Patologický vrah už v osmi letech, aneb Trest smrti pro děcko…?

12. Listopad, 2008 – 9:06

Osm roků, to je maximálně třetí třída základní školy, kdy dítě, v tomto případě chlapec, umí jakžtakž psát a číst, možná zvládne malou a část velké násobilky, dokáže se naučit báseň a pouštět televizi. A zároveň že by v sobě měl i patologickou zvrhlost vraha…?

V osmi letech, kdy ještě není plnohodnotným člověkem, jako dospělý muž, má coby nevyzrálá osobnost odpovídat za své činy se všemi důsledky…? Proč o tom tak obšírně mluvím?

Osmiletý chlapec, který zastřelil v malém městě St. Johns v Arizoně svého 29letého otce Vincenta Romera a jeho o deset let staršího známého Timothy Romanse, stanul před soudem v rámci předběžného slyšení a byl obviněn z dvojnásobné vraždy a umístěn do dětského nápravného zařízení.

Skupina prokurátorů z Texasu, Oklahomy a Floridy chce pomoci arizonským kolegům prosadit v jeho případě trest smrti. Přitom poprava osob, které zločin spáchaly před svými 18. narozeninami, je na základě rozhodnutí Nejvyššího soudu USA z roku 2005 naprosto nepřípustná.

V Česku by možná v současné atmosféře laxnosti a nenávisti trest smrti za dvojnásobnou vraždu pro osmiletého lovce také prošel. Přece jsme tleskali, když od roku 1976, kdy byl ve Virginii znovu zaveden trest smrti, zde popravili už stého odsouzence.

Počtem vykonaných poprav se Virginie zařadila na druhé místo za Texas, kde za třicet roků už trest smrti stihl 406 delikventů. Na třetím místě je Oklahoma s 86 popravami.

Popravy téměř čtyř tisíc odsouzených byly loni zaznamenány v pětadvaceti zemích světa a nejméně dalších 7 395 osob v 64 státech bylo k trestu smrti odsouzeno a na vykonání absolutního ortelu čeká ještě asi 30 000 odsouzenců.

V roce 1990 neexistoval v USA trest smrti v 15 z 50 států, v dalších 23 státech je sice trest smrti zaveden, ovšem od roku 1976 nebyl uplatněn. Je tedy v USA prakticky vykonáván pouze ve 13 jejich státech.

„Trest smrti je mezní odstrašující prostředek a my chceme zastavit trend, kdy děti vraždí dospělé,“ cituje list American Chronicle nejmenovaného mluvčího skupiny prokurátorů.

Právníci, kteří podle American Chronicle odmítají zveřejnit svá jména, jsou přesvědčeni, že pokud by byl trest smrti vynesen nad prvním dětským vrahem, ostatní by to odradilo.

Problém je v tom, že policistům se chlapec při výslechu přiznal, ovšem později svůj úmysl popřel. Jeho obhájci přiznání znevažují, protože nebylo učiněno v přítomnosti matky nebo právního zástupce a chlapec nebyl patřičně poučen o svých právech tak, aby jim skutečně porozuměl.

Oba muže zastřelil malorážkou zblízka, otce v přední části domu, první rána směřovala na hlavu, druhá do ramene. Pak šel do prvního patra a zabil podnájemníka.

Na každou oběť vystřelil čtyřikrát, přičemž musel pušku pokaždé znovu nabít. To vede vyšetřovatele k tomu, že jednal úmyslně.

Podle macechy Tiffany Romerové, kterou si zastřelený otec vzal v září, měl chlapec svou vlastní pušku. Jeho otec byl vášnivý lovec a brával svého syna střílet prérijní psy.

Kněz John Paul Sauter, který pár oddával, vypověděl policii, že s ním oba probírali, zda by chlapec měl mít vlastní zbraň. Chlapec nikdy nepřekročil zákon a neprojevovaly se u něj sklony k násilí nebo nevypočitatelné chování.

Kde se v něm vzala tedy zrůdná posedlost, že zcela chladnokrevně zabíjel? Musel k tomu mít racionální důvod. Byl snad týrán, ponižován, pohlavně zneužíván…?

A co na to psycholog? Je osobnost osmiletého dítěte už patřičně fyzicky i duševně vyvinutá, aby nesla tíhu zodpovědnosti dospělého člověka? Co třeba vliv televizních akčních filmů, thrillerů, počítačových her a možnost odcizení se pojmu smrti?.

Třeba byl svým otcem-vášnivým lovcem naučen, že se nesmí bát vystřelit, že nesmí být zbabělec. Když už děcku, jemuž je teprve osm roků, koupil pušku, jistě ho vedl ke sparťanskému způsobu života. Možná též k cynismu, jehož základem bylo nebát se krve a smrti…

Možná právě rodičovská výchova vlastního otce a macechy vedla k psychické deformaci chlapcova vidění světa, který zatím nepochopil, že smrt je nevratná situace, tragédie.

Zavážilo jistě i rodinné prostředí a spolužáci i představa, že jeho terčem jsou prérijní psy. Také si mohl myslet, že jen střílí v počítačové hře, kde musí rychle nabíjet, jinak zemře on sám. Virtuálně…

V každém případě je na vině také kněz, že jako duchovní vůbec přikývl na otcův děsivý nápad, aby mělo osmileté dítě svoji vlastní pušku. Kdyby mu ji nekoupil, třeba by ještě žil…

Trest smrti pro osmileté dítě je každopádně absurdní. Jakoby tím chtěli prokurátoří zdůvodnit, že pokud není lidskou bytostí, nezaslouží si ani lidská práva. To už by však nebylo absurdní, ale obludné.

Chtěl by snad někdo z těchto absolutním trestem posedlých právníků tvrdit, že v osmi letech není pachatel vraždy schopen nápravy a návratu do normální společnosti, aniž by jí byl nadále nebezpečný?

Vlastně, v zemi neomezených možností s 250 miliony legálně držených zbraní, je asi všechno uskutečnitelné…

Přesto nevěřím, že by Nejvyšší soud USA své logické a lidské rozhodnutí někdy změnil…

Reklama:

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *