lv9CeCuy-d6abxzhvXIzpKB1Lg

Vzpomínkové album českých disidentek-reformních komunistek… Jiřina Šiklová sedmá zprava v druhé řadě…

Dopad „sametové“ revoluce se patrně dotkl také Evy Pilarové. Zahlédl jsem ji totiž v televizi. Signifikantní bytost pro současnost; trpí chaosem z těch, co si pletou svobodu slova se štvaním a pomlouvačností. Že se nemá ráda s Helenou Vondráčkovou, protože ta se kamarádí s Olgou Blechovou, manželkou Waldemara Matušky, všichni víme. Banalita. Viděl jsem paní Evu, moji oblíbenkyni, a žasl jsem; nepoznával jsem ženu po těžké nemoci, plnou zášti a nenávisti. Přitom měla skoro čtyři manžele… Milan Pilar, Jaromír Mayer, Pavel Sedláček, Jan Kolomazník. Aby vůbec prý mohla i nadále vystupovat, podepsala tzv. Antichartu, píše se v jejím životopise. Kariéra nade všechny morální zásady; pokud u těchto lidí ještě vůbec existují…

Chovala se zvláštně v jednom z pořadů, jichž je v televizi asi víc než telenovel. Ani jedno nestojí za ani řeč. Poprvé jsem tuto zpěvačku poznal na Kubě, poté v Gottwaldově, kde účinkovala tuším na Intertalentu, což byl tenkrát prestižní festival v Baťově města, dnešním Zlíně. Nebo něco měla v Divadle pracujících. Byl jsem valašský ogar a měl jsem ji rád jako skvělou zpěvačku. Pak ale čas oponou trhnul, změnila se doba a každý rychlokvašený „umělec“ začal vydávat své autobiografie, co se však neprodávaly, tak se pustili do Kuchařek, tedy knížek plných nestravitelných receptů.

Od české kuchyně, až k té vegetariánské, dietní a konče tou thajskou, indickou nebo čínskou. Neznám českého herce či zpěváka, co by nevydal svoji Kuchařku, o televizních pořadech vaření ani nemluvím. Babicou počítaje, přes Itala a šílencem Pohlreichem konče. Lavina bakchanálií se řítí na naši nenažranost a obezita Čechů mezitím roste; patří k největším v Evropě.

K čemu by mně, co miluje pečené zemáky s kyškou, byly kuchařky, třeba i ty od Evy Pilarové, co už u mě spadla z lopatky, jelikož jsem se přestěhoval do Ostravy, poznal Věrku Špinarovou a uvědomil si, že na ni nemají ani dvě Pilarky… A co s tím má 17. listopad 1989? Všichni nadávali na komunisty, celá Letná v čele s „apolitickým“ biskupem Malým skandovala o tom, jak milý Gusto, je to tady husto… Připomeňme si ale nyní slova, která, pokud by byla vyslovena na Letné, asi by se ovací nedočkala:

„Pořád jsem marxista. Marxismus má morální etiku, zatímco kapitalismus je pouze honbou za ziskem… Komunistický režim v Číně přinesl jejím obyvatelům neslýchaný blahobyt… Milionům lidí se životní úroveň zlepšila… toužíme po mírovém spolužití s našimi čínskými bratry a sestrami…“

„Všeobecná krize kapitalismu je zasáhla zejména krizovými jevy v oblasti morálky, kultury a konzumu. Dezideologizované společenské vědomí, které je samo ideologií par excellence, a tedy falešným nazíráním světa, umocňuje generační konflikty je vede k pokusům o skupinovou a individuální emancipaci…“

„Komunisté vás budou strašit nezaměstnaností. Není to pravda, ničeho se nebojte. Dvacet let tvrdila oficiální propaganda, že jsem nepřítelem socialismu, že chci v naší zemi obnovit kapitalismus, že jsem ve službách imperialismu, od něhož přijímám tučné výslužky, že chci být majitelem různých podniků. Byly to všechno lži…”

Jste na omylu, pokud si myslíte, že jde o výroky kovaných soudruhů z ideologické komise ÚV KSČ; jde o jeho svatost Dalajlámu v placené tiskové konferenci v New Yorku, což poté zopakoval při setkání s Havlem, škoda, že ne na Letné, dále hovoří revoluční trockista Petr Uhl na adresu alternativních společenství v pozdně kapitalistické buržoazní společnosti, svůj výběr jsem uzavřel slovy disidenta, resp. prezidenta Československé socialistické republiky Václava Havla právě před čtyřiadvaceti roky… http://www.ireporter.cz/2009/04/27/dokument-z-projevu-vaclava-havla-v-prosinci-1989/

A co kladní či záporní hrdinové těch dnů…? Nejznámější je Ludvík Zifčák alias agent StB Růžička. Po policejním zásahu zůstal ležet na dlažbě jako student Martin Šmíd, aby se roznesla se fáma, že je mrtev. Zifčák však smrt jen předstíral, aby rozpoutal mezi lidmi hysterii, že jde o pokus zneužití 17. listopadu disidentskými kruhy. Měla být zkrátka do světa vyhlášena dezinformační zpráva o ubití studenta Martina Šmída při střetu s bezpečností.

Disident Petr Uhl uvěřil zprávě, kterou získal přes prostředníky od Drahomíry Dražské, která si ji nejspíše sama vymyslela. Zkrátka skočil StB na špek a vše submisivně ohlásil do mnichovské redakce Svobodné Evropy, jak už zase policisté zabíjejí naše děti. Za chvíli to věděl každý v Československu i skoro na celém světě. Jaký byl smysl této „novinářské kachny“? Co se v té chvíli odehrávalo v hlavách účastníků demonstrace? Policisté si mohli říkat: “To je průser, teď to bude mela, jen si musíme dát majzla, abychom neutloukli nějaké dalšího študáka…“ Studenty to mohlo ještě víc rozhajcovat: „Tak, vy bestie. Vy nás budete zabíjet? To si přece nenecháme líbit. Oko za oko, zub za zub, smrt za smrt…“ Disidenti by naopak byli na koni: „Máme prázdné ruce a oni nás mlátí a zabíjejí. Taková je dnešní totalita. Všichni to vidíte. Fůůůj, pryč s komunou…“

A v rozhovoru pro New Yorku Times Dalajláma potvrdil, že jeho bratr s odbojáři dostali peníze i výcvik od CIA, jež se v roce 1956 rozhodla udělat z Tiberu baštu proti komunismu v Asii. Mao byl podle něj v roce 1950 pod tlakem Moskvy a souhlasil s účastí Číny v korejské válce, i když to zablokuje jednání o Tchaj-wanu. Čína dle jeho Svatosti v Koreji ztratila na 200 tisíc vojáků, padl i nejstarší Maův syn.  Válka ale ukázala, že Čína je schopná USA vzdorovat a USA se proto rozhodly Čínu destabilizovat.

Václav Havel se ještě zapřísahal: “Slibuji vám, že funkci prezidenta vezmu na jedno volební období, ale pak bych se chtěl věnovat práci dramaturga…” A pak se dal do holportu s komunistou Čalfou, z něhož udělal premiéra a sebe třikrát prezidentem…

Ale zpět k Evě Pilarové a dnes jí nepříliš ctěným duetům s Waldemarem Matuškou, jež navzdory svému kubánskému dobrodružství dala znát, že je „odkojená“ výše popsanými atributy „nové doby“. Protože se může; je přece svoboda, nelichotivě vyjádřit o zřejmě dosud ani nevydané knize vzpomínek Waldemara Matušky. Přesto ji prý nikdy ani neotevře, prý je plná lží. Odkud to ví; svědomí? Zvláštní, že to samé říká i paní Olga, říkal to i Matuška za svého života, kdy tvrdil, že „Až ta kniha vyjde, domů nás už nikdo nepustí!“ Když bylo Waldemarovi hodně zle, sledoval na internetu 13. komnatu Evy Pilarové. Byla prý plná nepravd a Waldovi tehdy udělala velmi špatnou pověst. „Byl z toho moc špatný a najednou mi řekl: Teď si sedni a piš! Já jim řeknu, jak to doopravdy bylo…“ A k nevoli paní Pilarové skutečně sedla a psala…

Považuji paní Pilarovou i nadále za jednu z nejlepších českých zpěvaček minulosti, byť ne tak skvělou, jakou je Věra Špinarová, ale duety Matušky s Pilarovou, mj. v Semaforu nebo Rokoku, udělaly z této zpěvačky hvězdu. Má však přesto ráda patrně i knihy-kuchařky. To mi připomnělo, že si v lednu 2009 měly Lesy České republiky na základě „sametového kácení“ při výběrovém řízení u Ora Print objednat v tisících výtiscích 88stránkovou knihu a 500 kusů DVD “Zvěřinové hody” Evy Pilarové za 3,9 milionu korun. Za Ora Print smlouvu s Lesy ČR podepsal předseda představenstva Radek John. Podle ČT byla celková fakturovaná cena 4 165 000 Kč, zatímco jiné nakladatelství odhadlo celkové výrobní náklady na 220 tisíc Kč; s odměnami za fotografie a texty by nepřesáhly půl milionu.

(John byl předsedou představenstva společnosti ORA PRINT až do 22. června 2009, kdy za čtyři čísla časopisu „Svět pojištěnce“ si ročně Ora Print vyúčtovala od VZP téměř devadesát milionů korun. Ten byl ve více než třiceti vydáních rozeslán pojištěncům VZP do jejich schránek. Agentura Young & Rubicam jej má v následujících třech letech vydávat za poloviční cenu; za méně než 45 milionů korun ročně. Tendru se zúčastnilo dvanáct soutěžících. Agentura Young & Rubicam byla nejlepší…)

Inu, žijeme v divné zmatené zemi, aneb neměls chodit, Waldo, s pány na led, kdybys zašel třeba do některého z českých lesů, mohls dnes mít miliony na svoji, resp. na nadiktovanou knížku své ženy Olgy, byť by to nebyla kuchařská publikace, pravd by v ní však bylo zřejmě až až… A těch „sametově polistopadových“ jakbysmet…

A jak vycvičit českého sametového ovčáka… http://www.flixxy.com/jumpy-the-dog.htm#.UdlyyGiGD_w.gmail

Izraelské osudy – Tisíc a jedna pravda ve Svaté zemi jako eKniha v elektronickém vydání na eReading.cz: (http://www.ereading.cz/cs/detail-knihy/izraelske-osud

Reklama:

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *