Jeden mudrlant, odněkud z jihu Čech, co svým šlendriánem přišel o mini autoservis a pár zaměstnanců, se nafukoval, že „to jsou takový komunistický a socanský nesmysly, aby stát provozoval ztrátový důl. Za chvíli by prý stát chtěl provozovat ztrátové hotely, s tím, aby místní měli práci a jezdili tam turisté. Ten důl by vyšel na miliardy, (myšlen Důl Paskov s tisíci zaměstnanci), a šlo by to z peněz daňových poplatníků. (Kdoví, jak velké jsou daně onoho „podnikatele“ s pár zaměstnanci). Nevidí důvod, proč by měli Jihočeši doplácet na Ostravsko. Ať si tam svoje problémy řeší sami, ty jejich údajně také nikdo jiný neřešil…“  Omyl, pod povrchem Paskova leží ještě prokazatelné miliony tun kvalitního černého uhlí…

A dál demagogie nýmanda; do Ostravska prý  komunisté cpali miliardy, kdežto na jižní Čechy soudruzi kašlali z vysoka, nejmenší platy z celé republiky a jediný, co tady postavili, byl akorát tak Temelín… Odkud asi šlo na ten Temelín vše, co bylo zapotřebí, třeba zařízení z ostravské jaderné energetiky ve Vítkovicích – komplexní rekonstrukce velkých energetických zdrojů, projekce, výroba a montáž těžkých a středně těžkých ocelových konstrukcí kotelen a velkých energetických zdrojů. A co komponenty pro elektrárny typu VVER 440 a VVER 1000? Vítkovice dodaly řadu zařízení pro jaderný průmysl nejen v Česku, ale též ve východních i západních zemí. Temelín, to byla též záruka vysoké zaměstnanosti kraje…Demonstrace horníků v Ostravě

Snímek Právo – Pavel Karban

Hutní montáže Ostrava postavily veškeré významné stavby v Praze, na tamních tunelech razily ostravské razicí mechanismy, postavily Most Barikádníků, Kongresové centrum, odbavovací haly Hlavního nádraží. Novou scénu Národního divadla, stadiony Sparty i Slávie, televizní vysílače po celém Československu, elektrárnu Tušimice…

V 70. letech minulého století jsem si musel vylepšovat kádrový profil jako horník v Ostravsko-karvinských dolech. Bylo to pro mě nejhorší období života, zvláště když jsem fáral na Dole Hlubina v Ostravě, kde jsem musel chodit stovky metrů pod zemí v absolutní tmě jen s hlavovkou kolem zazděné sloje Flora. Bylo to mrtvé patro, na němž se už nefedrovalo. Jen jsme vrtali štolu z patra na patro kvůli větrání.

Dne 22. května 1960 došlo právě na Hlubině k výbuchu metanu ve sloji Flora, při čemž zahynulo 54 horníků a další 3 byli těžce zraněni. Ještě dva dny po výbuchu byl zde naměřen výstup plynů v množství 35 litrů za minutu s téměř stoprocentním obsahem metanu. Nejhorší však byl tzv. smrtelný plyn z rozkládajících se roztrhaných lidských těl. Proto musela být sloj zazděna.

Podobných tragédií bylo v OKR spousty, práce v podzemí se totiž rovnala napůl vojenskému prostředí, se všemi riziky, na půl cesty k smrti. Závaly, explozí metanu či důlními otřesy. Stovky horníků obětovaly své životy pro to, aby se svítilo v Č. Budějovicích, v Brně či v Praze, o které se o víkendech psalo a vysílalo, kolik Pražanů se rekreuje a kde, Zákruta hlásila, jak jsou rekreanty navracejícími se z víkendových pobytů na svých chatách ucpané dálnice…

Z Ostravy šly do celé republiky udřené zprávy, kolik se o sobotách vytěžilo uhlí, vytavilo železa, vyrobilo koksu, aby československá ekonomika vypadala k světu. A z lékařských kontrol pak šly do světa tragické zprávy o hornických nemocech z prašnosti důlního prostředí; ty už však nikoho nezajímaly – nedalo se jimi topit ani svítit, natož vyrábět auta…

Nejvyšší roční těžba OKR činila 25 000 000 tun uhlí s více než sto tisíci horníky, mezi nimiž byla i skoro třetina navrátilců z výkonu trestu. Šachty v té době suplovaly instituce pro zařazování bývalých vězňů do reálného života. Se vším, co s tím souviselo, včetně zvýšené kriminality…

A dnes, kdy by měla republika splatit svůj dluh za to, že ještě existuje, otáčí se zády a plivá po těch, kteří se obracejí na ty politické strany, které mají ochotu a zájem se jejich problémy zabývat. Jejich předčasnými důchody pro silikózy, vazoneurózy, pochroumané nohy a ruce, rakovinu z nejhoršího ovzduší ve střední Evropě… To všechno měli na svých transparentech tisíce horníků nejen z Dolu Paskov, když dnes demonstrovali před ředitelství OKD v Ostravě. Desítky rozzuřených horníků vtrhly do vystěhovaného sídla budovy OKD, vevnitř zastihly jen mluvčího společnosti Marka Síbrta, vedení podniku je na zasedání v Amsterdamu. Protestující mu  chtěli předat rakev, kterou nesli v čele průvodu. Zasáhli proti nim těžkooděnci…

Po roce 1989 se ke korytům dostali uhlobaroni a Bakala a jeho nejvyšší management žádné potíže Ostravska nepocítí; miliardy, vytěžené z dřiny námezdně pracujících, mu zajistí luxus a pohodlí na mnoho dalších let. Bylo by načase, aby vlastníci Dolu Paskov investovali část svých zisků dosažených v minulých letech zpět do dolů ohrožených krizí. Paradoxně v Paskově leží pod zemí ještě miliony tun kvalitního černého uhlí, přičemž po  uzavření dolu se ještě nikdy nestalo, že by byla těžba obnovena.

Další řešení – odprodej Dolu Paskov za korunu státu nebo konkurs. O demokracii musíme usilovat nejen v politice a na hubě Jihočechů, ale i na pracovišti, kde despotismus vede nutně ke zničení demokracie. Příkladem dalšího řešení je Mondragonská družstevní korporace, firma spravovaná zaměstnanci, ve které pracuje několik tisíc lidí. Je to začátek cesty dělnické demokracie, s jejíž pomocí se může podařit udržet pracovní místa a stálé mzdy…

Slovy Honzy Sábla, předsedy Odborového svazu horníků, známe se dobrých třicet roků, František Štěpánek, spoluvlastník Sokolovské uhelné, bydlí na Sokolovsku, má tam dům, stará se nejen o zaměstnance, ale dává i obrovské finanční prostředky do regionu. Postavil tam přehradu, golfové hřiště, děti se tam mohou rekreovat. V roce 2009 společnost vydělala 1,9 mld. Kč při tržbách 9,4 mld. a má dlouhodobě vysoké zisky, ve fondu nerozděleného zisku z minulých let měla koncem roku 2009 téměř 10 mld. Když to otočíme, Zdeněk Bakala, majitel OKD, se v Ostravě ukáže jednou za čtvrt roku, to je všechno. Jinak ho ten podnik nezajímá, kromě toho, aby z toho vytahal co nejvíce finančních prostředků…

Kdo tedy na koho doplácel? Zatímco veřejný hrubý dluh celého Československa v roce 1989 činil asi 11 % v poměru k HDP, v roce 1998 je včetně skrytých dluhů odhadován jen za Českou republiku asi na 23 % a v roce 1999 asi na 26 % poměru k HDP. Zatímco hrubý zahraniční dluh celého Československa činil koncem roku 1989 7,9 mld. USD, tj. 15 % v poměru k HDP, koncem roku 1999 činil jen za Českou republiku 22,9 mld. USD, tj. 45 % v poměru k HDP, přičemž 40 % je ve světě považováno za kritickou hranici. A dnes je tato situace mnohonásobně horší. Dva biliony státní dluh… Holt, bez uhlí, oceli, železa či koksu z Ostravy se dá jen těžko žít…

Suma sumárum; nejvyšší podíl na tvorbě HDP Československa mělo Ostravsko, zatímco Jihočeši měli jen ostnaté dráty a zemi nikoho na hranicích s Rakouskem, a nesmíme vlastně zapomenout ani to nejdůležitější – na krále Šumavy….

Inu, zrob sousedovi dobře, osere ti plot…

Izraelské osudy – Tisíc a jedna pravda ve Svaté zemi jako eKniha v elektronickém vydání na eReading.cz: (http://www.ereading.cz/cs/detail-knihy/izraelske-