Prý nemám rád USA; ale co by bylo s Izraelem bez Spojených států?

6. Listopad, 2013 – 9:26
Bude-li nás víc, nebudeme se bát vlka nic... Foto: Břetislav Olšer

Bude-li nás víc, nebudeme se bát vlka nic... Foto: Břetislav Olšer

Co si budeme namlouvat; židovská lobby drží Spojené státy nad vodou, ty se proto musí za to starat o židy a Izrael. Albert Einstein, Marc Chagall, Paul a Felix Warburgové – zakladatelé Centrální banky USA, Kuhn, Loeb & Company, Michael Rubens Bloomberg, Dominique Strauss-Kahn, dynastie Rothschildů, Stephen M. Freeman – „Legal Affairs Department“, OSN, MMF, klub Bilderberg či Trilaterální komise..

Vyplatí se jim to, jelikož židovský stát je katalyzátorem Blízkého východu. Je vysunutým předvojem USA, co zde mají existenční zájmy. New Yorku se říká „velké jablko“, dnes spíše „shnilé jablko“. Pravda, pro mě bylo toto město hlavně budovou OSN, jejími podzemními garážemi a výtahem do patra sálu Valného shromáždění a prostorů pro zasedání Rady bezpečnosti. V obří vstupní hale byly dary členských států a na stěně replika Picassovy „Guerniky“. Vyjevené Valašisko ve velkém světě politiky.

Pan velvyslanec Galuška se smál mé vyjevenosti a uklidňoval mě, že město je bezpečné, jen nesmím usnout na konečné metra v Bronxu, kde se občas objeví srandisté, co spícího polijí benzínem a zapálí. Ale jinak je New York docela klidné město. Proto jsem s respektem bral skupiny černochů, jimž jsem charitativně věnoval pár drobných, které se mi vrátily na hlavu mrštěné vzteklými opálenými nespokojenci s tímto milodarem, když jsme po plavbě kolem Manhattanu zakotvili v Harlemu…http://olser.cz/wp-content/uploads/svata-zeme-d166.jpg

Hegemonistickým bytím mi USA lezou na nervy, ale jelikož chrání můj milovaný Izrael, o němž jsem napsal čtyři romány a tři knihy literatury faktu, jsem k nim shovívavý. Zhruba 350 amerických univerzit má katedru hebrejštiny nebo židovských studií. Izrael má podle nejnovějšího sčítání lidu přes 7 262 000 obyvatel, z toho je skoro 80 procent Židů a asi milion Arabů. Mimo Izrael žije na 7,76 milionů Židů, z toho 5,6 milionů těch amerických. Asi polovina všech Židů na světě žije v pouhých pěti městských oblastech – v New Yorku, Los Angeles, Jeruzalémě, Tel Avivu a Haifě.Soubor:Mural del Gernika.jpg

Zůstaňme ale u faktů z posledních let. Vítěz války o Irák, Afghánistán a Libyi si zde mohl upravit vývozní daň na ropu. Měl možnost se v těchto místech „zabukovat“, aby měl po ruce i Perský záliv. Írán s 10 procenty světových zásob ropy a 16 procenty světových zásob plynu, Kuvajt, Katar a Sjednocené arabské emiráty, se zhruba sedmi procenty světových ropných zásob. http://www.mojevideo.sk/video/1b052/najuprimnejsie_tri_a_pol_minuty_v_televizii.html

To vše, chvíli s NATO, chvíli bez něj, dle střetu zájmů, mají USA pod plnou kontrolou. Sídlí tady totiž nejen ropná společnost Haliburton exviceprezidenta Chyneyho, ale i námořní část Centrálního velitelství ozbrojených sil USA. Pod toto velitelství spadá i oblast Středního východu, Střední Asie a východní Afriky. Řídí Pátou flotilu, která s 15 tisíci muži na palubách kraluje v Perském a Ománském zálivu, Arabském a Rudém moři. Kromě námořníků je ovšem v arabském světě rozmístěno 27 tisíc vojáků Spojených států (bez kontingentu v Iráku) na několika desítkách základen.

Je tu ale ohrožení; dohoda mezi Saúdskou Arábií a Čínou o stavbě společné rafinérie v Rudém moři. Ze strany Saúdů jde o signál směrem ke Spojeným států, že nehodlají spolupracovat pouze s nimi. Pokud vypořádání dodávek z této oblasti půjde mimo dolary, bude to jen další hřebíček do rakve petrodolaru. V Íránu už Čína obchází dolar, stejně jako ve Spojených arabských emirátech. Vzájemný tříletý měnový obchod mezi těmito zeměmi v rozsahu 35 miliard jüanů, resp. lidová měna remnimbi, mluví za vše. Jeden čínský renminbi = 3,1389627 Kč.

Pro změnu se nyní musí Izrael podřizovat USA, tentokrát v otázce „míru“ s Palestinci. Ministr John Kerry nařídil propustit prvních více než sto zločinců z izraelských věznic, co měli na rukách židovskou krev. V těchto dnech to byla várka dalších skoro třiceti teroristů. Obama chce být slavný a zapsat se do dějjn jako izraelsko-palestinský mírotvůrce. A to vše možná i proto, že vyšly najevo závažné maléry Spojených států. Napřed to byly vraždy v amerických školách, přesto neprošel Obamův požadavek omezit vlastnění zbraní dle Druhého dodatku americké Ústavy. Prosazuje zostření kontroly držení zbraní a jako argument mu slouží i masakr z poloviny loňského prosince. Dvacetiletý Adam Lanza tehdy v americkém Newtownu zastřelil 27 lidí, z toho dvacet dětí ve věku mezi čtyřmi a deseti roky.

Republikáni Obamu bojkotují; viz. zdravotní reforma a platební neschopnost USA. Bankrotující americká města jsou připisována na účet údajně Obamově neschopnosti vládnout. Jakoby to byl snad černoch či co…? K tomu denní odposlechy ústředních politiků Spojenců. Citlivé informace o americkém špionážním programu vynesl do světových médií v polovině roku bývalý počítačový technik CIA Edward Snowden, jenž se nyní skrývá v  Rusku. Zhruba v průměru 70 tisíc denních odposlechů Španělů, Francouzů, Merkelové či OSN a MMF i dalších institucí. Jak pravili soudruzi – důvěřuj, ale prověřuj. Známé stalinovské krédo komunisty Lavrentije Pavloviče Berije a jeho KGB…

A aby toho nebylo málo, vyšlo najevo, že již potřetí měly USA přivodit jadernou katastrofu. Předcházelo tomu jako základ fungování USA rozhodnutí, aby byla 4. dubna 1949 ve Washingtonu podepsána Severoatlantická smlouva dvanácti států. Klíčovou částí dohody je článek 5, který zaručuje všem členským zemím kolektivní obranu v případě napadení. Šlo o varování Sovětskému svazu před útokem na státy západní Evropy. Proto bylo kvůli Bělehradu narychlo do NATO přijato i Česko, byť s vojenstvím na úrovni Burkina Faso. SSSR pár roků na to NATO jen rozpačitě zíral, vzpamatovával se z desítek milionů mrtvých následkem 2. světové války.

Stupňováním hrozeb Západu tak přišla na znásilněný svět Smlouva o přátelství, spolupráci a vzájemné pomoci, kterou 14. května 1955 ve Varšavě podepsaly země východního bloku jako reakci na vstup Spolkové republiky Německo do NATO. Toho Německa, které způsobilo svým nacismem největší genocidu naší planety. Jasná obranná Varšavská smlouva vůči útočnému NATO.

http://olser.cz/wp-content/uploads/844900056.jpg

A aby se nestalo NATO zbytečností, začala Karibská krize z počátku 60. let; Chruščov tenkrát zbytečně lamentoval o raketách USA v členské zemi Aliance – Turecku, a na Kubu tak nechal v polovině léta 1962 dopravit sovětské rakety R 12, co měly dolet 2000 kilometrů a po nich měly následovat rakety R 14 s doletem 4000 kilometrů, když Florida byla od Kuby jen necelé dvě stovky kilometrů. Washington považoval rakety na Kubě za útočnou zbraň, ačkoli obdobné americké rakety byly v té době již rozmístěny v Turecku a Itálii a Sovětský svaz je „toleroval“. Přitom sovětské rakety na Kubě byly bez jaderných hlavic, zatímco ty americké byly plně atomové…

Všechny rakety Jupiter v Turecku byly ale odstraněny až v dubnu 1963 na základě tajné části dohody se Sovětským svazem o stažení jeho raket z Kuby. Oficiálně bylo jejich odvezení po roce služby zdůvodněno jejich “zastaralostí”. Skutečný důvod stažení raket přiznali Američané až koncem 80. let 20. století, kdy zveřejnili pravdu. V přísně utajované dohodě s USA se Sověti zavázali, že nechají “neporazitelné Američany zvítězit” a přisoudili jim roli zachránců světového míru a těch, kdož zabránili třetí a navíc atomové světové válce se stovkami jaderných hlavic. USA přislíbily, že nikdy nezútočí na Kubu…

Světové agentury přinesly nedávno další šokující zprávu o druhé hrozbě atomového konfliktu od Hirošimy a Nagasaki; ve snaze vynutit si mír a konec komunistického severního Vietnamu, sáhl americký prezident Richard Nixon opět po jaderných zbraních. Na nikoho je sice naštěstí tento upocený osnovatel Watergate neshodil, ale zkusil je použít jako drsný nátlakový psychologický prostředek. V říjnu roku 1969 zamířily na Nixonův rozkaz bombardéry B-52 s vodíkovými pumami na palubě k hranicím Sovětského svazu. Obří „vzdušné pevnosti“ prolétávaly několik dnů podél sovětských hranic. Nálože, které nesly, byly stokrát silnější než ty, které zničily Hirošimu a Nagasaki.http://olser.cz/wp-content/uploads/afrika-5.jpg

