Následující text jen dosvědčuje, že se zřejmě pranic nemýlí. Po kolikáté už? Mimo jeho zorné pole se ale zrodil symbol české malosti. Je to taková patrně velmi drahá reklama v televizi, co tvrdí, jak jsme hrdí na to, že máme nejlepší nápady na světě. Proč bychom se netěšili a nenudili, vymysleli jsme mj. v Plzni to nejlepší pivo naší planety – Pilsner Urguell, silonky a minisukně. Záměrně přesně reklamní text necituji, abych se nedočkal další „svěrákovštiny“ a nebyl popotahován u soudu pro zneužití autorských práv.

Další rána českému rádoby vlastenectví, rána tak submisivní, že to až bolí. Jsme už tak tupí Evropané? Značka tohoto plzeňského piva byla registrována v roce 1898, a to dvojjazyčně, česky jako „Plzeňský Prazdroj“ a německy jako „Pilsner Urquell“. Chápu; tenkrát jsme byli Rakousko-Uhersko, takže ta němčina; o skoro sto let později se ale privatizovalo a důsledně se začalo užívat již pouze německé varianty Pilsner Urquell. Že je Pilsner Plzeň, je jasné, a to, že „urquell“ znamená „starý pramen“, to též chápu, jen nevím proč to všechno německy? Že by kvůli automobilce Volkswagen, co využívá dalšího českého nápadu – značky Škoda a buší se prsa, jak nám dává vydělat? Mezitím ze škodovky jsou už české snad jen blatníky…

A aby na české hrdosti už i tak nebylo dost trapnosti, největší domácí pivovarská skupina Plzenský Prazdroj, nošovický Radegast a Velkopopovický Kozel získala nového majitele – jihoafrickou společnost South African Breweries. S ní se pivovary rázem dostaly do skupiny, která je třetí mezi největšími producenty na světě. Přiznám se bez mučení, byl jsem u zrodu tohoto satanského díla; přímo v Pretorii vyráběl moravský sládek moravský Ostravar. Nic z toho nebylo, poté jsem pochopil, proč – za vším hledej zkratku S. A. B. Máme to v suchu – díky typicky české podbízivosti jsme světoví. Ale také nám z toho něco kápne, ne? Tím však naše předposranost nekončí.

http://olser.cz/wp-content/uploads/jar-28a_00091.jpg

Když měl být v Pretorii pivovar Vivo s Ostravarem… Snímek Břetislav Olšer

Zákazníci v supermarketech, jichž máme zásluhou cizineckých spolků Kaufland, Ikea, Baumax, Lídl, Interspar, Hypernova, Tesco a dalších nejvíc v Evropě, si totiž těchto tunelovacích přesunů většinou ani nevšimnou, protože na obalech zboží scházejí informace o původu; je na nich uvedeno pouze Made in EU. Navíc řadě spotřebitelů je to šumafuk, kde se co vyrábí. Hlavně aby měli co do žaludku a za levný peníz, tím líp. Je to tím, že české domácnosti mají z několika půjček už přes bilion dluhů a polovina z nich, s exekutory na krku, si už půjčuje ne na nákupy. avšak na splátky prvního úvěru. Z těchto důvodů Agrární komora chce, aby se informace o místě výroby produktů na obalech povinně zveřejňovaly, aby nebyli klamáni spotřebitelé. Lidé však chtějí být klamáni…

A v tomto smyslu se vůbec Češi nezměnili, ani přes Klausovo varování a naléhání, ať jsme trochu soudní a čeští. Napřed to ale byla jeho kuponová privatizace, peníze, co nebyly ani čisté, ani špinavé, pak se zhaslo… a když se rozsvítilo, zjistilo se, že všemocná ruka trhu rozkradla, co se dalo. Vzápětí přišla výmluva, že s takovým ekonomickým bankrotem, co nám zanechala totalita, se nedá žít. Nemůžeme-li být sami od sebe dobří hospodáři, je třeba zapojit zahraniční kapitál. A tak se prodalo bankrotující “rodinné stříbro” i “asanované” banky. Nyní máme na 10 milionů obyvatel 46 „českých“ bank a u nás sídlící pobočky zahraničních bank. Dnes sebere jen ČSOB smetanu zisku za více než 13 miliard Kč za rok a Česká spořitelna navlas stejně. Dobré hospodaření? Jistě, pokud by náš první finanční ústav nepatřil majoritnímu vlastníku, jímž je belgická KBC Bank. Takže, dobře se mají i Belgičané…

V červnu 2000 ČSOB navíc převzala Investiční a poštovní banku (IPB), patřící japonské Nomuře. Devět miliard korun, které Investiční a Poštovní banka půjčila na financování prodeje Plzeňského Prazdroje a Radegastu v režii Nomury, se bance zřejmě nikdy nevrátí. Nomura přitom spojené pivovary prodala jihoafrickým pivovarům S.A.B. za zhruba 22 miliard korun. Další české “stříbro” v tahu. Ať to bereme, z jaké chceme strany, hlavními vlastníky českého bankovního kapitálu jsou z téměř 94 procent státy a akcionáři z Evropské unie. To všechno průměrného českého konzumenta nezajímá. Pokud dnes bude chtít koupit nějaký český výrobek, nesmí být překvapen, že na něm není Made in Czech republic, ale Made in EU.

Podobně dopadli i další naši výrobci, nejen Pilsner Urguell. Mochov východně od Prahy byl výrobcem mražené české zeleniny. Nyní jsou v obchodní síti stále prodávány pod značkou Mochovská zelenina, avšak mají na obalu připsáno Made in Austria. Převzal ji nadnárodní koncern Ardo. A co nového v povltavských tukových závodech v Nelahozevsi? Všechny rostlinné tuky, které z Nelahozevsi do českých kuchyní putovaly (Perla, Flora, Rama, Hera) jsou nyní dováženy z jiných evropských závodů. Odkud k nám míří například Hera, tradiční surovina pro vánoční cukroví? Místem výroby jsou polské Katowice. Z Polska se na český trh dovážejí i některé cukrovinky s logem pražské čokoládové hvězdy Orion, založené v roce 1896. Dnes z produkce švýcarského koncernu Nestlé dodává k nám mj. i oplatku Delissa, vyrábí čokolády a cukrovinky značek Orion, Zora a Sfinx, kulinářských výrobků Maggi, kávy Nescafé a krmiv Purina, též kojenecké mléka a mléčné kaše, tyčinky Müsli…

Stejně tak, jako slepý k houslím, přišel švýcarský koncern Hero, který na český trh uvádí dětskou výživu pod tradiční značkou Sunar. Z údajů na obalech lze ale dovodit, že aktuálním místem původu je převážně Velká Británie, u některých produktů Španělsko. Přitom ještě do roku 1999 se Sunar vyráběl v Zábřehu na Moravě. Sedlčanský Hermelín je další z českých pochoutek, přičemž některé jeho druhy jsou z polské firmy Bongrain. V Polsku se dnes ale částečně vyrábí i některé sýry Lučina, další tradiční produkt sedlčanských mlékáren…

Stát se v oblasti průmyslu totálně selhal a dopustil zánik tradičních průmyslových oblastí, které byly rodinným stříbrem a chloubou České republiky. Na druhou stranu se rozhodl jednostranně podporovat zahraniční kapitál, který se skládá převážně z montoven a obchodních společností. Ty nikdy nemohly našemu státu přinést prosperitu a očekávané příjmy, neboť tyto společnosti odvádí daně v zemích, kde mají svá sídla, nikoli v České republice. Naopak tradiční skvělé české firmy si nechal urvat zahraničním kapitálem. Jedinečnými sklárnami s ruční výrobou počínaje a pivovary s českými recepturami konče.

Kam se to posttotalitní vládnutí řítí? Každopádně do ďáblovy řiti… Za posledních 12 měsíců stát zvýšil svůj dluh na téměř dva biliony korun. Proč být ale hysteričtí. Je to přece ruka trhu, která přirozeně vybírá rozinky z vánočky, jež je původně česká. Větší bere, silnější vyhrává. Čína už shrábla většinu výrobců z celého světa. Má na to levnou pracovní sílu v zatím největším počtu na světě.

Inu, k tomu máme nemáme na dvě tisícovky českých podniků, které mají sídlo v zemích daňových rájů, kam nám utíkají další stovky miliard na daních…  ještě že žid Rudolf Jellinek pořád ve Vizovicích pálí slivovici. Ta, doufejme, zůstane napořád jen valašská. Možná, snad…

Izraelské osudy – Tisíc a jedna pravda ve Svaté zemi jako eKniha v elektronickém vydání na eReading.cz: (http://www.ereading.cz/cs/detail-knihy/izraelske-osud