Kdo zná prezidenta Zemana, ví, že jde o nevyzpytatelného státníka; může totiž trvat i na předčasných volbách či ustavit tzv. úřednickou vládu, tedy vládu z odborníků nestraníků… Trojkoalice má 101 hlas, pro ukončení činnosti Parlamentu je třeba 120 hlasů…? Ústava dává na vytvoření vlády tři pokusy (2x prezident a 1x šéf dolní komory). Prezident má tedy jen tři pokusy, koho pověřit, aby vládu sestavil, a ten třetí pokus je ke všemu podmíněn tím, že musí pověřit toho, koho mu navrhne předseda parlamentu. Jako Luxův boj proti recidivistům; třikrát a dost…

Vlastně, to sedí – Sněmovna a podsvětí jedno jsou. Za poslední dva roky už bylo policii vydáno na dvacet poslanců; tři pravomocně odsouzeni z ODS, dva už bručí, jeden je na útěku, další čeká na soud ve vyšetřovací vazbě (ČSSD)… Tak vypadá česká Sněmovna. Přesto hlavní vyjednávači TOP 09 Karel Schwarzenberg a Miroslav Kalousek přijedou zítra do Lán. S prezidentem Milošem Zemanem budou diskutovat o řešení politické situace vzniklé po demisi premiéra Petra Nečase (ODS). Ten zatím zůstane řadovým poslancem, ale po skončení mandátu chce z politiky odejít úplně.

Pár rebelů, co evidentně vyvíjeli tlak na vládu, až se Němcová rozčílila a uvedla, že sice strany během volebního období sahají k řadě personálních i programových kompromisů, ale že tento Tluchořův, Šnajdrův a Fuksův už šel přes čáru. Ona sama je prý součástí vedení ODS, takže se nemůže postavit stranou a umýt si nad tím vším ruce, zatímco premiér Nečas měl jasný názor: „Tři naši kolegové rezignovali na své funkce, demokraticky odešli z této Sněmovny a tento jejich krok je nyní kriminalizován…“ A způsob, kterým poslanci svůj střet s vedením strany vyřešili, označil Nečas za „politicky poctivý a lidsky důstojný“. Jde o ty tři samé „kolegy“, o nichž v listopadu prohlásil ministra zahraničí Schwarzenberg, že jsou obyčejní „vyděrači“…

Jinak Němcová moc autority nepobrala, troufl si na ni i expremiér Mirek Topolánek, typický “mačo”, nominován už několikrát na ocenění Kyselá žába, které uděluje Sdružení “Žába na prameni” za nejhorší nekorektní sexistické výroky. Poprvé si premiér zakuňkal za své prohlášení, že šéfem strany ODS musí být “chlap s gulama”. Ženu tak z boje o vedení ODS rovnou vyloučil a měl na mysli právě Němcovou. O počtu žen v politice řekl: „Pokud by měly příslušné kvalifikace, tak by jich tam bylo nepochybně víc.“ A když předsedkyně Sněmovny Miroslava Němcová řekla, že ji muži při jejích vystoupeních neposlouchali a bavili se, Topolánek žoviálně prohlásil: „Vrcholová politika je jako hokejová šatna – je tam binec, hluk a smrad.“ Pak získal Kyselou žábu opět. Tentokrát to bylo za výrok, že ženy se mohou svobodně rozhodnout nemít děti a pak mají stejné šance jako muži.

Je utopií zopakovat opoziční smlouvu potřetí? Nesmysl? Když nic nevíme o vítězi voleb, které ani nebyly a kdoví, jestli budou…? Každému soudnému je jasné, že z této Sněmovny už žádná dobrá vláda vzejít nemůže. Nejsou zkrátka lidi. V roce 1998 byla opoziční smlouva mezi ODS a ČSSD, proč by nyní nemohla být po předčasných volbách taková smlouva mezi TOP 09 a ČSSD? Přitom koalice v roce 1996 měla jen 99 hlasů a byla iniciována tehdejším prezidentem Václavem Havlem; Miloš Zeman dostal křeslo předsedy Poslanecké sněmovny, Václav Klaus byl premiérem ČSFR. O dva roky později už u opoziční smlouvy Havel nebyl a role těchto politiků se pouze vyměnily.

Nepomohla ani kritika tzv. opoziční smlouvy, která byla podepsána v Praze 9. července 1998 v pěti vyhotoveních. Jedním z bodů smlouvy bylo rovněž konzultování způsobu řešení zahraničně-politických a vnitropolitických otázek před jejich projednáváním v Parlamentu ČR, s přednostním zřetelem na stabilitu, prosperitu a postavení České republiky ve světě… Za ČSSD smlouvu podepsal její předseda Miloš Zeman, Za ODS její předseda Václav Klaus. “Smlouva o vytvoření stabilního politického prostředí v České republice uzavřená mezi ČSSD ODS” bylo označením spolupráce obou stran po předčasných volbách v roce 1998. Smlouva umožnila fungování Zemanovy menšinové vlády po celé funkční období 1998-2002. Tato úmluva byla doplněna tolerančním patentem z 26. 1. 2000, který umožnil přijetí státního rozpočtu a změnu volebního systému do Poslanecké sněmovny. Teď ODS rovněž horuje pro zachování původní trojkoalice právě kvůli dořešení státního rozpočtu…

Dnes nemáme po předčasných volbách a Miloš Zeman je už prezidentem, tedy přímo zvoleným občany, což přímo vybízí k více prezidentským pravomocem. Moc se spolu neznáme, ale i to málo mi stačí k poznání, že Miloš Zeman se jen tak nedá opít rohlíkem. Pokud bychom zvažovali třetí „opoziční smlouvu“, muselo by napřed dojít k předčasným volbám a v případě, že by tyto dopadly jako ty v roce 1998, jen ODS by vystřídala TOP 09, pak by mohla vstoupit do hry ona opoziční smlouva. Jak je už nyní patrno z preferencí; vyhrála by ČSSD a druhá by skončila TOP 09 o prsa před KSČM, když ODS je nad propadlištěm dějin. Před volbami do Poslanecké sněmovny v roce 2006 Klaus, tehdy už jako prezident, dokonce vyzýval k úvahám o velké koalici.

V rozhovoru mi prezident Miloš Zeman řekl, že je nutné mluvit o dvou opozičních smlouvách. A o tom, že tu první, kdy měla koalice v roce 1996 jen 99 hlasů, inicioval tehdejší prezident Václav Havel; Miloš Zeman dostal křeslo předsedy Poslanecké sněmovny, Václav Klaus byl premiérem ČSFR. „Ti, kteří byli havlovci, tak v prvním případě mlčeli, ale když byla podepsána druhá opoziční smlouva, tak ji vehementně kritizovali. Byli to především ti, kterým tato opoziční smlouva vzala možnost podílet se na nějaké koalici, slepenci. Představme si, že od roku 1918 byli Lidovci v každé vládě, včetně Národní fronty, a najednou ve vládě nebyli, což jim přišlo líto. Přitom šlo o úplně stejné smlouvy… Jen já jsem byl premiérem a Václav Klaus předsedou Poslanecké sněmovny…“ usmál se Zeman…

V pátek přijde za Hrad tedy Miroslava Němcová, jako první z kandidátů na nového premiéra? Jak to dopadne? Budou z toho velké a dlouhé tahanice, nebo se stane to, co si přeje drtivá většina národa – předčasné volby? Pokud tato varianta nastala, není od věci si zopakovat, jaká pravidla existovala při druhé opoziční smlouvě mezi ODS a ČSSD… Dokument s názvem Opoziční smlouva odstartoval spolupráci mezi ODS a ČSSD. Dost často lidé říkají, že samotná opoziční smlouva zajistila stabilitu země a pomohla vyvést zemi z krize. Opoziční smlouva nemusela být nutně špatné řešení. Jen by se sepsala další Smlouva o vytvoření stabilního politického prostředí v České republice uzavřená mezi ČSSD  a TOP 09…

A moc by se nemusel měnit ani obsah preambule té předcházející, níž se pravilo: „Výše jmenované strany, u vědomí hrozby politické nestability a v zájmu zachování základních demokratických principů, vědomy si odpovědnosti dané jim voliči, vědomy si odpovědnosti za zajištění dlouhodobé politické stability v České republice a za pokračování ekonomické a společenské transformace započaté v listopadu 1989, a vědomy si dále odpovědnosti za postavení České republiky ve světě, uzavírají mezi sebou tuto smlouvu o vytvoření stabilního politického prostředí v České republice. Tato smlouva upravuje procedurální otázky vztahu smluvních stran; jmenované strany se zavazují, že budou respektovat právo té z těchto stran, která zvítězila ve volbách, sestavit vládu České republiky, a vyjádří tento respekt neúčastí poslanců druhé strany při hlasování o důvěře vládě…“

Takto by přesně nová opoziční smlouva kopírovala současný stav, byť víc v dezolátním stavu, než ten v roce 1998. Vzhledem k povolebnímu rozložení sil zvolili její signatáři nestandardní, nicméně funkční řešení, jak nastalou situaci vyřešit. Smlouva v preambuli deklaruje vůli smluvních stran vytvořit v České republice „stabilní politické prostředí“ a dát vztahu mezi nimi pevný procedurální rámec. Strany se v rámci opoziční smlouvy zavázaly k plnění zásadních bodů, jejichž sestavení by se dnes nemuselo vůbec měnit; holt, vzpomínky na minulost:

  • respektovat právo vítězné strany sestavit vládu a formalizovaly postup pro realizaci tohoto respektu      (opuštěním poslaneckých lavic při hlasování o důvěře)
  • respektovat právo poražené strany být vládě opozicí
  • respektovat právo opoziční strany obsadit místa předsedů obou komor Parlamentu ČR
  • respektovat právo opoziční strany na obsazení míst vedoucích kontrolních orgánů, ve smlouvě      jmenovaných
  • nevyvolat v průběhu volebního období PS hlasování o nedůvěře vládě ani takové hlasování nepodpořit
  • předložit takový návrh Ústavy a souvisejících zákonů, které by posílily význam výsledků soutěže      politických stran
  • konzultovat způsob řešení zahraničně-politických a vnitropolitických otázek před jejich      projednáváním v Parlamentu ČR, s přednostním zřetelem na stabilitu, prosperitu a postavení České republiky ve světě
  • neúčastnit se jednání a dohod s třetími stranami, vedoucími k oslabení pozic dle opoziční smlouvy

„Zapomíná se na to, že první opoziční smlouva byla podepsána v roce 1996. Já jsem u toho seděl a tahal jsem za jiný konec provazu než o dva roky později, připomínám si někdejší projev Václava Klause, předsedy Poslanecké sněmovny. „Tehdejší koalice získala ve volbách 99 mandátů a o pár místností vedle jsme s Milošem Zemanem uzavírali opoziční smlouvu za přítomnosti Václava Havla, který ji fakticky nadiktoval…. Nechápu, jak na to někdo pozapomněl už v roce 1998 a zapomíná na to do dneška. Rozdíl byl jenom jediný. V roce 1996 byla tato opoziční smlouva dělána se souhlasem a z iniciativy prezidenta a ve druhém případě to vzniklo za zády prezidenta. Jinak v tom nebyl žádný jiný rozdíl. Dehonestace té druhé chvíle a zamlčování té první je také takovou smutnou historií….“

Nezávidím ten zítřejší pátek panu prezidentu Zemanovi. Přímo volba mu sice přivodila určitý zvětšený prostor jeho pravomocí, ale v případě volby nového premiéra, vlády či voleb ho staví do role, v níž musí brát v úvahu, že nemáme prezidentský ani poloprezidentský systém, máme prostě Parlament, jenž je sice jen dvě stě všech možných profesí, které však poslanci rádi zanechali, jelikož politikaření je pro jejich exhibicionismus, submisivitu a lotrovské spády přece jen nejideálnější pole působnosti. Vědí, že by nebyli ani průměrní lékaři, právníci, inženýři, magistři či bakaláři, proto se svými nevymáchanými hubami vsadili na to jediné, v čemž mají šanci na pofiderní, ale přece jen úspěch – na politiku, při níž si k poslanecké ulévárně mohou přivydělávat ještě při vedlejšácích. A těch má nejmíň polovina členů ODS. A pokud chci dodržet zásady genderovských pravidel, musím přidat i lékařky, inženýrky, bakalářky, právnice a magistry, pokud bych chtěl být zlomyslný sexista, přidal bych i porodnice, zabijačky, géniusky či strážnice a letečky, geoložky či hostky…

Lidské bytosti jsou všechny stejné nádoby hříšné; když opomenu přání – čím hůř, tím líp, vaše neštěstí, naše peníze, máme i pořekadlo, že na každou svini se už voda vaří… Osobně mám nejraději: Ut pueris placeas et declamatio fias – jen aby se zalíbil chlapcům a byl tématem řečnických cvičení. Ano, to je to pravé motto politiků. Tak, jak to kdysi posměšně o Alexandru Makedonském prohlásil Napoleon Bonaparte…

Miloš Zeman si možná v souvislosti s „politickým obchodem“ tři poslanců z ODS vzpomene na část své řeči, kterou pronesl 24. ledna 2003, kdy ještě netušil, že ho zradí 27 ne českých pánů, ale českých socialistů, co ho nezvolili prezidentem ČR: …”Dámy a pánové, dovolte mi skončit jedinou osobní poznámkou. Považoval jsem za samozřejmé, že ty z Vás, které jsem v uplynulých dnech měl možnost oslovit, nebudu přemlouvat, aby mne volili, nebudu jim za to nabízet lukrativní místa, nebudu, což mně někdy dává trošku přemáhání, nepomlouvat ani slovem své protikandidáty, ale pouze a výlučně je seznámím přesně s tímto programem. A říkal jsem tuto představu na všech poslaneckých a senátorských klubech, říkal jsem ji vždy stejně, bez ohledu na to, ke komu jsem mluvil. Prosím Vás proto o jediné. Považujte tento nelobbistický postup nikoli za výraz neúcty nebo nezájmu o Vás, ale naopak prosím, abyste jej považovali za výraz hlubokého respektu k Vaší svobodné vůli a k Vaší svobodné volbě…”

Holt, když dva dělají totéž, nemusí to být vždycky totéž…

Dva žáci ješivy rozmlouvají o Einsteinově teorii relativity.
„Já naprosto nechápu,“ přiznává se David, „jak mohou být dvě stejné věci současně různé?“
„Já ti to hned vysvětlím,“ odpovídá Davidovi Josef. „Kdyby se ti rozpálené nahé děvče posadilo na klín, každá hodina by ti připadala jako okamžik. Ale kdyby ses ty sám posadil nahý na rozpálená kamna, každý okamžik by ti připadal jako hodina. To je přece jasné, ne?“

Inu, a o tom všem bude zítra rozjímat i český prezident Miloš Zeman, první prezident v Česku zvolený přímou volbou… Má před sebou přece schválení vlády recidivistů; třikrát a dost… http://magazlin.zln.cz/11/drobne11.htm

Izraelské osudy – Tisíc a jedna pravda ve Svaté zemi jako eKniha v elektronickém vydání na eReading.cz: (http://www.ereading.cz/cs/detail-knihy/izraelske-osudy?eid=113