Dlažební kostka je vražedný nástroj, hodit s ní je pokus o vraždu

25. Srpen, 2013 – 10:03
Ilustrační foto Břetislav Olšer

Ilustrační foto Břetislav Olšer

Včera to bylo v Ostravě-Přívoze jako na bojišti. Proč? Protože Baník nehrál a tak se rowdies proměnili v neonacisty a šli se porvat s policií, údajně kvůli Romům. Co pomohlo, že jim byly zabaveny „zbraně“ – klacky, baseballové pálky, násady od krumpáčů, mačeta, nože, boxery, když byly k mání dlažební kostky?

Asi je vydráždil posměch antiradikálů, kteří napsali na sociální síti: „Vezměte si s sebou dlažební kostky, pro sebe i pro své kamarády, náměstí je z asfaltu…“ A ty pak fakt létali vzduchem. Dlažební kostka má přes kilogram, betonová krychle o hradě víc než deset centimetrů. Vražedný nástroj…

Bydlím nedaleko. Mám to z první ruky. Extremisté poté začali ničit majetek a napadat policii. Nejtvrdší jádro demonstrantů nakonec skončilo na okraji sídliště. U tamního supermarketu převrátili kontejnery a zápalnými lahvemi a kameny útočili na policii. Přes dvacet policistů bylo zraněno, počet zraněných protestujících není znám. Zatím.

Když ale zraňuješ jiné, musím počítat s tím, že také ty si něco „odneseš“. Vypukla pouliční válka, Proč? Že ročně na dvě stě českých poslanců platí daňový poplatník víc, než kolik nás za rok stojí sociání dávky pro více než dvě stě tisíc cikánů…? Jen tato demonstrace síly vydala na škodách a nasazení policistů přes několik milionů…

Že to je moucha? Dobře, co ale způsobí jedna dlažební kostka? Před čtrnácti lety to byla normální ženská. Dnes několikrát za měsíc dostane epileptický záchvat. Před spaním si musí vyndat z oční jamky umělé oko. Na její tváři jsou znát stopy po deformaci lebky. Zapomíná. Nedokáže se soustředit. Občas ztrácí rovnováhu. Nemůže jezdit vlakem, protože z něj má fóbii. Trpí depresemi. Před třemi roky se dokonce pokusila o sebevraždu.

V srpnu 1999 se paní Iveta Cichá vracela s dcerou Nicol (11) z dovolené v Chorvatsku. Na vlak, v němž jely, zaútočila horda fotbalových chuligánů, „fanoušků Baníku“. Jeden hodil dlažební kostkou. Těžký kámen trefil do hlavy Ivetu Cichou. Podstoupila už pět operací… dlažební kostka jí „jen“ rozdrtila obličej, takže je z ní dnes těžký invalida a má zdraví definitivně pryč.

Většinou s úsměvem odcházeli v říjnu 2000 od Krajského soudu v Ostravě členové devítičlenné skupiny „fanoušků“ Baníku. Vyfasovali tresty v rozmezí od 26 měsíců do čtyř let nepodmíněně. Všichni za výtržnictví a ublížení na zdraví, někteří i za obecné ohrožení. Ivetě Ciché to ale zdraví nevrátí.

Stejně dlažební kostky byly v sobotu stejně motivovanými mladíky házeny v Ostravě na policisty s pokusem je zranit nebo snad zabít? Bojovníků za bílou rasu, nebo jen rváčů a kriminálníků, co jsou zvyklí se skrývat za anonymitu zvlčilého davu…?

Je mi líto, ale musm zmírnit frenetický aplaus čtenářů tohoto blogu konstatováním, že raději snesu kradnoucí cikány, než strach o svůj život ze strany radikálů, když po mně házejí dlažebními kostkami. Holt, volím menší zlo, byť bych si narad zvykal ani na jednu z těchto podivných skupin. Apropo; co vůbec víte o Ostravě…?

Z rozhovoru novináře MF Dnes v Ostravě – Josef Gabzdyl:

Proč novináři nazývají demonstranty radikály? Vždyť to jsou jen nespokojení občané…

„Tak to ani náhodou. Největší mýtus. Ano, demonstrace a částečně i pochodu se zúčastnili i tzv. obyčejní lidé. Určitě desítky, nemyslím si, že stovky. Každopádně méně, než kolik čekali pořadatelé. Stěžovali si na těžké soužití s Romy. Pak už válčili naprostí bezmozci, mnohdy velmi mladí, kteří si tak vyplnili sobotní odpoledne. Chtěli se pobít, chtěli někoho zmlátit. Romové jsou jen zástěrkou.

Copak „normální občan“ jde na mítink s mačetou? Už při pochodu jsem viděl „ošátkované“, jak svírají teleskopické obušky. Copak slušný člověk láme mladé stromky, aby tak získal tyče z opěrné konstrukce? Převrací sběrnou nádobu na sklo, aby pak mohl házel lahve? Jako zvěř… a to se zvěři omlouvám…

V přední bojové linii byli hoši, kterým zdaleka nebylo ani osmnáct. A mezi nimi  hojně, což už vůbec nepochopím, mladé dívky. Bojujících však nebyla rozhodně  hrstka. Kameny, lahvemi a vším možným házela nejméně stovka lidí…“

Inu, nic než národ a Čechy Čechům s rozbitými hlavami od dlažebních kostek…? Bez vymahatelnosti zákona to bude pořád stejné…

PS: USA si právě připomínají půl století od pochodu na Washington, kdy přes 200 tisíc lidí – hlavně tmavé pleti – žádalo stejná práva, jako mají běloši. Martin Luther King přednesl během poklidného protestu svůj nejznámější projev I Have a Dream. Snil o jiné Americe, v níž jeho čtyři děti nebudou posuzovány podle barvy pleti, ale podle charakteru. Dnes je prezidentem Spojených států už druhé volební období černoch Barack Obama…

Izraelské osudy – Tisíc a jedna pravda ve Svaté zemi jako eKniha v elektronickém vydání na eReading.cz: (http://www.ereading.cz/cs/detail-knihy/izraelske-osudy?eid=113

Reklama:

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *