Byl jsem v šoku; nad budovou Sněmovny se vznášely tři svatozáře…

22. Červenec, 2013 – 7:29
Agent zpravodajské služby v převleku: Sloužím Nagyové... Foto: Břetislav Olšer

Agent zpravodajské služby v převleku: Sloužím Nagyové... Foto: Břetislav Olšer

Měl jsem nějakou práci v Praze na Malé Straně. Vysedl jsem z metra na Malostranské a vydal se směrem ke Sněmovní ulici, když jsem zůstal stát, že by se ve mně krve nedořezal, jako bych přimrzl k chodníku, přestože kolem bylo třiceti stupňů nad nulou.

Nad Thunovským palácem, v němž zasedá Poslanecká sněmovna Parlamentu ČR, se vznášely tři svatozáře. Neuvěřitelné. A za chvíli už zasvištěla kola limuzíny, v níž přijel arcibiskup Duka, za ním diplomatický vůz s vlajkou Indie. A ještě Rols Roys z Londýna. Vysedl potomek zakladatele pivovaru Guinness, indický velvyslanec i se svojí suitou a všichni společně s arcibiskupem důstojně kráčeli ke dveřím někdejšího Roupovského domu Jana z Roupova.

Šeptanda byla dokonalá; všem vyrazilo dech, když se objevili vzácní hosté – jeho eminence a excelence s Cenou blahoslavené Matky Terezy z Kalkaty za nejšlechetnější čin roku na světě – Altruista World 2013. K nim se přidal ředitel Guinnessovy knihy světových rekordů z Londýna, aby přeměřil průměr svatozáří. Uvnitř Sněmovny už čekali tři exposlanci, které svezly policejní vozy z vazebních věznic, odkud byli tito hrdinové právě propuštěni. O jejich neuvěřitelnému činu už jednali ve Strakově akademii, kde se shodli na premiérských diplomech za dokonalou reality show Big Basa, pozdvižení bylo též v Bruselu; tam pro ně chystali medaile za přežité mučednictví, k tomu se ozval i Vatikán, aby pověřil arcibiskupa Duku předáním plaket: Kandidáti na svatořečení… Ještě jeden zázrak a budou vyhlášeni za svaté.

Tluchoř, co si jen odskočil jako nezaměstnaný na Úřad práce v Kersku a pak tamtéž překontrolovat svoji 10milionovou stavbu haciendy, byl hned nastoupen v „gala“ k předání ocenění. Fuksa a Šnajdr se vrátili ze svých nových štací v ČEPRU a ČEZu, odkud je se slzami v očích vyprovázela jejich dobrá víla Jana Nagyová, co dřela na všech frontách jako kůň, ve Sněmovně je poté uvítal Miroslav Kalousek, co si musel dát dva panáky, aby to ustál, když třesoucím hlasem zopakoval historii jejich nebývalého činu:

„Děkuji vám, bratři, ještě jsem se nesetkal s tak úžasnými lidmi, co nechali pro blaho svého národa své sto padesáti tisícové platy i s náhradami netto a šli svému státu pomáhat za pouhých třicet tisíc brutto do tvrdých podmínek dozorčích rad ČEZ a ČEPRO, v nichž měli co dělat, aby se udrželi i takoví mistři svého řemesla, jakým byl třeba člen LIDEM a ředitel Středního odborného učiliště stravování a služeb z Karlových Varů…“

Kalousek se rozplakal a všichni s uznáním čekali, až se vysmrká. Pak pokračoval: …“Slibovat jsem vám mohl cokoli, ale tu jedinou pravomoc, kterou nemůže ovlivnit ani prezident, premiér či arcibiskup, promiňte eminence, pane Duko, má v ranku ministr financí,“  zavzlykal a znovu zopakoval, že ten handl uzavřít nemohl nikdo, protože konečné rozhodnutí bylo jenom na něm. Prostě ho dojali, a prý by byl hlupák, aby je pustil k soukromníkům a nenechal je svému národu a státu, jelikož jejich schopnosti byly nejlepší ze všech… Bože, a za tak mizerné prachy. Řekl a závistivě se podíval na Cenu Matky Terezy, také by chtěl být Altruista World, když zatím má jen diplom za nejlepšího ministra financí zemí třetího koše…

Zatímco kníže Schwarzenberg opět usnul spánkem spravedlivých, čímž znovu prokázal, že jakákoli jeho výchova k aristokratické etiketě byla jen zbytečným vyhozením knížecích peněz. Pohnutý ceremoniál provázela hlasitých štkaním i předsedkyně Sněmovny Němcová, premiérka v naději, co byla tentokrát přes čáru ona sama, ani si nemusela jít umývat ruce á la Pilát. Pak byly předány ceny, medaile a plakety, mimořádně byli do jednacího sálu vpuštěni i fotografové bulváru, jelikož bylo zapotřebí, aby ohlas byl hlavně v médiích v Česku nejčtenějších. Bokem pak stál smutkem zdecimovaný státní zástupce Ivo Ištván, který propuštěným rebelům líbal ruce, aby je tak poprosil za odpuštění… Nový druh sněmovního výpalného, zvaný obchodní deal, tak byl zcela oficiálně pokřtěn a vešel v platnost…

Mezi přihlížejícími byl na galerce i ústavní právník Kysela, který se snažil přehlušit aplaus a vykřičet svoji pravdu, že Nejvyšší soud měl k dispozici zřejmě úplně jinou Ústavu, než jakou má on, jinak by neučinil rozsudek tak vyloženě špatný… Přihlížející agenti vojenského zpravodajství v kuklách, kteří na povel Nagyové špehovali jehovisty a manželku Petra Nečase, však ústavního právníka odvedli stranou v klepetech.

Jak to asi bylo pohádko, když den po zatčení našich hrdinů byl ustaven nový tříčlenný senát Nejvyššího soudu, který je pak propustil na svobodu a dostal pochvalu před nastoupenou Sněmovnou za nový terminus technicus „obchodní deal“, s nímž Šabata a spol. obhájili ústavní zvyklost zvanou sněmovní imunita pro hrdiny…

Inu, když už bylo všechno rozdáno, svatozáře najednou zmizely, nebyly ani nad Thunovským palácem, ani nad hlavami třech rebelů, co se po anglicku vytratili i s Cenou blahoslavené Matky Terezy z Kalkaty, až zatelefonoval Nečas, že ty svatozáře zařídila u vojenských zpravodajců Nagyová. Nebyla to tedy Boží milost, ale lasserový trik Davida Copperfielda, co ho má zaplatit Kalousek, když má jako jediný tu pravomoc…

A pak jsem se zpocený probudil z toho těžkého snu…

Izraelské osudy – Tisíc a jedna pravda ve Svaté zemi jako eKniha v elektronickém vydání na eReading.cz: (http://www.ereading.cz/cs/detail-knihy/izraelske-osudy?eid=113

Reklama:

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *