Pravomoc porušila Peake ve Sněmovně, ne prezident Zeman v Ústavě ČR

27. Červenec, 2013 – 8:25
Opička, než se změní ve virózu...

Opička, než se změní ve virózu...

Vše začalo, když Issová chtěla přemluvit bábu, že to není pravda, že za komunistů netrpěla, a proto že by měla volit změnu. Tím myslela volby v roce 2010, kdy se poprvé do Sněmovny dostaly Věci veřejné, které dosáhly šest procent nad předepsaných pět povinných pro vstup do dolní komory Parlamentu ČR. Bába byla asi přesvědčena, aniž by tušila něco zlého, že ví, co skvělého ji čeká a nás nemine…

Přes půl milionu lidí uvěřilo (své)ráznému novináři Radku Johnovi a byli nadšeni změnou. Kam nás to dovedlo? Volební zisk VV činil 10,9 %, čímž získali 24 poslanců a státní příspěvek na čtyři roky 183 milionů. Za kampaň oficiálně utratili 10 milionů. Předvolební motto Radka Johna znělo: “Opravdu netoužíme po žádných křeslech, toužíme po prosazení programu… a … nikdy nebudeme sedět ve vládě, kde sedí političtí dinosauři…” Jak dlouho ještě budou voliči za blbce…?

Utratili také za Karolinu Peake, co ji nikdy ani nenapadlo toužit po nějakých křeslech, aby se však záhy projevila jako ryze pragmatická přeběhlice. Napřed vynášela do nebes svoji první stranu ODS, když ale zjistila, že v ní by měla daleko do koryta a „nedostala by absolutně žádný prostor dělat jakoukoliv reálnou politiku”, vyšplhala se do funkcí až po hřbetu Věcí veřejných. Ani to jí však nestačilo a bylo příliš málo; stala se tak za LIDEM místopředsedkyní vlády ČR. Ví snad někdo, kolik hlasů od právoplatných voličů získala strana LIDEM a v jakýchto volbách? Žádná jiná podobná stranička – srandička ve Sněmovně není.

Zkrátka dvou a půl koaliční vláda, jako stvořená pro odpověď na otázku, komu vděčíme za pravdu a lásku, lež a nenávist? Kdo se vtípí, tomu Immanuel Kant odpoví: “Se ženami je to jako s gramatikou; je mnohem více výjimek, než pravidel….” A tak vznikl podivný slepenec odpadlíků a přeběhlíků, k tomu dvacet poslanců vydaných Sněmovnou policii. Pokrytectví Němcové bouří, že prezident jim svým vytvořením vlády odborníků bere čas a dynamiku.

Čl. 18 odst. 1 Ústavy ČR posiluje vztah mezi voličem a poslancem; je rovněž v souladu s požadavkem, aby zvolení poslanci co nejvěrněji zobrazovali a vyjadřovali vůli svých voličů. Jakou vůli svých voličů ale vyjadřuje chumel Peake a spol., co vznikl až ve Sněmovně. Nebo že by se i na ně, stejně jako na tři rebely, vztahovala imunita jen proto, že se jejich nepravosti odehrály pouze na území spadajícího pod imunitu, což je účelový výklad trojčlenného senátu, který byl vytvořen den po zatčení poslaneckých trafikářů, aby je pár týdnů na to osvobodil? Jaké tedy má tolik proklamovaná sněmovní „většina“ pravomoci?

LIDEM. Představa je to zdrcující; hrstka nýmandů, co nemají žádný stranický program, nikdy neoslovili voliče, nevedli s nimi diskuze, žádné mítinky a vytváření politických postojů. A to přece spoluvládnou i prostřednictvím několika svých ministrů vlády, co má dbát o ekonomiku země, zažehnávat chudobu, nezaměstnanosí a kriminalitu, vytvářet státní rozpočet. Pak se divíme, odkud se vzal skoro dvou bilionový státní dluh, půl milionu lidí bez práce a každý osmý občan, spíš ovčan, na pokraji chudoby. A to všechno spoluprzní hochštapleři bez mandátu a svých voličů. Za koho vystupují, komu pomáhají za to, že žijí z jejich peněz, peněz daňových poplatníků…? Takové má LIDEM sněmovní pravomoce? Taková to je ta kolosální změna, slibovaná paní Issovou?

Tak dopadly „véčkaři“ a jejich levobočci. Zaštiťují se dnes jen rozhodnutím Nejvyššího soudu, co se skrývá za falešný výklad poslanecké imunity. Stejně jako Bárta, co předal Škárkovi obálku. Úplatek za loajálnosti, korupce? Omyl, vše se přece odehrálo na imunitní půdě Sněmovny. Oba protagonisté měli malér s tím, že jeden úplatek nabízel, zatímco ten druhý ho přijal. Tvrzení proti tvrzení, přičemž na straně Škárky je corpus delicti – 170 tisíc Kč. Musíme se ale zeptat, jestli šlo u Bárty o nepřípustné podplácení nebo jen dar.

Tento politický koumes dokázal svými miliony ABL vytvořit z Věcí veřejných zprivatizovanou firmu a ještě zvládnout pózu altruisty a filantropa, jenž rozdává šlechetné obolusy. Zatímco Jaroslav Škárka, obviněný za přijetí úplatku, co paradoxně podal na Bártu trestní oznámení, byl nepravomocně odsouzen za podvod na tři roky do vězení, jeho protivník Vít Bárta dostal za dávání úplatku „jen“ 18 měsíců s podmíněným odkladem na tři roky. K tomu si Škárka vysloužil navíc i 10 let, během nichž nesmí vykonávat funkci poslance. Napřed odsouzeni, poté zcela osvobozeni. Trochu se nám ta justiční mafie opakuje.

Přitom je jasné, že věrohodní jsou jen ti poslanci, co byli zvoleni za politické strany, jež dosáhly minimálně pět procent hlasů voličů, kteří jim dali svůj mandát, aby za ně, své zaměstnavatele, spravovali čtyři roky naší vlast. Který z právoplatných voličů však dal svůj hlas osmi karbaníkům, co se skrývají za fiktivním názvem liberální demokracie? Žádný, přesto si v nebývalé svornosti Němcová ((ODS) a Polčák (TOP 09) dovolují tvrdit, že tím, kdo porušuje pravomoci, není LIDEM, ale prezident Miloš Zeman.

„Pojem ústavní zvyklosti je naprosto idiotský, protože kdyby to byly opravdu ústavní zvyklosti, tak by byly zakotveny v ústavě…“ říká klidně Zeman, co jako skvělý šachista má již promyšlených pět tahů dopředu. Udržuje si navíc popularitu u nadpoloviční části voličů, což přesně půl roku po jeho vítězství v první přímé volbě prezidenta Česka, odpovídá tehdy jeho pětapadesátiprocentnímu vítěznému zisku.

TOP 09 se proto kasá, že navrhne změnu ústavy, aby prezident dbal ústavní zvyklost a měl jen jednu možnost jmenovat premiéra, místo dvou, a v případě, že by takto vybraný předseda vlády nezískal důvěru, náležely by další pokusy už Sněmovně ČR, resp. Němcové, premiérce v naději. Po právní stránce však Miloši Zemanovi podle ústavních právníků nelze nic vytknout. Všichni se totiž shodli, že ústavní zvyklost nelze nijak vynucovat, protože v České republice ani nevychází z práva. Zvyklosti nejsou zkrátka vynutitelné a nejsou tedy ani relevantní; ústavní zvyklost může ústavu doplnit, nikoli jít proti jejímu zcela jasnému textu, nemůže Ústavu obrátit naruby. Že by LIDEM vytvořila svojí existencí „neposkvrněného početí“ bez zásahu voličů novou ústavní zvyklost či přesněji obyčej?

Ve své trefné metafoře bývalý poradce prezidenta Václava Klause, právník Pavel Hasenkopf, říká; „Je to jako když přijdete se svým hostem do luxusní restaurace. Číšník Vám může tisíckrát doporučit podle jeho názoru skvělou láhev vína (nebo láhev vína, které se chce konečně zbavit) a Vy můžete na jeho názor tisíckrát dát a – se souhlasem svého hosta, samozřejmě – ji objednat, ale nijak Vás to nezavazuje, a to ani do budoucna, a nijak Vám to nebrání objednat si úplně jinou láhev nebo se číšníka vůbec neptat a objednat si svou oblíbenou odrůdu, ročník a sklep rovnou. Pokud to aplikujeme na výběr nikoli vína v restauraci, ale velvyslanců, pak prezident je ten hostitel, premiér je ten host s právem veta a ministr zahraničních věcí je ten číšník…“

Inu, tři rebelové zřejmě jásali předčasně, právě totiž Nejvyšší státní zástupce Pavel Zeman zrušil jejich obvinění v kauze tzv. trafik, avšak vzápětí spis vrátil vrchnímu státnímu zástupci v Olomouci Ivo Ištvanovi, aby věci znovu přeformuloval a řízení nohlo být obnoveno. Pavel Zeman se nažral a Ivo Ištván zůstal celý…

Izraelské osudy – Tisíc a jedna pravda ve Svaté zemi jako eKniha v elektronickém vydání na eReading.cz: (http://www.ereading.cz/cs/detail-knihy/izraelske-osudy?eid=113

Reklama:

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *