Schází nad nimi dohled. Kdysi byl systém jasný; chceš peníze na ubytování či na jídlo, musíš přinést účtenku nebo si na to posvítíme, cos dětem nakoupil; že to nebyly jen cigarety, drogy a chlast. Dnes je z toho rasismus, omezování osobní svobody a lidských práv. Hlavně ženy za přepážkami úřadů práce nestíhají jakoukoli činnost v terénu, takže nikdo v ubytovnách nezjišťuje, za jakých podmínek tam lidé bydlí. Proto např. nájemné dvanáct tisíc Kč v ubytovně pro chudou čtyřčlennou rodinu zaplatí stát. A částky bývají i násobně vyšší. A berme to jen namátkou dle dětí; deset rodin – plus mínus sto dvacet až dvě tisíc měsíčně pro vlastníky. Kšeft s chudobou…

A tak vznikl nejlepší byznys majitelů stovek ubytoven a ghett po celém Česku. Dávky nejchudším lidem, resp. doplatky na bydlení, se během jediného roku zdvojnásobily. Loni vyplatil stát 1,7 miliardy a letos byla tato částka překročena už v srpnu. Dvě miliardy za nic; nefungující „vybydlené“ kanalizace, elektrické rozvody, vodovody… Provozovatelé ubytoven jsou snad jediní bezvěrci, kdož se denně modlí, aby nezaměstnanost, sociální vyloučenost a štědrost státu rostla co nejvíc. Nacpou do pár místností rodin, co se vejde, a od každé, resp. od státu, inkasují doplatek na bydlení. Zhruba tolik, kolik činí nájemné v luxusním bytě v Praze. Dvacet tisíc není výjímkou…

Magistrát Chomutova byl nadčasový a jednal rázně už v roce 2009; prostřednictvím exekutorů lidem, kteří městu dlužili peníze, zabavil sociální dávky hned poté, co jim je úřady vyplatily. Některým rodinám tak zbylo třeba jen tisíc korun na měsíc. Strhávání sociálních dávek Romům se však nelíbilo ministru “pro romská práva” Kocábovi. Nemínil pochopit, že v případě zastavení právě tohoto posledního možného kroku, by zastupitelé porušili povinnosti vyplývající ze zákona o obci, protože ta je povinna trvale sledovat, zda dlužníci včas a řádně plní své závazky, a zabezpečit, aby nedošlo k jejich promlčení. Okresní soud v Chomutově poté zamítl návrh na pozastavení inkriminovaných exekucí. Kritika ministerstva pro lidská práva, ani úřadu ombudsmana, nebyla tedy opodstatněná. Soud v podstatě potvrdil, že postup města vymáhat své pohledávky pomocí exekutora, který odebírá finanční hotovost po vyplacení sociálních dávek, je v pořádku.

Poté Řápková ministra pozvala, aby přijel do Chomutova osobně, že mu ráda týdenní pobyt v domě s nepřizpůsobivými lidmi zaplatí, aby si vyzkoušel, jaké to je. Aby si užil smradu, odpadků, nepořádku a zničených kuchyňských i jiných zařízení. Kocáb to však ignoroval a poslal za sebe svoji milenku – tiskovou mluvčí Abbasovou. Zbytečný ministr asi dostal varovný cink od exprezidenta Havla, jehož poradkyně JUDr. Jana Chalupová se v roce 1997 vydala do Ostravy, aby v Mariánských Horách a Hulvákách pokárala starostku Lianu Janáčkovou za to, že těm nebohým Romům „cpe prachy na letenku do Kanady“, aby se jich zbavila. Starostka přitom jen chtěla, aby jí za těch „nacpaných“ 30 tísíc vratili zadlužené státní byty. Nic víc, nic míň. Zastupitelstvo nakonec neschválilo ani jednu letenku. Místo toho se na radnici v M. Horách zjevila JUDr. Jana Chalupová. Bylo jí rovněž nabídnuto bezplatné přenocování v některém z vybydlených bytů pro chronické neplatiče nájmů. Návštěva z Prahy nakonec spaní v odpadcích a smradu odmítla a raději nocovala v civilizovaném hotelu; problémy Romů dál raději neřešila…

Ivana Řápková, dnes už jen poslankyně ODS, má však pořád stejnou a jasnou vizi: Chce zabránit, aby majitelé ubytoven vysávali stát na doplatcích za bydlení. Výdaje státu na doplatky na sociální bydlení totiž neustále rostou. V roce 2010 vydal stát 686 milionů korun, v loňském roce 1,673 miliardy korun. Konec vysávání státu majiteli ubytoven pro sociálně slabé nájemníky slibovala novela zákona, kterou předložili poslanci ODS. Ti ale sami sobě způsobili svými průšvihy rozpuštění Sněmovny, takže teprve teď se znovu mluví o tom, že by noví legislativci mohli pokračovat ve zmíněné novele. Jejím cílem by mělo být ukončení praxe, kdy majitelé ubytoven zneužívají sociální nouze svých nájemníků a toho, že je pro ně složité najít si jiné bydlení. Stát totiž dnes majitelům ubytoven doplácí za každou jednu osobu ubytovanou ve stejném bytě. Ve výsledku pak i za zcela nevyhovující bydlení majitelé ubytoven inkasují od státu i desetitisícové částky za jeden byt. Místo toho, aby se tyto sumy pohybovaly v relacích tří čtyř tisíc…

Nikdy nezapomenu, když jsem se v roce 1997 v Torontu, obklopen ostravskými Romy, co žádali o politický azyl uprchlíka z Česka, setkal s názorem jednoho z odpůrců rozhazovačné sociální politiky. Byl to americký filozof Matt Ridley, který vydal knihu “The origins of virtue” (Původy ctnosti). Autor v ní hovoří také o tom, že pokud nebude mezi členy společnosti dohoda, co se za co vyměňuje, společenský systém se rozpadne, protože doplatí na to, že dává svým občanům neúměrně vysoké sociální výhody a amorálně slibuje, že je možné dostat něco za nic; obrazně řečeno – jen ležet s rukama pod hlavou a žít z cizí práce. A ještě se ohánět mačetami…

Problém nepřizpůsobivých, co stále víc trápí českou majoritu, však nemůže vyřešit házení zápalných láhví do bytů Natálek, posilování neonacistických bojůvek a vendeta rowdies, ale pouze zcela zřetelná vymahatelnost práva, pro všechny stejná. Abychom si uvědomili, že daňový poplatník nenacpe nejvíc peněz do amorálních cikánů, co chtějí něco za nic, ale do legislativců, co tvoří zákony jen sobě na míru, jelikož nežijí v realitě, tedy vedle zavšivených a smradlavých lenochů. Je to, jako když se ptá romský chlapeček svého tatínka: Co je to demokracie? Otec bez přemýšlení odpoví: Když nemusíš pracovat a máš podporu v nezaměstnanosti. A co je to rasismus? Když ti přestanou dávat podporu a chtějí, abys šel pracovat…

Znám Přednádraží, Ostrava-Zábřeh též není žádné romské ghetto, stačí ale jedna ubytovna na Čujkovové č. 40 a je zle. Kravál, špína, odpadky, tzv. vybydlování, rvačky… Denně chodím kolem už čtyřicet roků, bydlím o pár ulic dál. Jeden zdejší strážník městské policie stojí půl milionu korun ročně. Na jednoho připadá 480 obyvatel. V Praze je to  540 obyvatel a v Brně či Plzni přes 800… Ale majitel ubytovnu prodat nemíní. Jeho příjmy lze srovnat s těmi výše uvedenými. Kdo by se zbavoval zlatého vejce…? V malých bytech  žili zaměstnanci Nové huti. Společnost ArcelorMittal dům před dvěma roky prodala a nový majitel z něho udělal romskou ubytovnu.

Inu, pryč s kšefty s chudobou a populistickými amorálními sliby, že je možné dostávat něco za nic; takový by měl být smysluplný billboard s volebním programem politické strany, která chce zvítězit ve volbách…

Izraelské osudy – Tisíc a jedna pravda ve Svaté zemi jako eKniha v elektronickém vydání na eReading.cz: (http://www.ereading.cz/cs/detail-knihy/izraelske-