„Jediný známý okamžik, kdy nějaký prezident USA došel k závěru, že má smysl dělat, jak zahájí třetí světovou válku,“ napsal historik Suri v časopise Wired a dodal, že stačilo selhání techniky či nervů jedné ze stran a americké jaderné vydírání se mohlo zvrhnout ve strašlivý strategický střet. Rusové pochopitelně věděli, že B-52 jsou naložené nebezpečnými bombami. Dalo se to poznat nejen ze způsobu startu, který jim mohli ohlásit jejich agenti v USA, ale i z toho, jak často stroje tankovaly.

„USA si vyhrazují právo jít svou cestou a použít vlastní metody k ukončení války. Chci, aby věřili, že jsem dosáhl bodu, kdy mohu udělat cokoli, abych zastavil válku. Ho Či Min pak bude sám za dva dny v Paříži žebrat o mír,“ řekl Nixon svému poradci Harrymu R. Haldemanovi. V Kremlu měli ale silnější nervy. Americký poker není ruská ruleta. A tak se po třech krizových dnech americké bombardéry obrátily a zamířily zpět na své základny. Asi proto desetiletá válka ve Vietnamu USA spolu s armádami SEATO skončila diplomatickým vítězstvím Ho Či Mina a paradoxně po třech milionech mrtvých Vietnamců a skoro šedesáti tisících zahynulých vojáků US Army byl komunistický nejen sever Vietnamu, ale úplně celá země…Děti rodičů vystavených defoliantu Agent Orange

Agent Orange v praxi…

Severoatlantické alianci to však nestačilo a znovu téměř přiměla Sověty k zahájení jaderné války. Manévry se konaly v roce 1983 hned poté, kdy Ronald Reagan označil Sovětský svaz za „říši zla” a ohlásil program „hvězdných válek“. Navíc o několik týdnů dříve sestřelili Sověti jihokorejské civilní letadlo s 269 lidmi na palubě, jež považovali za špionážní letoun, jenž nereagovalo na upozornění sestřelení.

Manévry „Znamenitý lučištník“ v listopadu 1983 se přípravě na válku podobaly jako vejce vejci a Moskva očekávala skutečný úder. Do cvičení se zapojilo čtyřicet tisíc vojáků USA a dalších zemí NATO. A propracovaný scénář dával Sovětům za pravdu, když simulace byla víc než věhohodná; modří (NATO) bránili své spojence v Jugoslávii poté, co tam oranžoví (Varšavská smlouva) nasadili síly k potlačení nepokojů. Na akci modrých reagovali oranžoví vpádem do Finska, Norska a Řecka. Obě strany málem sahaly k chemickým a jaderným zbraním…

Moskva  reagovala příkazem umístit jaderné zbraně a bombardéry v NDR a Polsku, uvedla do pohotovosti posádky 70 raket SS-20 a sovětské ponorky s jadernými raketami odpluly pod Arktidu, aby odsud mohly zasadit odvetný úder. Nakonec britská expremiérka Thatcherová pochopila, že reakce Moskvy není adekvátní manévrům, ale možnému úderu NATO pod krytem cvičení a přikázala zahájit jednání Reagana s KGB, aby začal usilovat o uvolnění vztahů se Sověty

Jen blázen, šmrncnutý cvokem cvoků, může o mně tvrdit, že trpím záští vůči USA a že jsem antisemita; snažím si v hrůze představit, co by bylo s mými přáteli v Izraeli, kdyby Spojené státy zbankrotovaly a Židé zůstali napospas islamistům, co jim už přes třiašedesát roků vyhrožují, jak je zničí a dají svoji krev za Jeruzalém…

Inu, snad bude reálný i jiný scénář; tak dlouho se totiž chodí se džbánem pro vodu, až nějaká atomová bomba někde skutečně exploduje, stejně jako v Hirošimě a Nagasaki, a Izraeli dojde trpělivost, stejně jako židovskému lobby ve Spojených státech, a nechají globálně nejen ekonomicky vládnout svého historického spojence – Čínu…

Snímky Břetislav Olšer (8)

Izraelské osudy – Tisíc a jedna pravda ve Svaté zemi jako eKniha v elektronickém vydání na eReading.cz: (http://www.ereading.cz/cs/detail-knihy/izraelske-osud

Reklama:
  1. 2 reakce na “Prý nemám rád USA; ale co by bylo s Izraelem bez Spojených států?”

  2. Vážený pane,
    pletete páté přes deváté, mluvte jen o tom co dobře znáte a ostatní si nechte na příště.
    s veškerou úctou
    Jiří

    od Jiří Gebert ing.arch. v Lis 20, 2013

  3. ach Bože, skoro mi je vás líto, ale jsem shovívavý…

    od olser v Lis 20, 2013

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *