Bylo to mrtvé patro, na němž se už nefedrovalo. My jsme jen vrtali štolu z patra na patro kvůli větrání. Dne 22. května 1960 došlo právě na Hlubině k výbuchu metanu ve sloji Flora, při čemž zahynulo 54 horníků a další 3 byli těžce zraněni. Ještě dva dny po výbuchu zde naměřen výstup plynů v množství 35 litrů za minutu s téměř stoprocentním obsahem metanu. Nejhorší však byl tzv. smrtelný plyn z rozkládajících se roztrhaných lidských těl. Proto musela být sloj zazděna.

Od té doby mám velký respekt před biologickými a chemickými zbraněmi. Při novinářské práci jsem se pak setkal s použitím herbicidů a defoliantů v praxi na rozličných bojištích. Od Vietnamu, kde jsem byl čtyřikrát, přes Irák a Japonsko, až po dnešní Sýrii. Setkal jsem se též s plynovými maskami a permanentně zásobenými protijadernými kryty v Izraeli. V mošavu Moledet byl jeden kryt na deset domů…

V těchto dnech jsem si připomněl i halasného mstitele prezidenta Asada, francouzského prezidenta Françoise Hollanda, jestli ví o tom, jak 3. srpna 1914 vyhlásilo Německo válku také Francii a již tento den použili francouzští vojáci puškové a ruční granáty s chloracetonem. Francie tak zahájila historii použití bojových plynů za 1. světové války. Odborníci odhadují, že jejich obětí se stalo 1 297 000 lidí, z toho 91 200 zasažených zemřelo. Za války bylo použito rovněž Němci 68 000 tun bojových plynů. Francouzi užili 36 000 tun a Britové 25 000 tun.

Tato fotografie totiž pochází z Al Musajjib, Iraq – květen 27, 2003.

Tato fotografie nepochází ze Sýrie roku 2013, ale z Iráku roku 2003. Jejím autorem je fotograf Marco di Lauro, který veřejně vyjádřil rozhořčení nad zneužitím své fotografie. Když Kerry hovořil o údajné odpovědnosti syrské vlády za údajný chemický útok, použil falešné fotografie. Například ukazoval jako důkaz chemického útoku tuto fotografii. Stejný lživý trik, jako když USA představily v devadesátiminutové multimediální prezentaci důkazy proti  Iráku.

První německý plynový útok na západní frontě přišel u Nouve Chapelle v říjnu 1914 a další plynové útoky následovaly. Vždy se zatím jednalo o relativně neškodné plyny, většinou slzné. V roce 1915 stála proti sobě u belgického města Ypry německá armáda a spojenecké jednotky složené z kanadských, britských a francouzských jednotek. Velení německé armády se v té době rozhodlo o vyzkoušení bojového plynu – jedovatého chloru. Němci tedy do první linie u Yprů dopravili a zakopali 5 730 lahví se 168 tunami chloru. Útok měl nastat za vhodného větru.

Do spojeneckých zákopů na jaře 1915 přeběhlo několik dezertérů, kteří informovali o velkém množství lahví s plynem a přípravách na jejich použití, ovšem spojenci těmto informacím nevěnovali žádnou pozornost. Tyto informace byly podceňovány také proto, že Německo podepsalo Haagskou úmluvu v roce 1909 proti užívání dusivých plynů při válčení. Dne 22. 4. 1915, po 18 hodině večer, si britští vojáci všimli žlutozeleného mraku stoupajícího nad německými zákopy, velení jednotky to považovalo za prostředek, kterým se Němci snaží zamaskovat postup, a tak byl vydán rozkaz připravit se do střeleckých pozic.

Oblak zasáhl levé křídlo britských linií. Smrtící zelený mrak chlóru udeřil také na francouzské jednotky, původem většinou z Alžíru. Chlor měl za následek silné poškození zraku a dýchacích orgánů, postižení často oslepli a navíc trpěli problémy s dýcháním a častými záchvaty kašle. Vojáci neměli žádné ochranné prostředky, byli proti plynu bezmocní, a tak z bojiště utekli. Ponechali tím 6 km dlouhou mezeru ve spojeneckých liniích. Němci, kteří takový úspěch neočekávali, však neměli dostatečně silné zálohy, aby tohoto úspěchu mohli využít. Celkem si tyto německé útoky vyžádaly 15 000 zasažených vojáků a více než 5 000 mrtvých.

Ve Vietnamu i po pětačtyřiceti letech přičiněním 76 milionů litrů defoliantu Agent Orange platí to, co se dnes dozvídáme o Iráku. Rodí se v něm stále více dětí s vrozenými vadami. Zejména v iráckém městě Fallúdža. Podle BBC a místních pediatrů jde o stovky případů. Na vině jsou zbraně vojáků US Army, které v roce 2004 město obtížně dobývali a mimo jiné použili bílý fosfor. V Iráku je možné dnes běžné potkat denně dvě až tři postižené dětí. Výjimkou nejsou ani děti s vážnými postiženími paralýzou a poškozením mozku, či jejich vrstevnící, jež měli po šesti prstech na rukou i na nohou.

Podle Organizace na ochranu lidských práv Alachjár bylo zaregistrováno na 200 případů postižení u dětí. Většina z nich se s deformací přišly na svět po bombardování Falúdže. Narodily se rovněž s nádory či dívka se dvěma hlavami, jež se nedožila čtyř let. Mnoho plodů bylo tak zdeformovaných, že se ani nemohly narodit… O něco šťastnější osud má Tiba Aftanová, která měla nádor na levé straně čela, jenž jí zakrýval levé oko. Nyní již vidí, ale levou horní polovinu obličeje má zdeformovanou, což bude ve vyšším věku ještě patrnější než nyní. Na podzim roku 2004 byly použity i zbraně na protipancéřovou munici s uranovým jádrem. Ve městě Fakudža byla objevena i tajná chemická laboratoř, ovšem paradoxně založená ne Husajnem, ale Američany, kteří napadli Irák v březnu 2003, čímž začala zatím nejdražší invaze spojeneckých vojsk do Iráku.

Primitivní biologické zbraně byly používány již v hluboké minulosti. Mongolové vrhali katapultováním mrtvoly do obléhaných měst a podpořili vznik epidemií. Husité byli nejhumánnější; prý bombardovali Karlštejn bečkami s výkaly. Američané a Angličané prodávali indiánům přikrývky infikované neštovicemi. Japonsko používalo podobné biologické zbraně v Číně. Dnes máme sarin a teroristy v Sýrii, kteří ho zneužili a svedli to na Asada. Myslel jsem na něho ve chvíli, kdy jsem byl na prohlídce dnes již bývalého Dolu Hlubina, kdy jsem si uvědomil, že hluboko pode mnou je i zazděná sloj Flora, hrob zahynulých horníků.

A právě těla mrtvých Římanů při bojích na území dnešní Sýrie při obraně Dury v 3. století jsou nejstarším dokladem použití prostředků, které dnes označujeme za chemické zbraně. V tunelu za těly Římanů, který jasně nese stopy požáru, se našly ohořelé měděné nádoby, stopy hořlavého materiálu a především stopy síry a bitumenu (či živice), minerálu s vysokým obsahem těžkých uhlovodíků, který se v některých zemích těží jako zdroj ropných paliv. Spolu se sírou musel při hoření produkovat dusivý a jedovatý kouř, který dokázal každého v tunelu velmi rychle ochromit či zabít.

Inu, svádí mě i myšlenka, co je ve válkách nebezpečnější pro lidský život a co „humánnější“; zdali nervový plyn či biologické zbraně nebo radioaktivní záření, s poločasem rozpadu stovek let….?

Izraelské osudy – Tisíc a jedna pravda ve Svaté zemi jako eKniha v elektronickém vydání na eReading.cz: (http://www.ereading.cz/cs/detail-knihy/izraelske-