Dva filmy o Mašínech; trhák o penězích a dokument o pravdě…?

13. Červenec, 2013 – 21:27
U prezidenta Litvy Landsbergise... Foto: Břetislav Olšer

U prezidenta Litvy Landsbergise... Foto: Břetislav Olšer

Tak budeme mít dva filmy o bratrech Mašínech; první bude trhák pro peníze, druhý už je trezorovým dokumentem o pravdě. První bude dílem vzdáleného příbuzného Tomáše Mašína, bývalého režiséra reklam, druhý vytvořil známý ostravský dokumentarista Miroslav Kačor…

O úspěchu Mašínova hraného filmu o Mašínech, co začal s přípravami v lotyšské Rize, je už předem rozhodnuto; na vývoji scénáře o Mašínech se podílel producent Rick McCallum, jenž s Georgem Lucasem stvořil Hvězdné války, který prý dokáže vyprávět divácky, tedy přesně tak, jak se od kasa filmů očekává. Mašínové by měli být trhák a lapač na penize. Bojují totiž nebojácně proti vesmírnému komunismu. Stateční a neohrožení bojovníci za svobodu, kteří se jen bránili obrovské komunistické přesile, mnohokrát unikli smrti a byli nesčíslněkrát napadeni zákeřnými bolševiky, všechny nástrahy však překonali a uprchli do Německa a potom do Spojených států, kde nastoupili do armády, aby podpořili světový boj proti děsivé komunistické hydře…

Jednu z hlavních rolí si zahraje syn české hudební legendy a věrného antikomunisty Vladimíra Mišíka. Teprve šestnáctiletý Adam Mišík začínal jako herec už opravdu v raném věku sedmi let. Intenzivně se věnoval tanci a zpěvu, účinkoval jako imitátor Michaela Jacksona. V Mašínově filmu ztvární Josefa Mašína. Milana Paumera hraje syn Veroniky Žilkové, propagátorky Karla Schwarzenberga, student konzervatoře Vincent Navrátil. Bratr Agáty Hanychové. Jistě dostanou patřičné instrukce, jaký to byl za komunistů koncentrák… http://www.ahaonline.cz/agata-hanychova Právě tito lidé zvolí jednou Tomio Okamuru prezidentem ČR, který určitě udělí bratrům Mašínům konečně státní vyznamenání přímo na Pražském hradě a ne jen premiérskou medaili, přivezenou do USA Topolánkem. Ideální práce pro režiséra, který zatím natočil „3 sezony v pekle“ a jinak jen reklamy; na čem jiném by se měl učit filmařskému kumštu, alespoň ví, jak film dobře prodat.

Zatím v tichosti už před několika lety natočil ostravský dokumentarista Miroslav Kačor osmadvacetiminutový film „Svědomí hrdinů“ o Mašínech, jen s tím rozdílem, že tentokrát nešlo o peníze, ale o pokus ukázat pravdu. Jací byli chrabří synové slavného otce?

“To, jak se píše, že jsme chtěli zbraně a nikomu nic neudělat, tak to je hloupost…. Na co potřebujeme zbraně? Ty jsou od toho, aby se s nima stříleli lidi, tak můžeme začít hned s těma, komu ty zbraně bereme,” tvrdil Ctirad Mašín o přepadení stanice v Chlumci nad Cidlinou, při které jeden strážník zemřel. S bratrem prý měli dva plány, jak při přepadení postupovat… “Já jsem říkal, že nejlepší bude esenbáka okecat, pak mu říct ruce vzhůru, odzbrojit ho, svázat, uspat chloroformem a pak ho oddělat… Není pravda, že jsme nechtěli zabíjet, vzít zbraně a zmizet…”

Začalo to ale už dříve. Výňatky z přepisu Zprávy o porevolučních událostech v Javorníku, okr. Jeseník: …“Dne 27. 7. 1945, po dopadení vězňů Rudolfa a Richarda Haukeových, vydal velitel KT v okresu frývaldovském Ctibor Novák /kpt./ písemný rozkaz, adresovaný veliteli KT II. v Javorníku, kterým nařídil výkon trestu smrti zastřelením pro vězně Rudolfa a Richarda Haukeových z Černé vody. Poprava byla vykonána asi 30 m za drátěnou ohradou tábora u úpatí kopce. Mrtvoly byly pak bez lékařského ohledání zahrabány do bývalého německého zákopu v hloubce asi 70-90 cm. kde se nacházejí dosud. Místo je přesně známo…“

Nenechte se mýlit; tito líbezní chlapci jsou brutální vrazi…

Co plést do příběhu o bratrech Mašínových oběti z doby, kdy byli ještě nezletilí…? Zastřelení Němci byli totiž též nezletilí a velitel kpt. Ctibor Novák (bratr Zdeny Mašínové st.) byl členem skupiny bratrů Mašínů, která později vraždila náhodné svědky svých krádeží a loupežných přepadení. Od svého příchodu do Frývaldova měl rozhodující slovo při řešení německé otázky právě kpt. Ctibor Novák. který působil zpočátku jako bezpečnostní referent prvního revolučního národního výboru a společně s velitelem tamní bezpečnosti npor. Františkem Klapušem inicioval různá restrikční opatření, včetně hromadného zatýkání a zajišťovaní podezřelých osob. Po vzniku nových správních orgánů se Novák, který byl na zdravotní dovolené a nenastoupil ani aktivní vojenskou službu, sám postavil do čela 2. odd. (zpravodajského) okresního vojenského velitelství a tzv. Velitelství internačních táborů okresu Frývaldov.

Na rozdíl od jiných filmů zabývajících se „Mašínovskou“ tematikou Miroslav Kačor nabízí pohled z „druhé strany“: Poprvé promlouvají potomci, příbuzní a blízcí těch, kteří se stali nepřímým terčem některého z násilných činů. A také poprvé promlouvají dosud nezveřejněná fakta: autor rekonstruuje události na základě svědectví a dosud nezpracované kriminalistické dokumentace (výpovědí obviněných a svědků, pitevních protokolů obětí, fotografií z místa činu atd.). V Československu (a také v Německu) spáchali těsně po 2. světová válce členové skupiny řadu dokonaných činů, trestných na celém světě (vražda, pokus o vraždu, ublížení na zdraví, žhářství, peněžní loupež, krádež, omezování osobní svobody, únos atd.).kpt. Ctibor Novák na fotu z roku 1945

kpt. Ctibor Novák na fotu z roku 1945

Účelová politizace těchto kriminálních skutků probíhala a stálé probíhá ex post, bez ohledu na právní a morální aspekty. Pomíjela se a pomíjí skutková podstata a ohavnost činů, jež se zakrývají imaginární válkou s režimem a rodinným původem pachatelů. Zcela jsou ignorovány a často i nepřímo uráženy oběti a potomky obětí. Už třeba tím, že jsou vrazi jejích rodičů navrhováni na státní vyznamenání. Pokud jde o činy spáchané u nás, všechny tři vraždy byly (podle dostupných archivních materiálů a výpovědí svědků) provedeny zvlášť zavrženíhodným způsobem. Pachatelé své oběti nezabíjeli v boji, jak se zvyklo psát, ale bezohledně byli při své každodenní práci popraveni.

„V letech 1993 až 2006 vzniklo několik dokumentů a publicistických pořadů přibližujících divákům tzv. kauzu bratrů Josefa a Ctirada Mašínů. Všechny bez výjimky se víceméně stavěly na stranu obhajoby jejich činů. Můj naivní pokus využít možnosti svobody výměny názorů, kterou zaručuje Ústava a pluralita v programové skladbě “apolitických” televizí, a natočit dokument s odlišným pohledem na věc, vyzněl naprázdno…” říká bezradně Mirek Kačor. „Žádná z televizních společností a výrobních skupin u nás neměla o tento projekt zájem. Na kontroverzní téma, rozdělující národ, není možné prezentovat názor jiný, než ten, který je divákům po celá léta servírovaný. A tak námět na dokument, v němž by tvůrci dali slovo i potomkům obětí “hrdinů”, chvíli poletoval jako cár papíru mezi dramaturgy, aby se nakonec cárem papíru málem opravdu stal, přestože příprava byla kvalitní, důkladná a téma jistě divácky zajímavé. To prosím mluvíme o pořád stejné koncesionářské ČT pana Janečka. Že by se soudruh cítil provinile před členy protikomunistického odboje? “Audiatur et altera pars. Budiž slyšena i druhá strana,“ poznamenává Kačor.

Tato demokratická samozřejmost je však pro nemalou část českých médií takřka neznámá. Přitom Kačor je stálým scénáristou ČT. Mezi jeho nejznámější patří projekty “Zapomenuté výpravy” o putování československých občanů do nejrůznějších zemí světa, které byly ve své době výjimečné. “Osudové okamžiky” byl další dokumentární seriál, zobrazující rekonstrukce tragických československých událostí z let 1926 až 1983. Příběhy vyšly i knižně. „Mrzí mě, že jsou vůči mně vznášeny neobjektivní výtky. Jde mi o připomínky, že jsem byl nekorektní. Tak tedy, ve filmu i knize jsme dali velký (ve filmu dokonce větší) prostor zastáncům Mašínů. (šéf Senátu Sobotka, radní ze Sadské Skála, tři skauti ze Skupiny bratří Mašínů). Že je film nekorektní, se vyslovili pouze: ze „znalců“ pan Žáček a z režisérů pan Vadas, který je osobním přítelem Mašínů…“

„Náš dokument nebyl v žádném případě vytvořen na zakázku. Politici do scénáře vůbec nehovořili,” odmítá námitky Miroslav Kačor a dodává, že ti, co mluví o Mašínech jako o hrdinech, málokdy třeba ví, že v noci z 12. na 13. září 1951 byl zavražděn příslušník SNB strážmistr Oldřich Kašík v Chlumci nad Cidlinou. Netušil, že prožívá poslední chvíle života. Plán byl jasný. Získat zbraně pro další činnost. Vše se ale zkomplikovalo. Miroslav Kačor to podle dokumentů podrobně popsal… „V předsíni služebny SNB, kam se Ctirad dostal pod záminkou nahlášení krádeže, se odehrává drama, na jehož konci je mrtvý člověk. Ctirad rozbíjí nečekaně zezadu Kašíkovi, který byl neozbrojen, hlavu ocelovou tyčí. Příslušník SNB ale stále žil. Ctirad přidal proto ještě pět nebo šest ran tyčí. Smrtící útok dokonává jeho bratr dvěma výstřely z pistole. Zastřelený Kašík byl jako bývalý člen lidové strany a poté sociální demokracie pod dohledem StB. A jako hluboce věřící měl u kolegů přezdívku Kudrnatý Ježíšek…“

Mašínové nelikvidovali své oběti až při svém útěku za hranice v říjnu 1953;, první vraždu spáchali dávno předtím, 13. září 1951 v Čechách. Cestu na Západ si začali probíjet. Oběti mají svá jména. Oldřich Kašík, Jaroslav Honzátko, Josef Rošický a Jan Lecián. Obyčejní lidé se svými sny, radostmi, starostmi a nadějemi. Ani jeden z nich Mašínům a spol. nestál v cestě. Nakonec filmový dokument přece jen vznikl. Těžce, s minimem finančních prostředků a s obrovským nasazením všech, kteří se na něm podíleli. A na základech tohoto osmadvacetiminutového filmu vznikla i stejnojmenná kniha, v níž se Kačor pokouší sdělit čtenáři také všechno to, co se do krátké stopáže dokumentu “Svědomí hrdinů” nevešlo. Třeba i to, že v Německu podnes platí zatykač na oba bratry Mašíny. Je dosti mrazivý pohled na film, v němž z popudu svého vedoucího požádali mladí skauti z 53. střediska Junáka v pražských Vysočanech bratry Mašíny, žijící v USA, aby jejich jménem mohli poctít svůj oddíl, k čemuž od nich pochopitelně dostali souhlas.

Mašínové a spol. se hájili tím, že kradli, aby podřezávali větev pod komunisty. Jak mi řekl Mirek Kačor, peníze však byly většinou prohýřeny, na odbojovou činnost jich šlo málo. Povedení lumpové za ně nakoupili motocykly, kožené boty, módní oblečení a rozkládací gauč. Kačor byl asi jediný na světě, kdo navštívil a vyzpovídal potomky a příbuzné všech čtyř českých obětí tzv. skupiny bratří Mašínů. Z piety, ale hlavně ve snaze najít pravdu. Přečetl snad všechnu dostupnou literaturu a většinu spisů uložených v archivech. Mluvil se svědky i odborníky. Přemýšlel a porovnával. Natočil dokument, napsal knihu.

V noci z 27. na 28. září 1951 po násilném odzbrojení strážmistra Jaroslava Honzátka a přesilou pod hrozbou zastřelení na stanici byl Honzátko omámen chloroformem, pak byl svázán a podřezán skautským nožem Ctiradem Mašínem. Druhého srpna 1952 bylo přepadeno auto s výplatami pro hedvíkovský Kovolis a přitom byl zastřelen zmíněný pokladník Kovolisu Josef Rošický, který se ukradení peněz snažil zabránit. Na jaře 1953 bylo odcizeno sto kilogramů donaritu z dolu Kaňk u Kutné Hory, který měl sloužit podle svědků k vyhození vlaku plného cestujících do povětří. Pátého září 1953 po zapálení jedenácti stohů na Olomoucku Mašínovci těžce zranili hasiče Leciána, který jel tyto hořící stohy hasit, přičemž mu zranili jedno oko a oslepl.

„V sobotu Mašínovci tátu zavraždili, v pondělí nám přišel kondolovat ředitel továrny a zároveň nám řekl, že musíme začít vyklízet byt, protože je podnikový,“ vypráví 71letý Stanislav Rošický, syn účetního zabitého Josefem Mašínem. O tátu přišel 2. srpna 1952, dva měsíce před svými desátými narozeninami. Josef Rošický s penězi původně odjet neměl. V továrně Kovolis v Hedvikově na Čáslavsku, kde se vyráběly slitiny a nástroje, pracoval jako hlavní účetní. A přepravu peněz na výplaty měl na starosti pokladník. Jenže ten byl podezřelý z krádeží v továrně, tak ho vedení pro peníze do čáslavské banky poslat nechtělo. Nahradil ho jeho nadřízený, Josef Rošický. Z Hedvikova vyjel spolu s dalšími třemi lidmi do 19 kilometrů vzdálené Čáslavi.

„Byla to loupežná vražda a Mašínové jsou loupežní vrazi,“ říká Stanislav Rošický. Podle něj táta nemohl ani převážené peníze vydat. Do znárodnění továrny byl totiž prokuristou u továrníka, a kdyby výplaty mladíkům dal dobrovolně, mohla by to odnést jeho rodina. Nevěří ani verzi, že se otec zabil sám při tahanici o zbraň. „Uměl střílet. Za první světové války bojoval v Itálii. A proč měl u sebe zbraň? Ta se při převozu peněz vozí. A pokud vím, když Mašín střílel, ležel můj táta omráčený na zemi…“

V noci z 3. na 4. října překročili hranice Československa. Na území NDR byla skupina odhalena a pronásledována příslušníky bezpečnostních sil. Ve stanici Uckro byli při pokusu o zatčení skupiny zastřeleni komisaři Volkspolizei Hermann Grumini a Martin Lehmann, další policista byl těžce zraněn. Potom byli při obkličování u Waldowa zastřeleni příslušníci Volkspolizei Herbert Hoffmann (31) a Heinz Sunkel (23). Mašínové nikdy do Německa nepřijeli, stejně jako do Československa a Česka. Měli strach, že by byli zatčeni…

Když zemřel v USA Ctirad Mašín, ministr obrany Alexandr Vondra odletěl do Spojených států za peníze daňových poplatníků na jeho pohřeb. “Jsem hrdý, že letím v zastoupení premiéra Petra Nečase a české vlády, dát poslední sbohem Ctiradu Mašínovi,” uvedl Vondra, který v Clevelandu v USA předal oběma bratrům, Josefu osobně a Ctiradovi in memoriam, nejvyšší vojenské vyznamenání Řád zlaté lípy. A pak ještě svůj počin zdůvodnil, že to byli hrdinové, kteří zasvětili svůj život boji za svobodu. Poněkud víc pochopíme, pokud si uvědomíme, že zmíněný Alexandr Vondra je ten, co šéfoval audiovizuálnímu ProMoPro, který o pár stovek milionů předražil svoji činnost, za což po odchodu z ministerstva obrany získal trafiku v podobě místa v dozorčí radě Českého Aeroholdingu….

„Rozhodli jsme se po roce 1949, že něco začneme dělat. Roznášet letáky nemělo význam, protože jen za to byl trest deset let,“ říkal novinářům Milan Paumer. „Tak lepší bylo začít s něčím více výrazným, třeba někoho zastřelit. A když vás chytnou, tak ta druhá strana je o jednoho člověka, o jednoho komunistu slabší…“

Norský vrah Breivik přece při výslechu také prohlásil, že svým masakrem chránil Evropu před muslimskými přistěhovalci. Stejně jako Ctirad Mašín hrdě tvrdil, že svým „odbojem“ chránili Evropu před komunisty. Marta Kubišová řekla, že boj Mašínů se dá srovnat s partyzánským hnutím. Se kterým? Ono se totiž těm, co ve svých zemích bojují proti USA a NATO, říká teroristé a ti druzí, co hájí zájmy výše jmenovaných mocností, jsou partyzáni. Tím samým syndromem asi trpěli bratři Mašinové a spol. Krvelačnost jim rozhodně nechyběla.

„Pro mě je Milan Paumer odvážný a čestný člověk, vzepřel se nesvobodě, což byl jeho hrdinský čin. Mnohdy jsou mu vyčítány oběti, které jeho útěk spolu s bratry Mašíny přinesl. Život v 50. letech byl ale životem v otroctví a nevolnictví, oni se rozhodovali v čase nesvobody. Mohli rezignovat, ale oni se rozhodli čelit se zbraní v ruce. Proti zotročení lze bojovat všemi prostředky, opak by zpochybnil všechny odboje,” řekl na jeho pohřbu v Poděbradech premiér Nečas. Zcela „legálně“ byl podle Nečase zabit i Karel Honzátko, aby přece později nemohl podat přesný popis Mašínovců, tak ho svázaného Ctirad Mašín za dohledu Paumera uspal chloroformem a nožem mu podřezal hrdlo.

Inu, nebyli to žádní odbojáři, ale jen nechutní teroristé, jejichž oběti byly bestiálně zavražděny. Chtěl bych vidět milovníky Mašínů, kdyby obětmi těchto vrahů byli právě synové či otcové současných „mašínovských adorátorů…“

Izraelské osudy – Tisíc a jedna pravda ve Svaté zemi jako eKniha v elektronickém vydání na eReading.cz: (http://www.ereading.cz/cs/detail-knihy/izraelske-osudy?eid=113

Reklama:
  1. 2 reakce na “Dva filmy o Mašínech; trhák o penězích a dokument o pravdě…?”

  2. To snad ani komentovat nejde… Ale gratuluji – Rudé právo žije!

    od udiv v Pro 13, 2015

  3. Pán Olšer, ďakujem, že ukazujete aj tú druhú tvár.
    Informácie treba vyvažovať. To okolo Mašínovcov je triedny boj. Nenahovárajme si opak, on viditeľne pokračuje. Skauti chránia slabších, ale každý ich možno vidí inde, pre mňa sú to tí kedysi zákerne zavraždení, dnes sme to asi my domáci, na ktorých sa úspešne valí zahraničie peňažnou presilou (aj plánovaný film o tom svedčí).

    od putnik v Zář 29, 2016

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *