V Turecku jde o Svátek obětování „kurban bayram“. Porážejí proto ovce, velbloudy i kozy, čímž si připomínají Abrahámovu oddanost a víru. Jde rovněž o připomenutí islámské náboženské kompilace a plagiátorství. Islám totiž vznikl až sedm století po křesťanství, které si zase vzalo Starý zákon od Židů a připojilo k němu Nový zákon, v němž se nejproslulejší Žid světa jménem Ježíš Kristus proměnil v nanebevzatého syna Božího a dal tak podnět k založení křesťanství. Muslimové pak zkompilovali příběh o Abrahámovi, jehož nazvali Ibrahimem, a místo Abrahámova syna Izáka, nechali prodělat zkoušku lásky k Bohu muslima Ismaila, kterého měl Abrahám obětovat Bohu… Kompilát jako vyšitý.

Archanděl Gabriel však v poslední chvíli zadržel Abrahámovi ruku a přikázal mu, aby místo svého syna Ismaila podřízl ovečku, a že snaha zabít vlastního syna pro lásku k Bohu je dostačující prověrkou jeho oddanosti. Od té doby se 15. října slaví muslimský Svátek oběti; je stejně významný, jako křesťanský Štědrý večer. Místo dárků však muslim nakoupí ovci, podřízne ji, třetinu rozdá chudým a zbytek může zkonzumovat, takže jsem potkával stáda ovcí či krav a náklaďáky s převáženými zvířaty. Malá douška k této historii; Když Prorok Muhammad psal Korán, resp. jako negramotný ho psát nemohl, ale první súry měla zaznamenat Muhammadova druhá žena Aiša, jež však byla jako devítiletá nejen dle Nizozemce Wilderse sama obětí pedofila, ale jistě se nestala geniální, aby súry sama ve svém nezletilém věku psala přímo on live dle slov opět Archanděla Gabriela.

Muslimové se však neopičí nejen v kauze Abrahám – Izák – Bůh, ale i v té v rituálním o zabíjení zvířat. Islám mu říká „halal“, Židé zase „šchita“; košer neboli kašrut je rituální způsobilost podle židovského zákona zejména v případě potravin. Argumenty vycházejí z hygieny, které tvoří pravidla chukim – biblický statut. Přísný je zákaz používání krve, nositelky života a nemocí, a je předepsána metoda rituální porážky – šchity, používané k odstranění krve a minimalizaci bolesti a trápení zvířat. Po porážce musí být krev odvedena z mrtvého těla a zasypána pískem nebo hlínou. Krev, která v mase zůstala, musí být odstraněna půlhodinovým máčením ve studené vodě, posypáním masa hrubou solí ze všech stran a jeho dalším hodinovým odkrvením na nakloněném prkýnku, po čemž se sůl důkladně omyje.

Turecko je moc krásná země, ale přesto jsem se v ní styděl; bydlel jsem totiž v pětihvězdičkovém hotelu, což se nedávno nepodařilo ani nejvýznamnějšímu hostu Dnů NATO, pořádaném v Ostravě. Zkrátka, nebyl pětihvězdičkový hotel pro čtyřhvězdičkového generála. Nebylo tedy kam ubytovat bývalého ředitele CIA a velitele amerických vojsk v Iráku a v Afghánistánu Davida Petraeuse, odpovídajícího rovněž za mučení vězňů. A já dostal za odměnu ubytování právě v takovém hotelu, pravda za 24 tisíc Kč na noc to jako v Praze nebylo, ale přesto mě byla hanba. Stejnou měrou za odměnu byl se mnou v hotelu i Sergej z Ruska.

Byl to dobrý borec, kdysi maoista a jen se smál, jak se jeho bývalý kámoš Barroso, co byl kdysi také maoista a šéf portugalských komunistů, přátelil s Arafatem. Proto je Borroso dnes posedlý Palestinou a islámem, takže chce do roku 2040 doplnit EU na asi 80 milionů muslimů, když nyní je jich v Evropě již asi polovina z tohoto počtu. Sergej se pořád smál čím dál víc a tvrdil, že se Turecko již těší na své členství v Evropské islámské unii. Evropské je dost; skoro pět procent Turecka leží přece v Evropě, jen zbylých necelých 95 procent patří do Asie. Pak jsem spolu uspořádali dopolední večírek a vesele se odměňovali; chlapi pili, baby kuřily a fajně bylo… Heslo dne znělo: „Sajme, sajme, než nás někdo zajme…

Vzpomínali jsme přitom na Mustafu Kemala řečeného Atatürk – „Otec Turků“, zakladatele moderního Turecka čili nezřízeného pijana, karbaníka a sukničkáře. Jeho smrt v důsledku závislosti na alkoholu nastala 10. listopadu 1938, v roce uzavření zrádné Mnichovské dohody a konce Masarykovy první republiky. Zamítl chalifát, dovolil ženám dle vlastního výběru, zda chtějí nosit hidžáb nebo ne. Pak zemřel na cirhózu jater v devětapadesáti letech; vedl nesmiřitelný boj proti analfabetizmu, zavedl latinku, prosadil západní kalendář…

Čtyřhvězdičkový hotel byl prostě super, osobně bych mu dal minimálně o jednu hvězdičku navíc. Peklo se, smažilo, grilovalo, pilo, zpívalo a tančilo; prostě boží chvíle, byť je Turecko islamistickou zemí, co nic nenamítala, když jejich soukmenovci zakázali křesťanům v jedné z nejislámštějších zemi Malajsii říkat Bohu Alláh, přitom islám tvrdí, že Alláh a Bůh jsou jedno a to samé…

Holt, Turci mají své druhé největší hlavní město Berlín a Ankaru s Tureckem berou jen jako nutné zlo, odkud je vyhnala bída do státu, kde vydělávají mnohonásobně víc než doma. Přesto drží s vlastí Atatürka basu, aby se o zemi NATO nepsalo, že podnikala tisíce útoků na kurdské vesnice kus za pohraničním pásmem na území Iráku, kde je bezohledně ničíla…http://olser.cz/wp-content/uploads/dsc_02404.jpg

http://olser.cz/wp-content/uploads/dsc_0252.jpg

http://olser.cz/wp-content/uploads/dsc_02812.jpg

http://olser.cz/wp-content/uploads/dsc_02563.jpg

http://olser.cz/wp-content/uploads/dsc_0280.jpg

http://olser.cz/wp-content/uploads/dsc_0283.jpg

Neodmyslitelně tedy platí; inu, Turecko a NATO jsou šťastná dvojka, co se již těší na turecké členství v Evropské islámské unii, možná budou brzy chtít založit v rámci evropské integrace jednotný chalifát, který Atatürk zrušil. Možná v něm budou i pětihvězdičkové hotely pro čtyřhvězdičkové generály z Afghánistánu…

Snímky Břetislav Olšer

http://casodej.cz/tajna_v.htm

http://www.mendelova.cz/trida/9-a/galerie/beseda-o-zivote-v-kurdistanu-694/

Izraelské osudy – Tisíc a jedna pravda ve Svaté zemi jako eKniha v elektronickém vydání na eReading.cz: (http://www.ereading.cz/cs/detail-knihy/izraelske-osud