Alibismus Schwarzenberga: „Hizballáh není teroristická organizace…“

2. Srpen, 2013 – 8:04
Před vstupem do Libanonu s Peterem Bachrachem... foto archiv autora

Před vstupem do Libanonu s Peterem Bachrachem... foto archiv autora

A je tu další blízkovýchodní poprask; premiér Izraele Netanjahu, co za smlouvu o míru s Palestinci označil, pár dnů poté zavražděného Jicchaka Rabina, za zrádce Země Izraelské, se po téměř dvaceti letech od podepsání těchto dohod chystá to samé stvrdit svým podpisem. A ministři zahraničí Evropské unie mezitím zařadili vojenské křídlo libanonského hnutí Hizballáh na evropský seznam teroristických skupin.

EU dosud odolávala tlaku Izraele a USA, aby byl Hizballáh, Islámský odpor v Libanonu, zařazen mezi teroristické skupiny; na takovém seznamu je zatím v Izraeli od roku 1989, v USA od roku 1997, v Kanadě od roku 2002 a v Austrálii od roku 2003. Hizballáh toto rozhodnutí EU nekomentoval, přestože nyní lavíruje; je proti syrskému Assadovi, kterého však podporuje právě Hizballáh, zvaný rovněž jako Strana Alláhova. Jeho vůdce šajch Hasan Nasralláh už ale v květnu, kdy se o úmyslech unie hovořilo, řekl že zařazení Hizballáhu na seznam bude pouhým „inkoustem na papíře.“ Naštěstí už protivníka tohoto rozhodnutí Karla Schwarzenberga vystřídal nový mimistr zahraničí Jan Kohout. Sankce proti šíitským militantům však bude v praxi těžké prosadit, připouští diplomaté. Kníže totiž nedávno tvrdil, že Hizballáh nemůže být považován za teroristickou organizaci.

Ještě jako místopředseda české vlády a ministr zahraničí prohlásil v exkluzivním rozhovoru pro web Times of Israel, že považuje snahu označit Hizballáh (Alláhovu stranu) za teroristickou organizaci za „propagandistickou válku“. „Je to skutečný problém, protože Hizballáh je na jednu stranu vojenskou organizací, která napáchala hodně zla, ať … už na izraelské hranici nebo nyní v Sýrii. Na druhou stranu je to uznávaná politická strana v teoreticky suverénním státě,“ řekl. Skutečnost, že členové Hizballáhu jsou členy libanonské vlády je další komplikací. „Co by měl můj velvyslanec, (pozn. autora – naštěstí už o tom nebude rozhodovat), dělat, když je v Bejrútu a jde na recepci? Říci: ‘Ne ministře, vy jste terorista, s vámi nemluvím’? Toto označení nedává smysl…“

Hlídka v Tel Avivu na promenádě…

Snímek Břetislav Olšer

Dokud je Hizballáh v Libanonu uznáván za legitimní politickou stranu, je pro jiné země složité jej označit za teroristickou organizaci, uvedl český exministr. „Fakta jsou jedna věc, ale jejich právní status věc jiná.“ EU by Hizballáh jistě označila za teroristickou organizaci, kdyby pokračoval v útocích na evropské půdě, sdělil s odkazem na bombový útok, který Hizballáh spáchal v bulharském Burgasu. A co italská vláda, jejími členy jsou též mafiáni. Je to snad mafíánská vláda? Kníže Karel rovněž takticky pomlčel o zločinném působení Jásira Arafata v Libanonu….

Řadu let nebyl spáchán sebevražedný atentát na Izraelce. Ochrana židovského státu pomocí bezpečnostní zdi a neustálé kontrole života ozbrojenými vojenskými hlídkami neumožnila islámským teroristům zaútočit přímo v Izraeli. Tak teroristé spáchali zákeřný útok mimo jeho území. Výbuch autobusu s izraelskými turisty si na letišti v bulharském městě Burgas vyžádal nejméně pět mrtvých. Zranilo se 33 lidí, tři jsou v kómatu. Turisté právě přiletěli do Bulharska a měli zde u Černého moře strávit osm dnů. Ministr obrany Tsvetan Tsvetanov označil výbuch za cílený útok.

V květnu 2000 ukončuje Izrael přítomnost svých vojáků na území jižního Libanonu a naplňuje rezoluci RB OSN č. 425 stažením svých vojsk. Poté převzaly milice Hizballáhu moc v oblasti Shabba farms a brzy na to i v celém Libanonu. Když Izrael stáhl své vojáky z pohraničí s Libanonem, měl tehdejší premiér Ariel Šaron pocit, že tak činí dobro pro svatou věc – mír na Blízkém východě. Kdo měl pořád odolávat zasedáním Rady bezpečnosti a rezolucím OSN proti okupaci částí Libanonu izraelskými vojáky…?

Sotva ukázal poslední izraelský voják záda, Hizballáh ožil, dal se v klidu do posilování svých pozic a dozbrojování, v čemuž mu vydatně pomáhal Írán a Sýrie. A neuplynulo ani šest roků a teror v Libanonu kulminoval. Jednalo se o raketový útok Hizballáhu na město Šlomi, při níž bylo 8 vojáků zabito a dva uneseni – Eldad Regev a Ehud Goldwasser. Vypukl tragický vojenský střet, v němž si Izrael naivně myslel, že si s Hizballáhem snadno poradí. Ovšem to už nebyl nepřítel z přecházejících let, žádný partyzánský boj a sebevražedné atentáty, ale regulérní armáda i se svými záludnými praktikami. Střílelo se, odkud to šlo i nešlo.

Třeba i z nemocnic a škol. Živé cíle z civilistů byly potřebné hlavně jako falešné trumfy Hizballáhu pro OSN. Tak se stalo, že během této Druhé libanonské války, kdy izraelské vzdušné síly bombardovaly školu, z níž se proti izraelským vojákům útočilo, rozbily veškerou podporu světa, kterou Izrael ve válce s Hizballáhem měl, a vytvořily situaci k vynucení zrádného příměří. Izrael zasáhlo přes 3300 raket Hizballáhu typu Katuša-Grad a střel nejvyššího kalibru, z nichž mnohé dopadly i na severní část židovského státu.Příslušníci libanonského šíitského militantního hnutí Hizballáh.

Hizballáh vydal těla dvou zajatých a zabitých vojáků Eldada Regeva a Ehuda Goldwassera, zatímco židovský stát propustil pět živých libanonských zajatců. Fakt, že se Izraeli nepodařilo zajatce osvobodit, považuje Hizballáh v duchu arabských tradic za své jednoznačné vítězství. „Libanonské šíitské hnutí míní unášet další izraelské vojáky,“ prohlásil to Naim Kássam, zástupce šéfa Hizballáhu Hassana Nasralláha. Hnutí tak potvrzuje, že považuje výměnu těl zabitých izraelských vojáků za pět libanonských vězňů včetně vraha čtyřleté dívky za své vítězství. Vůdce Hizballáhu Hassan Nasralláh v hizballáhovské televizi Al-Manar prohlásil, že „severní Izrael bude hořet, stejně jako hoří Gaza.“

Následujícími slovy mi popsal válečný den 6. srpna 2006 v Izraeli Fredy Wurzel z kibucu Hachotrim nedaleko Haify, který se před více než půl stoletím stal vystěhovalcem z Ostravy do židovského státu…

“Právě slyším, jak dopadají rakety na Haifu, ale náš kibuc ještě nebyl zasažen. Nejblíže to vybuchlo asi dva kilometry od našeho kibucu, zato pár kaťuší už dopadlo v okolí Hadery, což je asi 35 km jižně od našeho kibucu a hodně blízko velké elektrárny. U nás máme devět protileteckých krytů, které ale nepoužíváme, poněvadž od poplachu až k dopadu rakety (dopadne-li blízko) je čas asi 40 vteřin. Má dcera má tak zvaný bezpečnostní pokoj s železobetonovými stěnami a ocelovými okenicemi a pancéřovými dveřmi. Můj “bezpečnostní pokoj” je koupelna se záchodem, což je jediná vnitřní místnost, která nemá vnější stěny a má betonový strop. Většinou tam ale nejdu.

Z našeho kibucu narukovalo dosti chlapců a mužů do elitních jednotek a také můj zeť, který je plukovníkem v záloze. Na Haifu a nejbližší okolí dopadlo přes 300 raket a také nyní jsem slyšel, jak jich asi sedm znovu dopadlo, jen nevím kde. Byl jsem za II. světové války v Ostravě, ve Vítkovických železárnách, a americká bombardování Ostravy byla horší. Rozdíl byl v tom, že asi tři čtvrtě hodiny před náletem jsme o příletu letadel věděli, kdežto tady rakety někdy dopadnou i bez poplachu. Hodně lidí ze severní části Izraele i z Haify opustilo své domovy a dočasně tráví “dovolenou” v okolí Tel Avivu nebo v Eilatu.

Máme nyní dva státy – jeden od libanonských hranic až k Hadeře, kde lidi tráví každý poplach v bezpečných prostorách nebo v krytech (kdo zůstal na severní hranici, ten už sedí třetí týden v krytu a dostává potraviny od armády). Druhý stát je jižně od Hadery, kde skoro nevědí, co to je válka – puby, bary, kavárny, restaurace a vůbec vše je otevřeno a lidé se baví. Je pravda, že tisíce rodin přijalo do svých bytů uprchlíky ze severu. Jen nevím, jak dlouho to ještě vydrží…“

A najednou článek v MF Dnes: „Vede Hamas, teď je poprvé v Gaze. Může zařídit klid?“ Tak napsal patrně skvělý znalec Izraele Pavel Novotný, kterého o kytičku připravil jistě jen “tiskařský šotek“, když uvedl; „Haifa i Jaffa, které jsou předměstím Tel Avivu…“ Holt, chybička se vloudila; alespoň podle encyklopedií. Kolik už já honil “tiskařských šotků”, nějaký si určitě zařádí i v tomto textu. To víte, důchodce. Haifa je čtvrté největší severoizraelské město, s počtem obyvatel kolem 270 300. Nachází se 90 kilometrů severně od Tel Avivu a je hlavním regionálním centrem severního Izraele. Město mého přítele Petera Bachracha, podplukovníka v záloze Izraelské armády, co bojoval v šesti válkách.

Bible má Jaffu pojmenovánu po Jefovi, jednom ze tří synů Noema, jenž město postavil 40 let po biblické potopě. Hebrejská etymologie naznačuje, že město dostalo jméno Jaffa pro svoji krásu (jafa – krásná). A kdo je Pavel Novotný? Po ukončení Vysoké školy ekonomické, obor makroekonomie, pracoval jako noční hlídač, prodavač sovětských čepic a hudebník. Zároveň cestoval po Evropě a Asii. Od poloviny 90. let působil jako redaktor v Lidových novinách a Týdnu. Redaktorem MF DNES je od 2005, v zahraničním oddělení pokrývá především Blízký východ a Asii.

Po nábřeží do Jaffy jsem šel bezpočtukrát. Úchvatná procházka. Nepřemýšlel jsem ani před lety, jestli má Jaffa patřit Kanaáncům, židovským králům Davidovi a jeho synu Šalomounovi nebo Egypťanům či Asyřanům, ti všichni totiž přístav dobyli. Seděl jsem na lavičce a u svých nohou jsem spatřil osmahlý šekel. Naproti totiž sebevražedný atentátník vyhodil do vzduchu diskotéku i s dvěma desítkami mladých lidí. Šekelem chtěl možná zrovna někdo platit. Minulý měsíc jsem tam seděl znovu, trosky diskotéky zůstaly jako memento, přibyl pomník obětem.

Pavel Novotný je zřejmě opravdu velký znalec Blízkého východu, jinak by si nedovolil rovněž konstatovat, že „zařadit vojenské křídlo Hizballáhu na seznam teroristických organizací byla velká chyba“, říká v článku „Tance kolem Hizballáhu“ v MF Dnes z 30. července 2013. Jak nám připomněl Ivo Cerman, je to prý podle novináře Novotného jen prázdné gesto, které „škodí těm, kteří doufají v pomoc Západu“ a „v praxi nepomůže ničemu“. Ano, zřejmě toto rozhodnutí uškodí teroristům, kteří doufají v pomoc Západu. A to je snad dobře, ne? Avšak Novotný se naopak domnívá, že jakýkoli postih proti Hizballáhu nepomůže vůbec ničemu, ba dokonce povede k nenapravitelným škodám. Takže k čemu je dobré, aby EU uznala, že Hizballáh je teroristická organizace? ptá se Pavel Novotný a může být hrdý, že se ptá stejně jako Karel Schwarzenberg…

Evropa už na vlastní kůži cítí islám. Na 30 milion muslimů v Anglii, Francii, Německu, Španělsku i jinde je znát. Stovky mrtvých už zaznamenaly země s islámem Při atentátech na metro či autobusy. Plán EU zvaný Euromed předpovídá do dvaceti roků 80 milionů muslimů. Neúcta k zákonům země, ve které chci žít a prosazování svých zvyklostí či dokonce stavění se nad zvyklosti dané země by mělo mít za následek jediný krok. Útočníky identifikovat, zadržet a vyhostit zpět do země, odkud přišli bez možnosti návratu; největší problém je v tom, že Evropa jen přihlíží, jak je její „křesťanskou tradice“ devalvována islamistickými přistěhovalci, jimž jsou zcela lhostejné zákony země, do které uprchli před bídou své domoviny.

Novinářů s protiizraelskými spády je v Česku vedle televizního Zavadila hodně. „Proč pomáhat Izraelcům“. Takový byl název článku, který vyšel 10. května 2008 v příloze deníku Lidové noviny. Jeho autorem byl “novinář a historik” Petr Zídek. Stačí si přečíst jeho následující demagogickou úvahu, hodnou slohové práce dítka školou povinného, co by bylo, kdyby Češi před čtyřiašedesáti roky nevyzbrojili Izrael…?

„Militantní sionisté by opustili Palestinu a ostatní Židé by v poklidu žili ve státě s islámskou většinou tak, jako celá staletí předtím. Nedošlo by k dalším třem velkým válkám, statisíce Palestinců by nepřišly o domov a neživořily po generace v uprchlických táborech. Terorismus by zůstal okrajovým jevem a arabské země by určitě nehledaly tak intenzivně podporu v Moskvě. Na Blízkém východě by nevznikl neuralgický bod mezinárodní politiky…“

Faktem je, že nebýt českých zbraní, Valné shromážděním OSN by zcela ztratilo svoji autoritu i renomé a Židé na Blízkém východě by neměli svůj novodobý stát Izrael, naopak by se stali obětmi druhého holocaustu.

Inu, jak řekl Bertrand Russell, významný britský matematik, filosof, spisovatel a nositel Nobelovy ceny za literaturu: „Smutné je, že hlupáci jsou si tak sebejistí, zatímco moudří lidé jsou vždy plní pochybností…“

http://ivocerman.blog.idnes.cz/c/354368/Proc-redaktor-Novony-z-MFDnes-brani-Hizballah.html

http://janpapez.blog.idnes.cz/c/350345/V-Egypte-se-deji-pozitivni-veci-jen-my-to-nechceme-videt.html

Izraelské osudy – Tisíc a jedna pravda ve Svaté zemi jako eKniha v elektronickém vydání na eReading.cz: (http://www.ereading.cz/cs/detail-knihy/izraelske-osudy?eid=113

Reklama:

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *