Kolik toho víme o Jeruzalému? Hlavním městem Judsko-izraelského království se stal před více než 3010 roky. V roce 1004 př. n. l. ovládl zbytky jebuzejské pevnosti, rozbořené nájezdem Asyřanů, král David, který město znovu vystavěl a označil jako „Jerušalajim“, věčné hlavní město Izraele. Jeho syn král Šalamoun dává vystavět v Jeruzalémě První Chrám. V roce 586 př. n. l. byl Chrám zničen babylonským králem Nebukadnezarem a v roce 537 byl vybudován Druhý Chrám. Během první židovské války v roce 70. n. l. byl Římany opět rozbořen i tento.

Po Bar Kochbově porážce v druhé židovské válce (132 – 135 n. l.) se římský císař Hadrián rozhodl vymazat identitu izraelské Judeje a začal prosazovat používání názvu Palaestina, kterým byla označena celá země izraelská. Podle úhlavních nepřátel Židů – Filištínců. Zároveň došlo k přejmenování Jeruzaléma na Aelia Capitolina. Římané v oblasti zabili či prodali do otroctví velké množství Židů a značný počet Židů také odešel do židovského vyhnanství. Nikdy ale nebylo dosaženo úplného odstranění židovského elementu z Judeje… Mezi nejvýznamnější judejská města patří Jeruzalém, Betlém, Jericho a Hebron.

Jak napsal Martin Gilbert ve své knize Dějiny Izraele, od Brita sira Johna Graye Hilla byl zakoupen za 6500 britských liber pozemek a dům pro budoucí Hebrejskou univerzitu. Na schůzi válečného kabinetu v únoru 1940 odpověděl Winston Churchill, ministr válečného námořnictva V. Británie, na otázku pozdějšího prvního prezidenta Izraele Chaima Weizmanna, jestli je možné, aby se palestinští Židé mohli ozbrojit a vlastnit zbraně. „Bylo by možné pokládat za záležitost satisfakce, aby Židé v Palestině mohli vlastnit zbraně a mít svoji vlastní obranu. Jsou jedinými důvěryhodnými přáteli, které máme v této zemi, a jsou mnohem více pod naší kontrolou než roztroušené arabské obyvatelstvo…“

V březnu 1948 byl Jeruzalém zcela odříznut a v květnu byla okupována východní část Jeruzaléma. Poprvé v historii došlo k rozdělení města a tisíce Židů musely uprchnout ze svých domovů. Arabové zničili všech 58 synagog v Židovské čtvrti a židovské náhrobní kameny z Olivové hory používali na stavbu silnic a latrín. Západní zeď (Zeď nářků) byla Židům nepřístupná, navzdory smlouvě o příměří, která zaručovala svobodu přístupu ke svatým místům. Židé byli vražděni…

http://olser.cz/wp-content/uploads/svata-zeme-d132.jpg

Knihkupectví v Jeruzalémě… Snímek Břetislav Olšer

To je v srdcích všech Izraelců, kterým vadí, že politickými pletichami jsou všechna zastupitelství v Tel Avivu, přitom každý ví, že Palestina je jen umělý název jako kdysi Protektorát Böhmen und Mähren. Vytvořil ho Hitler a zanikl, stejně jako jeho Třetí říše, resp. Římská říše. Nemíní to ovšem brát v úvahu čeští levičáci. Je ale prezident Miloš Zeman také levicový, když je znám svým odporem vůči islamistům a terorismu? Přitom historie Československa i Česka jasně deklaruje, že na straně lokálních Arabů, co si říkají Palestinci, jsou komunisté a nyní i socialisté. Pan Zaorálek zřejmě proto, že si chce zamést před prahem svého budoucího ministerstva zahraničí?

Do puče v únoru 1948 jsme měli s Židy nadstandardní kontakty, sám T. G. Masaryk čelil i fyzickým útokům svých studentů, kteří ho napadali v roce 1899 za jeho postoj v kauze Hilsner-Hrůzová. Jednalo se o tzv. hilsneriádu, aféru kolem Žida Hilsnera, jenž měl spáchat 29. března 1899 v Polné u Jihlavy rituální vraždu křesťanské dívky. Po 19 letech ve vězení za vraždu, když však byl odsouzen k trestu smrti, dostal Hilsner císařskou milost, ale rehabilitován nikdy nebyl. Masaryk ještě jako profesor se proti tomuto nařčení tvrdě postavil. “O rituální pověře jsem znal knihy berlínského theologa Starcka, který vypsal vznik a historii té pověry. Řekl jsem svůj názor o věci spisovateli Münzovi a on to oznámil veřejnosti v Neu Frei Presse. Tím jsem se dostal do té mely… Začali mě v tisku tlouci. Pak řekli o mě, že jsem za to placen od Židů…”

Napřed byla 27. června roku 1950 ráno v pět hodin a třicet minut popravena Milada Horáková. A pak už se plivalo jen po Židech. „Zabte Žida!“ psali zmanipulovaní a neinformovaní dělníci Československa petice na podporu smrti „zrádných“ židovských komunistů vedených Rudolfem Slánským, tehdejším generálním tajemníkem KSČ. Na ÚV KSČ přišlo přes 10 500 dopisů, které obsahovaly výkřiky: „Utopte je jako kočky!“. „Všichni musí na provaz!“ či „Je to banda zločinců!“.

Nechyběly ani nenávistné projevy antisemitismu: „Hitler jich mnoho likvidoval, ale ještě to bylo málo!“. Bylo sepsáno na 8 500 peticí naší “uvědomělé” dělnické třídy, která podporovala nejtvrdší tresty pro obžalované. Jako první předstoupil před soud v listopadu 1952 Rudolf Slánský. “Přiznal se” ke všem bodům obžaloby: ke špionáži, k velezradě, k sabotáži a k prozrazení vojenského tajemství. Vše měl sepsáno, musel se to naučit zpaměti a poté “důvěryhodně” vypovídat o své “mea maxima culpa”… Hlavní prokurátor a justiční vrah JUDr. Josef Urválek udělil odsouzeným židům 11 rozsudků trestu smrti oběšením, zbylí tři “zločinci” – nežidé byli odsouzeni k doživotí a zbaveni státního občanství…

A pak nastal dlouhý čas, kdy pro Československo byl Izrael jen sionistickým okupantem s českými zbraněmi. Naopak; černobílý šátek – kúfiji, který se stal Arafatovým symbolem, si údajně palestinský vůdce vůbec poprvé nasadil v Praze na kongresu Mezinárodního svazu studentstva. Psal se rok 1956. Federální ministerstvo vnitra následně prodalo v 80. letech Organizaci pro osvobození Palestiny pod cenou jako “operativní technické prostředky” samopaly, pistole a další materiál, v hodnotě asi 1,5 milionu korun. Ve školicím středisku Zastávka u Brna vyškolili specialisté Státní bezpečnosti v letech 1981 až 1990 134 mužů Sjednocené bezpečnostní služby OOP.

Českoslovenští komunisté  v roce 1988 uznali „banánový“ Stát Palestina a v únoru 1989 zřídili V Praze velvyslanectví Státu Palestina, tedy zastoupení teroristické Organizace pro osvobození Palestiny (OOP). A pozvali si k tomu i arcivraha Jásira Arafata. Navíc komunisté dobře znali Palestinskou národní chartu, ve které stálo v článku 9: „Ozbrojený boj je jediná cesta k osvobození Palestiny.“ V říjnu 1989 pak Gustáv Husák přivítal v Praze (už podruhé v tomto přelomovém roce) palestinského vůdce Jásira Arafata a podepsal s ním Dohodu o spolupráci ÚV Národní fronty ČSSR a výkonným výborem Organizace pro osvobození Palestiny. Na spolupráci už však nikdy nedošlo, vlastně než odletěl do Pásma Gazy socialista Kavan, aby se setkal s Hamásem…

Na podporu nedávného pokusu v závěru roku 2012 o přijetí „Palestiny“ do OSN se sbíraly v České republice levicové podpisy pod petici tzv. „Iniciativa za spravedlivý mír na Blízkém východě“. Kdo ji podepsal?  Známý krajně levicový publicista a bývalý politik Petr Uhl, dalším byl svými proarabskými excesy neblaze proslulý bývalý ministr zahraničí za ČSSD Jan Kavan, expředseda zahraničního výboru Poslanecké sněmovny Vladimír Laštůvka z ČSSD, představitel levého křídla Strany Zelených Matěj Stropnický a další soudruzi. Názory komunistů vystihuje místopředseda ÚV KSČM a poslanec Evropského parlamentu Jiří Maštálka v článku „Porušování mezinárodního práva ohrožuje i budoucnost ČR“. Tedy samozřejmě, že tím zlosynem je Izrael. A poté začaly trapasy Míly Vlčka. Jako předseda Sněmovny vedl 10. června 2009 delegaci politiků do Gazy. Část členů delegace vyjednávala tajně s militantní organizací Hamás, třebaže Vlček ujišťoval, že se tak nestane. Zatímco byl poté na návštěvě Islámské univerzity, čtyři členové delegace v čele s Janem Kavanem s Hamásem osobně jednali.

To vše je o české levici známo, ale pokud je Miloš Zeman rovněž levičák, nějak mi k němu v této jeho pozici nesedí slova, která jako kandidát na prezidenta na téma islámu řekl: „Ideovým základem islámu je bezpochyby Korán. Muslima lze definovat jako vyznavače Koránu, podobně jako nacista je vyznavačem rasové nadřazenosti a antisemitismu nebo komunista vyznavačem třídního boje a diktatury proletariátu. … Nepřítelem je anticivilizace táhnoucí se od severní Afriky až po Indonésii. Žijí v ní na dvě miliardy lidí a financovaná je dílem z prodeje ropy, dílem z prodeje drog…“

O tom, že Židé dali základ našemu průmyslu, už žádný český levicový antisemita nechce mluvit; že Ludwig Moser vybudoval tradici karlovarského skla, židovský vynálezce Emil Kolben stál za vznikem ČKD, bratři Gutmannové vybudovali Ostravské doly a Rotschild že prostavil Severní dráhu a Vítkovické železárny. Rod Weimannů že zase založil teplické sklárny na válcované a tabulové sklo, Mayer Mandl a Izak Löwanstein byli u zrodu oděvního průmyslu v Prostějově, Mandelík u nás vybudoval první cukrovary, “král spínacích knoflíků” Jindřich Waldes zase Koh-i-noor, Zücker Fezko Strakonice, Jellinek lihovar a likérku ve Vizovicích a Bernard Fürth proslavil republiku ve světě zápalkárnou Solo Sušice. Češi se Židům za to všechno odvděčili holocaustem. Ne, žádného Žida nikdy nezabili, ale dělali vše pro to, aby je dostali do transportů, končících v plynu koncentráků. Jejich majetky byly velmi lákavé, tak jejich domy vyrabovali, sotva se za nimi zavřely železniční dobytčáky. 

A další odmítnutí levičáctví potvrdil prezident Zeman v rozhovoru pro významný izraelský list Jediot Achronot počátkem října 2013, v němž mj. řekl: „V žádném případě bych nepropouštěl palestinské vězně s krví občanů Izraele na rukou. To byl omyl propustit teroristy, kteří zavraždili izraelské občany, a kdo zavraždil izraelské občany, je terorista. Pokud se od počátku dohodneme, že obě strany chtějí mír, pak nelze propouštět teroristy a neodměňujeme tak druhou stranu. Zavraždili občany (Izraele)? Tak ať sedí ve vězení.“ Tím chtěl patrně namítnout, že ne on brzdí mírový proces na Blízkém východu svými platonickými slovy, ale příkaz ministra Kerryho, který „navrhl“ konkrétní propuštění více než sta vrahů Izraelců.  

Inu, s teroristy vyjednává pouze česká levice, jelikož by to jinak ohrožovala pokrytecký mírový proces, který je stejně jen fikcí a populistickým gestem ministra zahraničí USA Johna Kerryho; s muslimy se prostě nedá ničeho rozumného tímto způsobem dosáhnout; každý ústupek a vstřícné gesto Izraele považují za jeho zbabělost a své vítězství, podporované českou levicí…

Izraelské osudy – Tisíc a jedna pravda ve Svaté zemi jako eKniha v elektronickém vydání na eReading.cz: (http://www.ereading.cz/cs/detail-knihy/izraelske-osud