Trafiky jsou běžný obchodní deal, zveřejnění odměn je trestný čin…?

15. Červenec, 2013 – 15:41
Která je Janička a která je Péťa...? Foto: Břetislav Olšer

Která je Janička a která je Péťa...? Foto: Břetislav Olšer

Řečeno s klasikem: Svět se řítí do ďáblovi řiti… (pro adminy; řit je spisovný výraz z encyklopedie). Dnes se z ostravské vazební věznice vypravila do Prahy k soudu Jana Nagyová, ale ne ve své kauze „rozkazy vojenské rozvědce“, nýbrž „Randáku, ty velký lajdáku“…

Bývalý šéf rozvědky a ředitel Úřadu pro zahraniční styky a informace (ÚZSI) i člen správní rady Nadačního fondu proti korupci Karel Randák samozřejmě podal stížnost proti svému trestnímu stíhání. To má obsah velmi komický; údajný únik informací o štědrých odměnách premiérovy pravé ruky Jany Nagyové. Postup policie pokládá Randák eufemisticky řečeno za nestandardní. Zvláště, že policie „bez důvodu daného trestním řádem požaduje po obviněných otisky prstů a DNA, přestože nezajistila žádné daktyloskopické či biologické stopy a srovnávání otisků je tak vyloučeno“. Policisté též údajně nutili některé předvolané, aby vypovídali bez účasti advokáta.

Oldřich Kužílek je poradce pro otevřenost veřejné správy a ochranu soukromí a je spoluautorem Zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím. V dnešním Studiu 6 na ČT 24 hovořil o kauze Jany Nagyové. Mj. řekl, že v Česku je zvrácený systém odměňování – 30 procent základ mzdy a 70 procent odměn, které může udělit nadřízený za nedefinované úkony dle svého posouzení a rozhodnutí. V případě Jany Nagyové šlo o přípravu různých zasedání. Ovšem, kdo pozná, za co odměny vlastně jsou? Třeba za pověřování, jak sám Nečas přiznal, že měla úkolovat šéfy vojenského zpravodajství, aby špehovala jeho manželku, dva řidiče, a aby vyjednala nová místa pro rebely s představiteli ČEZ, ČEPRO či Českým aeroholdingem, též při osobních jednáních u kávy s exveksláky Rittgem a Janouškem či Hrdličkou….

Možná šéf a milenec v jednom občas přimhouřil oko a přitlačí na pero, aby ocenil vzájemné intimnosti a upevnění již tak pout pevného a neměnného vztahu. Podle Kužílka je nemožné, aby zveřejňování odměn pro vysoké státní úředníky byl trestný čin. Je to u nás zvrácený a naprosto netransparentní systém odměňování. Na serveru britské vlády je pravidelně uváděno, kolik a za co dostávají jmenovitě ti a ti vysocí státní úředníci. Tím se systém brání korupčnímu prostředí, které u nás naopak bují skoro přímo geometrickou řadou. Veřejná sféra by měla dát daňovým poplatníkům jasně a veřejně na vědomí, kolik kdo bere a za co. Jinak jde o neoprávněné nakládání s penězi a ne s informacemi, jak je to nyní v kauze Randák versus Nagyová. V Británii má každý občan nepsané právo vědět, kolik si vydělává vysoký státní úředník a není tak možné, aby plat činil pár procent, zatímco tajená odměna v Česku až nekontrolovatelných 70 a více procent. To se to bojuje s korupcí, že vážení tuneláři…

Nagyová brala jako vrchní ředitelka Sekce kabinetu předsedy vlády základní plat kolem 30 tisíc korun. Ten se jí však díky odměnám a příspěvkům několikanásobně zvýšil. Co víme z konkrétních období, tak v březnu 2012 měla Nagyová na výplatní pásce celkem 273 tisíc korun hrubého, tedy cca 190 tisíc korun čistého. Lednová odměna byla ve výši 100 tisíc korun. A to nevíme, co vykazovaly její výplatní pásky v jiných měsících. Podle premiéra byl však plat Nagyové naprosto v pořádku. Mj. zůstal jí údajně i nyní, kdy je ve vazbě, jen se neví, jestli i s odměnami. „Moji lidé dřou jako koně. Standardně 12 hodin denně. K tomu často i víkend. Ale o platy přece nejde, jde o to atakovat mé okolí a potažmo mě. Vyfabrikovat nějaký takzvaný skandál,“ reagoval Petr Nečas pro MF DNES.

Částka mu nepřiměřená nepřijde, na žádost o vysvětlení reagoval podrážděně. „Je to normální mediální lynč slušného a pracovitého člověka, jehož jediná vina je, že pracuje pro premiéra. Ti další, kteří mají ještě vyšší odměny, média nezajímají, protože nestojí blízko premiéra nebo nejsou žena,“ míní gentleman a rozvádějící se kvůli Nagyové expremiér Nečas. Když si prý lidé přečetli o odměnách pro Nagyovou, uráželi ji a hrozili jí fyzickým násilím…

Nejzajímavějším a nadmíru signifikantním na tom všem je, jak politici, obvinění z nějakého korupčního trestného činu, se plamenně brání, my nic, my muzikanti, a bijí na poplach o nedemokratických konspiracích státních složek, porušování zákona ze strany policie a státního zastupitelství ve vyšetřování případu a ponižujících podmínkách ve vězení. Bouří se tak ale až do chvíle, kdy jsou sami ze svých slastných výšin držkopádem sesazeni policejním vyšetřováním.

Inu, předtím mlčí jako ryby, co smrdí od hlavy, a užívají si blaženého života za cizí prachy…

Přijde Kohn domů celej ustaranej a není s nim řeč. Sára se ho ptá, co se děje.
„Ále, dlužím Roubíčkovi 10.000,-, zítra mu je mám dát a já je nemám… Nemůžu z toho spát!“
„A to tě trápí?“ Sára na to, přejde k oknu, otevře ho a zařve naproti do baráku:
„Roubíček, starej jim prej dluží 10 000!?“
„Souhlasí“, ozve se od naproti.
„A prej jim je má zítra dát!“
„Taky souhlasí.“
„Tak von jim je nedá, protože nemá!“. Načež Sára zavře okno.
„Tak, a teď můžeš v klidu spát, teď nemůže spát Roubíček!“

Izraelské osudy – Tisíc a jedna pravda ve Svaté zemi jako eKniha v elektronickém vydání na eReading.cz: (http://www.ereading.cz/cs/detail-knihy/izraelske-osudy?eid=113

Reklama:

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *