Sněmovna ČR: Přes spáleniště, přes krvavé řeky, s vězni a rebely…

9. Červenec, 2013 – 19:40
Každý máme, pane ministře, svoji opičku...  Foto archív autora

Každý máme, pane ministře, svoji opičku... Foto archív autora

Někdy se mi nelíbí novinářská práce komentátorů ČT 24, Daniely Drtinové a Václava Moravce. Nemám nic proti nim, naopak, jim upřímně závidím jejich práci; je náročná a určitě byli vybráni z mnoha uchazečů pro své dokonalé znalosti a umění smysluplně mluvit před kamerami.

Ovšem, někdy se do nich pustím; to když Václava Moravec zkrotne a doslova se mazlí s paní Němcovou, nechá jí prostor, jaký si tato dáma zamane a plete páté přes deváté, místo toho, aby do ní proto neúprosně bušil, jako týden před tím do designovaného premiéra Jířího Rusnoka. Nelíbilo se mi bulvární pojetí paní Drtinové, kdy v přímém přenosu po atentátu na bostonský maraton doslova nutila respondenty, aby hovořili tom, jak to bylo hrozné, co zažili, v jaké vzdálenosti, jak lidé křičeli. Bylo dostatečně rychlá zdravotnická pomoc? Nemají v tom prsty Severokorejci, když oslavují výročí narození svého diktátora a zakladatele KLDR Kim Ir Sena? Dá se přirovnat série těchto atentátů k atentátům z 11. září? A co stopy al-Kájdy…?…

To jsou však výjimečné excesy. Třeba v pondělních Událostech, komentářích na ČT 24 byla paní Drtinová bezchybná, byť to měla složité, jelikož se musela ptát známého monologového a monotématického ministra financí v demisi Miroslava Kalouska, aby se znalostí problémů sobě vlastní řekl vše podstatné a pak dal příležitost pro další otázku. Je zřejmě, jak ho vnitřně žere, že brzy nebude moci manipulovat s českými financemi, proto se rozhodl pro hysterické monology. Zřejmě z prozaického důvodu; chce si ještě užít exihicionismu před kamerami, když po jeho blížícím se politickém konci si o podobných privilegiích bude muset nechat jenom zdát. Naštěstí pro tento národ.

V Událostech, komentářích mluvili čtyři hosté, ale podstatné je, co říkal Kalousek. Byla to sice lež jako věž, ale ministr hovořil tak neodbytně, dlouze a rozvlekle, že kvůli času, aby zbylo též na další tři hosty, nad ním pomyslně mávla paní Drtinová rukou a nechala ho být s jeho směšnými iluzemi. Bezostyšně totiž řekl, že rebelům posty zajistil až poté, kdy složili mandáty. Asi nezaznamenal, spíš nechtěl zaznamenat, že k trafikovaé dohodě došlo 6. listopadu 2012 a teprve o den později se k úlevě všech členů vlády Petr Tluchoř, Marek Šnajdr a Ivan Fuksa konečně vzdali svých poslaneckých mandátů. Teď se z toho chce vyvléct. Doufejme, že nebude platit; vyšetřování skončilo, zapomeňte…

Lhal, když mu bylo připomenuto, že proti rebelům byl i šéf TOP 09 Schwarzenberg, načež Kalousek odhrkl, že “nemohl mluvit o těch třech…“ A přitom každý svéprávný pěšák, zabývající se alespoň v hospodách politikou ví, že kníže zareagoval právě na záměr Tluchoře, Fuksy a Šnajdra vzdát se mandátu poslance a nepodpořit vládu. Proto se doslova a konkrétně vyjádřil: „Bylo to prachsprosté vydírání, co si budeme povídat…“

Další nesmysl Kalousek pronesl poté, když při záznamu řeči Nečase o šikaně ze strany „party policejních plukovníků a podplukovníků“, co se míchají do vlády a říkají, kdo v ní bude a kdo ne, se svým frajerským žoviálem prohlásil, že se dopustil trestného činu úplaty „trafikou“, když jmenoval socialistu Jana Kohouta do dozorčí rady ČEZu. Přitom nenechal prostor, aby mu Drtinová opáčila, a měla to na jazyku, že Jan Kohout nebyl nikdy poslancem, ani nechtěl položit svůj mandát a nehlasovat pro důvěru trojkoalici, čímž by snížil počet potřebných hlasů poslanců. A Kohout si nedupl, že buďto flek, nebo předčasné volby…

O tom, kdo je to Jan Kohout si může každý přečíst na Wikipedii. Po sametové revoluci zahájil diplomatickou kariéru v odboru mezinárodních organizací. Poté pracoval ve funkci ředitele odboru OSN tamtéž, aby se posléze stal zástupcem vedoucí Stálé mise ČR při OSN, OBSE a dalších mezinárodních organizací se sídlem ve Vídni. Po návratu na ministerstvo se stal 1. náměstkem ministra zahraničí. Se vstupem Česka do EU byl v květnu 2004 jmenován velvyslancem, stálým zástupcem při Evropské unii v Bruselu. Po pádu Grossovy vlády se stal kandidátem ČSSD na pozici příštího předsedy vlády. V důsledku odlišné představy o formátu vlády nebyl vybrán. Po pádu druhé Topolánkovy vlády se stal v novém kabinetu Jana Fischera místopředsedou vlády a ministrem zahraničních věci (nominován ČSSD).  Nyní přijal nabídku Jiřího Rusnoka a stal se ministrem zahraničí ČR. Tři roky byl do roku 1989 řadovým členem KSČ, v roce 1995 vstoupil do ČSSD, aby v ní dvakrát pozastavil své členství; poprvé, kdy byl ministrem ve Fischerově vládě, podruhé v roce, kdy přijal nabídku stát se členem Rusnokovy vlády.

Daniela Drtinová asi už nechtěla“kopat do mrtvoly“, jinak mohla Kalouskovi připomenout uhlobarona Bakalu a ostudu s jeho několika volebními miliony, když padla řeč na volební dluhy Fischera. “Místopřísežně tady z tohoto místa říkám, že Zdeněk Bakala ani žádná jeho firma nikdy nedali a nedají žádné prostředky TOP 09. Všechno ostatní jsou pomluvy,” hřímal mírně intoxikován Miroslav Kalousek zpoza řečnického pultíku, patrně jeho nejoblíbenějšího místa na světě. Půl roku nato se však Bakala přihlásil ke sponzoringu tria tuzemských pravicových stran – tedy ODS, VV a právě TOP 09, které finančník poukázal na konto sedm a půl milionu korun. “Chci zahájit otevřenou debatu o férovém způsobu financování politických stran v Česku,” prohlásil tehdy Bakala….

Faktem je, je člověk na mizině si zaslouží spíš politování a ne nářez. V roce 1984 získal Kalousek titul inženýra a byl členem Československé strany lidové, aby společně s KSČ byli součástí Národní fronty ČSSR. Svoje selhání, když v roce 2006 nabídl koalici se socialisty a komunisty, zdůvodnil: „Udělal jsem něco, co omluvit nelze. Neměl jsem na vybranou. Mohl jsem tiše chcípnout v křoví. Byla to provokace, byla to hra. Kdybych neudělal nic, tak další vývoj byl neskonale dramatičtější…” A tento malamut chce vyčítat Fischerovi, že byl „normalizační kariérista“, co je nyní pokusným králíkem Zemanovy vlády? Závist, nic než bledá závist a žárlivost, že někdo jiný může sáhnout na jeho finanční relikvii a odhalí na dvě stě miliard skrýtého veřejného dluhu. Proč do toho pletu komunisty? Já to nezačal, to Kalousek nazval svého nástupce žárlivě „normalizačním kariéristou“…

Naštěstí se ministr zesměšnil i bez těchto „smrťáků“, když řekl, že předčasné volby se nedělají podle nálady a průzkumů obyvatelstva, ale podle toho, jestli jde či nejde ve Sněmovně složit většinu. A to jsem si naivně myslel, že daňoví poplatníci jsou zaměstnavatelé poslanců, aby za jejich daně spravovali zemi. Připomeňme si, že každý den nás činí mzdy poslanců, senátorů a ministrů více než 750 tisíc korun. Za rok to činí z našich daní víc než čtvrt miliardy Kč.

Tou většinou poslanců měl samozřejmě na mysli onu magickou sto jedničku, která se skládá z odpadlíků a přeběhlíků, resp. 52 hlasů ODS, 40 TOP 09, osm hlasů LIDEM, co je nikdy žádný volič nevolil, a sto první hlas patří Martinu Doktorovi, co vystoupil z ODS a nyní je nezařazený Jihočech, když tři rebelové si jen něco za něco vyměnili poslanecká křesla a jejich nástupci dali hlas vládě. Navíc kolínský funkcionář města i ODS dostal za milionový úplatek šest roků na tvrdo, pak svým hlasem podpořil vládu, odsouzenec neodsouzenec, a šel si sednout z poslanecké lavice do vězeňské cely. A takto tedy vypadá Kalouskova zvrhlá představa parlamentní demokracie. Přes spáleniště, přes krvavé řeky, s vězni a rebely…

Pacient jde na operaci a starostlivě se ptá lékaře, jestli to dopadne dobře. Doktor ho uklidňuje: “Žádné obavy, už jsem dělal padesát takových operací…” Pacient se uklidní a lékař ještě dodá: “Jednou se to přece musí podařit…”

Takže, pane ukecaný chlubile Kalousku, co jako dvojnásobný nejlepší ministr financí rozvojových zemí bývalého Východní bloku tvrdíte, že vaše státní rozpočty byly tvořeny prozíravě a neměly chybu, přičemž každý obyvatel Česka, včetně kojenců, dluží přes 161 tisíc korun státního dluhu. Budiž vám, země v demisi, lehká… http://zpravy.idnes.cz/na-francovku-se-vymlouvat-nebudu-byl-jsem-opily-priznal-kalousek-p9j-/domaci.aspx?c=A130607_121447_domaci_jav

Izraelské osudy – Tisíc a jedna pravda ve Svaté zemi jako eKniha v elektronickém vydání na eReading.cz: (http://www.ereading.cz/cs/detail-knihy/izraelske-osudy?eid=113

Reklama:
  1. 1 Trackback(s)

  2. Úno 8, 2018: ??

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *