ČT skoro ví, jak na to, proto vzhůru do debaty o školném na vysokých školách. To nikdy nezklamalo. Studenti na Stodolní a dalších republikových ulicích, co na nich dostanete drogy, alkohol i lásku, si mohli dát novou rundu – nejméně čtyři roky školné u nás nebude. A potom? To už budou mít studia za sebou a po nich potopa… Dělají si iluze. A láteřili na TOP 09, kterážto troufalá politická strana jako jediná školné chce. To je ale dle nich absolutně proti pravé akademické svobodě…

Nespočívá ovšem náhodou tato představa „akademické svobody“ jen v tom, že si mnozí budou žít po svém, juchat na kolejích, chodit či nechodit na přednášky nebo na cvičení se zárukou, že jim nikdo nebude diktovat kolik cigaret, jointů či fernetů a piv mohou zkonzumovat, na které diskotéce či večírku budou řádit? Mnozí mě napadli, že jsem jmenoval pouze země, kde se školné platí. Dobrá, nyní vyjmenuji ty, v nichž se školné neplatí. Zatím a proč…?

Takže, školné se neplatí v severských státech, tedy Norsku, Švédsku, Finsku a Dánsku. Ano, vzdělání je zde poskytováno zdarma, školné se prostě formálně neplatí. Formálně z toho důvodu, že je vykoupeno velmi vysokými daněmi, ze kterých je školství financováno, a jež jsou tedy pouze jinou formou školného. Je tu však nepatrný rozdíl; zásluhou pragmatického přerozdělování totiž platí i ti, kteří na vysoké škole nestudují. Inu, severská solidarita. Míra zdanění v Dánsku, Švédsku nebo Norsku je nejvyšší z vyspělých zemí světa. Firmy, podnikatelé a zaměstnanci platí vyšší daně, ale na druhou stranu veřejný sektor znamenitě funguje. Veškerá administrativa se zrychluje a zjednodušuje. Řadu povinností splní podnikatelé a firmy on-line. Úředníci jsou pomocníky a ne nepřáteli.

Ekonomiky Dánska, Švédska a Finska byly skutečně v 90. letech na odpis. Nicméně všechny země pak přijaly tvrdá opatření, aby se z krize dostaly. V současnosti vedou ve statistikách sledujících transparentnost a potírání korupce. Jejich ekonomický model je často považován za hodný následování. Aktuálně nejvyšší horní sazba daně z příjmu v Evropě se uplatňuje ve Švédsku, a to 56,5 procenta… Čtete dobře; skoro šedesát procent. Nezdá se však, že by tato skutečnost Seveřanům příliš vadila.

Jejich spokojenost s veřejnými službami se totiž dle průzkumů pohybuje dlouhodobě kolem 70 procent… Ve Stockholmu mě šokovali; plat kvalifikovaného dělníka byl po zdanění téměř stejný jako plat vysokoškolského profesora. Progresivní daň není žádná křehotinka. Dovedete si něco podobného představit v Česku? Ministerstvo sjednotilo daň z příjmu fyzických i právnických osob na 19 procent. Třikrát míň než ve Švédsku. Co jiného si může přát země, která je 39. na světě ve spokojenosti se svým životem. Dánsko je první…

Podobně se školné neplatí ani na státních školách ve Francii. Kritici ale tvrdí, že placené prestižní univerzity vychovávají daleko lepší studenty. Francouzský vysokoškolák zaplatí na univerzitě jenom přijímací poplatek u zápisu. Většinou to bývá kolem 300 až 400 eur. U nás, kde se nedokážeme dohodnout na jediné reformě, by mělo být zápisné asi 2200 korun za semestr. V Česku se požadavek školného zastavil v mrtvém bodu; místo školného by studenti platili za překročení standardní délky studia a také za studium další školy. Ti věční študáci, kteří by si prodloužili studium nebo by studovali na další škole, by pak místo zápisného hradili poplatky, jež by mohly v obou případech dosáhnout až 26.000 korun za rok, což ovšem vyhnalo naše geniální dítka do ulic, aby demonstrovala.…

Avšak, pozor; v zemi galského kohouta to mají mnohem složitější, ale berou to jako jasnou zprávu. Státní francouzské Univerzity prostě nedokážou konkurovat Grandes Ecole, prestižním vysokým školám, které kdysi založil Napoleon. Například na francouzském Institutu Sciences-Po je školné pro studenty ze zemí EU, ale i Francouze až do výše 12 000 eur ročně. Částka je různá, podle příjmu rodičů, počtu osob v domácnosti a dalších kritérií. V takových případech banky nabízejí úvěr na částečnou úhradu školného se zvýhodněným úrokem.

V Německu funguje sedm typů vysokoškolských institucí. Nejrozšířenější jsou univerzity a odborné školy. Jednotný školský systém v Německu neexistuje. Každá spolková země si určuje vlastní pravidla. Přes 300 vysokoškolských institucí řadí Německo na evropskou špičku, a to nejen kvantitou. Češi by se zbláznili, mít v každém kraji jiný stylem ” jiná ves, jiný pes”. O školném se v jednotlivých zemských vládách také čas od času diskutuje. Zatím školné na soukromých školách dosahuje v průměru 1100 eur ročně. Některé školy požadují registrační poplatky, jinde se platí za služby.

Relativně vysoké jsou náklady na bydlení vysokoškoláků. Měsíční rozpočet německého studenta se tak pohybuje mezi 600 až 800 eury měsíčně. Jednotlivé německé státy ale poskytují studentům řadu různých stipendií, aby na studia dosáhli i mladí lidé ze sociálně slabších rodin. V Rakousku v tom mají pěkný čurbes. Neplatí se a na mnohých fakultách je neomezený přístup ke studiu, takže rakouské univerzity praskají ve švech. Mají zde také ve zvyku, že studenti během studia pracují až třikrát týdně. Problémy místním univerzitám přinášejí studenti z Německa, kteří nemají jazykovou bariéru a využívají bezplatného studia. O školném mnoho let diskutují také v Maďarsku, i když s poněkud střídavou intenzitou.

Zpoplatnění vysokého školství tam v referendu celoplošně padlo před dvěma lety. I přesto v určité formě existuje téměř všude. Asi polovina ze 450 tisíců vysokoškoláků studuje na soukromých vysokých školách, kde se školné platí. Jeho výše je 13 až 150 tisíc forintů za jeden semestr, tedy zhruba patnáct tisíc korun. Co s tím? Bude vládnout levice a ta chce zadarmo cokoli, ať se kočky pudrujou. Třeba si ale dát řeč též o tom, že když je řeč o českých studentech, musíme dodat, že nedávno dopadli jak sedláci u Chlumce v celosvětovém průzkumu vzdělanosti. Nejlepšími výsledky se může chlubit Čína, Hong kong, Singapur, Korea, Japonsko a Finsko.

Z téměř 65 států se v téměř poslední ČR do měření zapojilo 7500 patnáctiletých žáků z 290 základních a středních škol, učilišť a gymnázií. Výsledky dopadly pro české zástupce katastrofálně – naprosté nedostatky v češtině, komunikativnosti a matematice. Ale co, máme přece akademickou svobodu a nikdo nás nebude buzerovat, jen tak, minyx dirnyx.…

Inu, v Maďarsku je akreditováno skoro osmdesát vysokých škol, a proto se diskutuje o tom, že je to na tak malou zemi příliš. To v Česku rostou „vyšky“, jako houby po dešti, čím víc škol, tím také větší šance, že bude možnost se na pár roků někam zašít…

Izraelské osudy – Tisíc a jedna pravda ve Svaté zemi jako eKniha v elektronickém vydání na eReading.cz: (http://www.ereading.cz/cs/detail-knihy/izraelske-osud