Země neomezených možností; nejdemokratičtější a nejsvobodnější…?

20. Červenec, 2013 – 7:51
Vzpomínka ze země neomezených možností... Foto: Břetislav Olšer

Vzpomínka ze země neomezených možností... Foto: Břetislav Olšer

Zadlužený Detroit právě požádal o ochranu před věřiteli; jde o největší městský bankrot v dějinách Spojených států. Žádost podal krizový finanční manažer Detroitu Kevyn Orr, jehož správcem města určil stát. Dluhy Detroitu se odhadují na 18,5 miliardy dolarů (asi 365,7 miliardy Kč – zhruba pětina českého státního dluhu…)

Hrůza? Ne, čtenáři blogu řeknou, že je to jen bublina protiimperialistické propagandy. Omyl; každá krize, i ta detroitská, je totiž přirozenou součástí kapitalismu, neideálnějšího politického systému na světě. Spojené státy americké jsou přece země zaslíbená, nejdemokratičtější a nejsvobodnější stát na světě, k tomu ještě plná neomezených možností. V New Yorku u Sochy Svobody na Ellis Island, jsem četl pár vzkazů z téměř dvaceti milionů přistěhovalců, co tam mají svůj památník. Statue of Liberty stojí na ostrově Liberty Island a patří v New York City k nejnavštěvovanějším atrakcím vůbec. Ostrov Ellis Island je vzdálený od ostrova Svobody asi jeden km; mezi roky 1892 a 1954 byl předběžnou konečnou stanicí pro zhruba dvanáct miliónů přistěhovalců, kteří míjeli sochu Svobody jako vytoužený francouzský symbol americké volnosti v Novém světě.

V Památníku všichni děkují USA za svobodu, práci, klidný život a lidská práva. To, že otroctví tam bylo zrušeno v roce 1865 a ještě o sto let později fungovala rasová diskriminace, za to si mohou černoši sami, že si nevážili, co jim Amerika dává, na rozdíl od zemí v Africe, odkud byli jejich prapředkové přivezeni jako otroci. „Sním o tom, že moje čtyři děti budou jednoho dne žít v zemi, kde nebudou posuzovány podle barvy své kůže, ale podle svého charakteru,“ pronesl 28. prosince 1963 bojovník za práva černochů Martin Luther King junior. V době Kingova projevu bylo už sice otroctví zrušeno, ale v jižanských státech stále platily segregační zákony. Teoreticky měly zajišťovat pouze oddělení ras, v praxi se však jednalo o diskriminaci černochů: měli v autobusech vyhrazeny zvláštní zóny a jejich děti chodily do škol horší kvality.http://olser.cz/wp-content/uploads/84490019-214.jpg

Dnes už je všechno jinak; a jak také, než jinak, když podle nedávných výsledků sčítání obyvatelstva USA se běloši již stali menšinou v Houstonu (49,3%), Los Angeles (46,9%), Philadelphii (45%), New Yorku (44,7%) a Chicagu (42%). V hlavním městě Washingtonu se scvrkli na pouhých 30 procent a New Orleans je skoro pouze černošský… A to je přece také demokracie a svoboda pro občany USA všech barev a vyznání. Opět se zde projevuje vyspělost obyvatel Spojených států. Ročně je zde z více než 12,5 tisíc pachatelů vražd téměž sedm tisíc černochů, kteří zavraždí bělochy 20krát častěji než naopak. Černí muži za rok znásilnili a sexuálně obtěžovali na 37 460 bělošek. Obráceně se jednalo o zhruba 10 černošek.

Detroit, kdysi město automobilů, dnes město duchů, je sice nejchudším velkým městem ve Spojených státech a více než třetina jeho obyvatel žije pod oficiální hranicí chudoby, když ze dvou milionů jich ve městě zůstala asi polovina, ale nic se nejí tak horké, jak se upeče. Míra zločinnosti je v Detroitu nejvyšší z amerických velkoměst. Nefunguje 40 procent veřejného osvětlení a v provozu je pouze třetina městských sanitek. Ale znáte to; jedna paní povídala. Chce to jen přežít řízený bankrot a zase bude fajn. Policii hodina, než zareaguje na hovory. Vyšetří se necelých devět procent násilných činů ve srovnání s 30,5 procenta napříč USA. Kolem 80 tisíc domů a  komerčních nemovitostí je opuštěných…

Detroitské nouzi a anarchii se blíží též New Orleans. Ale jak asi mají USA spokojeně žít, když musí mít armádu ve více než sto padesáti zemích světa a v roli globálního četníka se snaží pomáhat, kde se dá, byť za obětí desetitisíců svých vojáků. Proti komunistů v Koreji, Vietnamu, proti islámskému terorismu v Iráku, Afghánistánu, Libyi, Sýrii, Egyptu či v Pákistánu, ať už jako US Army, nebo jako součást NATO. To všechno též něco stojí. Jsou prostě na roztrhání pro pár galonů ropy. Není tolik filantropů a altruistů jako Spojené státy, jejich gloobální pomoc je příkladně nezištná.

Je to už tucet roků, co se v New Yorku 11. září 2001 ta hrůza stala; do první věže WTC letadlo narazilo v 8.46 h místního času, do druhé pak o 17 minut později. Tou dobou ale bylo ve WTC ještě relativně málo lidí; celkem 14 154. Při útoku jich tu zahynulo celkem 2749, z toho 147 pasažérů a členů obou posádek letů. Kdyby si teroristé vybrali pozdější čas, zabili by přinejmenším 50 000 lidí. Proč teroristé tolik spěchali…? V nejrozsáhlejším výzkumu veřejného mínění 46 procent dotázaných tvrdilo, že za tímto hrůzným činem stojí Al-Kajdá, dalších osmnáct procent dávalo vinu USA a sedm procent vinilo z tragédie Izrael. Ale je spouta lidí, co nenávidí americkou svobodu a demokracii, tu samou, co ji svojí očistnou válkou přinesl George Bush obyvatelům Iráku. Co však může být jiné, než kruté, když jsou krutí protivníci, co měli i zbraně hromadného ničení…

Jedna z konspirací nepřátelské „páté kolony“ se zabývá též záhadným zřícením třetí budovy na Manhattanu známé jako Budova 7 (Tower Seven). Jak je možné, že se zřítila až sedm hodin po pádu věží? Proč, když do ní žádné letadlo nenarazilo? Oficiální vysvětlení zní, že to bylo kvůli požárům, skeptici zastávají názor, že budova byla úmyslně zdemolována. Stala se ukázkou demolice řízené trhavinami. Pád věží odshora dolů je z technického hlediska neproveditelný. Žádný komín by se nesesypal, kdyby byl podminován pár metrů od svého vrcholu. Každá budova před stržením se musí „podtrhnout“ u základů nějakou výbušninou. V Budově 7 ke všemu sídlila CIA se svým oddělením obrany a krizového managementu. Byly zde navíc uskladněny dokumenty energetického gigantu Enronu, zrovna vyšetřovánanému kvůli rozsáhlým finančním machinacím a účetním podvodům. Kvůli rozsáhlým účetním podvodům společnost zbankrotovala. Vzala práci desetitisícům nevinných lidí, připravila je o životní úspory a přivodila krach penzijních fondů za desítky miliard dolarů.

A co zachrání Detroit a Spojené státy? Nejlépe donašečství, které bylo třeba uzákonit “Zákonem o vlastenectví” (Patriot Act). Americká vláda tak získala nové pravomoci odposlouchávat telefony, konfiskovat majetek osob, podezřelých z terorismu, špehovat vlastní občany bez soudního rozhodnutí, provádět tajné domovní prohlídky a zaznamenávat, jaké knihy čtou uživatelé veřejných knihoven. Američtí občané se tak rádi stali cílem tajného sledování svou vládou, aby byli uchráněni před zákeřným terorismem. Brzy poté vešel v USA v platnost také zákon, podle nějž musí mít cestovní doklady s biometrickými identifikačními prvky každá země, jež bude chtít se Spojenými státy udržovat bezvízový styk.

Tím zabránily infiltraci teroristů mezi svobodné občany své země. A měli pravdu, dokázal to špion Edward Snowden. Ten zákeřně vyzradil, že Spojené státy mohou špehovat každého, a to i prostřednictvím Googlu a Facebooku. USA ho teď nahánějí po celém světě. Velký bratr z Ameriky doufá, že bývalého technika CIA a NSA vydá Moskva, kde ale Edward Snowden požádal o azyl. Stejně tak zradil zakladatel serveru WikiLeaks Julian Assange, který zveřejnil tajné depeše amerických ambasád. Kam bychom přišli v demokratické a svobodné společnosti, kdyby si každý bez zeptání rozšiřoval tajné zprávy pro kdekoho a porušoval tak jedinečná lidská práva USA?  Lev Nikolajevič Tolstoj řekl: „Falešný přítel je horší, než nepřítel, protože nepříteli se vyhýbáš, kdežto příteli věříš…“

Z těchto důvodů byla zavedena i povinnost všeobecné registrace DNA, s přispěním jejich testů se pak prokázalo i jejich druhotné využití, když se zjistilo, že ve vězeních USA sedělo 248 nevinných lidí. Sedmnáct z nich dostalo za zločiny, které nespáchali, dokonce trest smrti. Jen loni uniklo injekci se smrtícím roztokem devět nevinných mužů, jeden trpěl skoro 35 roků za mřížemi. Byly tak osvobozeny na tři stovky naprosto nevinných osob, odsouzených na doživotí či k hrdelnímu trestu. Holt, i dokonalý anglosaský soudní systém může někdy sehnat. Nikdo z nás není neomylný… I proto mají dnes USA státní dluh až 18 bilionů dolarů a museiy prodat Číně své státní dluhopisy za více než tři biliony…

Ještě před šesti lety žilo pod hranicí chudoby 36,5 milionu Američanů. Od vypuknutí krize jich přibylo deset milionů a tato čísla podle sociologů dále porostou. Stát byl nucen seškrtat sociální programy a nezaměstnaní, kteří dříve pobírali slušné mzdy, jsou často nuceni brát špatně placené práce. Krize je prostě přirozená součást kapitalismu… Pokud vám ale někdo řekne, že na periferiích New Yorku, New Orleansu a dalších amerických měst vyrůstají slamy bezdomovců, je to lež a propaganda komunistů, co svobodnému státu závidí jeho nejlepší demokracii na světě. Nejsou to však žádní bezdomovci, ale jde  pouze o osoby samostatně výdělečné činné, které jsou momentálně z vlastního rozhodnutí na „volné noze“ a jejich slamy nejsou slamy, ale stanová městečka s karavany, v nichž si užívají svoji neplacenou dovolenou…

Inu, v zemi zaslíbené je rovněž svoboda rozhodování; kdo nechce, ten nemusí investovat do zdravotního pojištění a může se zařadit mezi asi 50 milionů lidí, co nikdy nebyli u žádného lékaře. Svobodně, bez Obamovského donucování…

Snímky Břetislav Olšer

A na konec tohoto amerického povídání jeden profláklý vtip ve slovenštině, v rámci boje proti xenofobii:

Prvý školský deň na americkej strednej škole predstavuje učiteľka nového žiaka, Sakiro Suzukiho z Japonska. Hodina začína a učiteľka sa pýta: “Uvidíme, kto ovláda kultúrnu históriu Ameriky? Kto povedal: Dajte mi slobodu, alebo ma zabite?”

Hrobové ticho v triede, len Suzuki zdvihne ruku: “Patrick Henry, 1775 vo Philadelphii.”

“Výborne Suzuki”, a kto povedal: Toto je národ a národ nesmie zhynúť?”

Suzuki sa postaví: “Abraham Lincoln, 1863 vo Washingtone”.

Učiteľka sa pozrie na žiakov a vraví : “Hanbím sa za Vás, Suzuki je Japonec a pozná americkú históriu lepšie ako vy.”

Zozadu sa ozve tichý hlas: “Bozkaj nás v riť, zasratý Japončík!”

“Kto to povedal?” zvolá učiteľka.

Suzuki bez vyzvania odpovedá: “Generál McArthur, 1942 v Guadalcanale, a Lee Iaccoca v 1982 pri valnom zhromaždení firmy Chrysler.”

Trieda je celkom ticho, len vzadu sa ozve: “Je mi z toho na grcanie!”

Učiteľka kričí: “Kto to bol?!?”

Suzuki odpovedá okamžite: “George Bush senior japonskému premiérovi Tanakovi v priebehu obeda, Tokio 1991.”

Jeden zo študentov sa postaví a otrávene povie: “Môžeš mi ho vyfajčiť…!”

Učiteľka hystericky: “A dosť! Čo to má znamenať?”

Suzuki bez mihnutia oka: “Bill Clinton Monike Lewinskej, 1997 vo Washingtone, oválna pracovňa Bieleho domu.”

Ďalší zo študentov vstane a zreve: “Suzuki je hromada sračiek!”

A Suzuki opäť v pohode: “Valentino Rossi pri Veľkej cene motocyklov, Brazília 2002.”

Celá trieda prepadne hystérii, učitelka upadá do zúfalstva, plieska dlaňou po katedre, dvere sa otvoria, vojde riaditeľ a kričí: “Kurva, taký bordel som ešte nevidel!”

A Suzuki, viac-menej len pre seba: “Poslanec Fico ministrovi financií Miklošovi pri schvaľovaní štátneho rozpočtu, Bratislava 2005…”

Izraelské osudy – Tisíc a jedna pravda ve Svaté zemi jako eKniha v elektronickém vydání na eReading.cz: (http://www.ereading.cz/cs/detail-knihy/izraelske-osudy?eid=113

Reklama:

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *