Jsou alternativou ND Praha štafle s holým zadkem herce do publika?

4. Srpen, 2013 – 7:58
V ateliéru Libora Vojkůvky... Foto: Břetislav Olšer

V ateliéru Libora Vojkůvky... Foto: Břetislav Olšer

Můj první a ohromujícím způsobem silný prožitek z Národního divadla v Praze nastal, když jsem viděl herecký koncert Jany Hlaváčové v Daňkově „Vévodkyni valdštejnských vojsk“ a žasl. Její Magdalena nebyla zahraná, byla prožitá do morku kostí, což platilo též o jejích partnerech Petru Kostkovi, Josefu Somrovi, Josefu Kemrovi a Luďku Munzarovi… Třicetiletá válka jako paralela s normalizací…?

Dnes přemítám, co nového napsat o úletu ministra kultury Balvína, stejně jako o snaze ředitele neředitele a zase ředitele ND Buriana „modernizovat“ „Zlatou kapličku“. Pan Postránecký řekl, že komunisté se alespoň chovali decentně, kdežto Balvín jako hulvát. Nevím, jestli by s tímto určením souhlasil Jan Kačer, který mi v jednom rozhovoru v Ostravě řekl, že toto město je pro něho vyhnanstvím, kde se mu hodně stýská, byť právě ve městě železa a oceli režíroval jedny ze svých nejúžasnějších inscenací.

Nevím, co by na to řekl Tomáš Töpfer, kterého naopak soudruh ředitel tehdejšího Divadla Petra Bezruče v Ostravě na hodinu vyhodil, údajně proto, že v regionální televizi popřál všechno nejlepší k MDŽ Aňušce, což byl ovšem známý ostravský homosexuál, pracující v divadle jako technický pracovník…

Raději ale nechám slovo znalcům. O Národním divadle napsal velmi poutavě další, kdysi též ostravský matador Oldřich Vlček, dnes herec ND, jenž se autorsky podílel (námětem a spoluautorstvím scénáře) na Menzlově filmu Báječní muži s klikou.: FILIPIKA PROTI (hojným) DRAMATIZACÍM (v repertoáru činohry Národního divadla): …“Divák očekává od činohry Národního divadla inscenace her českého i světového repertoáru na vysoké interpretační úrovni. Že očekává představení živá, posvěcená inspirací, a srozumitelná širokým vrstvám publika. Že chce vidět znamenité herce ve znamenitých rolích. A znovu podtrhuji: chce vidět inscenace divadelních her! Chce vidět drama jako umění dialogu…

Národní divadlo je instituce nadaná duchem. Ne ovšem duchem experimentu, nýbrž duchem moderního, odpovědného konservatismu. Instituce nadaná vědomím. Ne ovšem vědomím politických třenic, nýbrž vědomím myšlenkové energie, kterou v průběhu desetiletí na jedné straně kumuluje a nabíjí sama sebe, na druhé straně tuto energii vydává jako široký proud a hluboký záběr. V tom vidím výklad moderního konservatismu ND…“

Koncem týdne dal prý navždycky ND výpověď Miroslav Donutil. Naposled jsem ho viděl naživo v ostravském hotelu imperial, kde pro publikum z dnes už neexistující Union banky vyprávěl „poněkud dovymyšlené“ historky ze života slavných českých herců. Českému národu se vepsal do mysli zejména postavami dvou idiotů z Tankového praporu a Pelíšků. Nyní odchází ze „zlaté kapličky“.

Je to skutečně kvůli mírné omezenosti jediného člověka, který se jmenuje Balvín a je momentálně zastupujícím protektorem ministerstva kultury ČR? Legendou je ovšak také Donutilův Sluha dvou pánů, v roli Truffaldina, účinkuje i v Našich furiantech, Věci Makropulos, v Bláznivém dni aneb Figarově svatbě, kde je jeho nahrávačem ostravský rebel Richard Krajčo, a v Revizorovi hraje s dalším vzbouřencem Sašou Rašilovem.

Jsou to bezesporu hodní chlapci, jejich maminky z nich mají jistě velkou radost, ale jako herci…? Jen namátkou si projděme několik jmen z ne tak dávné herecké historie Národního divadla: Dana Medřická, Blanka Bohdalová, Jana Hlaváčová, Rudolf Hrušínský, Klára Jerneková, Josef Kemr, Petr Kostka, Radovan Lukavský, Luděk Munzar, Miloš Nedbal, Josef Somr, Zdeněk Štěpánek, Petr Štěpánek, Marie Vášová…

Zůstaňme u Luďka Munzara; jezdil také do Šternberku malíře Libora Vojkůvky na tamní Ecce homo – závod do kopce. V roce 1989 zvítězil ve své kategorii v mistrovství Evropy veteránů na vozu Tatra 602 Tatraplan Sport. Vášnivý řidič i pilot, ale hlavně herec. Spolu s M. Tomášovou a J. Třískou patřil k hlavním hercům Krejčova šéfovského období činohry ND. S vyšším věkem a většími životními zkušenostmi vytvářel charakterově složitější postavy, nejednou s rysy něčeho nezdravého (televizní inscenace Klobouk plný deště), a dokonce až zvráceného (Arturo Ui, Brecht: Zadržitelný vzestup Artura Uie, 1978, Mefisto, Goethe: Faust, 1981).http://olser.cz/wp-content/uploads/03_2007-0641.jpg

Vojkůvka Libor, malíř…

Snímek Břetislav Olšer

Z jeho posledních rolí na scéně ND vynikl vysloužilec Bláha z inscenace Stroupežnického Našich furiantů (1979). stejně jako postava krále Jindřicha II. v inscenaci historické hry Lev v zimě, kterou sám též režíroval (1989). V roce 1990 zklamán vývojem v Národním divadle po listopadu vyjádřil nekompromisně svůj názor na tzv. alternativní divadelníky i na to, jak vůbec se má profesionální divadlo dělat. „Já bych strašně nerad, kdybych si sedl do dopravního letadla a řídil ho alternativní pilot,“ řekl ironicky Munzar.

„Ponesu si to k umírání… Když jsme ho (Josefa Kemra) navštívili v nemocnici a on čtyři hodiny po naší návštěvě zemřel, chytil nás s Janou za ruku a pravil: Luděčku, Janičko, chraňte mi to Národní divadlo a vraťte se tam. A já věděl, že mu to nemůžu slíbit. Mrazí mě ještě teď, když to takhle poprvé veřejně říkám,“ uvedl Munzar v Show Jana Krause. Národní divadlo opustil v roce 1990, jelikož se představy nového vedení s těmi jeho zásadně rozcházely. „Nastoupila jiná poetika, něco, s čím jsem nesouhlasil. Věděl jsem, že bych se trápil, uplivoval jedy, tak se mi zdálo čestnější napsat výpověď a odejít…“

A pan Munzar poté ještě v jiném pořadu dodal, že když se postaví na jeviště štafle, na ně vyleze herec, stáhne si kalhoty a vystrčí na publikum holý zadek… tak to není hodné Národního divadla…

Inu, jak v 1634 prohlásil Jean Armand du Plessis, kardinál Richelieu: „Dobrá nebo špatná pověst závisí na posledním úseku života; dobro i zlo se dostává k potomstvu a lidská zloba dopouští, že je jedno jako druhé…“ http://www.oldik.eu/pdf/filipiky_reserse_dopisy.pdf

Izraelské osudy – Tisíc a jedna pravda ve Svaté zemi jako eKniha v elektronickém vydání na eReading.cz: (http://www.ereading.cz/cs/detail-knihy/izraelske-osudy?eid=113

Reklama:
  1. 54 reakce na “Jsou alternativou ND Praha štafle s holým zadkem herce do publika?”

  2. Herců a divadel je v Praze jako sr*ček. Ať si na sebe vydělají a bude klid.
    http://x2t.com/narodni-divadlo

    od janabelakova v Srp 4, 2013

  3. Kolikrát jste platila v divadle?

    od olser v Srp 4, 2013

  4. Vím kam míříte pane Olšere.
    Mnohokrát a velmi draze jsem už platila za divadlo! Nejhorší na tom všem je to, že všichni bez rozdílu platíme za představení v dotovaných divadlech, které jsme nikdy neviděli a neuvidíme. Ostatně nikdo kromě příbuzných a kamarádů herců je neviděl! :D…Zrovna tak jako platíme faráři, kterého jsme nikdy nepotřebovali a potřebovat nebudeme, etc, etc viz mandatorní výdaje, které nejsou vždy solidárním projevem těch kteří „platí“ pro ty kteří „spotřebovávají“. http://x2t.com/mandatorni
    Nevidím nutnost všech obyvatel být solidární s umělci, kteří své umění neumí prodat, protože po něm není poptávka, nebo je jejich principál neschopný. I solidarita by měla být přísně vymezená a měli bychom znova přefiltrovat co do mandatorních výdajů patří a co ne.

    od janabelakova v Srp 5, 2013

  5. Děkuji; máte v podstatě pravdu…

    od olser v Srp 6, 2013

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *