Měl Henry Mandela, náčelník kmene Thembu, syna Nelsona teroristou?

18. Červenec, 2013 – 9:07
Část volebního lístku z jihoafrického referenda... Foto: Břetislav Olšer

Část volebního lístku z jihoafrického referenda... Foto: Břetislav Olšer

Dnes celá Jihoafrická republika slaví – Nelson Mandela má 95 let; bývalý prezident JAR, zachránce země před občanskou válkou, nositel Nobelovy ceny za mír, je však nyní na přístrojích v pretorijské nemocnici, kde se podle blízkých zotavuje z těžké emoci – na plicní a ledvinové potíže, několikrát týdně je na dialýze.

Narodil se jako Rolihlala Mandela 18. července 1918 ve vesnici Qunu nedaleko Umtata v Transkei. (Rolihlahla znamená v jeho rodném jazyce Xhosa něco jako „potížista“.) Jeho otec Henry Mandela, náčelník kmene Thembu, byl hlavním poradcem Nejvyššího náčelníka Thembulandu a měl několik manželek. Své vzdělávání začal jeho syn v místní misijní škole, kde mu metodistický učitel dal jméno Nelson. Zpočátku byl Nelson Mandela přesvědčen o nenásilném odporu proti vládní politice apartheidu. V roce 1955 byl však zatčen, ale po dlouhotrvajícím procesu (1956 – 1961) byl osvobozen z obvinění z vlastizrady. Koncept ozbrojeného odboje přijal spolu se svými kolegy poté, kdy byl v březnu 1960 v Sharpeville zastřelen neozbrojený demonstrant a ANK a další skupiny bojující proti apartheidu byly následně zakázány.

Je to už dvaapadesát let od tzv. Sharpevillských masakrů z března 1960, při nichž policie během nepokojů v přístavním městě Sharpevill zastřelila 69 Jihoafričanů černé pleti, kteří demonstrovali proti apartheidu. Dalších 189 lidí bylo jihoafrickou policií zraněno, když se pokoušeli z místa demonstrace uprchnout. Nikdo ze zasahujících policistů dosud nebyl v souvislosti se střelbou na neozbrojené demonstranty potrestán. Demonstrace 21. března 1960 probíhala před policejní stanicí, kde černí obyvatelé jihoafrické republiky protestovali proti povinnosti všech obyvatel černé pleti nosit identifikační dokumenty – známé jako pass books. Šlo o jednu z nejkrvavějších událostí, které boje za zrovnoprávnění obyvatel Jihoafrické republiky provázely.

V roce 1961 se stal velitelem Umkhonto we Sizwe („Kopí národa“), ozbrojeného křídla ANK. V srpnu 1962 byl zatčen a odsouzen na pět let za nelegální cestu do zahraničí a za podněcování ke stávce. Během roku 1963 byli zatčeni další představitelé Umkhonto we Sizwe a Mandela byl spolu s nimi postaven před soud za spiknutí proti vládě. V červnu 1964 byli Mandela a sedm dalších obviněných v tzv. Rivonijském procesu odsouzeni na doživotí za plánování ozbrojeného převratu.http://olser.cz/wp-content/uploads/17a_00294.jpg

Nádherná je jihoafrická krajina… Snímek Břetislav Olšer

Až do roku 1982 byl Mandela internován ve vězení na ostrově Robben (Robben Island), poté byl přemístěn do vězení v Polsmoor. V únoru 1985 Nelson Mandela odmítl podmínečné propuštění z vězení výměnou za zřeknutí se ozbrojeného boje. Ve vězení tak zůstal až do 11. února 1990, kdy neustávající kampaň ANK a mezinárodní tlak vedly k jeho propuštění na příkaz prezidenta Frederika Willema de Klerka. Jako 71letý africký hrdina opustil káznici Victor Verster v městečku Paarl.

Na základě toho byl zákaz činnosti ANK zrušen a Nelson Mandela sdílel v roce 1993 spolu s de Klerkem Nobelovu cenu míru. Jako prezident ANK (červenec 1991 – prosinec 1997) a jako první černý prezident Jihoafrické republiky (květen 1994 – červen 1999) se Mandela podílel na přechodu od vlády menšiny a rasové segregace k demokratické vládě většiny. Tolik jím očekávané Mistrovství světa v kopané World Cup 2010 v nerastistické Jihoafrické republice však nezačalo pro Nelsona Mandelu šťastně. Jeho pravnučka Zenani Mandelová jela v den svých třináctých narozenin po zahajovacím koncertu v Johannesburgu domů společně s bývalou Mandelovou manželkou Winnie Madikizelovou. Jejich auto se ale střetlo s jiným, řízeným opilým řidičem, a Mandelova pravnučka při nehodě zemřela. K tragédii došlo jen několik hodin před začátkem úvodního utkání šampionátu mezi JAR a Mexikem.

Nelsonův starší syn zahynul již v roce 1969 při silniční nehodě – tehdy byl jeho otec vězněn na Robben Islandu u Kapského Města a synova pohřbu se nesměl zúčastnit. Se svojí první ženou Evelyn měl Nelson čtyři děti, než se v roce 1957 po 13 letech manželství rozvedli. Poslední živý syn Makgatho bývalého jihoafrického prezidenta Mandely zase nedávno podlehl syndromu získaného selhání imunity (AIDS). V Jihoafrické republice je virem HIV způsobujícím AIDS nakaženo téměř pět milionů lidí, tedy asi 22 procenta dospělé populace. Podle údajů OSN se tak tato země řadí k nejvíce postiženým na světě. Každý den v ní zemře na AIDS na tisíc lidí.

“Jak to tady bylo s prvními volbami, z nichž vyšla vítězně Mandelova vláda?” snažil jsem se zjistit při své první cestě po JAR v roce 1995 jako novinář. Ptal jsem se znalce místních poměru – ing. Jaroslava Kuči, který se do JAR dostal spolu s dalšími Čechy v roce 1990 v rámci konkurzu. Pracoval jako vedoucí úseku v platinových dolech.http://olser.cz/wp-content/uploads/afrika-kasalova-2.jpg

Kateřina Kasalová, první vicemiss ČR v Sun City… Snímek Břetislav Olšer

“Protože skoro polovina ze zdejších 30 milionů černochů neuměla většinou číst ani psát, byly volební lístky udělány tak, že na nich byly fotografie kandidátů jednotlivých stran. Bylo jich celkem devatenáct. A vedle nich byly prázdné čtverečky, do nichž se měl poznačit souhlas nebo nesouhlas. U nás na šachtě tyto letáky také byly. Vím, že se černochům ze strany jejich předáků říkalo: Když souhlasíš s Mandelou, udělej do čtverečku velký křížek, když jsi proti, udělej malý. Nikdo ale neřekl, jak se při sčítání hlasů poznalo, který křížek je malý, a který velký…”

“Máš snad pocit, že by černoši Mandelu nechtěli?”

“Věřím, že skutečně mnoho černých bylo pro jeho zvolení. Nasliboval jim totiž, že každý černoch dostane dům a auto, že každý bude mít své bankovní konto,” smál se škodolibě můj politický školitel, když mi popisoval, jak se majoritní obyvatelé Jihoafrické republiky domáhali těch zázračných kartiček, co měli bílí a co jim vydávaly u bankomatu spoustu randů.

“Neřekl jim ale, nebo ho neposlouchali, když jim to vštěpoval, že napřed budou muset pracovat. Že nemohou věčně žít z daní, které platí bílí, zatímco černí nemuseli nic dávat za zdravotní péči, ani nemuseli odvádět daně. Když běloch vydělal za rok dvě stě tisíc randů, skoro polovinu z nich mu polkly právě daně také pro černochy…”

Faktem je, že černoši viděli v Mandelovi zázrak. Aby ho mohli volit, museli mít nějaký průkaz totožnosti. Ten ale chyběl skoro patnácti milionům z nich. Proto stáli pár dnů a nocí před úřady, které jim na základě dokumentů o jejich narození vystavovaly potvrzení o jejich identitě. Mnoho z nich však žádný doklad z matriky nemělo, proto stačil třeba kněz, který jim dosvědčil, že se narodili, kde a kdy…

“Rasismus je onemocnění mysli a duše. Zabíjí více lidí, než jakákoliv nakažlivá choroba. Odlidšťuje všechny, které postihne. Tragédií je, že léčba je nadosah, avšak zatím jsme se jí nezmocnili. Pro boj s rasismem musíme přijmout léčbu, která bude celistvá a úplná,” prohlásil Nelson Mandela.http://olser.cz/wp-content/uploads/045300063.jpg

Havíř George Hgobeni z dolu Frank byl voličem Mandely

Snímek Břetislav Olšer

Byl třikrát ženatý. Jeho první manželství s puritánkou Evelyn Ntoko Maseovou skončilo po 13 letech rozvodem v roce 1957 a jeho 38 let trvající manželství s naopak velmi sexuálně liberální Winnie Madikizelovou mělo svůj konec v odloučení v dubnu 1992 a rozvodem v březnu 1996. Důvodem byla prokázaná nevěra a obvinění, že byla mozkem mnoha vražd, násilností, mučení a únosů. Hlavně černochů ze Soweta, kteří nesouhlasili s praktikami její ochranky. Ta byla sdružena v mafii pod krycím názvem: Mandelův sjednocený fotbalový klub. Rozhodla mj. o vraždě 14letého chlapce Stompieho Seipeie a doktora Abu Asvata, dvou černochů, kteří měli dělat během apartheidu informátory bělošské policie.

“Stačilo, aby mama Winnie Mandelová někoho označila za “impimpi” tedy za informátora, a jeho osud byl zpečetěn”, řekl před soudem 39letý Jerry Richardson, který byl usvědčen jako dvojnásobný vrah na příkaz Winnie. Ta sice prý nikoho sama nezabila, ale využívala k tomu ostatní. Z prvních dvou manželství měl Mandela po dvou dcerách, naživu jsou tři.

V Sowetu mohl mít dva domy, oba jsem si prohlédl. Jeden byl skromný přízemní v chudinské čtvrti, v níž se narodil, druhý stál o dva kilometry dál. Přepychovou vili s dvěma patry a kamerami na střeše mu nechala postavit Winnie jako dárek na počest jeho propuštění z věznice. Ten se však do tohoto domu ani nepodíval. Věděl už dávno, co všechno jeho žena vyváděla. Ovšem jako politik též znal rčení: Nikdy neříkej nikdy…

Pouze prohlásil, že po propuštění byl nejosamělejším člověkem na světě. Snad i proto nástupce Mandely v prezidentském křesle Thabo Mbeki nepodal Winnie ruku, ani když vedle něho seděla jako předsedkyně Ženské ligy ANC při jednom veřejném shromáždění. A když bylo Mandelovi osmdesát, oženil se potřetí, tentokrát uzavřel sňatek s vdovou po někdejším mosambickém prezidentu Samorovi Machelovi Graçou, spojenci ANC, který zahynul při leteckém neštěstí o 15 let dříve…

Mandela vzal své prezidentování smrtelně vážně a mimo jiné nařídil, aby v televizi byly rovněž pořady v jazycích největších kmenů. Zuluů je v JAR kolem šesti milionů, v jejich čele byl vůdce opoziční zuluuské strany Inkatha Mangosuthu Buthelezi. Kmen Xhosa, z něhož pochází Mandela, má přes dva miliony lidí a Tswana necelé dva. Pak následují Shangaan -Tsonga či Swazi a další. Tyto nejpočetnější kmeny mají rovněž svůj vysílací čas. V televizním programu v jazyce Xhosa vystoupil v předvánočním projevu také Nelson Mandela. Projev jsem sledoval v haciendě u Jarmily a Júliuse Tellingerových, kteří se do JAR vystěhovali z Československa v roce 1969. Prezident poté odpovídal na otázky novinářů:http://olser.cz/wp-content/uploads/afrika-mandela-2.jpg

Část volebního listku z JAR… Snímek Břetislav Olšer

“Proč jste jako levicový politik nebyl nikdy členem komunistické strany?”

“Víte, pocházím z ortodoxní náboženské rodiny a její názory byly v rozporu s některými myšlenkami Lenina, Marxe i Engelse…” usmívá se Mandela.

“Cítíte nenávist ke svým věznitelům?”

“Ne. Během té dlouhé doby věznění jsem měl totiž možnost se neustále vzdělávat. Pochopil jsem, že pro moji zemi je nejdůležitější smíření a ne pomsta… Proč vznikl apartheid? Vůbec se bělochům nedivím. Bylo jich tady hrozně málo proti mnohonásobné přesile černých a barevných obyvatel. Proto si museli něco na svoji obranu vymyslet…” odpovídá s potutelným úsměvem na všetečnou otázku.

V Johannesburgu a Pretorii se to mými přáteli jen hemžilo. Patřil k nim vedle asistenta ředitele zlatých dolů ing. Tellingera též Roman, šestadvacetiletý dobrodruh z Čech, který mě jako číšník i producent květinových výzdob zasvětil do tajů stále přetrvávajícího jihoafrického rasismu.

“Támle na kopci nad Pretorií je ústřední afrikánský památník Voortrekker Monument, který postavil architekt Gerhard Moerdyk. Je v něm plno fresek, které zobrazují cestu Búrů v rámci své pouti Great Trek z jihu na sever a jejich válku se zuluuskými bojovníky i s Brity,” překvapuje mě svými znalostmi. ”Pravidelně se tady scházejí ultrapravičáci a vykřikují, jak černochům zakroutí krkem. Jsou to volové,” odfrkne znuděně a vyprahle polkne. “Kdoví, jestli nová vláda památník jako protičernošský nezruší.”http://olser.cz/wp-content/uploads/_5a_00301.jpg

Prezidentský palác v hlavním městě Port Nelson Mandela… Snímek Břetislav Olšer

Jakoby četl myšlenky černochů, kteří se rozhodli alespoň částečně skoncovat s vžitým termínem pro “pretorijský režim”, úzce spojený s apartheidem. Proto byl už při mé další cestě po JAR název Pretoria zrušen. Zatím však zůstane hlavnímu městu, jen metropolitní oblast Pretoria se změní na oblast Tshwane, navazující na tradicí zdejších černošských kmenů. A když příště přiletím do JAR už popáté a zastavím se v přístavu Port Elizabeth, asi mě nepřekvapí, že na cedulích už bude jiné jméno – Port Nelson Mandela.

Před několika lety si v USA poslanci povšimli, že svět už je někde jinde a odhlasovali vyřadit ANC ze seznamu teroristických organizací. Úředně tak ani Nelson “Potížista” Mandela už nebyl teroristou. Navíc Valné shromáždění OSN vyhlásilo 18. červenec Mezinárodním dnem Nelsona Mandely. Ocenilo především jeho zásluhy v boji za mír a lidská práva. Někdejší prezident Jihoafrické republiky slaví ve stejný den své narozeniny…

Narozeniny exprezidenta si připomíná i OSN, která tento den prohlásila za Mezinárodní den Nelsona Mandely. Lidé by  podle OSN měli 67 minut činit dobro, neboť legendární bojovník proti  apartheidu byl politicky činný 67 let. Spojené národy proto vydaly 67 tipů na  dobré skutky, například uzavřít nové přátelství, navštívit umírající nebo  předčítat někomu, kdo sám číst nemůže.

Inu, odsouzen byl za apartheidu jako terorista na doživotí, dnes má 95 let jako vstřícný a světem uznávaný politik…

(Ukázky z mého jihoafrického cestopisu: „Češi v zemi zlata, platiny a diamantů„…)

Izraelské osudy – Tisíc a jedna pravda ve Svaté zemi jako eKniha v elektronickém vydání na eReading.cz: (http://www.ereading.cz/cs/detail-knihy/izraelske-osudy?eid=113

Reklama:

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *