Nepoučitelní socialisté; trvá syndrom z jejich zrady Miloše Zemana?

26. Srpen, 2013 – 16:08
Jedině nožem, nebo sekerou... Foto: Břetislav Olšer

Jedině nožem, nebo sekerou... Foto: Břetislav Olšer

Je to jasný důkaz o tom, že politici mají sice plná ústa, jak jim jde pouze a jen o národ a české občany, přitom myslí jen a pouze na svůj vlastní prospěch. Týká se to všech politických stran. Přeběhlictví a odpadlictví trvá od nepaměti. Nezúčastňují se pouze komunisté, jelikož je nikdo nechce. Důkaz se stvořil jakoby trest pro chamtivce uplynulý víkend.

Nastala totiž komplikace; místopředseda soc. dem. Zdeněk Škromach, kdo jiný, než tento Hujer, totiž přišel s návrhem, aby se hlasovalo tajně o tom, že je Sobotka kandidátem na premiéra. A členové ÚVV to odkývali; svého šéfa ČSSD podpořilo jen 57 procent hlasujících. Na jarním sjezdu ČSSD byl přitom zvolen předsedou 84 procenty hlasů. Šok. Se Sobotkou to pořádně zatřáslo, uražený nedorazil na pracovní oběd se členy vedení strany, kde se řešila volební kampaň.

A máme to tady znovu. Hru o koryta, přičemž jde o hloupoučké podřezávání větve pod sebou samým. Začal to kdysi dávno už legendární poslanec Wágner, pak se přidali Pohanka s Melčákem, Snítilý i další socialista Wolf. Ti však byli lanařeni politickými stranami uvnitř Sněmovny, kdy šlo o důvěru vládám. Něco za něco. Nyní jde v ČSSD o evergreen vyřizování účtů z minulosti a je paradoxní, že tomu tak je vždycky před volbami, v nichž mají socialisté jasné preference.

(Slovenský žid Jozef Wagner vyfackoval dalšího socialistu Václava Grulicha za jeho antisemitskou nadávku a začal protestovat vůči politice předsedy strany Miloše Zemana. Podpořil menšinovou vládu Václava Klause a byl vyloučen z ČSSD, spolu s ním i poslanec Tomáš Teplík. Wagner pak založil středovou stranu Občanská koalice-Politický klub, jež ve volbách 1998 získala jen 0,25 %…)

V roce 2006 byl zlínský poslanec Melčák po své skoro desetileté komunistické minulosti zvolen do Poslanecké sněmovny za ČSSD, ze které však byl v únoru 2007 vyloučen, po něm Snítilý. Přestože je oba vozila do práce a z práce policie, pořád jako každý jiný poslanec dostávali měsíčně desetitisíce korun na dopravu. V případě Snítilého to bylo 22 900 korun čistého za měsíc, u Melčáka pak 34 300 korun. Částky se řídily vzdáleností jejich bydliště do Sněmovny. Suma sumárum stál jejich rok pod dozorem bodyguardů daňové poplatníky bratru milion Kč.

A proč asi vzal do zaječích přeběhlík MUDr. Michal Pohanka, když dal před časem vale své rodné ČSSD. Byl to utajený přeběhlík – filantrop, jemuž se asi příčilo, že pro nic za nic tahá peníze z kapes daňových poplatníků. Asi nemohl unést, že ač sociální demokrat, vykořisťuje své zaměstnavatele, tedy právě ony daňové poplatníky. A to prosím je ten samý lékař, jenž byl náměstkem Rathova ministerstva zdravotnictví a 1. července 2002 byl jmenován ředitelem Fakultní nemocnice u sv. Anny v Brně.

Možná se rozvzpomněl, jak v té době ve svém daňovém přiznání uvedl, že si za rok nevydělal ani korunu v rámci svých vedlejších příjmů. Držel se snad hesla: Zatloukat, zatloukat, zatloukat…? Nebo že by své vedlejší kšefty dělal zadarmo. Novodobý filantrop, pracující jistě rovněž bezplatně také v osmi poslaneckých výborech a podvýborech, motivovaný snad svým sociálním svědomím, když si navíc půjčil formou hypotéky přes dva miliony Kč…? Snad je splatí, ovšem teď, když přijde o svůj poslanecký cca stotisícový plat, to půjde ztuha. Přednáší sice na pražské i brněnské lékařské fakultě, ale čeká ho zřejmě i 50tisícová pokuta, jelikož nevybírá poplatky od svých pacientů ze své soukromé lékařské praxe. Přitom paradoxně patřil k těm, kdo zvedli ruku pro poplatky ve zdravotnictví, které tvrdě dopadají zejména na důchodce a mladé rodiny s dětmi. Tím zcela jednoznačně popřel principy programu, za který byl zvolen.

Přibližme si i případ Evžena Snítilého, potřetí ženatého otce, tuším sedmi dětí, který je podezřelý, že spolupracoval s vojenskou kontrarozvědkou a jeho lustrační osvědčení není právě grossovsky průzračně čisté. Ve straně se řešilo, že Evžen na vojně něco podepsal. Věděli, že bude vydíratelný, ale na kandidátku se vždy dostal. Mirek Šlouf a Miloš Zeman to věděli. A Zeman mu říkal, ať se “nedere do vedoucích funkcí, jinak bude manipulovatelný”. Evžen ale neposlechl moudrého důchodce a teď to má; výhrůžky, kulka v dopise i bodyguardi před jeho domem. Raději to se socialisty zabalil. Asi jinak nemohl. Kdo jiný by živil početnou rodinu, vyklouzl za něj z lustračních lapálií a střádal hlasy pro koalici? Za co? Že by něco slíbil…? Něco přece kdysi “přeřízl” každý… Třeba i docent Wolf, co raději “ochořel” a neudělal profesuru na VŠB-TU, než aby podpořil svoji stranu. Za kolik…?

Za všim nehledej ženu, ale syndrom Zeman. Pro vysvětlení nyní úryvek z mého rozhovoru, s tehdy ještě kandidátem na prezidenta ČR Milošem Zemanem: Nikdo z nás asi nezapomene na prezidentské volby, kdy jste byl velkým favoritem, kráčel jste hrdě a sebevědomě 24. ledna 2003 Španělským sálem Pražského hradu, ovšem volba pro Vás skončila poněkud nešťastně… Co jste podcenil?

“Je obecně známo, že proti mně hlasovalo 27 poslanců sociální demokracie, přestože dvě referenda, členů ČSSD a příznivců, jsem vyhrál. Dopadlo to však překvapivě; sociální demokracie neměla svého prezidenta, stal se jím Václav Klaus. Byl to podraz, ale ne na mé osobě, ale na ČSSD. Na druhé straně jsem poslancům v duchu poděkoval a děkuji dodnes, že mně umožnili deset roků klidného života na Vysočině…”

Dnes je opět v politické mlýnici; sám jednou řekl: „Vyvarujte se politiků, kteří se nedokáží smát, včetně toho, aby se smáli sami sobě,“ Začalo to Sdružení Přátel Miloše Zemana. Pak Občanské sdružení bylo 24. července 2008 oficiálně zaregistrováno ministerstvem vnitra ČR jako Strana práv občanů – Zemanovci. Konečně se dočkal, je prezidentem ČR a plíživě „vrací“ socialistům jejich zradu. Nenápadná, ale důsledná odplata. Promýšlel si ji deset let a mezi tím se v Česku děly věci…

“Nechceme vládu z přeběhlíků, chceme vládu svrhnout s přeběhlíky!” dala by se parafrázovat slova Jiřího Paroubka z 24. března 2009, kdy socialisté na popáté sesadili Topolánkovu vládu. Záminka se našla. Blízký premiérův přítel Marek Dalík se totiž pokoušel jménem Mirka Topolánka přesvědčit reportéra České televize, ať stáhne reportáž o vyšetřování poslance Petra Wolfa, kdysi z ČSSD. “Vítám prohlášení čtyř nejvyšších ústavních činitelů v čele s prezidentem republiky adresované Ústavnímu soudu, ve kterém definují konání předčasných voleb v co nejbližším termínu,“ řekl ještě 15. září 2009 v tiskovém prohlášení Jiří Paroubek a byl pro okamžité zrušení sněmovny, zatímco na druhý den provedl svůj ekvilibristický obrat o sto osmdesát stupňů a ukončení činnosti Sněmovny odmítl. Učebnicový případ rozpolcené osobnosti. Aniž to tušil, prohrál si tím de facto volby, které se jeho zásluhou konaly až v létě 2010…

“Paroubek působí dojmem, jakoby ho poháněla neukojitelná chuť na politický chaos,” konstatoval komentář na webu Die Presse. Připomněl svržení vlády během předsednictví EU a nynější názorový obrat sociálních demokratů k předčasným volbám v ČR. “Paroubek je něco jako ztělesněná ‘neřízená střela’…“ Sestavením nové vlády byl na základě dohody demokratických parlamentních stran jmenován dosavadní šéf Českého statistického úřadu Jan Fišer, než mu uchmátl premiérské otěže Petr Nečas.

Česká politická scéna je dlouhodobě prožraná arogancí, hloupostí, mamonářstvím a chtivostí. Pokrytectví a lež. Ještě ani pořádně nebyl Miloš Zeman ve funkci prezidenta a už se sbíhali Hujerové, aby mu přinesli “pár švestiček ze své zahrádky”. Nejčilejší byl se svou gratulací poslanec VV Petr Skokan, co přinesl láhev meruňkovice, po něm přišel do Zemanovy kanceláže na Loretánské ulici Zdeněk Škromach a nakonec Zemanova adorátorka, místopředsedkyně ČSSD Marie Benešová. Nedočkavost funkce této bývalé nejvyšší státní zástupkyně a stínové ministryně spravedlnosti ČSSD je nedozírná. Raději se nechala vyloučit z ČSSD, jen aby mohla být hned ministryní spravedlnosti alespoň v Rusnokově vládě. Dnes ale v demisi. Politický orgasmus si ale zažila…

Kde jsou ty časy, kdy jsem napsal: Vítězoslavně si zamne ruce Mgr. Marie Benešová, bývalá Nejvyšší státní zástupkyně ČR, která se právě s Veseckou soudila v kauze “justiční mafie”… Že by fakt měla pravdu někdejší stínová ministryně spravedlnosti za ČSSD? Vy mafie, já mafie. Kdo má ale opravdu pravdu je dnes ve hvězdách. Jak to vypadá, pravda je pouze posedlost poslaneckými, ministerskými i jinými koryty. A teď, hned, co je doma, to se přece počítá…

Inu, už jednou měli socialisté před volbami kolosální náskok v preferencích, ale přišel Kubice se svojí zprávou a všechno bylo v pr… v čudu… Jen aby se historie neopakovala a socialisté nedoplatili na vlastní sebedestrukci ve jménu své neodbytné chtivosti plných koryt…

Izraelské osudy – Tisíc a jedna pravda ve Svaté zemi jako eKniha v elektronickém vydání na eReading.cz: (http://www.ereading.cz/cs/detail-knihy/izraelske-osudy?eid=113

Reklama:

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *