Ovšem již předtím se rozhodla Společnost Metalimex třiašedesátiletého otce Petra Otavy, že vydatně pomůže těžební skupině New World Resources, kterou kontrolují Zdeněk Bakala a Peter Kadas, jak je patrné, i Otava junior. Jeho otec Otava starší patří mezi nejvlivnější postavy českého byznysu. Dnes obchodník s kovy a surovinami vlastní firmu Metalimex, pak rovněž největšího tuzemského výrobce válcovaných polotovarů z hliníku a flexibilních obalových materiálů Al Invest Břidličná (dříve Kovohutě Břidličná) a ještě výrobce produktů z mědi a mosazi Měď Povrly.

Spoluprivatizátor OKD totiž chce za firmu OKK Koksovny, která loni skončila ve ztrátě 195 milionů korun, zaplatit přes 70 milionů eur, plus 25 milionů za část koksárenských zásob. Jde o výrazně vyšší částku, než jaká odpovídá současné realitě. Obchod lze vnímat jako finanční výpomoc se strany Otavy. Zaplatí zhruba dvojnásobek vlastního kapitálu. A to není málo; pro akcionáře NWR je to výborná zpráva. Celý obchod by se měl uskutečnit do 13. prosince 2013. Zásadní bude souhlas věřitelů NWR, který vyplývá ze smlouvy o revolvingovém úvěru ve výši sto milionů eur z února. 2011. Ovšem, Bakalova společnost BXR Group má i tak nad NWR kontrolu. Možná měl Otava výčitky svědomí a vztek, že by nechal prostor nějakému „forbesákovi“ zpoza velké louže, aby zlikvidovat to, za co on musel sedět ve vyšetřovací vazbě a čelit soudům.

Postavení Otavy mladšího v OKD naznačuje, že rodina má v černouhelné společnosti mnohem větší vliv, než by se mohlo zdát. Důl Paskov, resp. šachty Chlebovice či Staříč a tisíce jejich zaměstnanců, nemusí ještě házet sbíječku do porubu, přes 25 milionů tun zásob velmi kvalitního uhlí v podzemí Staříče a Chlebovic nechce nechat ležet ladem. Zvláště, když je o černé uhlí ve světě velký zájem; v Německu, Francii, Polsku, Africe a jinde se otevírají už kdysi zavřené doly. Petr Otava senior sice tvrdí, že vše je pouhý obchod, že nechce zachraňovat Bakalu. Je ale příkladem byznysmena, který jako dobrý hospodář myslí na zadní kolečka, na rozdíl od Bakaly. Ten bezohledně drancuje podzemí, aniž by myslel na ty, co mu dřinou vydělávají miliardy. Vlastní vinou prodělečné firmy zavírá a jen hrabe pod sebe po vzoru Viktora Koženého.

Přebytky si neukládá do fondu na horší roky, nýbrž je divoce utrácí za majetky; vily a haciendy po celém světě – od USA, až po JAR. BXR podle Bakaly kupuje nemovitosti a investuje do zemědělské půdy, hlavně v  Argentině a Brazílii; investuje též v  zemích, jako jsou Mozambik, Austrálie a oblast jihovýchodní Asie.  Prostřednictvím BXR Bakala nakupuje i komerční a obytné nemovitosti v Texasu. Jeho gaunerská filozofie se řídí heslem: „Po mně potopa“. V současnosti vlastní také vydavatelství Economia, které je vydavatelem deníku Hospodářské noviny a týdeníků Respekt, Ekonom, Marketing & Media, měsíčníku Bel Mondo a serveru iHned.cz. Dále vydává množství odborných titulů. V roce 2013 převzala společnost Centrum Holdings, s.r.o., která vlastní například portály Aktualne.cz, Atlas.cz, Žena.cz nebo Centrum.cz. Starosti o své image má tak vyřešeny…http://olser.cz/wp-content/uploads/hornici-2-2-e28093-kopie1.jpg

Snímek Břetislav Olšer

Proč jsou ale též uhlobaroni, co se starají o své horníky? Zeptal jsem se Honzy Sábela, předsedy Odborového svazu horníků: „Třeba František Štěpánek, spoluvlastník Sokolovské uhelné, bydlí na Sokolovsku; má tam dům, stará se nejen o zaměstnance, ale dává i obrovské finanční prostředky do regionu. Postavil tam přehradu, golfové hřiště, děti se tam mohou rekreovat. V roce 2009 společnost vydělala 1,9 mld. Kč při tržbách 9,4 mld. a má dlouhodobě vysoké zisky, ve fondu nerozděleného zisku z minulých let měla koncem roku 2009 téměř 10 mld…“

Jaká je tvoje kariéra odborářského bosse a mohl bys dělat i něco jiného?

„Předpokládám, že bych se neztratil. Mám hornickou průmyslovku, doplňkové pedagogické vzdělání a bakaláře v profilaci na personální management a andragogiku. Vyučil jsem se zámečníkem, pracoval v dole, po ukončení školy ve funkci důlního technika, pak jsem byl mistr odborného výcviku a od roku 1988 předseda odborů…“

V šedesátých letech nastala však hodně patrná změna karvinské krajiny. Začaly mizet krásné hornické kolonie, školy, domy, kostel a další stavby. Důvodem toho byla těžba v poměrně malé hloubce s velkou mocností slojí, které se dobývaly hlavně na zával, což způsobovalo obrovské poklesy na povrchu s následnou devastací povrchových objektů. Takto zmizela původní Karviná II, Darkov, Louky, Stonava, Doubrava a řada dalších. Poklesy místy dosahovaly i úctyhodné tři desítky metrů, což také způsobilo zvlněný tvar Karvinska. Začaly se vyskytovat haldy a poklesové oblasti se začaly plnit neodtékající srážkovou vodou. Tyto zaplavené kotliny pak byly využívány jako odkaliště při praní uhlí. Dnes mj. známé jako ostravské laguny.

Od roku 1972 jsem pracoval jako brigádník, vylepšující si kádrový profil právě v dolech OKR, kde jsem tři roky fáral do podzemí. Znal jsem osobně generálního ředitele Otavu, otce a dědu nynějších hlavních postav OKD. A přestože třiašedesátiletý Petr Otava tvrdí, že jeho koupě Koksoven není nic jiného, než obchod, vím, že krev není voda a že chce zůstat věrný OKD, v němž pracoval kdysi jeho otec a nyní jeho syn. A bylo to náročná kalvárie, jakou tímto podnikem prošel.

Napřed ale Ostravsko-karvinské doly patřily Stanislavu Prosovi, který prodal 48,5 procenta akcií společnost skupině manažerů Českomoravských dolů Kladno – Viktoru Koláčkovi, Petru Otavovi a Janu Przybylovi. Všichni tři podnikatelé pocházeli z ostravsko-karvinského regionu. Viktor Koláček dal o sobě poprvé vědět před pár lety, kdy jako ředitel Dolu ČSM ve Stonavě na Karvinsku prosadil odtržení jediného dolu od společnosti OKD. Vzápětí poté, co Koláček s Otavou získali vládu nad OKD, zavedli v černouhelné společnosti nové praktiky řízení.

Už v lednu 1999 prosadili, aby Ostravsko-karvinské, ale i Českomoravské doly podepsaly s jejich soukromou firmou Karbon Invest řadu dodnes utajovaných mandátních smluv. Prodej státního podílu v Ostravsko-karvinských dolech rozhodla vláda na doporučení ministrů financí a průmyslu a prodala šestačtyřicetiprocentní balík akcií za dvě miliardy dvě stě padesát milionů korun současnému většinovému akcionáři OKD společnosti Karbon Invest. OKD – největší černouhelnou společností v České republice. Do majetku dolů patří více než pět a půl tisíc hektarů pozemků, přes osm tisíc budov a k tomu obrovské těžební areály.

A přišla žaloba za tunelování. Žalobce vinil trojici podnikatelů, jejichž jmění se v případě Otavy a Koláčka odhaduje na miliardy korun, ze zneužívání informací v obchodním styku. Podle obžaloby v době, kdy vládli polostátním Ostravsko-karvinským a Českomoravským dolům, odčerpávali z černouhelných gigantů peníze, aby tak neoprávněně obohatili svou firmu Karbon Invest o více než dvě miliardy korun. A pak ještě kriminalisté rozšířili obvinění o další trestný čin – zkreslování údajů o stavu hospodaření a jmění. Krajský soud v Ostravě už měl na stole obžalobu kvůli tunelování. Jenže zasáhla vyšší moc, nebo spravedlnost. Nejvyšší soud případ Ostravě odebral pro podjatost a přesunul ho do Hradce Králové, kde bylo rozhodnuto, že Viktor Koláček, Petr Otava a někdejší předseda představenstva této důlní  společnosti Jan Przybyla jsou nevinní. Hradecký soud všechny tři zprostil obžaloby, přitom Krajský soud v Hradci Králové je plný bývalých vojenských soudců a soudí tomu přiměřeně, takže uhlobaroni se dostali vlastně z louže pod okap.

Jako redaktor Ostravsko-karvinského horníka, kam jsem musel odejít z ČTK, jelikož jsem odmítl absolvovat VUML, vstoupit do KSČ a v jedné své zprávě jsem provokativně napsal o „dočasně u nás pobývajících sovětských vojácích“. Zato jsem ale v OKR osobně poznal Viktora Koláčka, když pracoval na Dole ČSM jako vedoucí úseku pod vedením ředitele podniku Mrázka. Nikdy by mě tenkrát nenapadlo, že tento nenápadný chlapík někdy koupí svoji šachtu, k ní ještě Tuchlovice, poté i další české doly a nakonec OKD, aby mu na podzim 2004 soud obstavil osobní majetky za to, že údajně prodal se svými společníky Grossově vládě svoji firmu Karbon Invest bez výběrového řízení za podhodnocené čtyři miliardy korun. Ale co s miliardami za Pandury, Grippeny, letadla CASA, ProMoPro, Opencard, za Koženého, Krejčíře a další vyčůránky…?

Stalo se, a pak jsem Koláčka viděl v poutech na rukou při policejním zatýkání, jak na něj dotíral „statečný televizní redaktor“, který ale svoji senzacechtivou investigativní žurnalistiku musel nakonec pověsit na hřebík, jenž byl zároveň i symbolických hřebíkem do jeho novinářské rakve.

Inu, dobrý člověk ještě žije a dynastie Otavů asi nesnese pomyšlení, že by šachty jejich černouhelného revíru měly sloužit novodobým Bezručům, resp. Petrům k tomu, aby napsali nové Slezské písně o tom, jak jim další uhlobaroni sáli havířský pot a krev…

Izraelské osudy – Tisíc a jedna pravda ve Svaté zemi jako eKniha v elektronickém vydání na eReading.cz: (http://www.ereading.cz/cs/detail-knihy/izraelske-osud