Mnozí si pak zpívají, „že mají v kalhotách díru jak trám“ a stejně jako při „pindíková“ burze, kdo a proč může být vůdce “smečky“, neznají bratra ani ve vlastní partaji. A na pinďoura zpočátku všichni správně kašlou, protože podle současných politických Lovreňáků a Velraňků je třeba hlásit do světa voličů, že nejdůležitější je čest a blaho národa. Proto se po závěrečném gongu z mnohých stran ozývá zoufalé volání: „Kdyby sem to byl býval věděl, tak bysem sem nechodil…“

Snad nejdiskutovanějším současným politikem, který chce se svojí stranou ANO 2011 do Parlamentu ČR, je Andrej Babiš, osmapadesátiletý miliardář ze Slovenska. V roce 1993 založil firmu Agrofert. Začátkem roku 1995 pak došlo k navýšení jeho kapitálu švýcarským investorem. Vývoj Agrofertu je spojen též s americkou bankou Citibank, která podniku poskytla úvěr ve výši 4 milionů dolarů. Babiš nedávno prohlásil, že jeho hlavním majetkem je 28 listinných akcií reprezentujících 100 procent základního jmění Agrofertu. V listopadu 2011 založil občanskou iniciativu nazvanou ANO – Akce nespokojených občanů.

Proč? Za dvacet roků ODS rozparádila za 879 352 416 666,50 Kč, ČSSD „pouze“ za 570 025 666 666,50 Kč. Že nejsou důkazy? Připomenu namátkou jen pár kauz těch partají, které jsou všem známy. Diag Human – prohospodařeny 2 miliardy Kč, aktuální kauzy staveb tunelů v Praze v režii Pavla Béma – 10 miliard Kč, akcie Stanislav Gross – 300 milionů Kč, internet do škol za vedení Eduarda Zemana – 884 milionů Kč, nucená správa IPB 2000 – 200 miliard Kč, sanace polostátních bank v 90. letech – 200 miliard Kč, Chemapol Group Junk – 16,5 miliardy Kč, liberecký šampionát v režii Magistrátu města a Neumannové – 150 milionů Kč, lehké topné oleje – 100 miliard Kč, rumová aféra – 60 milionů Kč, kamencové jezero u Chomutova – 750 milionů Kč, Konsolidační banka a Konsolidační agentura – 234 miliardy Kč, podpora na fotovoltaické elektrárny – 900 miliard Kč… A pak na útěku Wolf, zachránce ODS Drobil, odkloněný Kocourek, ozvučený Vondra, kakaový Kraus, resp. ProMoPro, Pandury, Opencarty, Grippeny, CASY, minomety, tunel Blanka… Suma sumárum; plus mínus: Jeden bilion 675 miliard 878 milionů Kč…

A tak se zjevil pan Babiš, mstitel, o němž kolují hrůzostrašné kriminalizované zvěsti, že by si o něho nikdo ani kolo neopřel. Přesto mě zaujal, hlavně tou svojí volební mucholapkou, na kterou namazal super lepící směs z lídí, které kolem sebe shromáždil. Žádní političtí dinosauři, vykutálení Kalousci, Bendové, Nečasové, Grossové, Bártové, Kubové či Peakové a Němcové, žádní kmotři Rittigové, Dlouzí, Ouzcí, Janouškové, Hrdličkové a další povedení hochštapleři, Čím čestnější jména za Babišem, tím je pro mě větší legitimita jeho konání.

Jeho mucholapkový lep lepí. Najednou jsem totiž četl o lidech, kterých si nejen já, ale většina Čechů váží, protože jsou to úspěšné osobnosti a nezkompromitovaní vyčůránci, co mají na svých hlavách tuny másla. Až mě skoro mrzí, že jako nezávislý novinář nechodím volit. Mezi spolupracovníky Babiše jsou totiž mezi jinými bývalý velvyslanec v Portugalsku, Itálii a Vatikánu Martin Stropnický, jehož doplňují mj. novinář Martin Komárek a Pavel Telička, lobbista a dlouholetý člen správní rady společnosti New World Resources. Členkou ANO 2011 je též místopředsedkyně hnutí Věra Jourová, bývalá náměstkyně ministra pro místní rozvoj – která byla křivě obviněna za přijímání úplatku, vězněna a stát se jí za to musel omluvit – věří že Babišovo hnutí nebude výtahem pro příživníky a přeběhlíky.

Také další jména jsou zajímavá a lepí; exsenátor a rektor brněnské Masarykovy univerzity Jiří Zlatuška, finančník Karel Janeček, který stál u zrodu Nadačního fondu proti korupci, spisovatel Michal Viewegh, zachránce železničních pasažérů Radim Jančura, přednosta Masarykova onkologického ústavu Rostislav Vyzula, se stranou ANO sympatizující novinářka Jana Lorencová, moje kolegyně z redakce Moravskoslezského dne, který jako první pravicové noviny právě ona zakládala. Její „Klekánice“ byla natolik populární, že ji pro velkou adresnost kritiky českých nešvarů raději ČT zrušila. Jména jako Jaromír Jágr či Stanislav Bernard zná kdekdo; z hokeje či hrdinského boje malého pivovarníka proti česko-jihoafrickému pivnímu molochu. Nebo profesorka Helena Válková, jež se statečně postavila nechvalně proslulému vedení Právnické fakulty v Plzni, jež připustila i prázdninové „absolvování“ plzeňských práv.

„Státní aparát by se měl chovat jako automobilka: Ta přichází každé tři roky s mnohem vybavenějším a úspornějším modelem za stejnou cenu. Dnes je čím dál dražší a služby se spíše zhoršují, nehledě na to, že státní zaměstnanci kradou. Každou firmu by položilo, kdyby si její zaměstnanci odnesli všechno, co není přišroubováno. Stát si prostě to, co jeho zaměstnanci ukradli, vybere z našich peněženek,“ napsal Martin Komárek, komentátor MF Dnes.

Inu, člověk, kterého jsem si vážil a vážit nepřestanu, byl můj táta; učitel a tak trochu Makarenko, co vždycky chtěl, poněvadž výchova byla na Valašsku základem všeho, abych se v životě řídil rčením: „ Řekni mi, s kým se kamarádíš, já ti řeknu, jaký jsi…“ Ověřená pravda Lva Nikolajeviče Tolstoje o tom, že „falešný přítel je horší než nepřítel, protože nepříteli se vyhýbáš, kdežto příteli věříš…“ http://cs.wikipedia.org/wiki/Andrej_Babi%C5%A1

Izraelské osudy – Tisíc a jedna pravda ve Svaté zemi jako eKniha v elektronickém vydání na eReading.cz: (http://www.ereading.cz/cs/detail-knihy/izraelske-