Proč je tedy Dánsko nejlepší? Bývalému premiérovi a nyní šéfovi NATO Andersi Foghu Rasmussenovi se totiž podařilo něco, čím si získal srdce většiny Dánů a odpor organizací na pomoc uprchlíkům. Prosadil razantní změnu přistěhovalecké politiky. Bez krvavých bitek neonacistů s policií. Dánové nyní smí uzavřít manželství s cizincem, jen když oba dosáhli 24 let. Musí prokázat, že jejich vazba na Dánsko je silnější než na zemi původu. Přistěhovalec musí mít povolení k pobytu v Dánsku nejméně tři roky a občan Dánska zase musí prokázat, že má zajištěné bydlení a příjem včetně toho, že bude navíc schopen zajistit partnera.

Je to tvrdé. Rasmussenova vláda také zpřísnila pravidla pro udílení azylu a snížila státní sociální pomoc uprchlíkům. Zcela něco opačného, než činí Kanada. Dánská proto uspěla tam, kde většina evropských vlád selhala. Imigrace a kriminalita se razantně snížila. Paradoxně jsou nejspokojenější se svou osobní situací v Evropské unii také Švédové a Nizozemci, u nichž funguje multikulturní systém. Na opačném pólu naopak figurují Maďaři, Bulhaři a Řekové, rovněž pro své lapálie s Romy. Ukázal to průzkum Eurobarometr. Skandinávské země se mohou pochlubit vysokým HDP na jednoho obyvatele, výbornými pracovními podmínkami s krátkým pracovním týdnem, kvalitním školstvím a zdravotnictvím, a ještě do nedávna i nízkou kriminalitou i menší nezaměstnaností. Nedávné referendum též potvrdilo vysokou progresivní daň z příjmu přes 53 procenta…

Nejdůležitějšími kritérii pro dobrý život dle uvedené studie jsou kromě osobní svobody a ekonomické prosperity země příjem občanů, kvalita bydlení, uplatnění na trhu práce, úroveň veřejné správy, kvalita životního prostředí, dostatek sociálních kontaktů, přístup ke vzdělání nebo kriminalita. Prosperita země se promítá i na spokojenějším rodinném životě obyvatel a kvalitním mimopracovním vytížením, především sportem, kulturou či posezením s přáteli. Nejspokojenější se svým životem jsou po Dánech Kanaďané a Norové. V první desítce dále najdeme Austrálii, Nový Zéland, Švédsko, Švýcarsko, Finsko, Izrael a Rakousko. Česko patří spolu s Itálií, Španělskem, Japonskem a Slovenskem mezi země, jejichž občané jsou se svým životem spokojeni podprůměrně, resp. o dost méně, než činí průměr za všechny země OECD.http://olser.cz/wp-content/uploads/pariz-6505.jpg

Paříž… Snímek Břetislav Olšer

Přesto Evropské centrum práv Romů, sídlící v Budapešti, zažalovalo dánskou vládu za to, že Romy, přebývající v opuštěné budově pošty, vyhostila bezdůvodně. Ve Francii je situace podobná jako v Dánsku. Prezident Nicolas Sarkozy nařídil zásahy proti nelegálně vybudovaným romským tábořištím v zemi a řadu osob policisté vyhostili zpět do Rumunska a Bulharska. Romské organizace opatření kritizují jako bezdůvodná a rasistická. Na 250 romských karavanů zablokovalo na protest v neděli na pět hodin hlavní most v Bordeaux na jihozápadě Francie.

Francouzi z celkového počtu více než 15 tisíc romských přistěhovalců jich už vyhostili skoro tisíc do Rumunska a Bulharska. Předloni bylo vráceno z Paříže přes deset tisíc kočovných Romů, jejichž provizorní utečenecké tábory byly už srovnány se zemí. Vláda v rámci programu tzv. dobrovolné repatriace každému dospělému Romovi zaplatí 300 a dítěti 100 eur, asi 7500 a 2500 Kč. Neúspěšní azylanti bez odporu vzali „výslužku“, aby se po čase zase do své zaslíbené země nelegálně vrátili. Tehdejší francouzský prezident Nicolas Sarkozy „zlovolně“ vzkázal eurokomisařce Viviane Redingové za kritiku deportace Romů z Paříže, že si je může přijmout ve své zemi, v Lucembursku

Italský ministr vnitra Roberto Maroni, člen proti přistěhovalecké strany Liga severu, přivítal vyhoštění desítek Romů z Francie do Rumunska v rámci „dobrovolné repatriace“. Vyslovil se pro to, aby byla povolena povinná deportace Romů z Itálie nesplňujících základní kritéria pro pobyt v zemi. Chce zkrátka vyhostit všechny občany jiných zemí Evropské unie, kteří žijí výlučně ze státní podpory. Pan prezident Sarkozy měl pravdu, když naznačil, aby si eurokomisařka z Lucemburska dala se zmíněnými multikulturními Romy rande. Buď u sebe doma, kde by je mohla ubytovat na své chatě, nebo by mohla přijet do Paříže a poznat, jak si žijí v tamních slamech. Třeba by jim mohla zapůjčit platební kartu-platinovou. Stejný případ, jako v Ostravě blahé paměti poradkyně prezidenta Havla – paní doktorka Chalupová, která přijela Romům „pomáhat“ a pak statečně odmítla ubytování v jejich vybydleném domě…

Dánsko je království a velmi liberální stát, který má problém nejen s alkoholem, ale i s drogami. Proto nechali vzniknout uprostřed Kodaně ghettu zvanému Christianie. Dnes si už jen nostalgicky zavzpomínám na svoji první návštěvu Kodaně, kde zbyl poslední pokračovatel hippiesovské tradice – město ve městě zvané Christianie. A vše se vyvíjelo tak prozaicky. V roce 1971 opustila dánská armáda kasárna a objekty měly být srovnány se zemí. Než se však tento projekt podařilo uskutečnit, na rozloze zhruba 41 hektarů se usadila skupina squatterů, houf lidí s alternativním způsobem života, odpadlíci a hippies. Tito lidé zde vyhlásili nezávislý stát Christianii, založený na principech komuny a realizovali své idealistické představy o společenském životě.http://olser.cz/wp-content/uploads/olof-palme-hrob-4005.jpg

Stockholm – u hrobu Olofa Palmeho… Snímek Břetislav Olšer

Stali se zcela nezávislí na Kodani i Dánsku. Podařilo se jim také zabránit demolici kasárenských objektů. Na území Christianie postupně vyrostly dřevěné domky a políčka, kde jejich obyvatelé hospodařili a psanci začali podnikat. Nejpoužívanější dopravní prostředky Christianie byly pravděpodobně bicykly. Nadšenci opravil zpustlé domy a začali pořádat workshopy a ekologické programy. Kolonie stále přitahovala více a více lidí a tím také ztratila mnohé ze své původní atmosféry. Místo necelých 200 obyvatel brzy žilo na tomto území za pár měsíců něco přes 1000 jedinců, kteří ve většině případů ráno odjížděli do města za prací a zase navečer se sem vraceli přespat a něco “lehkého” si šlehnout. Je zde jediná legální tržnice v Evropě s marihuanou a hašišem, nad každým stánkem však visí nápis: „Vyvaruj se tvrdých drog…“

Ani severské státy neminuli islamisté. Za problémy Švédska může být i multikulturní politika socialisty Olofa Palmeho, jenž se angažoval hlavně ve věci odzbrojení, zabránění šíření atomových zbraní a pomoc rozvojovým zemím mu získala sympatie i za hranicemi země. Švédsko bylo od roku 1814 neutrální, nikdy se od té doby nezapojilo do žádné války. Existuje však od roku 1646 švédská zbrojařská firma Bofors. Podle švédského historika Jana Bondesona mohly být za Palmeho vraždou dodávky houfnic od švédské firmy Bofors do Indie, které byly spojeny s úplatky pro indickou vládu…

Seveřané musí být přesto Boží děti; zatímco v Česku nám smrdí cikánští nefachčenkové, ve Švédsku, Dánsku a Norsku, zemích, kde se ženy třesou strachy před Somálci, ale jinak jsou zde lidé nešťastnější na světě. Kvůli rasové toleranci musejí být imigranti z východu nazývání v Norsku a Švédsku výhradně „nezápadními přistěhovalci”. Rovněž ve Švédském Malmö žije už asi dvacet procent muslimů a skoro 70 procent severských kriminálníků se rekrutuje právě z řad “nezápadních imigrantů”, resp. „nových seveřanů“. Nejvíc to děsí švédské i norské ženy, jichž je ročně znásilněno imigranty několik stovek, mezi nimi jsou stále častěji i dívky mladší patnácti let. Úřady proto říkají, že když je Norsko multikulturní zemí, musí se tomu obyvatelé přizpůsobit a rodilé Švédky a Norky proto budou asi muset nosit hidžáb, aby své snědé spoluobčany neprovokovaly. Každý muslim může totiž podle špatně interpretovaného islámského práva šaría beztrestně znásilnit hříšnou ženu, která chodí na veřejnosti bez arabského šátku.

Ohledy na „nové seveřany” jsou zřejmě přehnané. Podle statistik se ve Skandinávii výrazně zvýšila kriminalita. Zatímco v USA je spácháno kolem čtyř tisíc trestných činů na sto tisíc obyvatel, v Norsku, Švédsku a Dánsku je to více než dvakrát tolik. Evropské perspektivy nejsou růžové ani v jiných zemích. Jestli tedy štěstí občana nespočívá v něčem jiném, než v tom, že mu smrdí sousedi. Možná proto je v České republice jen deset procent abstinentů a rizikově pije alkohol 29,2 procenta mužů a 9,3 procenta žen, mezi teenagery 26 procent. Přes polovina mladistvých v Česku se opije nejméně jednou za měsíc. Ve spotřebě alkoholu jsme čtvrtí, v konzumaci drog šestí, ve spotřebě cigaret  devátí a v hazardních hrách 12. Ovšem v konzumace marihuany vedeme, v závislosti na extázi je Česko druhé za Austrálií.

Přesto máme i my sféru, v níž jsme nejlepší. Je to bez konkurence konzum. Česko si může připsat další prvenství. Po alkoholismu, kdy držíme rekordy v počtu mladistvých alkoholiků a drogově závislých, statistiky jsou nemilosrdné; počet supermarketů, hypermarketů a diskontních prodejen se podle údajů Incoma GfK u nás zvýšil na 1386. Množství supermarketů vzrostl na 500, nyní máme na tři sta hypermarketů. Nejvíce jich funguje v Moravskoslezském kraji, kde lidé měli na začátku letošního roku k dispozici 40 těchto moderních velkoplošných prodejen. Nejvíc se nakupovaly potraviny. Možná i z těchto důvodů patříme k nejobeznějším v EU…

A pak máme nejvíc ghett. Nejen romských. Ideálních míst, také tak trochu ghett, ale pro horních deset tisíc. Novodobá prosklená centra. Nespatříte tam jediného nepřizpůsobivého občana, je tam teplo, útulně, čisto, všude kolem ve stovkách značkových obchodech jen přepych. Kamerový systém je na každém rohu a brání jakémukoli narušení čehokoli. Přepychová „ghetta“ vyrůstají také na našem venkově, kde si milionáři staví své haciendy, obehnané vysokými zděnými ploty a žijí si jen pro sebe. S ochrankou. Stejně tak vyrůstají exkluzivní sídliště, kam smí jen povolaný. V Kanadě mají svá kondominia, projekt uzavřeného polyfunkčního domu s ubytovací kapacitou a recepcemi, kde se musí každý přihlásit a může jít dál, jen se svolením obyvatelů…

Inu, svět se zkrátka mění, tmavne, a pokud neseženeme ve volbách nějakého schopného Anderse Fogha Rasmussena, bude nutné vymyslet, co s přehazovacím „horkým bramborem“ zvaným Romové, byť jsou míň nepřizpůsobiví, než islamisté. Ojedinělá mačeta je přece jen něco jiného než záplava sebevražedných náloží…

Izraelské osudy – Tisíc a jedna pravda ve Svaté zemi jako eKniha v elektronickém vydání na eReading.cz: (http://www.ereading.cz/cs/detail-knihy/izraelske-