Béma s Topolánkem na jednom laně viděti, volný pád jim zaručiti…

11. Listopad, 2008 – 9:06

Ve svých úvahách o tom, kdo by měl být nových předsedou ODS mám jasno. Chce to podle mě bezúhonného, úspěšného a nevydíratelného politika jakým je (byl) hejtman Moravskoslezského kraje Evžen Tošenovský.

Jak se však situace rýsuje, o této variantě si mohu nechat jenom zdát. Členové ODS mají zřejmě rádi souboje na ostří nože a za svého kapelníka chtějí bodrého strýca Matalíka, alias modrého Topolánka, který je sice arogantní hrubián a nevymáchaná huba, ale je náš…

Zkrátka lidový, nedestilovaný a festovně tvrdý paličák. A hlavně není Pražák, což je komodita nepříliš v zemích česko-moravsko-valašsko-slezských oblíbená.

Snad i proto se Pavel Bém chová a vypadý tak, jak vypadá – jako frája, s nosem sparťansky nahoru, pražsky falešný a nejraději útočící zezadu.

Prostě jeho hra na „slabšího jelena“ a „panenku, co sedává v koutě“, mu vždycky vycházela. Zatím. Jak jinak by dosáhl až na post primátora Prahy.

Jeho ego se pravda značně posílilo, když zdolal Everest, ale jak prý žárlivě říkal Napoleon při své obdobně maloplošné postavě o Caesarovi a Sašovi Makedonském, což se ale hodilo spíš k jeho bonapartovským komplexům:

„Ut pueris placeas et declamatio fias…“

„Jenom aby se zalíbili chlapcům a stali se tématem řečnických cvičení…“

„Souboj bude otevřený a konečně se po letech schovávání Pavel Bém postaví . Nelíbilo se mi, že stále zůstává skrytý vzadu a útočí ze zákrytu,“ řekl v pořadu Události komentáře Mirek Topolánek

Panu premiérovi jsem dával pořádně zabrat ve svých blogových politických záletech. Zasloužil si to, ale pak dopadl stejně jako já; choroba ho skřípla a začal najednou kolem sebe vidět věci, o nichž, stejně jako kdysi já, do té doby moc nepřemítal.

Zjistil, že ani on není zřejmě nesmrtelný a že i jeho život je pouze smrtelná choroba. A objevil pokoru. Odvolal, co kdysi odvolal a zvoral a při rituálním sypání popelu na svoji pohublou a šedivějící hlavu uznal své chyby, gesta i prostomyslná prohlášení. A zažil, jaké to je existovat i bez štamprle valašské slivovice…

A ejhle, ono to funguje. Český národ je občas bestie, ale férová, nezřídka i sentimentální a nostalgická, ale především uznalá, mající v oblibě happyendové návraty marnotratných synů.

A když jsem viděl, jak premiérský hromotluk neohrabaně a zoufale kodrcal po pražském chodníku s kočárkem, v němž zuřivě chránil svého malého Nicolase před nejen potenciálním nebezpečím bulváru, dostal i mě.

V tom jeho překotném úprku už nebylo nic hollywoodsko- oscarovského, ale opravdická bázeň, kterou by nezahrál, ani kdyby byl Paul Newman a Jana Hlaváčová s Danou Medřickou v jednom..

Pavla Béma, prezidentského pupila, čeká zdolání další osmitisícovky. Po Everestu přijde v prosinci na řadu odeesácká K2. A ta kůži nedává zadarmo.

Mnohý horolezec by o tom mohl vyprávět, zvláště když mu chybí dlouhé prsty pražského primátora, uzpůsobené k vábení sponzorů himalájských výprav…

Během nich to chce také být na laně navázán na absolutně důvěryhodného partnera.

Béma s Topolánkem na jednom laně viděti, dlouhý let volným pádem do propasti jim zaručiti…

Reklama:

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *