Kirill Gerstein: Prokofjevův druhý klavírní koncert – vesmír sám o sobě

2. Říjen, 2013 – 12:38

Klavírista Kirill Gerstein se narodil v Rusku a už jako dvanáctiletý získal pozvání Garyho Burtona na Berklee College. Tam odjel ve čtrnácti letech, zároveň ale studoval vážnou hudbu a nakonec se rozhodl pro ni jako pro svůj hlavní obor.

Mluvili jsme spolu nejen o jeho blížícím se koncertu 10. a 11. října v Ostravě, ale také o jazzu, studiu kompozice nebo o klavíru u Leoše Janáčka.  V Ostravě budete hrát Prokofjevův Koncert pro klavír a orchestr č. 2. Proč zrovna Prokofjeva mezi Glinkou na úvod a Čajkovským po přestávce – co je spojuje kromě národnosti? Já jsem celý program nesestavoval, takže by bylo lepší se zeptat Jana Žemly, ale přece jen k tomu mohu něco říct. Podle mého názoru je – kromě národnosti a melancholie – spojuje to, že jsou to nejruštější skladatelé svým duchem. Například Rachmaninov pro mě zdaleka není tak jednoznačně ruský, v jeho harmoniích je cítit jakýsi, řekněme tatarsko-mongolský vliv, jsou blízké střední Asii a asijské rysy jsou částečně vidět i v jeho obličeji. Myslím, že Prokofjev je duchem své hudby nejruštější skladatel po Čajkovském. A Glinka je vůbec první opravdu ruský skladatel. Myslím tím, že se jím vědomě snažil být i přes mnohé italské a francouzské vlivy. Říkal jste, že „některé skladby je zřejmě lépe cvičit v odhlučněné místnosti. Například Prokofjevův druhý klavírní koncert děsí děti a leze na nervy sousedům“. Jak taková věc potom bude působit na publikum? To se týká opravdu spíš cvičení. Jakkoli lidé mají rádi hudbu, nemusí se jim líbit proces jejího vzniku. Kdybyste bydlel pode mnou a já cvičil pět hodin třicetiminutový koncert, taky by vás to štvalo. Ale Prokofjevův druhý klavírní koncert s kadencí v první větě je báječný a grandiózní, takže při provedení určitě ohromně zapůsobí na publikum. To ovšem neznamená, že byste při cvičení nějakého melancholického kusu chtěl být můj soused nebo u toho krmit dítě. O Prokofjevově koncertu to nic negativního neříká, je to jeden z nejhodnotnějších kusů v klavírní literatuře dvacátého století, vesmír sám o sobě. Do USA jste se dostal na pozvání vibrafonisty Garyho Burtona, studoval jste Berklee College, ale zároveň i Boston University, potom Manhattan School of Music. Jak obtížné bylo rozhodování, jestli budete především jazzový, nebo klasický klavírista?  Nebylo to úplně jednoduché, protože když mi bylo kolem patnácti let, musel jsem se opravdu rozhodnout, kterým směrem půjdu. Pokládal jsem to tehdy za definitivní rozhodnutí, že se budu muset soustředit na na jeden z těchto směrů, protože každý z nich vyžaduje komplexní a specifické vzdělání. Nakonec mi přišlo, že dlouhodobě pro mě bude mnohem zajímavější věnovat se velkým dílům lidí jako Prokofjev, Haydn, Beethoven a podobně než vytvářet vlastní hudbu. Teď, o mnoho let později, už to neberu tak striktně a občas si dovolím zabrousit do jazzu. Ale i tak si myslím, že jsem se tehdy rozhodl správně.

Ivan Moravec říkal, že by se hudebník měl zabývat kompozicí. Ne proto, aby se stal skladatelem, ale aby pochopil, jak skladatelé uvažují a jak hudba funguje. Souhlasíte s tím? S tím naprosto souhlasím a kompozici jsem studoval. Zkušenost s tím, co to obnáší napsat a vytvořit hudbu a dostat ji na papír, je absolutně nezbytná. Souhlasím, že pro to, aby člověk dobře hrál, nestačí, aby jen cvičil na nástroj. Měl by velmi dobře rozumět harmonii, kontrapunktu, znát hudební historii, mít zkušenost s komponováním a komorní hudbou. Měl by být intelektuálně zvědavý, ale také žít mezi lidmi, vědět něco o vztazích. Potom se třeba podaří, že se naučí dobře hrát. V roce 2010 jste získal Gilmore Artist Award, která kromě prestiže obnáší 50 000 dolarů. Ty jste použil na objednávky nových klavírních skladeb. Co pro vás bylo důležité při výběru autorů?  Chtěl jsem s penězi udělat něco neobvyklého. Ta finanční cena je určena na hudební účely, ne na nákupy, a moji předchůdci si za ni pořídili třeba nástroj. Já jsem chtěl udělat něco, co by mělo trvalý efekt, a objednat si nějaké skladby mi přišlo jako dobrý nápad. Tím se peníze dostaly ke spřízněným umělcům. Olivera Knussena jsem poprvé potkal díky řediteli Gilmore festivalu Danu Gustinovi. Knussen je jeden z největších žijících skladatelů a jsem velice rád, že pro mě něco napsal. Dále to byli Brad Mehldau a Chick Corea, protože mám rád jazz a navíc jsem měl vždy pocit, že je v nich pevně propojený s klasikou. Zdálo se mi z mnoha hledisek zajímavé vyprovokovat tyto velké improvizátory k tomu, aby svoje kompozice napsali na papír. To je způsob, jakým klasičtí skladatelé uchovávají svoji hudbu pro budoucnost na rozdíl od jazzu, který žije spíš v nahrávkách. Po Bradu Mehldauovi jsem chtěl, aby hudba zněla improvizovaně, a byla libovolně komplikovaná – on měl čas ji psát, já jsem měl čas ji cvičit. Chick Corea napsal skladbu, která kombinuje improvizované a vypsané pasáže. O Timovi Andresovi jsem slyšel od Chicka Corey, je podle mého názoru velmi talentovaný a pozoruhodný skladatel, tak jsem ho oslovil také. Nedávno pro mě dokončil skladbu ještě přední anglický skladatel Alexander Goehr, je to pocta Haydnovi a čeká na premiéru. Bylo nesmírně vzrušující se s těmito autory setkat a být iniciátorem jejich nových děl. Před třemi lety jste hrál Schönbergův klavírní koncert na festivalu Janáček Brno. Neměl jste příležitost zahrát si na Janáčkův klavír v jeho pracovně na Kounicově ulici? Měl a také to mělo konkrétní vliv. Zjistil jsem, jak zní na jeho klavíru pedál, čímž se vysvětlují dlouhé pedály, které psal ve svých kompozicích. Pedál jeho klavíru vytváří efekt velké akustiky, klavír začne znít, jako by se v něm vytvořil velký prostor, tóny neznějí suše, ale zároveň nepřeznívají do nečistých souzvuků a nemíchají se harmonie. V okamžiku, kdy ten zvuk dostanete do ucha, už je možné jej replikovat i na moderním klavíru. Bylo pro mě hodně důležité si to vyzkoušet.           (vybráno z rozhovoru Borise Klepala pro Hudební rozhledy)

***

Symfonický cyklus B/BR

Společenský sál DKMO

10. a 11. 10. 2013     v 19 hodin

Program:

Michail Glinka

Ruslan a Ludmila, předehra

Sergej Prokofjev

Koncert pro klavír a orchestr č. 2 g moll op. 16

Petr I. Čajkovskij

Symfonie č. 6 h moll op. 74 „Patetická“

Účinkují:

Kirill Gerstein – klavír

Janáčkova filharmonie Ostrava

Michail Jurowski – dirigent

Vstupné: 200-240 Kč

Mnohostranný klavírista Kirill Gerstein se rychle vyhoupl de nejvyšších sfér klasické hudby.  Díky mistrovské technice, náročné inteligenci a hudební zvědavosti, se kterou zkoumal různé hudební styly a repertoáry napříč stoletími, se ukázal být jedním z  nejzajímavějších a nejvšestrannějších hudebníků dnešní doby Jeho časné hudební vzdělání a hudební zkušenosti z jazzové oblasti ovlivnily důležitou měrou jeho interpretační styl. Oba tyto prvky výrazně charakterizují jeho hraní.

Gerstein je šestým nositelem prestižní ceny Gilmore Artist Award, která je udělována co čtyři roky výjimečnému klavíristovi, bez ohledu na jeho věk nebo národnost, disponujícímu všeobecným a hlubokým muzikantstvím a charismatem. Od roku 2010 spolupracuje s muzikanty jako Oliver Knussen, Brad Mehldau, Chick Corea, Timothy Andrés a další. Mimoto získal Gerstein v roce 2001v Tel Avivu první cenu na soutěži Arthur Rubinstein Piano Competition, v roce 2002 cenu Gilmore Young Artist Award a v roce 2010 Avery Fisher Grant.

Během koncertní sezóny 2012-13 Gerstein účinkoval s  Boston Symphony Orchestra, se kterým hrál Prokofjevův klavírní koncert a concerto In Seven Days (Během sedmi dnů) Thomase Adèse, který orchestr také dirigoval, dále spolupracoval s Philadelphia Orchestra, s Montreal Symphony pod vedením Jacquesa Lacombea, se kterou zahrál Bernsteinovo dílo Age of Anxiety (Věk úzkosti), s Toronto Symphony Orchestra interpretoval Čajkovského klavírní koncert č. 1 pod vedením Maestra Guerrery. V Bostonu čtyřručně s T. Adèsem interpretovali komorní díla E. Cartera a Brahmse s komorním tělesem Boston Symphony Chamber Players. Dále Gersteinovo angažmá zahrnovalo koncertování s mnoha americkými orchestry (Indianapolis Symphony, Oregon Symphony, St. Louis Symphony a San Antonio Symphony).

Během koncertní sezóny 2011-12 Gerstein debutoval s New York Philharmonic, Seattle Symphony, na Aspen Music Festival a na londýnských Proms. Během třítýdenního hostování u Houston Symphony interpretoval všechny Rachmaninovy klavírní koncerty. Jeho nedávná hostování v severní Americe zahrnovala koncerty s Cleveland Orchestra a Los Angeles Philharmonic, dále v Atlantě, Baltimore, Chicagu, Dallasu, Detroitu, Milwaukee, San Franciscu nebo Vancouveru. Koncertoval rovněž na mnoha festivalech, např. Santa Fe Chamber Music Festival, Chicago’s Grant Park, s Philadelphia Orchestra na Vail Valley Bravo Festival, Mann Music Center a Saratoga, s Boston Symphony na Tanglewoodském festivalu, s Cleveland Orchestra na Blossom festivalu.  Se svým dlouholetým partnerem v interpretaci komorní hudby cellistou  Stevenem Isserlisem, koncertovali na 92nd Street Y v New Yorku, ve Wolftrapu, s komorním orchestrem Cleveland Chamber Music Society  a na chicagské univerzitě University of Chicago.  V Evropě si zahrál s Českou filharmonií a Jiřím Bělohlávkem,  NDR Hamburg pod vedením S. Bychkova, s Rundfunk-Sinfonieorchester Berlin  řízeným M. Janowskim,  s Tonnkunstler Symphony Vienna pod taktovkou C. P. Flora. V Londýně koncertoval s  Philharmonia Orchestra na Proms a recitálově v koncertní síni Elizabeth Hall. Jako sólista se představil s mnoha předními evropskými orchestry, ale také např. s NHK Symphony Orchestra Tokyo nebo Simon Bolivar Youth Orchestra Caracas.  Recitály absolvoval v Paříži, Praze, Hamburgu a v Budapešti.

Jeho první sólo nahrávky zahrnují díla Schumanna, Liszta a O. Knussena a byly vydány nakladatelstvím Myrios Classics. Americký  The New York Times je ohodnotil jako jedny z nejlepších nahrávek roku 2010. V únoru 2011 Gerstein  spolupracoval s Tabeou Zimmerman na nahrávkách sonát pro violu a klavír skladatelů Rebeccy Clarke, Henriho Vieuxtemps a Johannese Brahmse, a to opět pro nakladatelství Myrios.

Gerstein se narodil v roce 1979 ve Voroněži, v jihozápadním Rusku. Hru na klavír studoval na speciální škole pro nadané děti. Během studia klasické hudby se jeho myšlenky ubíraly k jazzu, který měl možnost poslouchat

díky obsáhlé kolekci jazzových skladeb jeho rodičů. Poté co upoutal pozornost vibrafonisty Garyho Burtona, který koncertoval na hudebním festivalu v tehdejším Sovětském svazu, odchází Gerstein do USA studovat jazzovou hru na klavír coby nejmladší student, který kdy byl přijat na bostonskou hudební školu Boston’s Berklee College of Music. Po ukončení studií, které absolvoval během tří let, pokračoval na na Tanglewwod. Poté se Gerstein vrátil ke klasické hudbě a přestěhoval se do New Yorku, kde studoval na Manhattan School of Music. Bakalářský i magisterský titul získal ve dvaceti letech. Poté pokračoval ve studiu v Madridu u Dmitrije Baškirova a v Budapešti u Ference Radose. Americkým občanem je od roku 2003. V současnosti žije Gerstein střídavě v USA a Německu, kde od roku 2006 vyučuje hru na klavír ve stuttgartské Musikhochschule.

Michail Jurowski, narozen v Moskvě 1945, je synem skladatele Vladimíra Jurowského a vnukem dirigenta Davida Blocka. Ostatně jeho synové Vladimír a Dimitrij jsou taktéž mezinárodně uznávanými dirigenty. Vyrůstal v prostředí mezinárodně uznávaných umělců bývalého Sovětského svazu, jakými byli Oistrach, Rostropovič, Kogan a Chačaturjan. Blízkým rodinným přítelem byl také Dmitrij Šostakovič, se kterým se Michail nejen přátelil, ale také společně hrávali čtyřručně na klavír. Tato skutečnost silně ovlivnila mladého muzikanta a není proto náhodou, že Jurowski je jedním s předních interpretů Šostakovičovy hudby. V roce 2013 obdržel Jurowski cenu International Shostakovich Prize, kterou uděluje nadace Shostakovich Gohrish Foundation. Vzdělával se na Moskevské konzervatoři, kde studoval dirigentství u Lea Ginsburga a hudební vědu u Alexeje Kandinského. Během studií asistoval Genadiji Rožděstvěnskému v Moskevském národním rozhlasovém a televizním symfonickém orchestru.

V době, kdy sídlil v Rusku, dirigoval Hudební divadlo Stanislavskij a Nemirovič Dančenko v Moskvě a často také dirigoval představení v Bolšom Těatre. Od roku 1978 Michail Jurowski pravidelně dirigoval v Komische Oper v Berlíně. V roce 1989 opouští i s rodinou SSSR. Ve stejném roce získává permanentní angažmá v drážďanském Semperoper.

Mimoto působil také jako hudební ředitel a šéfdirigent v Severozápadním německém filharmonickém orchestru, šéfdirigent Lipské opery, šéfdirigent kolínského  WDR Rundfunkorchester , hlavní hostující dirigent v dolnorakouském Tonkünstler Orchestra.

Coby hostující dirigent v Berlínském rozhlasovém symfonickém orchestru, Leipzig Gewandhaus, Drážďanská filharmonie, Staatskapelle Dresden, Filharmonie Oslo, Filharmonie Bergen Philharmonic, Orquestra Sinfónica do Porta Casa da Música, Symfonickém orchestru São Paulo, Symfonickém orchestru Stavanger a mnoha dalších. V posledních dvou letech také spolupracoval se švédským symfonickým orchestrem Norrköping Symphony Orchestra.

Jeho působení ve světě opery a baletu čítá mimo jiné úspěšný debut v Opera de Paris, kde dirigoval Musorgského Chovanštinu, Wagnerův Soumrak bohů v Dortmundu, Čajkovského Spící krasavici v Norské opeře v Oslu, Evžena Oněgina v Teatro Lirico v Cagliarias, Verdiho Maškarní ples v Deutsche Oper Berlin, či velmi úspěšné zpracování Prokofjevovy opery Láska ke třem pomerančům v podání orchestru La Suisse Romande v ženevském divadle Grand Theatre, Romea a Julii v Curyšské opeře a také Prokofjevův Ohnivého anděla v Bolšom Těatre v roce 2012, který znamenal i jeho návrat na pódia rodného Ruska. Jeho opětovné účinkování v Rusku vzbudilo velký zájem médií a vyústilo v dirigování dvou televizních pořadů produkovaných ruským ministerstvem kultury, v turné se Státním akademickým symfonickým orchestrem po SRN a účinkování na mezinárodním festivalu ve španělském Santanderu nebo v dirigování závěrečného koncertu sezóny Ruského filharmonického orchestru v Moskvě.

Během nastávající sezóny si Michail Jurowski zadiriguje v Londýně, Varšavě a St. Petěrburgu nebo s drážďanským Staatskapelle na festivalu věnovaném interpretaci děl Dmitrije Šostakoviče Internationalen Schostakowitsch Tage v německém městě  Gohrisch. Dále pak bude dirigovat Orquesta Sinfónica de Galicia, Lübeck Philharmonic nebo Drážďanskou filharmonii na jejím novoročním koncertě, dolnorakouský Tonkünstler Orchestra, Norský operní orchestr, Filharmonii Monte Carlo, New Israeli Opera Orchestra, Norrköping Orhcestra nebo Stavanger Orchestra.  S L’Orchestre de la Suisse Romande právě dokončil několik CD s nahrávkami filmové hudby, Šostakovičovy opery Hra, opery Noc před Vánocemi Rimského-Korsakova, a dále pak orchestrální skladby skladatelů Čajkovského, Prokofjeva, Reznicka, Meyerbeera, Lehára, Kálmána, Nicolaie, Rangströma, Pettersen-Bergera, Griega, Svensena, Kantcheliho a mnoha dalších. Tuto sezónu také vyjde jeho nejnovější CD produkované společností CPO se skladbami jeho otce Vladimíra Jurowského.

V letech 1992 a 1996 získal německou cenu German Record Critics‘ Prize a byl nominován na Grammy za 3 CD nahrávky orchestrálních skladeb Rimského-Korsakova, které natočil s  RSB Orchestra.

****

Zprávu zasílá:

Jana Knižátková

Janáčkova filharmonie Ostrava, p.o.

28. října 124

702 00 Ostrava 2

tel.: 7255258590, 596619996

mail: knizatkova@jfo.cz

Za finanční podpory Moravskoslezského kraje a Ministerstva kultury ČR.

Izraelské osudy – Tisíc a jedna pravda ve Svaté zemi jako eKniha v elektronickém vydání na eReading.cz: (http://www.ereading.cz/cs/detail-knihy/izraelske-osud

Reklama:

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *