Předčasné volby nás stály několik miliard, výsledkem je ostuda, pravice skomírá, socialistická levice s ostudou balancuje nad propastí a voliči přemlouvali bábu, aby volila už zase změnu. Místo „véčkařů“ tak máme ANO, ovšem skoro s dvojnásobným počtem hlasů. Jen komunisté bez emocí dosáhli svého rekordu. Zatímco bývalý komunista a senátor Štětina a expremiér Topolánek ještě nedávno vyzývali ke zrušení KSČM, její členové naopak vzkazovali exprezidentu Havlovi: “Děkujeme, že jste nám dal v devětaosmdesátém ještě jednu šanci”. Dík byl na místě; v červenci 2011 se totiž KSČM dostala na druhé místo s ODS. Vox populi, vox dei. A zkuste zrušit druhou nejsilnější politickou stranu, když demokracii určuje hlas lidu. Po předčasných volbách 2013 je sice třetí, ale má nejvyšší počet hlasů od studené sametové sprchy; skoro patnáct procent, resp. 33 křesel.

Podívejme se na vývoj této šlamastyky. Dne 28. prosince 1989 se stal lidem neskonale milovaný komunista Alexander Dubček místo prezidentem Československa předsedou Federálního shromáždění. O den později, měsíc a půl od chvíle, kdy pořádkové síly zasáhly proti studentům na Národní třídě, byl zvolen prezidentem Václav Havel, bránící se prozíravě přímé volbě. Vděčil za to parlamentu a Mariánu Čalfovi. Z disidenta a komunistického pragmatika se stali spojenci. Dramatik a jevištní dělník Havel pak už jako prezident-pragmatik z balkonu na manifestaci v Košicích slíbil, že po volbách opět navrhne Slováka Čalfu za premiéra, který počátkem roku 1990 vyhrožoval komunistické Sněmovně, že pokud nedají svůj hlas Havlovi, udá je za spolupráci s StB…

„Komunisté vás budou strašit nezaměstnaností. Není to pravda, ničeho se nebojte. Dvacet let tvrdila oficiální propaganda, že jsem nepřítelem socialismu, že chci v naší zemi obnovit kapitalismus, že jsem ve službách imperialismu, od něhož přijímám tučné výslužky, že chci být majitelem různých podniků. Byly to všechno lži…” tvrdil stmelitel společnosti Havel srdceryvně. Tak jsme přešli údobí, kdy se zhaslo, vše se rozkradlo a pak se rozsvítilo, abychom mohli vše zlé, co z toho pošlo, svádět na ty zatracené komunisty minulého režimu. Nestydatě a pokrytecky, přičemž všem bylo jasné, kde je zakopaný pes a jaký to byl sametový kšeft. Jen pár měsíců trvalo, kdy komunistům cvakalo u prdelky, pak se otřásli, převlékli své kabátce a dnes, zcela obeznámeni přes tajné i jiné služby s tím, co tady „šustí v trávě“, řeší bez rozpaků své problémy. A že jich je – nejvyšší kriminalita v historii našeho 95 let existujícího státu je zdůvodňována tím, že přece každá demokracie a svoboda s sebou přináší i negativa. Loupeže, vraždy i kriminalitu, v níž jsme jako na svůj vynález nejvíc pyšní – na tunelování.

Alibismus KSČM a její hra na slabšího jelena se nyní naplnily. Přes třiadvacet roků komunisté o ničem nerozhodovali, nikdo s nimi nechtěl mít nic společného, až se jim splnilo tajné přání, že když budou sedět v koutě, tak si je najdou. Seděli na hanbě, na pranýři, ale vydrželi, Mluviti stříbro, mlčeti zlato. Zatímco ostatní strany se rvali nejen o své platy, ale též s českou ekonomikou, politickou kulturou, reformami a museli dělat nepopulární opatření, komunisté jen přihlíželi a mnuli si ruce; čím hůř, tím líp. Kdo si počká, ten se dočká… Pravice řešila i hřešila, komunisté vyčkávali s rukama v kapsách. „My nekrademe, nekorumpujeme, my jsme slušní…“ nesli svůj transparent z dob postsametového celibátu…

A je tu ještě srovnání. Lidské bytí je jako sinusoida; zase žijeme v časech antagonistických rozdílů; v socialismu zloději kradli toaletní papír, mýdlo a tužky, v kapitalismu zloději kradou fabriky vyrábějící toaletní papír, mýdla a tužky. V socialismu přebytky dostávali dělníci, v kapitalismu jsou přebytkem dělníci. V socialismu kradlo hodně lidí, ale málo, v kapitalismu krade málo lidí, ale zato hodně. V socialismu se o zlodějích psalo v černé kronice a seděli v base, v kapitalismu se o zlodějích píše jako o celebritách a sedí v daňových rájích, v Parlamentu nebo ve vládě. A znovu jsme oprášili politickou ekonomii, v níž se praví, že hospodářská krize je přirozenou součástí kapitalismu…

Ve Sněmovně se od sametového převratu střídá kolem půl tuctu politických stran, ale kromě KSČM nebylo snad žádné, která by neměla nějakého poslance vydaného policii. Komunisté jsou nenapravitelní? Opak je pravdou; komunisté od chvíle, kdy přišli na to, že komunismus je utopie, poněvadž neexistuje člověk bez chyb, sekají na oko dobrotu a jen čekají na zaváhání jiných, těch, co si pořád naivně myslí, že pořád trvá doba vystrašenosti KSČM, na kterou je možné se vždycky vymluvit, jako po roce 1989. Není… Výsledek letošních voleb a vzrůstající preference komunistů jsou toho jasným důkazem.

Můžeme za to „děkovat“ Václavu Havlovi, co se milostivě hájil, že když národ jinak nedá, tak on tím prezidentem tedy bude, ale jen na jedno volební období, protože jinak chce být jen dramatikem. A ejhle, už to napsal pan Mňačko: „Ako chutí moc…“ Chutnala mu tři volební prezidentská období, v nichž jsme se dozvěděli, že naše země nevzkvétá a má blbou náladu. Dodnes se nikomu z komunistických pohlavárů nic nestalo, blbá nálada však trvá dál. Charta 77 byla z velké části tvořena bývalými komunisty, kteří byli v KSČ celá padesátá léta a v roce 1968 se „omylem“ dali na „nesprávnou stranu“. Byli sice po „okupaci“ odstaveni a čekali na svoji příležitost do roku 1989. Dočkali se…

Když se ministr vnitra Dr. Richard Sacher, zastupující v Čalfově vládě lidovou stranu, dostal v únoru a březnu 1990 do styku s některými materiály, týkající se činnosti Charty 77 a osobních charakteristik některých jejích vůdců, vzniklo akutní nebezpeční odhalení spojení mezi Chartou 77 a vedením komunistického státu. Prezident Havel nechal jmenovat vládou disidenta Jana Rumla náměstkem Federálního ministerstva vnitra, který nechal zmizet přes 15 tisíc osobních svazků, tj. osobních materiálů občanů, kteří byli z jakýchkoliv důvodů předmětem zájmu StB. Prezident si současně vynutil předání některých osobních materiálů, které byly z FMV předány zasvěcencům v Chartě (Uhl, Urban).

Rovněž byly odstraněny osobní materiály vůdců Charty 77: mj. V. Havla, P. Uhla, V. Bendy, Vl. Chramostové, M. Kubišové, P. Pitharta, P. Šustrové, J. Rumla a dalších. Dále zmizely objektové svazky zpravodajských agentur v zahraničí o objektech politické opozice v zahraničí – Pelikánovy “Listy”, Tigridovo nakladatelství “Svědectví”, Škvoreckého nakladatelství v Torontu, objektové svazky “Rada svobodného Československa”, nakladatelství A. J. Leihma, atd. Rovněž byly odstraněny objektové svazky schwarzenberského paláce ve Vídni.

Voliči jsou dnes bezradní; dinosauři jim nevoní, jdou po změně, ale jako slepí, hluší, nechápaví. Napřed Věci veřejné, které vznikly zprivatizováním jediné ABL firmy, dnes je tu Babiš, který už má ve svém Agrofertu 230 firem, takže si nyní přidá dvě stě třicátou první, když si zprivatizuje zřejmě celé Česko, hypoteticky navíc jako ministr financí bude mít jedinečnou šanci, jak vyzvědět mnohé o jiných podnikatelských subjektech, jak si ekonomicky vedou.

Občané mají jasno; ať se mezi sebou handrkují soukromé firmy, jen když z tohlo něco kápne i pro ně. Stát se svými státními podniky mohl za půlmilionovou nezaměstnanost a také za fakt, že každý osmý občan žije na hranici chudoby, o dvou bilionech státního dluhu ani nemluvě. Když teoreticky každá politická strana zaměstná na třicet tisíc občanů jako Agrofert, nebude v Česku jediný člověk bez práce. A druhý nejbohatší člověk Česka přece není zkorumpovatelný, kdo a nač by mu dával obálku s miliony? Ale, co když si bude on kupovat jiné za své miliardy…?

A tak s velkým humbukem vyřvávaly evicové billboardy, jak zatočí s Kalousky, Nečasy a Schwarzenbergy, a než se noc potkala se dnem, vypadá to, že jasní vítězové z ČSSD se nakonec možná zase do vlády nedostanou, jelikož se už zase drží pod krkem. Chamtivost? Blbost, tupost a směšné egoistické přetahování o koryta. Dva se perou, třetí se směje. Nic naplat; máme to v genech, ani třiadvacet roků nás nepoučilo. Proč? Protože jsme pořád většinou jen lenoši, veksláci a tuneláři, co by chtěli ke všemu přijít, jak slepý k houslím. Jen ti, co skončili ve vězeních, pochopili, že krást se nemá, resp. že to nestojí za to se nechat chytit, zvláště v zemi, kde vládne justiční mafie. Koryta jsou koryta, poslanci se bez nich neobejdou. Patologická závislost na mlaskání napříč poslaneckými řadami je sviňa…

Inu, kdypak asi bylo zasazeno ďáblovo semínko české zhůvěřilosti, aneb Malý vyroste, ožralý se vyspí, nemocný se uzdraví, ale blbec zůstane blbcem…

http://www.czechfreepress.cz/podoteky/miroslav-dolejsi-analyza-17-listopadu-a-zmen-ve-vychodni-evrope-v-roce-1989-cast-3.html

http://neviditelnypes.lidovky.cz/spolecnost-havel-a-renesance-ceskeho-komunismu-fr9-/p_politika.asp?c=A121121_233833_p_politika_wag

Izraelské osudy – Tisíc a jedna pravda ve Svaté zemi jako eKniha v elektronickém vydání na eReading.cz: (http://www.ereading.cz/cs/detail-knihy/izraelske-osud