Jen skutečná statečnost otce Mašína, popraveného gestapem, způsobila, že jedinou zmínku o jeho zemřelém synovi Ctiradovi lze najít na místním hřbitově, kde mají rodinný náhrobek. Druhý syn Josef Mašín stále žije v USA. „Jsem proti tomu, aby tady u nás byla na ně nějaká vzpomínka, minulý režim byl sice nedemokratický, ale to, jak Mašínové postupovali, nebylo správné,“ míní starosta Jelínek, který tvrdí, že jeho pohled nemá nic společného s tím, že je členem KSČM – komunisté tady kromě čtyř let vládnou nepřetržitě od roku 1948. „Mašíni zavraždili nevinné lidi, není důvod je spojovat s jejich otcem a připomínat je,“ přidává se kategoricky místostarosta. Podobné názory je slyšet také po obci Lošany.

A ČT zařadila pravidelný blok lídrů jednotlivých politických stran z Plzeňského kraje. Jedno z témat znělo: Skupina bratrů Mašínových. Pokud některý z lídrů řekl, že to byli vrazi, moderátorka hned pro záchranu „objektivity“ zaútočila jmény Gottwalda a Horákové, aby naznačila, že jsou sledováni miliony voličů, co budou rozdávat své hlasy a jsou alergičtí na 50. léta. Ano, Gottwald byl vrah a Horáková oběť, ale nezemřela svázaná, omámená a podřezaná Gottwaldem, resp. jeho skautským nožem. Jsou justičtí vražda a sprosté zavraždění bezmocného člověka stejně souměřitelné činy? Je to správný argument, nejde o lacinou demagogii? Lze srovnávat justiční vraždu s bestiálním podřezáním, resp. Ctirada Mašína s Gottwaldem nebo účetního Rošického či policistu Honzátka s Horákovou? Každopádně přes memento masového vraha by ani jeden z osmi přítomných lídrů politických stran státní vyznamenání Mašínům nedal…

Proč ta nevraživost? Důvodem jsou zcela lidské pohnutky, které brání soudným lidem mlčet o bestiálních vraždách; v noci z 12. na 13. září 1951 byl zavražděn příslušník SNB strážmistr Oldřich Kašík v Chlumci nad Cidlinou. Netušil, že prožívá poslední chvíle života. Plán byl jasný. Získat zbraně pro další činnost. Vše se ale zkomplikovalo. V předsíni služebny SNB, kam se Ctirad dostal pod záminkou nahlášení krádeže, se odehrává drama, na jehož konci je mrtvý člověk. Dobový dokument píše: „Ctirad rozbíjí nečekaně zezadu Kašíkovi, který byl neozbrojen, hlavu ocelovou tyčí. Příslušník SNB ale stále žil. Ctirad přidal proto ještě pět nebo šest ran tyčí. Smrtící útok dokonává jeho bratr dvěma výstřely z pistole. Zastřelený Kašík byl jako bývalý člen lidové strany a poté sociální demokracie pod dohledem StB. A jako hluboce věřící měl u kolegů přezdívku Kudrnatý Ježíšek…“

„Rozhodli jsme se po roce 1949, že něco začneme dělat. Roznášet letáky nemělo význam, protože jen za to byl trest deset let,“ říkal novinářům Milan Paumer. „Tak lepší bylo začít s něčím více výrazným, třeba někoho zastřelit. A když vás chytnou, tak ta druhá strana je o jednoho člověka, o jednoho komunistu slabší…“ Mašínové a spol. se hájili tím, že kradli, aby podřezávali větev pod komunisty; peníze však byly většinou prohýřeny, na odbojovou činnost jich šlo málo. Povedení lumpové za ně nakoupili motocykly, kožené boty, módní oblečení a rozkládací gauč. Honzátko měl ruce svázané za zády. Paumer Právu řekl, že strážmistra omámili, ale tvrdil, že ho nesvázali.

Strážmistr Jaroslav Honzátko měl na policejní služebně v Čelákovicích ruce
svázané za zády. Paumer řekl, že strážmistra omámili, ale tvrdil, že ho
nesvázali.
..

V noci z 27. na 28. září 1951 po násilném odzbrojení strážmistra Jaroslava Honzátka a přesilou pod hrozbou zastřelení na stanici byl Honzátko omámen chloroformem, pak byl svázán a podřezán skautským nožem Ctiradem Mašínem. Druhého srpna 1952 bylo přepadeno auto s výplatami pro hedvíkovský Kovolis a přitom byl zastřelen zmíněný pokladník Kovolisu Josef Rošický, který se ukradení peněz snažil zabránit. Na jaře 1953 bylo odcizeno sto kilogramů donaritu z dolu Kaňk u Kutné Hory, který měl sloužit podle svědků k vyhození vlaku plného cestujících do povětří. Pátého září 1953 po zapálení jedenácti stohů na Olomoucku Mašínovci těžce zranili hasiče Leciána, který jel tyto hořící stohy hasit, přičemž mu zranili jedno oko a oslepl.

„V sobotu Mašínovci tátu zavraždili, v pondělí nám přišel kondolovat ředitel továrny a zároveň nám řekl, že musíme začít vyklízet byt, protože je podnikový,“ vypráví 71letý Stanislav Rošický, syn účetního zabitého Josefem Mašínem. O tátu přišel 2. srpna 1952, dva měsíce před svými desátými narozeninami. Josef Rošický s penězi původně odjet neměl. V továrně Kovolis v Hedvikově na Čáslavsku, kde se vyráběly slitiny a nástroje, pracoval jako hlavní účetní. A přepravu peněz na výplaty měl na starosti pokladník. Jenže ten byl podezřelý z krádeží v továrně, tak ho vedení pro peníze do čáslavské banky poslat nechtělo. Nahradil ho jeho nadřízený, Josef Rošický. Z Hedvikova vyjel spolu s dalšími třemi lidmi do 19 kilometrů vzdálené Čáslavi.

„Byla to loupežná vražda a Mašínové jsou loupežní vrazi,“ říká syn Stanislav Rošický. Podle něj táta nemohl ani převážené peníze vydat. Do znárodnění továrny byl totiž prokuristou u továrníka, a kdyby výplaty mladíkům dal dobrovolně, mohla by to odnést jeho rodina. Nevěří ani verzi, že se otec zabil sám při tahanici o zbraň. „Uměl střílet. Za první světové války bojoval v Itálii. A proč měl u sebe zbraň? Ta se při převozu peněz vozí. A pokud vím, když Mašín střílel, ležel můj táta omráčený na zemi…“

V noci z 3. na 4. října překročili hranice Československa. Na území NDR byla skupina odhalena a pronásledována příslušníky bezpečnostních sil. Ve stanici Uckro byli při pokusu o zatčení skupiny zastřeleni komisaři Volkspolizei Hermann Grumini a Martin Lehmann, další policista byl těžce zraněn. Potom byli při obkličování u Waldowa zastřeleni příslušníci Volkspolizei Herbert Hoffmann (31) a Heinz Sunkel (23). Mašínové nikdy do Německa nepřijeli, stejně jako do Československa a Česka. Měli strach, že by byli zatčeni…

Když zemřel v USA Ctirad Mašín, ministr obrany Alexandr Vondra odletěl do Spojených států za peníze daňových poplatníků na jeho pohřeb. “Jsem hrdý, že letím v zastoupení premiéra Petra Nečase a české vlády, dát poslední sbohem Ctiradu Mašínovi,” uvedl Vondra, který v Clevelandu v USA předal oběma bratrům, Josefu osobně a Ctiradovi in memoriam, nejvyšší vojenské vyznamenání Řád zlaté lípy. A pak ještě svůj počin zdůvodnil, že to byli hrdinové, kteří zasvětili svůj život boji za svobodu.

Inu, kam by se asi uchýlil poslední ze skupiny Mašínové a spol., kdyby nebyl zbabělec a přes svůj strach podívat se lidem do očí, by se přece jen vrátil, věděl by kam? Existovalo snad místo, kde by s ním někdo chtěl spolužít? Jeho rodná vesnice Lošany by to ale rozhodně nebyla… http://zpravy.idnes.cz/pohranicnik-clenove-ksc-i-milici-filip-navrhl-obeti-masinu-na-metal-1d7-/domaci.aspx?c=A110910_182754_domaci_jw

Izraelské osudy – Tisíc a jedna pravda ve Svaté zemi jako eKniha v elektronickém vydání na eReading.cz: (http://www.ereading.cz/cs/detail-knihy/izraelske-osud