Když zjistí, že na kontě je už dvacet pět milionů a sedm set tisíc, jde si pustit sprchu a poté vybalí z kufříku pět porcí vepřového, tucet knedlíků a z ešusu zelí. Je skrblík. Šetřit se musí pořád. V poslanecké kantýně je vepřo-knedlo-zelo skoro zadarmo. Po večeři si opět sedne k počítači a začne psát rozpis svých zisků pro příští týden. Nyní činí jeho základní mzda 56 tisíc korun, ale protože je předsedou jednoho z 38 podvýborů, naskočil mu u konta i měsíční příplatek 11 300 Kč hrubého. Polepšil si, před půl rokem byl jen místopředseda podvýboru, což činilo slabých 5600 korun navíc.

Náš politický figurant je poslancem od roku 1990, kdy jako pomýlený komunista přešel k OF. Pak už jako pravicový šéf strojvůdců s maturitou byl překvapivě zvolen do Sněmovny a dle potřeby doby získal vysokoškolské vzdělání studiem v Plzni na tamních právech. Od roku 2013 je předsedou poslaneckého klubu strany, jejíž preference nebezpečně klesají. Má 45 let, je bezohledný filuta konzervativního ražení. Miluje peníze, nesnáší zodpovědnost, miluje klídek, má strach z adrenalínu. Nemusí pršet, stačí, když kape. Bojí se funkcí ministra, premiéra či prezidenta. Je pohodlný, kariérismus ho zajímal pouze po funkci předsedy poslaneckého klubu a po místo soudního koncipienta. Shrňme si to; typický český vyčůránek. Náplastí na tuto politickou nehodu je fakt, že za své předsednictví získává měsíčně 79.000,- Kč. Sám nyní přiznal, že i přes vedlejší více než stotisícové příjmy, se musí mimo Sněmovnu pořádně ohánět. Má pět děti, manželku v domácnosti a z těch zbývajících poslaneckých příjmů by rodinu v tuto chvíli neuživil.

Proto má ještě 8.300 měsíčně na reprezentaci a stravné, dalších 20.700 měsíčně na cestovné a ještě 12.930 měsíčně na administrativní a odborné práce. Ovšem to není vše: má též 28.800 měsíčně na pronájem poslanecké kancelář a její vybavení, a aby mu nebylo smutno, má své asistenty, kterým vyplácí 35.875 měsíčně na služby. Bez telefonu to ale nejde, tak dostává 7.000 měsíčně na telefonní poplatky a připojení k internetu. Celkem na náhradách 113.605,- Kč měsíčně. Takže základní plat přes 220.000,- Kč a k tomu služební auto bez řidiče… O to víc mu vadila jakákoli zmínka o předčasných volbách; tušil, že by se už do Sněmovny nedostal a nemusel by být znovu předsedou či podpředsedou podvýboru a mít svůj klídek…

Je však na výsost spokojen se stavem svého, resp. manželčina účtu, z plezíru si počítá, kolikrát by z tohoto konta mohl zaplatit 160 tisíc Kč, co připadají jako státní dluh na každého občana ČR. Když přijde k sumě dvacet dva, dál nepočítá, slastně vzdechne a jde si pro nášup. V kantýně dávali rakvičky se šlehačkou. Musel uznat, že by si nežili tak výtečně, nebýt levného stravováním ve sněmovním bufáči. Klikl na PC, kde má pravidelně celý jídelníček poslanecké kantýny. Jen namátkou – hovězí vývar s těstovinami a zeleninou stojí v poslanecké kantýně 3 Kč, zatímco v běžné restauraci 30 Kč. Vídeňský guláš, houskové knedlíky 63 – 145 Kč, vepřová panenka „Pireus“ (sýr, balkánský sýr, koření Gyros) 79 – 210 Kč, krůtí steak zapečený s chřestem 67 – 215 Kč, vepřo-knedlo-zelo za 72 Kč, v restauraci za 169 Kč, k tomu pivo Gambrinus 7 – 30 Kč… Mořská štika na roštu, vařený brambor, obloha 58 Kč, 1 dl bílého vína (rulandské, Müller Thurgau, rýnský ryzlink) 8 Kč… V podobných relacích je na jídelníčku další tucet jídel na výběr.

Tento večer je pro něho i rodinu posvátným; obvykle se zdrží v jedné z osmi sněmovních hospod. Ze státního rozpočtu je na provoz kantýny, restaurací a hospod ročně vyčleněno z peněz daňových poplatníků cca 46 milionů Kč. Aby se nám ti naši vyvolení neutrápili hlady, o těch senátorských otesáncích ani nemluvě. A teď si opozice vykřikuje něco o předčasných volbách. Neřádi. To se jim to křičí, když mají své jisté, jejich preference jsou na třicítce, jen parno venku je vyšší, zatímco jeho partaj by se po volbách asi přes potřebných pět procent nedostala.

Počítal to mnohokrát; zbývají mu dva roky, krát průměr dvě stě tisíc čistého měsíčně. Necelých čtyřiadvacet měsíců, co mu schází do ukončení jeho poslaneckého mandátu. Jeho žena má firmu, dotovanou ministerstvem životního prostředí, co dbá na likvidaci použitých pneumatik… A také mu rovněž vyšlo se s CK Sněmovna vydat ještě na zahraniční cesty od Peru po Japonsko ve výši 2,5násobku běžných diet a rodinnou dovolenou trávil v poslaneckém hotelu v Lipnici nad Sázavou, kde poslanec zaplatí 43 Kč za noc (s plnou penzí 170 Kč) a jeho známí 103 Kč za noc (s plnou penzí 332 Kč). Střídavě v Lipnici a v Harrachově, kde ve středisku platí poslanec 60 Kč za den… Nikdy nechtěl být v žebříčku Forbese, miliardy ho děsily; byl obyčejný pracovitý mraveneček.

Pak žuchne do plaveckého bazénu a v duchu plísní opozici za její malování čerta na zeď s předčasnými volbami. Copak oni vědí, co ho to stálo, než se dostal do Parlamentu? Těch trapných projevů, planých slibů naivním voličům, hrbení zad, podvádění, zatajování daní, k tomu zvládnout mistrovství submisivity, licoměrnosti, intrik, protekcionismu, přeběhlictví a korupčních praktik, to vše tak, aby celé jeho finančnictví vypadalo jako průzračný křišťál. Kampak by ho asi vzali do zaměstnání, když absolvoval jen plzeňská práva? Byl pouze zvědavý, co by odpověděl jeho pan premiér, kdyby se ho někdo zeptal, kolik peněz by si představovali místo hlasů od svých voličů, aby sbalili své saky paky a s celým Parlamentem, Senátem i jeho administrativou emigrovali třeba do Kosova…?

Byl nervózní z těchto voličů, co byli schopni to fakt udělat. Klidně by investovali, aby se poslanců zbavili. Ušetřili by prý za platy zákonodárců za čtyři roky jejich mandátu minimálně 1,4 miliardy Kč… Každý den totiž stojí daňové poplatníky mzdy poslanců, senátorů a ministrů víc než 750 tisíc korun. Za rok to činí víc než čtvrt miliardy Kč… Od koryta ke korytu, přes spáleniště a krvavé řeky… Co mu to dalo práce, trapasů, exhibicionismu, metrosexuality, potu a někdy i krve, než se dostal na teploučké vysněné sedadélko ve Sněmovně. Další čtyři roky měl garantované, jen bloud by ty plodné zbylé dva roky nevyužil do poslední mrtě.

Usnul, jako kníže Karel Spáč I. Zdálo se mu, že je na hranici chudoby jako skoro každý osmý Čech, včetně dětí i seniorů. Počet těchto lidí se již blíží k milionu. A najednou viděl, jak se k němu blíží exekutor, co mluví něco o osobním bankrotu. A hrozí mu, že může za státní dluh výši 1,7 bilionu korun… Naštěstí se probudil, PC měl v režimu spánku. Proklikl ho a naskočilo mu jeho baculaté konto, vlastně manželčino… Ulehčeně si oddechl, zkontroloval, jestli není v bytě žádný mobil, telefonování zakázal, a když, tak jen dohodnutými šiframi, a podíval se z okna, jestli se k němu nocí neblíží nějací kukláči…

Už je naštěstí pryč doba, kdy jsme stáli fronty na maso, banány nebo Spartaky, dnes máme v regálech supermarketů všecko, co si jen můžeme přát a těch autoparků, a těch pár statisíců lidé bez práce, co stojí místo pro banány na Úřadech práce, a korunová daňová přiznání našich knížat, poslanců a ministrů… To nám přece zasloužené a těžce vydobité štěstí ze svobody a demokracie nemůže pokazit…

Inu, těžký je život klíštěte, co má firemní heslo; sajme, sajme, než nás někdo zajme dřív, než ho nakazíme lymskou boreliózou…

Izraelské osudy – Tisíc a jedna pravda ve Svaté zemi jako eKniha v elektronickém vydání na eReading.cz: (http://www.ereading.cz/cs/detail-knihy/izraelske-osudy?eid=113