Jedni čehý, druzí hot; napřed pryč s Nečasem, teď zas táhni Zemane!

20. Srpen, 2013 – 18:13
Co zbylo ze Sněmovny ČR...

Co zbylo ze Sněmovny ČR...

Definice předvolební rošády po česku: Při řízení zpravidla koňského potahu se používalo hlasových povelů pro udání směru jízdy, někdy doprovázených naznačením biče pro zvýšení pozornosti tažných zvířat. Čehý znamená vlevo, hot znamená vpravo…

Malý dvůr a velký bič. Jak signifikantní pro Česko, které si potrpí též na personifikace českých problémů, resp. ne pryč s nezaměstnaností, chudobou a státním dluhem, ale pryč s Nečasem, teď zas pryč se Zemanem. To totiž nastane od dnešního dne, kdy je dolní komora Parlamentu ČR definitivně rozpuštěna a začíná se znovu litý boj o koryta. Někteří si je pouze ohlídali, jiní začnou mlaskat u koryt poprvé. ODS opustila sál jako výraz totální beznaděje, pro konec sněmu bylo 140 poslanců…

A teď je aktuální jediná věc: Jak si ulehčit předvolební boj a zjednodušit volební programy jednotlivých politických stran. Ode zdi ke zdi; tradiční česká šavlovačka. Na filozofii sviní u koryt se nic nezměnilo; napřed byl v čele trojkoalice Petr Nečas, tak bylo pro opozici nejsnadnější si ho vzít jako terč. Když padne Nečas, bude ráj na zemi. Nečas podal demisi, ale ostatní zůstali; všichni ministři, co odpovídali za jednotlivé rezorty, které málem dovedli k bankrotu. A dokonce se chrtili na nové vládnutí, premiérkou v naději byla Němcová.

Nic se nezměnilo, naštěstí ruka osudu učinila to, nač Ovčákov a jeho ovce neměly čas, ani schopnosti; proklamovaná většina ve Sněmovně padla a bylo po kabaretu. Ale kdyby se tak nestalo, zase by nám vládli ti samí, co mohli za všechny průsery Česka. Ústřední heslo: Pryč s Nečasovou vládou se rozplynulo. Velesatan Nečas se přece zamiloval a šel od válu, aby počkal před vazební věznicí na milku svou Nagyovou…

Jaké tedy fungovaly argumentační fauly na naší politické scéně? Jak praví psychologická studie; Pohádka o Perníkové chaloupce je ideálním příkladem toho, jak lze nestoudně lhát, aniž by to politici, poněkud mentálně zaostalí, pochopili po svém, nebo vůbec. Komunisté jsou nedemokratičtí. Zde je možné v rámci argumentační lži použít důrazu na slova neznámé autority. Tvrzení je pravdivé, protože to tvrdí nejmenovaný znalec nebo širší skupina lidí – „Ale američtí vědci dokázali, že ježibaby neexistují,“ řekl Jeníček.

České voličstvo se dělí na demokratické a na nedemokratické. Do první skupiny patří ti, co volí kmotry ODS, otce českého téměř dvoubilionového státního dluhu Kalouska, spáče číslo jedna kdekoli a kdykoli Schwarzenberga a Peake, co jako jediná horolezkyně dosahuje pravidelně vrcholu už v základním táboře. Druhou skupinu tvoří voliči levice a hlavně komunistů, co jsou v Parlamentu ČR jako druhá nejsilnější strana. A to je silně nedemokratické. Voliči se totiž též dělí na osvícené a na ty, co jsou totálně mimo mísu. Demokraticky totiž nemohou to, co by chtěli.

Že to nevadilo, když byl Václav Havel zvolen prezidentem Československé socialistické republiky zásluhou komunisty Mariána Čalfy, který komunistické sněmovně vyhrožoval, že pokud nedají svůj hlas Havlovi, nechá je stíhat pro jejich spolupráci s StB. Ozývaly se totiž hlasy po přímé volbě prezidenta a v tom případě by zvítězil s převahou Alexander Dubček. Zde při argumentačním lhaní může dojít i na toužebné přání, tedy na tvrzení, co je nutně pravdivé, neboť si velmi silně přejeme, aby pravdivé bylo. „Nelži, tak velkou pec má prostě jen na pečení kanců!“

Teď tedy budou předčasné volby a opakuje se to samé; jedni hot, druzí čehý. Opět si své problémy zjednodušíme tím, že uděláme z voleb referendum; otázka? Chcete Miloše Zemana prezidentem? Paradoxně o tuto lacinou proklamaci usilují ti na pravici, co prosazovali „demokratickou“ přímou volbu prezidenta v naději, že zvítězí jejich kandidát Karel Schwarzenberg, nebo někdo jiný z jejich protekcionistické partičky. Zde lze využít i zesměšňování tím způsobem, že předložíte protivníkův argument tak, aby sám vypadal směšně. „Já a jíst děti? No, dovolte, to je absurdní! To už byste mě rovnou mohli obvinit, že jsem snědla i ty tři pocestné, co tu byli loni přes zimu, než ztloustli a ztratili se…“

Naštěstí se tak nestalo, kníže pohořel, a tak nový prezident je najednou jen to nejhorší, co chodilo do té doby po zemi; samolibý gosudar, opilec a arogantní idiot. Jedna z argumentačních lží, sugerujících podprahově zažitou zášť vůči Rusku, potažmo k Zemanovi. To, že podpořil na rozdíl od Václava Klause pravicí tolik opěvovanou Evropskou unii, vyvěsil na Pražský hrad její vlajku, objímal se s šéfem ER Barrosem, navrhl Senátu nové ústavní soudce, kteří byli ihned schváleni, odmítl vypisovat nenáviděnou amnestii a vzdal se pravomoci jmenovat profesory…?

Tedy vše, po čem trojkoalice freneticky volala. Ale není na světě člověk ten, co by se zavděčil odpadlíkům a přeběhlíkům všem. Protože prozíravě nevěřil v proklamovanou většinovou stojedničku a povolal Rusnokovu vládu, stal se ještě víc proklínaným. A jen proto, že si vytvořili mýtus o Klausově vině na amnestii, přesto, že měli jasno v tom, že bez podpisu premiéra Nečase by nebylo žádné amnestie, chtěli dát Klause k soudu pro vlastizradu. A teď brojí proti tomu, aby se jeho žena stala velvyslankyní v Bratislavě. Někdy nelze jinak, než to zkusit vyvoláním zášti, resp. odmítnout opačný názor vyvoláním zášti vůči protistraně. „Lžou. Nechtěla jsem je sníst,“ hájila se babizna. „Copak vy věříte někomu, kdo krade starým lidem perník ze střechy?“

Lidská zášť se musí zkrátka personifikovat. Buďto v Nečasovi, pak v Klausovi, nakonec v jeho Livii, a teď zase v Zemanovi. Asi se máme jak prasata v žitě, co nechtějí jako fotbaloví rowdies vítězství svého mužstva, raději mají, když je rozhodčí „černá svině“, na černochy se bučí a když soupeřovi fanoušci dostanou přes držku. Fotbal je na druhé koleji. Hlavní je se vyřvat, někomu ublížit a pak se patřičně ožrat. Nesmiřitelná zášť je nejdůležitější; to ostatní je zrada, která se trestá potupou a vyhazovem… Politika není klasická profesionální kariéra, které by se člověk věnoval, matení dle Peake…

Takže příští volby budou referendem o tom, jestli chceme dál prezidenta Zemana nebo ho nechceme. V případě prvním se rozdělený národ na pravici a levici se začne ještě víc nenávidět a nesnášet, v případě druhém toto motto zůstane, jen ti, co prosadí svou, budou dál personifikovat své vládnutí, aniž by je zajímalo, mají-li lidé práci a za kolik, žije-li každý osmý občan republiky na hranici chudoby a že ekonomicky se pomalu Česko řítí do ďáblovy řiti. Prvořadým úkolem bude udolat opozici a zamítnout cokoli dobrého jen proto, že za tím stojí nenáviděný ministr, premiér nebo prezident. Zde, dle argumentační lži, platí důraz na novost; předpokládat, že něco je lepší jen proto, že to bude nové. „Mám teď úžasnou novou pec,“ chlubila se ježibaba, „nejde otevřít zevnitř!“.

Jeden čehý, druhý hot, ode zdi ke zdi, každý na svém písečku a opovažte mi sáhnout na to mé koryto. Vyhozené miliardy za předčasné volby, ale opět nula od nuly pošla… A nikoho nenapadne, že předčasné volby byly hlavně o tom, kolik budou stát kampaně jednotlivých skupin prasat, které zajímají jejich koryta a co do nich dostanou, včetně volebních bonusů z peněz daňových poplatníků…  V tomto případě lze využít důrazu na tradici, resp. předpokládat, že něco je pravda jen proto, že se to tak (údajně) vždy dělalo. „Když se zeptá, kdo jí to tu loupe perníček, tak řekni, že jen větříček.“ „Proč?“ podivil se Jeníček. „To ji uklidní,“ odpověděla Mařenka. „A nebylo by lepší prostě mlčet?“ nechápal se Jeníček…

Ve volbách do Sněmovny stačí získat necelá čtyři procenta hlasů a ze státní pokladny přijde příspěvek na úhradu volebních nákladů ve výši skoro dvacet milionů korun. A takové politické strany, které přesáhnout tři pRocenta hlasů, ještě dostanou od státu na činnost bratru okamžitě pět milionů korun a v následujících dvou letech vždy 7,4 miliónu korun. A navíc se šušká, že vznikne nová polítická strana – Suverenita Václava Klause, jemuž svoje vypiplané dítě údajně propachtuje Jana Bobošíková… Cha, cha… Tady by se hodil důraz na přírodu a zdůvodnění tvrzení srovnáním s „dobrým“ světem přírody. „Je naprosto normální jíst lidi. Podívejte se třeba na vlky, těm lidské maso vyloženě chutná.“

A teď se bude čekat, co s tím učiní prezident Zeman, a některé strany si mnou ruce, druhé skřípají zuby, co na ně zbude, kolik drobků jim spadne ze stolu, které se rozloučí s korty navždy… Všichni  se však nyní vrhnou do boje. Socialisté, komunisté, TOP 09, ODS, co nového, co starého, kolik dinosaurů, slibů a lží…? To potvrdila na závěr své ztráty dvě stě tisícového platu Miroslava Němcová, co brečela jak stará želva a vyhrožovala, že bude hůř a že si ještě vzpomeneme, jak za ní bylo dobře… Fakt, že se voličstvo rozdělilo na demokratické a na nedemokratické, se potvrdil…

Inu, jak ulitý zde padne argumentační lež při důrazu na nedůvěryhodnost, jelikož tvrzení musí být nepravdivé, protože zní neuvěřitelně. „Perník je zcela nevhodný stavební materiál,“ řekl otec přísně, když se děti vrátily, „teď chci slyšet pravdu. Kde jste byly?“

Izraelské osudy – Tisíc a jedna pravda ve Svaté zemi jako eKniha v elektronickém vydání na eReading.cz: (http://www.ereading.cz/cs/detail-knihy/izraelske-osudy?eid=113

Reklama:

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *