Bohuslav Sobotka jde přes mrtvoly; zloděj křičí, chyťte zloděje…

5. Listopad, 2013 – 9:11
Reinkarnovaný Soboka Bohuslav u kortýtka mlaská... Foto: Břetislav Olše

Reinkarnovaný Soboka Bohuslav u kortýtka mlaská... Foto: Břetislav Olšer

Kdyby někde jinde v civilizované zemi sliboval šéf volební kampaně, že pod třiatřicet procent nepůjde a dosáhl by s odřenýma ušima na dvacet, nikdo by se s ním nebavil a poslal by ho k šípku. Dokonce by takto postižení předsedové stran se sklopenýma ušima sami odešli do politického ústraní v rámci inteligentní sebereflexe.

Bohuslav Sobotka ne. Naopak; nejlepší obranou je útok, dle Sobotky útok brutální. Napřed se opičí po šéfce ODS Němcové či šéfovi TOP 09 Schwarzenbergovi, kdy se vytasil s trapným klišé o tzv. únorovém převratu z roku 1948 – pučem. Jeden den ho chce dvacet členů vedení ČSSD sesadit z postu předsedy, duhý den je vše jinak; naopak ho všichni podporují. Jeden den aplaudují Haškovi, sotva se ale ráno probudí, je z něj jen fackovací panák. A trefují se do něho úplně ti stejní, co ještě včera volali: Hosana…

A místo toho, aby spráskaný Sobotka srdceryně poděkoval „pučistům“, jejichž přičiněním umlkla jeho kritika za zbabrané volby, je najednou sebevědomý hrdina. Nebýt schůzky pěti kluků, co spolu mluvili u prezidenta Zemana, byl by už patrně jen řadovým členem ČSSD. Jeho patologická posedlost premiérským křeslem je však natolik šílená, že se zbavuje nejen svým stranických soků, viz Hašek, Škromach, Zimola a Tejc.

Lze snad věřit tomu, že schůzky u prezidenta Zemana se záměrně zúčastnil i Chovanec, a to jen proto, aby se pak stal promyšleně práskačem a všechno prozradil, i když bylo jasně řečeno, že je to setkání přátel a tedy že po něm nikomu nic není. Že lhali? A co když jen čestně drželi dané slovo…? Kromě donašeče Chovance. Kde to žijeme, aby se lidé nemohli mezi sebou scházet, zvláště jsou-li přátelé? Špiclování jako u StB?

A Sobotka nelení ani dál; zatímco „vyřídil“ své stranické kolegy, už si nyní čistí pole působnosti k vysněnému premiérství i tím, že požaduje, aby se do vlády mohli dostat jen ti, co mají „čisté“ lustrační osvědčení. Zákeřný žalobníček. Tentokrát jde o kompromitaci skutečného vítěze předčasných voleb Andreje Babiše, jemuž rovnátkový Sobotka nesahá ničím ani po kotníky.

Do evidence StB se dostali i lidé prokazatelně bezúhonní a požívající všeobecné vážnosti, například kardinál František Tomášek, lustracemi by neprošel dokonce ani in memoriam státem vyznamenaný František Kriegel, který jako jediný statečně nepodepsal ponižující moskevské protokoly v srpnu 1968, nemluvě o řadě členů tzv. prověrkových komisí, o kterých se vědělo a ví, že nikomu neublížili, ba že se pokoušeli zachránit druhé? A ti, kdož  byli v seznamech právem, o ty se postaral ministr vnitra Sacher, co prostě svazky zavčasu skartoval…

Herec Jan Kanyza za normalizace údajně předával komunistické Státní bezpečnosti (StB) informace o exministrovi kultury Vítězslavu Jandákovi. V seznamech StB byl veden jako agent s krycím jménem Honza a podle zápisu údajně spolupracoval v letech 1975 až 1984. Byl však soudem osvobozen, navzdory Landovskému, který ho práskl. Evidován StB byl rovněž zakladatel Jazzové sekce Karel Srp v letech 1976 až 1982, nejprve jako důvěrníka a od roku 1979 jako agenta s krycím jménem HUDEBNÍK.

Andrej Babiš vědomou spolupráci s StB na úrovni agenta popírá a hodlá na Ústav paměti národa podat žalobu. „StB jsem předal analýzu, proč by nebylo vhodné dovážet syrské fosfáty. Popsal jsem špatnou kvalitu této suroviny a zdůvodnil negativní dopady na životní prostředí při případném dovozu do Československa, a to kvůli velké prašnosti…“

(Babišův otec Štefan Babiš byl po příchodu do Strojexportu vyslán do Etipie, kde prodával české obráběcí stroje. Následně byl přeložen do Paříže; zde celá jeho rodina žila do roku 1961. Právě tam začal Andrej chodit do základní školy zřízené při tamním československém velvyslanectví. Po návratu z Francie byl otec vyloučen z KSS a propuštěn z práce, asi tři roky pak rodinu živila matka, která pracovala ve Výzkumném ústavu drůbežářského průmyslu… V roce 1980 vstoupil Babiš do KSČ a v roce 1993 vytvořil firmu Agrofert. Začátkem roku 1995 pak došlo k navýšení jeho kapitálu švýcarským investorem. Vývoj Agrofertu je spojen též s americkou bankou Citibank, která podniku poskytla úvěr ve výši 4 milionů dolarů. Babiš nedávno prohlásil, že jeho hlavním majetkem je 28 listinných akcií reprezentujících 100 procent základního jmění Agrofertu. V listopadu 2011 založil občanskou iniciativu nazvanou ANO – Akce nespokojených občanů.)

Zesnulý ministr kultury Pavel Dostál k lustračnímu zákonu 20. května 1997 mj. řekl: …“Od samého začátku celé kausy jsem byl proti lustračnímu zákonu. Dnes je to procházka růžovým sadem být proti lustračnímu zákonu, protože to, co se dělo ve Federálním shromáždění v přímém televizním přenosu, to byla hysterie. Na první pohled člověk páchal politickou sebevraždu, když vystoupil a řekl, že nesouhlasí s tím pozměňovacím zněním, které nejvíc do tohoto zákona přinesla ODS.

…Čas dal ale za pravdu mně. Nebyla to politická sebevražda. Většina těch, kteří se obrátili k soudu, svůj spor s Ministerstvem vnitra, ale hlavně s Janem Rumlem, který v této souvislosti potrestá raději 9 nevinných, než aby mu jeden viník utekl, většina lidí své soudní spory proti Ministerstvu vnitra vyhrála. Na druhé straně upřímně řečeno, je jim to houby platné. Mají cejch lustrátů. Je to strašný cejch. To je možná horší, než byl kastrát. Kastrát aspoň mohl zpívat na kůru, lustrát je dodnes honěn po novinách.

…Je to hanebný zákon, je to ostuda našeho právního řádu. Máme se zač stydět. Ostatně pan prezident zřejmě věděl, proč lustrační zákon nepodepsal. …Náš společný dlouholetý přítel Petr Uhl končil svůj projev ve federálním parlamentu týkající se lustračního zákona zoufalým zvoláním: Paní a pánové, vzpamatujte se. Nedopusťte, aby tento zákon zašpinil náš právní řád. Chtěl bych parafrázovat Petra Uhla: Paní a pánové, vzpamatujme se a nedopusťme, aby tento zákon dál špinil náš právní řád…“

V roce 1992 z lustračního zákona federální Ústavní soud vypustil kategorii „důvěrníků“ a „kandidátů tajné spolupráce“ – tedy lidí, kteří o svém vytipování vůbec nemuseli vědět. (Tyto spisy zkoumala lustrační komise, vedená Jaroslavem Baštou; jen u 13 z 300 případů usoudila, že šlo o vědomou kolaboraci.) V roce 2001 český Ústavní soud schválil i prodloužení platnosti lustrací. Stát podle něj smí vyžadovat od lidí ve veřejné službě věrohodnou věrnost principům demokracie – byť soud dodal, že je „přesvědčen o dočasnosti lustračního zákonodárství“ a jeho klesajícím významu v čase. Vztahuje se totiž jen na lidi narozené před 1. prosincem 1971.

„Korektně a slušně udělaná lustrace by mohla trochu vyčistit vzduch – ale asi nic víc,“ uzavíral před více než dvaceti lety v Lidových novinách svou úvahu o lustracích Jan Sokol. „Stejně se budeme muset smířit s tím, že svobodná společnost roste pomalu a chemickým postřikem nevznikne.“ V roce 2011 vnitro vydalo 4183 osvědčení, z nichž 71 (necelá dvě procenta) bylo pozitivních. O rok později jich bylo skoro dva tisíce, z toho 36 pozitivních.

Inu, opět zbytečné velké oči socialistů aneb komu není rady, tomu jsou každá rovnátka malá, ale Boží mlýny jsou bezvadná firma, co nikdy nezklame…

Izraelské osudy – Tisíc a jedna pravda ve Svaté zemi jako eKniha v elektronickém vydání na eReading.cz: (http://www.ereading.cz/cs/detail-knihy/izraelske-osud

Reklama:

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *