Vysvětlení; Andrej Babiš sice už byl všude, ale ne jako poslanec ve Sněmovně, nikdy ještě ani nevytvořil politickou stranu, natož aby kandidoval. Proto možná ty začátečnické rozpaky, které se jeví jako trapas. Nejednou si uvědomil, že Sněmovna je divoké bojiště na život a na smrt, kde ani měsíc není bez „škatule, škatule, hejbejte se“, bez toho, aby zůstal kámen na kameni. Kde se odpadlíci střídají s přeběhlíky, zrádci, co je nikdo neodežene od plných koryt, jenom když příliš mlaskají.

Pokud se hnutí ANO dostane do Sněmovny, nebude snadné kvůli názorové různorodosti kandidátů udržet jeho jednotu. Za riziko to považuje i předseda Andrej Babiš. Hnutí proto chystá pro své případné budoucí poslance prohlášení, aby nekradli a nepřeběhli k politické konkurenci. Je jasné, že ani jejich nové desatero je před případnou rebelií nemůže zachránit. Pokud si někdo jde politikou přivydělat, využít sněmovních i televizních kamer, aby se zviditelnil, tak můžete podepisovat sto padesát místopřísežných prohlášení, stvrzených notářem, a nic, nula od nuly pojde…

Všem z ANO je známo, jak dopadla jejich předchůdkyně, tedy další česká nováčkovská strana Věcí veřejných. Všichni máme ještě v živé paměti utopii zvanou etický kodex VV. Paradoxně ho spoluutvářela Karolína Peake s tím, že je nepřípustné, aby poslanec “véčkařů” během volebního období změnil barvy. Tím by prý ztratil svoji legitimitu a musel by se bez řečí vzdát svého mandátu. To vše proto, aby zahnala možné přeběhlictví v myslích členů VV. Nakonec ona sama vzala roha, přešla do své třetí politické strany, a kdoví, která bude po volbách následovat ODS, VV a LIDEM…

Asi dopadne jako její bývalý parťák Bárta, co byl zvolen předsedou VV a dnes kandiduje za Okamurův Úsvit. Na téma Babiš řekl: „Pan Babiš, vlastnící 35 až 40 procent trhu v oblasti mlýnů a pekáren, je jednoznačně odpovědný za to, že když se za poslední dva roky zdražila cena pšenice o necelých dvacet procent, tak naopak rohlíky, chleba, housky jsou dražší o padesát až šedesát procent…“ Možná by pan Babiš mohl reagovat tzv. argumentační strategií, jak usadit přidrzlého oponenta, tedy třeba Ježibabou, Jeníčkem a Mařenkou z pohádky o Perníkové chaloupce. Postupuje se tím způsobem, že je předložen protivníkův argument tak, aby sám protivník nakonec vypadal směšně. „Já a jíst děti? No, dovolte, to je absurdní! To už byste mě rovnou mohli obvinit, že jsem snědla i ty tři pocestné, co tu byli loni přes zimu, než ztloustli a ztratili se…”

A co Bártův další výron mysli: „…Ale já přece chci, aby se o levnější ceny potravin postaral trh. Nechci, aby ten trh byl deformován nesmyslným protekcionistickým opatřením. Prezident Klaus svým postojem hájí zloděje Babiše a tomu nechci věřit . Doufám, že Václav Klaus, guru českého ekonomického liberalismu, nebude popírat, že zákon o významné tržní síle je zlo omezující konkurenci…“ Někdy nelze jinak, než to zkusit opět mírným znemožněním protistrany. „Lžou. Nechtěla jsem je sníst,“ hájila se babizna. „Copak vy věříte někomu, kdo krade starým lidem perník ze střechy?“

Levnější potraviny jsou součástí programového desatera, které na volební konferenci Věcí veřejných představil ještě před svým zvolením předsedou strany Vít Bárta. Součástí desatera je například také prosazování nižších daní, boj s korupcí a více peněz na vzdělání, obranu či vědu. Jaké body bude mít Babišovo morální desatero? Zde je Bártův návod, jak si poštvat lidi proti sobě, z dob, kdy ještě jako předseda Věcí veřejných nekandidovat za hnutí Úsvit přímé demokracie Tomia Okamury. Pouze obecné fráze, které si ani jiné strany do svého programu nedávají, aby si tímto libovým populismem neodradily voliče. Stačí vše říct jen dvěma slovy: Vymahatelnost práva…

1. Levnější život ve spravedlivém státě
2. Boj proti korupci nevzdáme
3. Nižší daně = stejný příjem
4. Přímá volba poslanců, starostů a referenda
5. Spravedlivé dávky bez chudoby
6. Zachraňme české zdravotnictví
7. Více peněz do kvalitního školství
8. Poctivé podnikání se musí vyplatit
9. Peníze na obranu: Můj dům, můj hrad
10. Plnohodnotný život v regionech…

Bárta má v krvi tyto směšné floskule. Připomeňme si jen véčkařskou euforii v roce 2010, kdy se výše uvedené Desatero pyšnilo svým vzorem; Sedmero kroků Věcí veřejných mělo ve svém druhém článku etického kodexu toto: ”V souvislosti s výkonem funkcí nepřijímají zástupci občanů žádné  dary, protislužby, ani odměny kromě odměn vyplácených na základě zákona. Člen strany Věci veřejné musí členovi rozhodčí komise a současně prvnímu místopředsedovi do 24 hodin nahlásit jakoukoliv korupční nabídku, která mu byla učiněna. Ti o tom neprodleně informují předsedu Věcí veřejných…”

Článek pátý: ”Při plnění svého mandátu se bude zástupce občanů zasazovat o maximální prosazování svého volebního a politického programu strany či subjektu, jehož zájmy zastupuje a prosazuje. Bude tudíž respektovat usnesení příslušného komunálního, poslaneckého či senátorského klubu, ke kterému přísluší, a dále bude zohledňovat usnesení Rady, Grémia a Konference. Zástupce občanů nesmí v průběhu své funkce změnit politickou stranu, za kterou byl zvolen…

Někdy je pohotové dát důraz na pravděpodobnost a předpokládat, že něco se musí stát jen proto, že se to může stát. Přesně, jak uklidňoval Jeníček Mařenku, když měl na mysli Ježibabu. „Neboj se, Mařenko, starší lidé jsou většinou velmi slabí a nemají zuby. Ta nás nesní…“ Teď tedy budou předčasné volby a opakuje se to samé; jedni hot, druzí čehý. Opět si své problémy zjednodušíme tím, když proneseme, že naše populistické slibovací tvrzení je pravdivé, protože to tvrdí nejmenovaný znalec nebo širší skupina lidí – „Ale američtí vědci dokázali, že ježibaby neexistují,” řekl Jeníček.

Jak už to chodí, ve volbách do Sněmovny stačí získat necelá čtyři procenta hlasů a ze státní pokladny přijde příspěvek na úhradu volebních nákladů ve výši skoro dvacet milionů korun. A takové politické strany, které přesáhnout tři procenta hlasů, ještě dostanou od státu na činnost bratru okamžitě pět milionů korun a v následujících dvou letech vždy 7,4 miliónu korun. Tady by se hodil důraz na přírodu a zdůvodnění tvrzení srovnáním s jejím „dobrým“ světem. „Je naprosto normální jíst lidi. Podívejte se třeba na vlky, těm lidské maso vyloženě chutná.“

České voličstvo se dělí na demokratické a na nedemokratické. Do první skupiny patří ti, co volí kmotry ODS, otce českého téměř dvoubilionového státního dluhu Kalouska, spáče číslo jedna kdekoli a kdykoli Schwarzenberga a Peake, co jako jediná horolezkyně dosahuje pravidelně vrcholu už v základním táboře. Druhou skupinu tvoří voliči levice a hlavně komunistů, co jsou v Parlamentu ČR jako druhá nejsilnější strana. A to je silně nedemokratické.

Inu, voliči se totiž též dělí na osvícené a na ty, co jsou totálně mimo mísu. Demokraticky totiž nemohou to, co by chtěli. Tak dochází na tvrzení; pravdivé je jen to, co si velmi silně přeje Jeníček s Mařenkou před usednutím na lopatu, aby pravdivé bylo. „Nelži, tak velkou pec má Ježibaba prostě jen na pečení kanců!“

Izraelské osudy – Tisíc a jedna pravda ve Svaté zemi jako eKniha v elektronickém vydání na eReading.cz: (http://www.ereading.cz/cs/detail-knihy/izraelske-osud