Zvláště, když nad čtvrtým reaktorem brzy vyrostl sarkofág, po němž nyní následuje stavba toho druhého, který tak vytvoří netypický „první sklad vypáleného jaderného paliva“. Ovšem, lidský faktor je nevyzpytatelný; zklamal v atomové elektrárně V. I. Lenina v Černobylu, pozor si nedali ani v AE Fukušima, když nepředvídali děsivou sílu zemětřesení a následného tsunami. Bylo výročí 27. let od havárie v Černobylu a v ten samý čas z japonské jaderné elektrárny Fukušima uniklo z podzemní nádrže dalších 120 tun radioaktivní vody. Nová měření ukázala, že radiace ve skladovacích nádržích s vodou je osmnáctkrát vyšší než na začátku katastrofy.…

Je však skutečně za všemi radioaktivními problémy současného světa jen Černobyl, jak to prezentují naše média? Nevzpomínám si, že by připomenula v souvislosti s touto katastrofou roztavení reaktoru na americkém ostrově Three Mile Island v Pensylvánii v roce 1979, ani havárie anglického grafitového reaktoru ve Windscale v roce 1957, vyrábějící výhradně plutonium pro vojenské účely, žádná zmínka nepadla rovněž o výbuchu skladu jaderného paliva v japonské Takaimuře.http://olser.cz/wp-content/uploads/cernobyl-e28093-kopie.jpgJaká tedy je pravda o Černobylu, co je politická hra a co radiofóbie? Hledal jsem na tyto otázky odpovědi v Kyjevě i v černobylské “zóně smrti”, hovořil jsem s expertem Agentury pro atomovou energii se sídlem ve Vídni ing. Jiřím Beránkem, jenž vedl v běloruském Gomelu odborníky zkoumající vliv této atomové katastrofy na životní prostředí. Setkal jsem se s fyzikem Vladimírem Tichým, šéfem ukrajinských Greenpeace, přijal mě ministr životního prostředí Ukrajiny Jurij Ščerbak. Rozhodně toho po třiceti letech studia radioaktivních vlivů vím víc, než níže uvedení Horák, Novák a Polášek dohromady. Mám dole také odkaz; fyziku, potažmo radioaktivitu, jsem studoval na VUT Brno, poté jsem se jí věnoval naplno od chvíle, kdy můj bratr zemřel na rakovinu z ozáření. Pokud vám nestačí text pana Beránka, tak jste asi nositeli Nobelovy ceny za fyziku…

V případě reaktoru RBMK se o problémech vědělo, proto byl rok před explozí nařízen mimořádný režim, který se však samovolně změnil po delším čase v režim běžný. Ostražitost opadla a to byl začátek konce. Tragédie zabila 26. dubna 1986 v 1 hodinu 23 minut a 40 vteřin na místě 31 lidí, z toho 28 zemřelo na následky silného ozáření, dalších 130 bylo zraněno a 134 vlivem radiace onemocnělo. Z okruhu „zóny smrti“ – asi 30 kilometrů kolem Černobylu – bylo během následujícího dne evakuováno přes 120 tisíc obyvatel, z nichž zhruba dva tisíce zemřely v průběhu příštích let na následky radioaktivního ozáření. Celkem zemřelo 3940 lidí z 600 tisíc zasažených nějakým způsobem radiací. Hlavní inženýr N. M. Fomin a jeho zástupce Djatlov byli za nedodržení bezpečnostních předpisů odsouzeni k deseti letům vězení.

Situace v Japonsku se po zemětřesení zdála být pod kontrolou, i když se ještě nevědělo, že ne tsunami, ale právě otřesy země vyvolaly největší problémy Fukušimy. Vždyť posunuly ostrov Honšů o 2,4 metry. Neuvěřitelné. Aktivní reaktory byly automaticky odstaveny, začaly pracovat záložní dieselové agregáty, v elektrárně se znovu rozsvítilo a začaly houkat výstražné systémy. Téměř přesně hodinu nato ale přišla patnáctimetrová vlna tsunami a bylo zle nedobře; voda překonala bariéry a záložní generátory vyřadila z provozu. Ve skutečnosti za to mohlo zemětřesní.

Technici v elektrárně byli v rozbořené stavbě tak zoufalí, že se vydali do automobilů, které jim voda ještě neodnesla, a vyjímali z nich baterie, jimiž se pokoušeli oživit nefunkční zařízení v elektrárně. Výpadek elektřiny přispěl k nebezpečnému přehřívání zejména prvního reaktoru. Pracovníci museli otevřít tlakové ventily ručně. Stres a frustrace navodily stav deprese a první chyby. Inženýři nevěděli, že poslední pojistka, jíž byla záložní baterie, sotva funguje, a tudíž se mylně domnívali, že nemají ani tucet hodin času na opravy, než bude situace skutečně vážná. Důsledkem bylo mnohem rychlejší tavení palivových tyčí, než se dosud odhadovalo. Mluvčí společnosti Masayuki Ono dále přiznal, že zhruba 2000 pracovníků elektrárny bylo vystaveno dávkám záření přesahujícím 100 milisievertů, což je práh, od něhož výrazně roste riziko vzniku rakoviny. Předtím společnost tvrdila, že nebezpečnou dávku dostalo jen 178 lidí.

Ve vodě v budově turbogenerátoru druhého bloku reaktoru bylo naměřeno desetimilionkrát víc radiace, než kolik se obvykle v chladící vodě naměří. Záření pochází z radioaktivního isotopu jódu 134. Společnost TEPCO přiznává, že celková kontrola elektrických rozvodů ovládajících ventily termoregulace reaktorů nebyla za posledních jedenáct let vůbec provedena! Inspektoři kontrolu prováděli jen zběžně a data o údržbě do zprávy falšovali. Kontrolní úřad dva dny po obdržení tohoto hlášení – asi týden před zemětřesením – vydal prohlášení, že považuje „dlouhodobou kontrolu a údržbu za neadekvátní a rozsah pravidelných kontrol za nedostatečný“…  http://www.rozhlas.cz/radio_cesko/exkluzivne/_zprava/radioaktivita-ve-fukusime-desetimilionkrat-prekracuje normy–870314

Společnost TEPCO odčerpala do Pacifiku přes 10 500 tun radioaktivní vody. Jen chodby a příkopy kolem reaktoru č. 2 jí obsahovaly odhadem na 6 tisíc tun. Kolik této vody už uniklo do moře, není známo. A kolik radioaktivity se tedy dostane do moře? To prý záleží na koncentraci radioaktivních prvků ve vodě a také na tom, o které prvky jde. V současné době je registrováno 1 300 evakuovaných obyvatel…

Přijde krize na rybáře? Likvidace rybolovu? Na východ od Číny je rozsáhlé šelfová moře bohatá rybami. Rybářské osady se táhnou nepřetržitě podél Čínského pobřeží. Největší střediska rybolovu a zpracování ryb jsou Šanghaj, Kanton, Amoj a Lü-ta. Loví se především tresky, sledi, mořští okouni, sardinky, makrely a žraloci. Dále ústřice, chobotnice, korýši a mořské řasy… Japonsko patří k dalším rybářským velmocím. Světová roční spotřeba ryb na jednoho obyvatele je v průměru 18 kg. V Japonsku je to 70 kg. Kdyby zde nebylo rybolovu, potřebovalo by Japonsko o 200 procent více orné půdy k obživě. Ovšem, co když půda i voda budou radioaktivní…?

Máme se bát? Čeho? Je to přece 10 tisíc kilometrů od Česka, tak co…? Ovšem, také je to necelých 800 km od ruského Sachalinu, který je ohrožován denní „produkcí“ 300 tun radioaktivní vody z Fukušimy. Proto má být půda kolem reaktorů Japonci zmazena, aby ledovou zdí přerušili šíření radiace…? Zmrazování půdy kolem jaderných bloků a budování bypassu, speciálních tunelů. Profesor geologie ze Saitama University Kunio Watanabe tvrdí, že s pomocí technologie jejich hloubení sice podzemní vodu odvést lze, avšak bude to nesmírně nákladné. Navíc bude třeba obrovské množství elektřiny k tomu, aby se země kolem reaktorů udržovala ve zmraženém stavu a nepropouštěla vodu dovnitř. Nikdo však ještě nikdy nic podobného neprováděl. Proto předpověď není optimistická – desítky let má trvat, než se situace zlepší…

“To, co se děje v Japonsku, je zkáza apokalyptických rozměrů,” prohlásila německá kancléřka Angela Merkelová. Německá vláda se rozhodla přerušit dočasně provoz v sedmi německých jaderných elektrárnách postavených před rokem 1980. V nejbližší době by měly být zahájeny nové bezpečnostní testy. Přezkoumána bude bezpečnost všech 17 jaderných elektráren v zemi. Po roce 2020 mají být JE postupně rušeny.

Poradce japonské vlády Tošiso Kosako oznamoval svůj odchod se slzami v očích; prohlásil, že vláda neinformovala dostatečně otevřeně o radiaci kolem Fukušimy, a že nepatřičně zvýšila limit povolené radiace pro pracovníky elektrárny; hranici posunula ji ze 100 na 250 milisievertů za rok. Z přírodního ozáření je člověk ročně v průměru vystaven hodnotám kolem tří milisievertů. Takže, nejen soudruzi v Moskvě v čele s Gorbačovem „zatloukali“, co se dalo…

(Trochu jsem soucítil s Fukušimou; své turné po Japonsku zakončila Pražská komorní filharmonie vzpomínkovým koncertem pod názvem Rok po zemětřesení (The year after Quake). Koncert se konal v nejslavnější koncertní síni na světě SUNTORY TOKIO HALL. Jedním z houslitů byl i můj syn Tomáš…)

A co Česko? Na Ostravsku je radiace dlouhodobě dokonce vyšší, než třeba v okolí Temelína a Dukovan, ne však kvůli Černobylu, ale ze zdejší průmyslové a těžební činnosti. Na nemoci z kouření zemřou ve světě v průměru dva tisíce lidí na jeden milión obyvatel za rok, radiace z atomových elektráren usmrtí za toto období v průměru jen desetinu člověka na milión obyvatel. Výroba elektrické energie z atomu patří k nejbezpečnějším činnostem…

Inu, jsem zvědavý, kdy změní své prohlášení předsedkyně Státního úřadu pro jadernou bezpečnost Dana Drábová, které 15. března 2011 řekla na počátku havárie ve Fukušimě: „Podstatné ve Fukušimě je to, že se situace zhoršila až desítky hodin po odstavení reaktorů. Radiace nyní velmi prudce klesá s časem, který uplyne od zastavení štěpné reakce. To je také velký rozdíl od Černobylu…” Moudré; došlo snad v minulých dnech z černobylského sarkofágu k úniku, jako předvčerem ve Fukušimě, kde zaznamenali až osmnáckrát vyšší radiaci než na začátku katastrofy…?

Snímky Břetislav Olšer

Rok po zemětřesení zaznělo v Tokiu Largo z Dvořákovy Novosvětské…

http://www.lidovky.cz/ln-infografika.asp?grafika=tsunami-rok-pote

http://blog.aktualne.centrum.cz/blogy/jan-beranek.php?itemid=19114

http://www.youtube.com/watch?v=BdbitRlbLDc

Izraelské osudy – Tisíc a jedna pravda ve Svaté zemi jako eKniha v elektronickém vydání na eReading.cz: (http://www.ereading.cz/cs/detail-knihy/izraelske-